Bankai trénink č. 1 // Nekonome Chieko

Ruyichi Yoshiro

Yoshirovi trochu vrtalo hlavou, jestli se s ním Chieko potkala předtím, než s ním bojoval nebo až po tom. Pokud po tom, tak to znamenalo, že žil. Parchant. Tenhle trik by na ně nevytáhl poprvé. No, musel to pro teď nechat plavat. Pokud žil, tak to znamenalo, že ho bude moct zabít znovu a aspoň se má na co těšit.
Chieko řekla, že jí to dává smysl. To Yoshira potěšilo. Znamenalo to, že není zase až tak špatný ve vysvětlování věcí, jak si myslel.
No, potom se na chvíli nejspíš oba odmlčeli a pokračovali v tichosti. Yoshiro si z té diskuze vzpomněl na všechny ty špatné věci, co se ve světě lidí pár let zpátky staly. Ne, musel to nechat být. Bylo to dávno pryč a už se to nevrátí. Nikdy. I kdyby to mělo znamenat, že sám ukončí svůj život.

Byl čas přejít na nějaké jiné téma. A hned ho jedno dobré napadlo. A docela to i souviselo s tréninkem. Aby mohl Chieko správně pomoct, potřeboval jí pořádně znát. Byla jeho zástupkyně opravdu dlouho. Ale do toho se počítá i ten čas, kdy byl pryč. Nikdy neměli možnost zastavit se, pořádně si popovídat a poznat se.
"Řekni mi o sobě něco, co nevím." Vybídl jí.

Nekonome Chieko

Chieko si všimla, že je její kapitán zamyšlený. Nechala ho tedy v tichosti přemýšlet. No a tak šli nějakou dobu potichu. Chieko to nevadilo. Byla zvyklá příliš nemluvit. I když u kapitána to bylo docela nezvyklé. Asi byl hodně zamyšlený.
No a pak to přeci jen nevydržel a vyzval jí, aby mu řekla něco o sobě, co neví. No...Chieko nemohla vědět, co ví nebo neví. 
Zamyslela se s ukazováčkem opřeným o vlastní bradu. Co by mu o sobě mohla říct...hm. "Mám ráda čaj...ale bez cukru. Taky koláče a lekníny...." začala Chieko. "Bojím se pavouků..." pokračovala stále zamyšleně. "Také ráda sleduju mraky...Kuro říká, že jsem dost dobrá v bakudu a léčení..." povídala. "Duchové mé zanpakuto jsou anděl a démon...někdy vypadají jako lidé a jindy jako roztomilí králíčci." dokončila své povídání, protože jí už nic asi nenapadalo. Mluvit o sobě jí moc nešlo. No...kdo ví, jak tohle kapitánovi pomohlo.

Ruyichi Yoshiro

Prvních pár věcí věděl. Další ne. "Duchové tvojí zanpakuto jsou anděl a démon? To je docela ironie." Musel se nad tím trochu pousmát. Tohle celé bylo jako kdyby si to na něj někdo připravil. Přemýšlel nad tím, jaký asi bude její bankai. Bude anděl? Démon? Anděl a démon v jednom? Byl vážně zvědavý.
"Moje zanpakuto je taky anděl." Řekl a poklepal na Tenshi.

Nekonome Chieko

Chieko čekala, co jí na to kapitán řekne. Nějak nevěděla, jestli bylo tohle to, co chtěl slyšet. Pak řekl, že podoba jejích duchů zanpakuto je docela ironie. To moc nechápala. Taky na něj nechápavě koukala a čekala, jestli to vysvětlí.  Myslel tím snad, že se to k ní nehodí? Nebo jak? 
No a pak řekl, že jeho zanpakuto je taky anděl. "Oh! Vážně? Můj taky." pronesla překvapeně.

Ruyichi Yoshiro-kun

"Oh, vážně? Moje taky!" Zvolal nadšeně, a pak je oba dva sežrala velká černá kočka.
No, cesta konečně začala zatáčet a stoupat přesně tak, jak Yoshiro doufal. Kopec byl po několika minutách vážně strmý. Ještě že nepršelo nebo nepadal sníh. Nebo třeba stoly, na kterých se veze kapitán osmé divize s flaškou v ruce. To by si totiž asi nabili držky oba dva. Stromy kolem nich stály.
"Za chvíli tam budeme." Řekl. Taky začalo být pořádně chladno. Ta skála byla hodně vysoko a dost foukalo. "Nemáš žízeň? Hlad? Není ti zima?" Zeptal se.

Nekonome Chieko

Chieko kráčela dál. Cesta byla stále strmější a strmější. Naštěstí se ale dalo kráčet dál. Nebylo mokro ani sníh, takže to neklouzalo a neskutáleli s zase dolů. 
Po nějaké době kapitán řekl, že už tam za chvíli budou. Konečně! Chieko už byla docela zima. Objímala se rukama, aby se trochu zahřála. Pak se jí kapitán zeptal, jestli nemá žízeň nebo hlad nebo jí není zima. "Zima mi trochu je..." odpověděla mu. "Co vlastně budeme dělat nahoře?" zeptala se ho.

Ruyichi Yoshiro

"To budeme řešit, až budeme nahoře." Odpověděl prostě mezitím, co si sundával haori. To si podržel v jedné ruce, a pak ze sebe stáhl mikinu. Měl pod ní ještě tričko, takže se Chieko nemusela nikam otáčet. "Na." Podal svoji mikinu Chieko. "Možná ti bude trošku velká, ale když si ohrneš rukávy, tak to bude v pohodě."
Potom si přes sebe zase přehodil haori. Taky mu bylo chladno, ale nemohl tam Chieko nechat klepat se.

No a potom konečně dorazili nahoru. Ano, zkrátil jsem to, ale už jsme tady napsali shitload postů a potřebujem se někam dostat. Yoshiro se pořádně zhluboka nadechl, a pak se posadil na kraj skály. Byla to fakt pořádná výška. Kdyby tam někdo spadl, nejspíš by to pro něj byl konec. Na druhou stranu tu byl dost hezký výhled. Viděli i na Seireitei.

Nekonome Chieko

No a tak se Chieko nic nedozvěděla. Hm. Hold to bude překvapení. Místo toho se kapitán zase začínal svlékat. Um. Jak jen to bylo? Dívat se mu do tváře ne na sexy tělo. Najednou k ní něco podával. Chieko se na to podívala. Byla to...jeho mikina? Chieko si jí od něj překvapeně vzala. Teprve, až když řekl, že když si ohrne rukávy, tak by jí měla být v pohodě, jí došlo, že si to má obléct, aby jí přestala být zima. "Um...děkuju. Vám není zima?" poděkovala. Trochu zčervenala, protože jí bylo trapné, že se o ní kapitán musí takhle starat a sám tam teď asi mrzne. Nakonec si jí ale teda oblékla a ty rukávy si vyhrnout musela. 

No a pak se dostali až nahoru. "Páni..." vypadlo z Chieko překvapeně, když uviděla ten výhled. "Vidím odtud i Seireitei..." dodala k tomu stejně fascinovaně. Dolů se raději nedívala. Určitě by dostala strach, že spadne.

Ruyichi Yoshiro

"Zima? Pche." Mávl nad tím rukou. Dál to nehodlal řešit. Pořád měl svoje dlouhé rukavice, triko a haori.

Mezitím, co si tam Chieko vyhlížela Seireitei, Yoshiro začal připravovat všechno potřebné k další části tréninku. Sebral ze země jeden pořádný balvan a přinesl ho ke kraji, kde byla Chieko. "Víš o tom, že svojí dušení energií můžeš ovlivňovat okolí kolem sebe?" Zeptal se.
"Samozřejmě záleží na síle jedince. Shinigami na úrovni kapitána nemá problém s ničením budov, když se mu zachce." S tím měl svoje vlastní zkušenosti. "Může to fungovat ale i ... Obráceně." Nebyl si úplně jistý tím, jestli použil správný výraz, ale zatím se to tak rozhodl nechat.

Nekonome Chieko

Když si Chieko všimla, jak tam kapitán sebral balvan a přinesl ho k okraji, zvědavě ho sledovala. Co s tím chce dělat?
Pak se jí zeptal, jestli ví o ovlivňování okolí duševní energií. "Trochu." odvětila. Byla si vědoma toho, jak příliš vysoké reiatsu dokázalo člověka skoro až zarazit do země nebo nechat zemi puknout. 
Kapitán jí to naštěstí začal vysvětlovat. Chieko ho poslouchala. Při poslední části naklonila hlavu na stranu. "Obráceně? Jak?" zeptala se. Nějak to nepochopila. To se tím dala třeba postavit budova nebo jak to myslí?

Ruyichi Yoshiro

"No." Začal přemýšlet nad tím, jak by to mohl vysvětlit, aby to dávalo smysl. "Víš jak funguje sonar?" Zeptal se. "Zařízení, které ho používá, vyšle zvukovou vlnu, která se odrazí od objektu a vrátí se zpátky, čímž vlastně předá informaci o tom, že v okolí něco je." Mávl rukou. "Neber mě za slovo, tohle tu u nás moc nepoužíváme, ale strávil jsem ve světě lidí dost času a viděl jsem hodně filmů. Možná je to špatně. Nicméně." Upřeně se zahleděl na svoji zástupkyni. "Tohle bude fungovat na podobném principu. Jen to nebude dělat zařízení. Budeš to dělat ty. A ještě k tomu budeš muset vypouštět svoji duševní energii takovým způsobem, aby jsi nás udržela naživu. Těšíš se?" Zazubil se na ni a dal sám sobě high five, protože to strašně dobře vymyslel. "Provedu tě tím. Posaď se sem." Ukázal na ten balvan, co dotáhl.

Nekonome Chieko

Chieko sledovala kapitána a čekala, jestli jí to vysvětlí. Poté se jí zeptal, jestli ví, jak funguje sonar. Chieko to trochu překvapilo. Kapitán na nic nečekal a rovnou jí to vysvětlil. "Jako netopýr?" zeptala se. Ten taky vysílal zvukovou vlnu a podle toho věděl, kde co je a neboural, když létal po tmě. Tohle už pochopila lépe. 
Když se na ni upřeně zadíval, ona se stále dívala na něho. Pak jí konečně vysvětlil, cože bude její další úkol. Bude si hrát na netopýra. A snažit se nikoho nezabit. Yay! Chieko se tvářila překvapeně. Nebo možná šokovaně. Rozhodně ne jako někdo, kdo by se těšil. Ale zase ani jako někdo, kdo by se vyloženě děsil nebo ho to otrávilo či nudilo. Prostě jen byla překvapená. 
Kapitán ale vypadal natěšeně, což jí dodávalo pocit, že to bude v pořádku. Že když půjde do tuhého, kapitán se o to postará. 
Poté jí řekl, že jí tím provede a že se má posadit na ten balvan. Chieko přikývla a došla si tam sednout. Pak trpělivě a trochu nervózně čekala na kapitánovy pokyny.

Ruychi Yoshiro

"Budu potřebovat, aby jsi vypustila co nejvíc duševní energie dokážeš. Soustřeď se. Pořádně. Zavři oči a zkus se uvolnit. Musíš si ale pročistit hlavu. Nemysli na nic jiného, než na svoje okolí. Nech tvoje reiatsu, aby ti ukázalo prostředí kolem tebe. Každý kámen, každou štěrbinu. Funguje to úplně stejně jako když se snažíš vycítit něčí přítomnost, jen je to trochu složitější. Víc soustředění." Tasil svoji zanpakuto. "Až si to všechno... Když to řeknu takhle blbě - zmapuješ. Uvidíš, kde je potřeba trochu přitlačit. Najdi rovnováhu, Chieko!" Oběma rukama chytil jílec meče. "Vzleť, Tenshi." Aktivoval shikai. Na čepeli zanpakuto se začala hromadit modrá energie. Yoshiro se napřáhl a sekl mečem po zemi. Celá skála se začala třást. Část, na které byli s Chieko, se oddělila od země a začala od ní pomaličku odjíždět, čímž mezi sebou a pevnou zemí vytvořila velkou trhlinu. Yoshiro potom použil shunpo. Objevil se trochu níž pod skalou, kde si vytvořil plošinku z duševních částic. Znovu mečem sekl. Tentokrát proti skále. Oddělil tím plochu, na které byla Chieko od zbytku. Potom sám vyrazil proti masivnímu kameni, který pomalu klesal k zemi a pomocí své super síly whatever to zastavil. Dost se to ale celé třáslo.
Vrátil se zpátky k Chieko. Deaktivoval shikai, vyhrabal z batohu náramek, který blokuje duševní energii, nasadil si ho na pravou ruku, posadil se a usmál se jako idiot. "Tak! Hodně štěstí!"

Nekonome Chieko

Kapitán jí začal vysvětlovat, co má dělat. Chieko se snažila si to zapamatovat. A hlavně také pochopit. Najdi rovnováhu? Pak seknul a vše pod ní se začalo hýbat. Chieko se pevně chytila toho balvanu, na kterém seděla. Tohle asi znamenalo najdi rovnováhu. Za to ale viděla kapitánův shikai. 
Chieko neměla pořádné ponětí, co kapitán provádí, ale docela jí to vyděsilo. Dost to totiž vypadalo, že se každou chvíli zřítí dolů vstříc smrti rozplácnutím. Kapitán by jí ale určitě nenechal spadnou...že ne?
No a pak se objevil u ní, nasadil si nějaký náramek a sedl si s přiblblým úsměvem. He? 
Chviličku na něj zírala dost zmateným pohledem. Celé se to pod nimi třáslo. Tohle bylo dost sebevražedné. Jestli to pokazí, tak to tu spadne. 
Už se možná i chtěla začít hádat a vzdát to...jenže pak jí došlo, že to přeci kapitán naplánoval. Že určitě má i vymyšlené nějaké bezpečnostní opatření.
Chieko se pokusila uklidnit. Zavřela oči a pokoušela se přestat myslet na to, že je nehorázně blízko smrti. Uvolnit se. Jakmile se jí to povedlo, představila si své okolí a zkusila vypustit své reiatsu a soustředit se na něj jako, když se pokoušela vycítit něčí přítomnost. Soustředila se ale víc a také vypouštěla více reiatsu.

Nekonome Chieko

Chieko se snažila a soustředila. Bylo to skoro až neskutečné v téhle situaci, udržet si klidnou mysl. Zvládala to převážně díky důvěře ve svého kapitána. 
Trvalo to nějakou dobu, ale najednou...jakoby Chieko přesně věděla, kde co je. Jak to v jejím okolí zhruba vypadá. Jak vypadá ta skála. Jenže...pořád to bylo takové zvláštní. Chieko z toho ale měla pocit, že to není ještě úplně ono. 
Vzpomněla si na to, co kapitán říkal. 
"Až si to všechno... Když to řeknu takhle blbě - zmapuješ. Uvidíš, kde je potřeba trochu přitlačit..."
Chieko se dál soustředila. Dost možná se jí z toho i začalo potit čelo. Hledala místa, kam je potřeba poslat více reiatsu, aby byly "vidět" jasněji. A také to i zkusila.

Nekonome Chieko

Tohle bylo vážně těžké. Chieko se snažila. Poznala ty místa, kde měla reiatsu přidat, jenže to nebylo zas až tak jednoduché.
Chieko zhluboka a klidně dýchala. Vše z mysli vytěsnila. Zůstalo jen soustředění. Snad nikdy v životě se takhle nesoustředila. Dokonce ani nevnímala to, jak se ta skála třese. 
Nevzdávala to. Dál se snažila vnímat své okolí a na těch určitých místech přidat více reiatsu. No a pokud někde bylo zase až moc..tak tam asi ubrat. Jak řekl kapitán. "Najdi rovnováhu, Chieko!"
A tak Chieko hledala rovnováhu.

Nekonome Chieko

Ano. Chieko se nacházela ve stavu, že by necítila, že padá. Ale viděla by to svým novým vnitřním okem. Skoro až zajásala, když se jí to povedlo poprvé. Nesměla se ale přestat soustředit. Co když to byla jen náhoda. Zkoušela to znovu. Viděla, jak se skála přestala třást. Našla rovnováhu.
Chieko se na tváři objevil nadšený úsměv. Pomalu otevřela oči a uviděla kapitána před sebou. Usmíval se. Už ale ne jako idiot, ale také nadšeně. To pro ni bylo znamení, že to zvládla. Ona to opravdu zvládla.

Ruyichi Yoshiro

"Nejsem si jistý, jestli jsem někdy viděl někoho takhle rychle zkrotit svoji duševní energii v takovém měřítku." Když samozřejmě pomine všechny, kteří už to dělali roky a moc dobře věděli, o co se snaží. "Zvládla jsi to, Chieko. První kroky jsou za námi. Tvoje duševní energie je připravená na ovládnutí bankaie."
Opatrně se postavil. Nechtěl to celé zase rozhoupat. "Nebude to jednoduché, tak hlavně neusni na vavřínech. Pro dnešek bych to ale už asi nechal být." Podal Chieko ruku, aby mohla bezpečně vstát.

Nekonome Chieko

Chieko trošku zčervenala. To z toho, jak jí kapitán momentálně chválil. Ani jí by nenapadlo, že to zvládne takhle rychle. Pravda ale byla, že pokud Chieko něco šlo...tak to byla práce s reiatsu. Proto jí taky šlo kido a léčení. Ale, že se jí tohle povede takhle brzy...a ještě dostane pochvalu od kapitána...to nečekala. Nesměle se usmála. Bylo na ní ale vidět, že má radost. Jen prostě byla stydlivá, když jí někdo chválí.
"Hai!" odvětila na to, aby neusnula na vavřínech a přijala nabízenou ruku. Opatrně vstala z toho kamene. Také to nechtěla zase rozhoupat.

Ruyichi Yoshiro

"Měli bychom to shodit dolů. Nikdy nevíš, kdy tu půjde nějakej turista a spadne to na něj. Nejspíš bychom se to nedozvěděli, ale pro čistý svědomí." Pokrčil rameny. Pořád Chieko držel za ruku. A vím, že jsem v minulém postu psal, že to nechtěl rozhoupat. Už jsem ale změnil názor. Teď to chtěl rozhoupat. Hodně. Začal poskakovat, jako by byl na trampolíně. "Wee!" Celé se to začalo třást. Chieko cítila, že brzo ztratí rovnováhu.

Nekonome Chieko

Kapitán řekl, že by to měli shodit dolů, aby to někomu nespadlo na hlavu. To bylo docela logické...pokud už dole nikdo nebyl. No...kapitán začal poskakovat. Jak jí stále držel za ruku, Chiečina ruka skákala s ním. Ona sama však stála na té skále a překvapeně na kapitána koukala. Při tom se jí to pod nohama celé třáslo. Tak moc, že jí došlo, že brzy se na nohách už neudrží. "Taichou...stačí...prosím...!" zavolala na něj. Fakt měla co dělat, aby nesletěla dolů. Létat ještě neuměla

Ruyichi Yoshiro

"Neboj, už pojedem!" Zakřičel nadšeně. Při jeho posledním dopadu, po kterém teda už nevyskočil, se to celé naklopilo směrem k zemi. "Weeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!!!" Akcelerace z nuly na sto. Rozjelo se to strašně rychle směrem dolů. Yoshiro nadšeně křičel. Cítil se jako v nějakém lunaparku. Byla to paráda. Než ale dopadli k zemi, použil shunpo. Samozřejmě vzal i Chieko. Objevili se pořádný kus od toho. Dokonce ještě předtím, než to dopadlo na zem. Ozvala se rána jako z děla. Tentokrát nikdo nedostal robertkem do obličeje (shoutout to Sawai.) Zem se trochu zatřásla a pár stromů za nimi popadalo. Nikomu se ale nic nestalo!
Yoshiro pustil Chieko, která si všimla toho, že v druhé ruce má veverku, za krkem mu lezla další a pod tričkem u krku na Chieko koukal mýval. "Víc jich tam naštěstí nebylo. Asi vycítili nebezpečí, tak utekli. Tihle by to ale nejspíš nestihli." Podal Chieko veverku, a pak si z kalhot ještě vytáhl malého zajíčka. "Ty jsi ale roztomilej." Podrbal ho na hlavičce.