Bankai trénink č. 1 // Nekonome Chieko

Nekonome Chieko

Dark-taichou se vyhl a zároveň s tím se dostal blíž. Bylo pozdě. Už nebylo, co by mohla udělat. Nestihla by nic. Chytil její ruku s mečem. Tohle byl konec. Umře tady. Stačila jediná rána. Napřáhl se a seknul. Chieko zavřela oči. Čekala zásah...bolest...smrt. Slyšela, jak se meč do něčeho zabodl. Ale bolest nepřišla. To už bylo po všem? Pořád cítila kolem své ruky kapitánovu dlaň. 
Pak uslyšela své jméno. Kapitánovým běžným vlídným tónem. To jí překvapilo. Chieko otevřela oči. Uviděla svůj bílý meč zabodnutý v zemi. Poté zvedla pohled k muži, který jí držel za ruku. Pořád byl celý tmavý a rudooký. Byla zmatená. I tak ale měla momentálně strach z toho, co se bude dít dál. Co když si s ní chce jen pohrát před tím, než jí dorazí.

Ruyichi Yoshiro

Na několik vteřin zavřel oči. Když je otevřel, byly obě žluté stejně jako dřív. O chvíli později jeho levé oko ale zase zrudlo. "Aby ses mohla naučit bankai, je potřeba čelit něčemu novému. Něčemu, co tě děsí. Jen tak můžeš zjistit, čeho jsi ve skutečnosti schopná." Řekl a pustil její ruku. "Omlouvám se, Chieko, ale byl to jediný způsob, jak toho docílit." Řekl a postavil se. Jeho vlasy se zase vrátily do normálu. "Neboj se. Jsem to já. Tohle. Nezměnilo se nic víc, než jen vlasy a oko. Pro efekt. Všechno ostatní, to jak jsem na tebe mluvil. Co jsem dělal. Muselo to být." Samozřejmě se za to styděl. Mrzelo ho, že s Chieko musel chvíli zacházet tak hrubě. Naštěstí se aspoň ukázalo, že je skutečně silná a dokáže se postavit čelem i velkému nebezpečí.

Nekonome Chieko

Sledovala, jak Dark-taichou zavřel oči a když je otevřel, byly obě žluté. Ty neviděla už hodně dlouho. Po chvíli jedno jeho oko zrudlo. Na tohle už byla zvyklejší. Znamenalo to, že se kapitán vrací do normálu? 
Začal mluvit. Vysvětlovat jí, že pro ovládnutí Bankaie musí být schopná čelit i něčemu, co jí děsí a je pro ní nové. Poté pustil její ruku a omluvil se. Říkal, že to byl jediný způsob, jak toho docílit. Jeho vlasy zase zesvětlely. Nebyly bílé jako kdysi dávno...ale byly zase takové jako před příchodem Dark-taichoua. Chieko byla zmatená. Tohle...tohle bylo schválně? 
Ano, bylo. Přesně jak jí následně sám přiznal. Celou dobu to byl on. Jen dělal, že ne, aby jí přiměl bojovat vážně. 
"Taichou...díky bohu..." pronesla. Do očí se jí nahrnuly slzy a následně jí začaly stékat po tvářích. Nebyly to slzy smutku ani naštvání. Byly to slzy štěstí a úlevy. Byla ráda, že je její kapitán v pořádku. Že ho neovládlo nějaké jeho zlé já. Byl to její taichou a ona byla ráda, že je 'zpět'. Ještěže mu během toho "boje" nijak vážně neublížila...to by se pak asi sesypala z jiného důvodu.

Ruyichi Yoshiro

"Mám z tebe radost. Pokud budeš chtít, tak z tebe jednou bude skvělá kapitánka. Vím to." Řekl. Už byl zpátky sám sebou. Když teď řekl, že to celé byl jen akt, Chieko možná mohlo dojít, že to celé vlastně plánoval. I to svoje zranění. Proto si asi sundal oblečení, aby si ho dobrovolně neničil.
"Pojď sem." Dovedl zástupkyni k tomu spadlému stromu a ukázal jí, ať se na něj posadí. Potom něco začal hledat v batohu, který sebou vzal.

Nekonome Chieko

Kapitán jí ta pochválil. Prý z ní měl radost. Chieko ze sebe zrovna moc radost neměla. Zranila ho...chystala se ho bodnout...teď jí i docházelo, že by pak pravděpodobně ani neměla sílu na to ho uzdravit. Co kdyby jí tu umřel?! Ne teda, že by pochybovala o svém kapitánovi. Ten by jen tak neumřel!
Dokonce jí řekl, že by z ní byla skvělá kapitánka, kdyby v budoucnu chtěla. Chieko však kapitánkou chtít být nechtěla. Neuměla vést lidi. Byla ráda tam, kde je. Po boku svého kapitána.
Zkusila se pousmát, při tom otírala ty slzy. Chieko byla hodně citlivý člověk.
Kapitán jí poté dovedl k tomu spadlému stromu a pokynul jí, aby si sedla. Chieko si tedy sedla a sledovala teď už zvědavě kapitána, jak se hrabe ve svém batohu, který s sebou táhl. Batoh time! Teď se jen modlit, aby to bylo něco normálního.

Ruyichi Yoshiro

"Potřebuju, aby sis na chvíli sundala shihakusho. Jen trochu. Mám tu tohle." Ukázal Chieko bílou tubu. "Je to léčivá mast, kterou pro mě kdysi připravil Genma. On vždycky dělá, že jsem mu ukradenej, ale ve skutečnosti mě tajně miluje." Zasmál se. "Nevím, co přesně do toho dal, ale hodně to urychluje uzdravování. Podle toho, v jakém stavu máš uniformu na zádech, předpokládám, že se to neobešlo bez odřenin." Předtím dost hrubě přirazil Chieko ke stromu. Možná nemusel tak silně, ale aspoň tomu věřila. "Navíc trénink ještě nekončí a potřebuju, abys byla fit. Tak šup." Vlezl si za Chieko a čekal na to, až ho nechá ošetřit jí odřeniny na zádech.

Nekonome Chieko

"Heeee?" vypadlo z Chieko dost překvapeně, když jí řekl, že se má svléknout. WTF. Proč? Bylo snad něco pravdy na těch fotkách? Vždyť měl ženu a děti! Pak dodal i ukázal jakousi bílou tubu. Co to bylo?! Co měl v plánu?! Chieko byla docela v šoku. 
Následně dodal, že to je léčivá mast. K čemu ale? Vždyť byla v pořádku. Ne...prý nebyla. Kapitán říkal, že má poničenou uniformu na zádech a tím pádem asi i odřeniny. Cože? Chieko si ničeho nevšimla. Neměla by to cítit? Nemělo by to bolet?
Následně se i dozvěděla, že trénink ještě neskončil a ona na to musela být fit. Teď ho měla za zády. Čekal, až udělá to, co po ní chce. "Um..." Chieko se tohle nelíbilo. Byla na to moc stydlivá. Takhle se tu odhalovat. Stálo jí to tudíž hodně přemlouvání, než si tedy povolila shihakusho tak, aby se tak odhalila její záda. Vepředu si ho stále držela, aby toho neodhalila zase až moc.V obličeji se červenala studem. Bylo jí to nepříjemné. Doufala, že to rychle skončí a ona se zas bude moc obléct.

Ruyichi Yoshiro

Podle zvuku, který Chieko vydala, mu došlo, že jí to asi není moc příjemné. Nehodlal to nijak prodlužovat. Prostě jí co nejrychleji natřel ty nejhůř vypadající zranění a tubu s léčivou mastí zase schoval do batohu. To by snad mělo stačit. Sám potom taky došel ke svému oblečení a oblékl se. Teď už se snad nemělo dít nic, co by ho muselo nutit znovu nakupovat nové oblečení na zakázku.
"Pusť se do meditace. Zkus navázat spojení s duchem své zanpakuto." Řekl, zase došel k batohu, vytáhl z něj láhev s vodou a napil se.

Nekonome Chieko

Chieko trpělivě čekala, až jí kapitán namaže rány na zádech. Pravděpodobně u toho párkrát sykla, jestliže to bolelo či pálilo, což odřeniny většinou dělají.
Když bylo po všem opět si pořádně oblékla své shihakusho. Hlavně opatrně kvůli těm zádům. 
Kapitán se také oblékl. Chieko čekala jak tedy bude ten trénink pokračovat. To se dozvěděla jen o chvilku později. Meditace. Navázat spojení s duchem své zanpakuto. "Duchy..." odvětila. Spíš to jenom tak poznamenala, nechtěla kapitána nijak opravovat nebo tak něco. Vlastně to asi ani neříkala jemu. Raději to zazdila tím, že pak zvolala "Hai!" na to, že rozumí. Protože mu vlastně neřekla, že rozumí a že to udělá. 
Chieko si sedla do pohodlné pozice a zavřela oči. Uvolnila svou mysl a pokoušela se navázat spojení. Měla by vědět jak na to.

Ruyichi Yoshiro

Konečně dopil. Potom obešel Chieko a posadil se na zem naproti ní. "Víš o tom, že existuje způsob, jak přenést ducha své zanpakuto do našeho světa?" Zeptal se Chieko. Nevěděl, jak moc dobře se svoji zanpakuto komunikuje nebo vychází. On sám to měl dost těžké ve svém mládí, ale bylo jasné, že ne všechny zanpakuto jsou takové pindičky jako Tenshi. "Čím lepší vztah, tím silnější pouto. A čím silnější pouto, tím efektivněji můžeš využívat různé způsoby komunikace. Jsou dokonce i shinigami, kteří pro kontakt s duchem svého meče nepotřebují meditovat." Je možné, že to Chieko všechno věděla. Tak nějak si začínal uvědomovat, že svoji zástupkyni vlastně ani pořádně nezná.

Nekonome Chieko

Kapitán se posadil naproti ní. Slyšela, co jí říkal. Bylo to zajímavé. Zavrtěla hlavou. "Nevím." pronesla. Nevěděla, že je způsob přivést ducha zanpakuto do reálného světa. 
Poslouchala ho dál. "Opravdu?" zeptala se ho. Znělo to čím dál zajímavěji. O tomhle opravdu netušila. Pak si pomyslela, jak by to asi dopadlo, kdyby ty dvě přitáhla do reálného světa...asi by nastala apokalypsa. Nebo by z toho byla ostuda. Občas se ty dvě neuměly zrovna chovat slušně. I tak je ale měla ráda.
"Máme spolu dobrý vztah...podporují mě...mám je ráda." pronesla pak Chieko.

Ruyichi Yoshiro

"To je dobře. Aby se shinigami naučil bankai, musí vycházet s duchem své zanpakuto. Tedy, existují výjimky. Ale to už je dávno a pravděpodobně dost jiný případ." Zavzpomínal na něco, co četl v knize, která se zabývala historií Gotei 13. Ano, Yoshiro si občas něco přečetl, když byl v desáté divizi. Navíc ta knížka měla nějaké obrázky, takže tam nebyly jen písmena.
"Nicméně případy, kdy se zanpakuto zmaterializuje v reálném světě, jsou spíš výjimečné. Shinigami s nimi většinou komunikují jen při meditacích. Ale jak říkám, je to možné. A myslím si, že pro někoho jako jsi ty, by to bylo klíčové k ovládnutí bankaie." Natáhl ruku a prstem Chieko šťouchl do čela. "Budeš potřebovat tohle a tohle." Ukázal Chieko na srdce. "Stejně jako předtím, když jsi bojovala se mnou. Tvoje zanpakuto ti to nebude chtít dát zadarmo. Oni mají taky svoji hlavu, víš. A potřebují vědět, že jejich uživatel je dostatečně silný na to, aby tu sílu mohl kontrolovat. Budeš s nimi muset bojovat."

Nekonome Chieko

Oh...takže tohle bylo taky potřeba k ovládnutí Bankaie? Chieko dál poslouchala. Poslouchala zaujatě. Tohle jí dost zajímalo. 
ylo to dost vyjímečné prý. To jí trochu zklamalo. Jenže pak taichou řekl, že si myslí, že pro někdo jako ona by to bylo klíčové k ovládnutí Bankaie. "Pro někoho jako já?" zeptala se. Trochu to nechápala. 
Kapitán k ní natáhl ruku a šťouchl jí do čela s tím, že bude potřebovat tohle...a pak jí ukázal na srdce...že bude potřebovat i tohle. Srdce a mysl? 
Taichou mluvil dál. Její zanpakuto jí to prý nebude chtít dát zadarmo. Chieko s tím ani nepočítala. Propůjčí jí tu sílu, až bude připravená. Něco podobného řekl i taichou. Její zanpakuto potřebuje vědět, že je dostatečně silná, aby tu sílu zvládla. No a pak řekl, že s nimi bude muset bojovat. Chieko se na něj překvapeně podívala. "Bojovat s nimi?" zopakovala.

Ruyichi Yoshiro

"Bankai jde ovládnout i bez toho. Jenže když se ti podaří porazit své duchy, dokážeš i sama sobě, že jsi dost silná. Že se ničeho nemusíš bát. Tak to myslím." Zkusil nějak vysvětlit svoje slova. On Yoshiro nebyl moc dobrý ve vysvětlování, ale doufal, že to snad Chieko bude stačit.
"Bojovat s nimi. Je samozřejmě možné, že nebudou chtít. Ať už proto, že si myslí, že nejsi připravená nebo prostě nebudou chtít. Co já vím. Jací jsou?" Zeptal se na její duchy zanpakuto.

Nekonome Chieko

Chieko poslouchala kapitánovo vysvětlování. To dávalo smysl. Sice si neuměla zrovna duchy své zanpakuto představit v boji proti ní. Nebo boji celkově. "Chápu." odvětila.
Kapitán pokračoval dál. Možná s ní nebudou chtít bojovat. Ach a bylo to tu. Byla tu ta možnost. Nakonec se jí zeptal, jací jsou duchové její zanpakuto. Chieko se zamyslela. "Um...jedna je energetická a stydlivá...a ta druhá zase líná a ráda provokuje, většinou tedy tu první..." odpověděla Chieko něco, co možná moc nedávalo smysl....ale na drsné bojové mašiny, co se budou chtít rvát to nevypadalo.

Ruyichi Yoshiro

"Hmm. Víš co. Změna plánu. Jsou dvě. Zatím by to bylo moc nebezpečné. Rozhodl jsem se, že to uděláme jinak." Řekl a postavil se.
"Nejdřív půjdeme támhle." Zvedl ruku a ukázal na vrcholek skály, která se nad nimi skláněla. Chieko si jí do teď možná nevšimla, protože co si budeme povídat, měla jiné starosti. Na druhou stranu jí klidně mohla vidět při příchodu.
Skála byla hodně vysoká a cesta tam vypadala spíš šplhavě než jako normální chůze.

Nekonome Chieko

Kapitán se zamyslel. Chieko čekala a zvědavě na něj koukala. Pak promluvil...změna plánu prý. Prý to udělají jinak. Chieko si také stoupla, když si stoupl i on. Pořád ho zvědavě sledovala. 
Půjdou támhle...kam... "Oh." vypadlo z ní překvapeně. Jak si nemohla všimnout takového obřího kusu šutru, co se nad nimi skláněl?  To byla docela výška. Um. 
"Až na horu?" zeptala se. Jak jen se tam vyškrábe? "Um...jak se tam...dostaneme?" zeptala se pak na další otázku.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro se taky podíval nahoru. Poškrábal se na bradě. Jak se tam dostanou, hm. "No, přece.."
Napadlo ho, že by mohl Chieko chytit jako tenkrát Kitsune a vyletět s ní do oblak. Pak by tam snad nějak trefili, ale vzhledem k tomu, že Chieko se podle všeho štítila jeho doteku, tak to radši dělat nebude. Ještě by přestoupila do jiné divize.
"Obejdeme to jako slušní lidé." Řekl nakonec něco, co by mu jeho mladé já vyčítalo do konce mládí.
Čapl batoh, přehodil ho přes záda a vyrazil.

Nekonome Chieko

Taichou chvíli neodpovídal, koukal na tu skálu a škrábal se na bradě. Kde kdo by řekl, že dotyčný přemýšlí. Chieko zase, že jí jen dramaticky napíná. To byl celý on. Pak konečně začal mluvit. Chieko na něj zvědavě koukala a čekala až jí to konečně prozradí. Takhle jí napínat... 
Nakonec řekl, že to obejdou jako slušní lidé. "Oh....ono se to dá i obejít?" pronesla překvapeně. "Popravdě jsem se lekla...že tam budeme muset šplhat..." přiznala se. Očividně nebyla slušné děvče.

Ruyichi Yoshiro

"Jako jo, dřív jsem dost často šplhal po těch horách papírů, co se mi hromadily v kanceláři. A v ložnici. A v šatníku. A na záchodě. Ale teď už bych to asi nedal. Za prvý mi chybí trénink, za druhý necítím ruce, takže bych se akorát zabil. Jop, obejdeme to. Bude to muset jít. Jestli ne, tak si tu cestu uděláme." Chieko sice bankai neuměla, ale Yoshiro ano. A používal ho už i mnohem hloupěji. Jednou si dělal vejce, ale zapomněl koupit vejce, jenže pánev už byla rozehřátá a potřeboval se tam dostat super rychle, tak použil bankai, šel si nakoupit a ještě stihl udělat docela slušnou omeletu.

Nekonome Chieko

Chieko poslouchala pozorně svého kapitána, který povídal o lezení po horách papírů. Prý je měl všude. No...ještěže měl jí. To říkám já a ne Chieko. Ona nikdy nemusela lézt po horách...ani papírových ani skutečných. 
Kapitán byl dokonce odhodlaný si cestu udělat, kdyby žádnou nenašli. Chieko věřila že by toho byl schopný. Dokonce by možná tu horu už ani nikdo neviděl. 
Chieko tedy kráčela vedle svého kapitána a přemýšlela nad jeho slovy. Podívala se na něj se zvědavostí v očích. Zároveň se ale trochu styděla. "Um...co se...co se Vám vlastně stalo...s rukama?" zeptala se pak na dost osobní otázku.

Ruyichi Yoshiro

"Hm?" Zamrkal na Chieko překvapeně. Moc často se ho neptala na věci, které by se týkaly přímo jeho. "No." Zamyslel se. "Ty to vlastně nevíš. Upřímně? Hodně. Stalo se mi toho s nimi hodně. Nejdřív jsem si jednu usekl, abych mohl používat reiatsu, protože jsem na ní měl nějaký náramek, co mi to znemožňoval. Pak mi jí Genma zpátky přidělal. Už to ale nikdy nebylo stejné." Rozhodl se radši neupřesňovat, co tím konkrétně myslí. "Potom jsem padl do pasti. To jsem tehdy zmizel, jestli si pamatuješ." Bylo docela těžké nepamatovat si to. Zmizel na patnáct let. "Hollow Jiten si na mě připravil léčku a nechal mě dotknout se nějakého kamene, který mi ruku kompletně spálil. A taky mě uspal. Na dlouho." No a co vlastně bylo dál. "Tu druhou mám zase spálenou od kapitána Tomisury. Stalo se to, když bojovali s mým druhým já." Přiznal. Na tohle hrdý nebyl.

Nekonome Chieko

Chieko se dívala na kapitána. Ten vypadal překvapeně nebo zaraženě. Dotkla se ho nějak snad její otázka. 
Po chvilce se rozpovídal. Chieko poslouchala, jak si ruku usekl a zase mu jí přidělal nějaký Genma. Chieko pozorně poslouchala dál a nepřerušovala. Když se zeptal, jestli si pamatuje, jak zmizel, Chieko smutně přikývla. Bylo to smutné období. Byl pryč hodně dlouho. Pamatovala si, jak se dozvěděla, že zmizel z ničeho nic a jak jí to tehdy vzalo.
Poté jí řekl, že za to mohl hollow Jiten. Chieko překvapenězamrkala a otevřela pusu. "Jiten-san mohl za Vaše zmizení? I za jednu Vaší ruku?" pronesla překvapeně. Chieko tehdy nepřišel tak zlý. Neřekla by to do něj. I když jí tedy Fluffy říkal, že je to šupák nebezpečnej.
No a druhou mu prý spálil kapitán Tomisura při boji s jeho druhým já. "Sotaichou? V boji proti...proti tomu z před tím?" zeptala se opět překvapeně.

Ruyichi Yoshiro

Jiten-san? Jak jako Jiten-san? Yoshiro se zmateně podíval na Chieko. Trochu se mu z toho zasekla hlava. Pak mu něco přišlo pod nohy a strašně si nabil držku. Jako správný kapitán si ale zachoval svoji 'cool' a co nejrychleji se postavil na nohy. Dělal samozřejmě, jako by se vůbec nic nestalo.
"Odkud znáš Jitena?" Až ho z toho zamrazilo. Vůbec ho to ale nepřekvapovalo. Ten parchant byl nepředvídatelný. Naštěstí už byl pod drnem. Snad.
Na poslední otázku Yoshiro přikývl. "Tedy, jak se to vezme. Jiten, předtím než jsme ho zabil, něco mi udělal. Dokázal obnovit něco, co mělo být dávno pryč. Nevím, jak se mu to podařilo, ale ovládlo mě to. Vždycky když k tomu došlo, ztmavly mi vlasy a moje oči zrudly." Nadechl se. "Mimo to jsem získal neuvěřitelnou sílu. Jenže jsem to nekontroloval. Moje druhé já se chovalo jako nepřítel a napadlo ostatní, když se snažili zastavit Izunu. Utkal jsem se s kapitánem Tomisurou, kapitánkou Hoshi a Mitoshim." Jemu prostě nedokázal říkat jinak. "Zranil jsem hodně lidí, na kterých mi záleží. Dokonce jsem málem zabil Konan." Procedil skrze zuby. Styděl se za to a pořád se trochu nenáviděl. "Naštěstí se jim podařilo zastavit mě. Dokázali tu věc potlačit na takovou úroveň, že jsem mohl získat kontrolu. Porazil jsem ho. Ve svém vnitřním světě. Nedokázal jsem ho ale zabít. V jeho posledních momentech jsem v něm viděl sebe. Byl bezmocný. Stejně jako já moment před tím. Udělal hodně špatných věcí. Ale to i já. Přijal jsem ho." Bylo to tenkrát dost těžké rozhodnutí, ale udělal to. A udělal by to znovu. "Moje duševní energie je teď trochu jiná. Nezískal jsem tím žádnou sílu navíc, ale jsem schopný na krátkou dobu narušit rovnováhu a nechat jednu část, aby přebila tu další. Proto jsem byl schopný vzít na sebe jeho vzhled. Dává to smysl?" Zasmál se. "Nejspíš bych to dokázal i naopak. Vrátit se k tomu, jaký jsem byl dřív. Ale asi to chci takhle. Je to připomínka víš?"