10. divize

Firel
Zatímco Tsu uklízel po Naniném urychleném úniku, vedl Firel staing contest s Saishou.
"Ahoj Saisho, Já jsem Firel. Představl se kočce s drobným úklonem.
"Možná by bylo moudré zjistit jestli je v pořádku." Navrhl jsem směrem k Eshenovi.
Prozatím nechal historii kida otevřenou na straně, jenž přemýšlela proč se Kido jmenuje démoní magie, a vyrazil hledat Nanu.

Tsu Utsukushi

Doklidil ten čurbes, co udělala Růžovláska a došel až ke Saishe s Firelem. V momentě, kdy se Firel ukláněl k Saishe, rychle se po něm ohnala jednou tlapičkou s vytasenými drápky. Jestliže se trefila, mohlo to udělat nanejvýš tři tenké škrábance. Nic co by se nedalo přežít.
Firel následně navrhl, že by se mohli podívat za tou slečnou/dívkou(?). Tsu nevěděl jaké je její jméno, takže bylo celkem obtížné ji nějak nazvat... a Firel byl prostě Firel. "Saisha se může schovat v mém shihakusho.", vyřkl. Moc nepřemýšlel, jestli to zrovna dávalo smysl, ale tak co už. Ještě si furt musel zvykat na to konverzování. "Ehm, tedy... chtěl jsem říct...", v tom mu to docvaklo "Souhlasím s vámi. Jenom bych jí raději neukazoval Saishu. Je dost možné, že by mohla znova někam utéct.". Stále nechápal, jak je možné, že se někdo takhle bál zvířat. Nebo spíš koček? Šelem? No dobrá, možná kdyby potkal lva někde na ulici, asi by taky vzal nohy na ramena, ale tady se jednalo o Saishu, o tu největší nálož roztomilosti v malém chlupatém a nebesky hebkém tělíčku. Rozhodně se nejednalo o vraždící mašinu... snad.
Vyrazil společně s Firelem. Cítil částečnou zodpovědnost za to, že se tohle událo... ale ne tak velkou. Spíše z formálního hlediska věci. Ještě než odešel z knihovny, nechal Saishu skočit do jeho shihakusha a věnoval poslední myšlenku knihám, které si vybral a následně zanechal rozečtené na stole. "Však on se o to někdo postará.", pomyslel si. Najít tu dívku mělo zřejmě větší prioritu, než nějaké uklízení knih.

Firel
Vyrazil s Tsuem a Saishou v krytu hledat Nanu.
Přeci jen, když někdo vystaruje takovou rychlostí, že projde regálem plným knih, tak je velká šance, že přišel alespoň ke zranění.
Po chvíli hledání ji našel jak s hlavou v dlaních truchlí na lavičce.
Firel se otočil k Tsuovi a na tiše pronesl.
"Saisha je bezpečně schovaná? Nechceme jí přivodit další šok, že ne." Když se ujistil, že kočka je mimo dohled ještě jsem pokynul tsuovi, že by bylo moudré zůstat trochu opodál.
Pomalým krokem přistoupil blíž k Naně, a klidně promluvil.
"Jsi v pořádku?"

Tsu Utsukushi

Hledali všude. V knihovně ji nenašli, ani při prohledávání kasáren ji nenašli, tím pádem jim zbyly dvě možnosti. První, zřejmě bude někde venku v divizi a pohybovat se po ulicích a nebo za druhé, odběhla až za Seireitei a mohla být někde v Rukongaii. Druhá možnost by byla celkem na houby, protože by se těžko hledala a určitě nedělala tak hluboké stopy, aby ji našli. Nebo si to aspoň myslel.
Jak ale dál prohledávali divizi, ejhle, růžová hlava byla spatřena. Zpočátku se mu ulevilo, že ji našli a že se bude moct omluvit, ale když si ji detailněji prohlédl, uviděl jak má tvář ve svých dlaních. Plakala. Chudáček. Rychle ho napadlo, že by mohla brečet kvůli tomu, že se nějak ztrapnila nebo tak něco - ne že by něco takového řešil. Kolikrát se už Tsu sám ztrapnil, že. Firel ho oslovil, týkalo se to Saishy. "Je bezpečně schovaná. Nemůže vědět o tom, že ji mám pod oblečením.", ujistil ho. Za normálních okolností by bylo jednoduché spatřit Saishu pod oblečením, jenomže Tsu tam skrýval tolik sladkostí a navíc to nosil tak volně, že tam bylo tak moc prostoru, že by se tam snad i vešli všechny kočky z vesnice. Přeháním ofc.
Nechal jít Firela jako prvního k Růžovlásce. Popravdě... sám nebyl v takovýchto situacích dobrý a netušil, co by měl zrovna dělat. Co by měl říct. A Firel vypadal jako někdo, co si už něco zažil, působil tak na něj, takže určitě najde ta správná slova. Měl v plánu se připojit později. Mezitím tam jednoduše stál, pozoroval je a doufal, že to dopadne dobře... holt se snažil myslet pozitivně. Saisha přitom spokojeně spala.

Firel
"Fóbie....z koček?" Dodal Firel poté, co vyslechl Nanu.
Firel se podíval na Tsua, který měl Sashu bezpečně schovanou.
"Myslím, že jen tak se tentokrát nepřiblíží. Nebo je to snad Shinigami druhé divize v utajení? Skrývající schopnost okamžitého přesunu? To ví jen ta kočka.

Tsu Utsukushi

AHA!, řekl by někdo s pozvednutým ukazováčkem. Odpověď na otázku "Proč se bojí koček" byla zodpovězena. Jednalo se o fóbii z koček. Svým způsobem to bylo dost legrační a převážně překvapivé, že se někdo takový vyskytuje v Soul Socienty a hlavně v Seireitei jako shinigami. Však koček tu bylo plno! Kdyby existoval někdo, kdo kočky nenávidí, dávalo by to větší smysl, ale fóbii si někdo jen tak nevybírá, že ano...
Vtom si vzpomněl, že i on sám má fóbii z určitých věcí, a tak jí začal rozumět. Chápal ji a bylo mu to líto. Růžovláska promluvila přímo k Tsuovi, začala se svým způsobem omlouvat a následně prosit o to, aby Saishu k ní nepouštěl. Však co si o něm myslela? Tsu by ji nikdy nic takového naschvál neudělal! Všechno to byla pouhá náhoda... shoda okolností. "To se rozumí, slečno.", začal ji odpovídat, přičemž se mile usmál "Nebylo to tak, že bych na Vás Saishu pustil z nějakého důvodu. A rozhodně ne kvůli tomu, abych Vás takto vystrašil. Já bych se vám spíš měl omlouvat.", lehce se uklonil jako znak pro odpuštění.
Firel mezitím spustil pár vět. Tsua to pobavilo, protože on sám byl z Druhé divize, takže by Firel nemusel být zas tak daleko od pravdy. Ona totiž Saisha skutečně pocházela z kasáren Druhé, což kdo ví, co může mít za následky. Je i možná dost možné, že je Saisha nějaký tajný ninja, který dostal za úkol infiltrovat Seireitei. Holt, budou se muset modlit, aby je Saisha nepodřízla během mrknutí oka.
Nechal nakonec Firela domluvit a potom započal jeho kratší monolog. O pár kroků se přiblížil: "Skutečně se omlouvám. Jak jsem už zmiňoval, nejednalo se o nic úmyslného. Rozumím ti a abych se přiznal, sám se bojím určitých věcí. Převážně těch slizkých. Ty kroutící se ohavnosti, ať už se jedná o hmyz, jiného živočicha nebo dokonce o nějakou rostlinu či hračku... nerozumím tomu, proč někdo něco takového vůbec stvořil. Ani za svět bych nedal ruce do kýblu s něčím takovým!", oddychl si. Situace se mu nelíbila a tak se rozhodl, že ji trochu uvolní... nějak. Myslel si, že by nemusel být vůbec špatný nápad začít mluvit o svých životních strastích. Navíc si s ní tykal, aby trochu proboural ledy. Nakonec jenom doufal, aby to pomohlo.

Firel
Tsu začal o slizkých věcech. Při poslechu o slizojdech ase Firel zachvěl. Posléze se ho Nana zeptala.
"Čeho se bojím? Neschopnosti. Když je jeden v situaci, ve které nemůže nic dělat, nijak jí ovlivnit, jen přihlížet."
Firel se po této větě zahleděl do prostoru, chvíli přemýšlel, měl pocit jako by si měl na něco důležitého vzpomenout.
Jenže nic nepřicházelo, žádná vzpomínka.
Rozhodl se tedy vrátit zpět do reality.
"Každopádně, Nana vypadá v pořádku. Nějaké nápady co teď? Nějak mě to čtení přestalo zajímat."

Tsu Utsukushi

"Myslím si, že kočky jsou jednodušší na vypořádání, než nějaký slimák.", odpověděl v rychlosti. "Ono totiž rozseknout slimáka není jen tak. Sice bude na dvě části, ale od toho slizu máte celý meč a ještě se na té zemi dále vrtí! Co to má jako znamenat?", dodal, přičemž se chytil za ramena a projel mu chlad po zádech. Dokonce i myšlenky na slizkost mu přinášelo husí kůži.
Následně se ho Nana - děkuji, konečně má jméno - zeptala, jak k tomu přišel. Nom, ani on sám to moc dobře nevěděl. Ono to zřejmě bude něco složitějšího a možná to bude mít kořeny někde v jeho dětství. Třeba spadl do doupěte slimáků nebo tak něco. "Asi jsem se s tím narodil.", vyslovil svůj verdikt. Následně pohodil ruce do stran a na Nanu se znova mile usmál. Už vypadala aspoň lépe.
Vyslechl si Firela. Souhlasil s ním a dokonce se tam i sám viděl. Jakoby to říkal on sám. Věděl, jaké to je být neschopným. Nebýt po ruce. Ničeho nedosáhnout. Realita si nevybírala. Jestliže někdo není schopný něčemu čelit, byla to čistě jeho zodpovědnost. A pokud se rozhodne tomu nečelit, nedělání nic jiného, než že utíká od svých problémů. Čelením problémů se stává jedinec silnějším. ALE to hned neznamená, že se začne Tsu koupat ve slizké koupeli, to skutečně nikoliv.
Následně se Firel zeptal někam do éteru. Vypadalo to jakoby se vrátil z nějaké poutě a zrovna teď si uvědomil, že je vlastně doma. "Ah, omluvte mě... vůbec jsem se vám doteď nepředstavil...", nadhodil. "Jmenuji se Tsu, Tsu Utsukushi. A vy jste?", poslušně se představil Naně a Firelovi. Sice Firelovo jméno už znal, ale formálností nebylo nikdy dost. Kdo ví, co je vlastně Firel zač... nikdy ho neviděl... nikoho mu nepřipomínal... kdo to vlastně byl?

Firel
Podíval se na Nanu, jenž právě nařkla chudáka Tsua z toho, že neví kdo je Firel.
Nano, vzhledem k faktu, že ani já sám nevím, kdo jsem, není třeba takto reagovat.
Musel se zastat Tsua, jelikož od té doby co se probudil, tak se páté divizi vyhýbal. Aspoň, než se mu trochu vrátí pamět.
A když už to všichni tak zmiňují... Co je vlastně to kido? Četl jsem, že je to druh magie.

Tsu Utsukushi
#SadLavičkaNěkdeVenku

Bývalý kapitán. Nejnadanější uživatel kida. Slova Nany mu rezonovala v hlavě jako zvony. Popravdě si musel vzpomenout, co to vůbec kido vlastně bylo. Měl přece jak v bakudo, tak i v hado nulu. Proto ho víc trklo to, že je bývalým kapitánem. V momentě, kdy to na něj všechno Nana vyhrkla, se podíval na Firela asi nějak takhle. Netrvalo to ale dlouho, posbíral si švestky a uklidnil se. Díval se na Firela se zaujatým pohledem a vydal dunité "Hmmmm...", zřejmě nad něčím přemýšlel.
No, potom se jim ale Firel svěřil s tím, že ani on sám nemá tucha o tom, kdo vlastně je. Jak někdo nemůže vědět kým je? Však už nebyl v pubertě, aby měl nějakou poruchu osobnosti nebo hledal takzvaně "sám sebe". Weird. Následně se i sám zeptal, co je to kido... tuhle otázku skutečně neočekával. Působylo to zvláštně. "Ehm, asi něco takového? Co tak vím, jsou to nějaké čáry, vydává to světlo, může to mít tvar čehokoliv a možná je to i cool. Sám nevím.", podělil se o své vědomosti. Podíval se na Nanu, aby mu nějak pomohla... kido nebylo téma, ve kterém by se dokázal orientovat.

Firel
"Působivé." Dodal na popis jeho kdysi nejmocnější zbraně.
Chvíli přemýšlel a potom si uvědomil, že má ještě jednu díru ve vzdělání.
"O příkazech jsem četl, existuje velká spousta standardizovaných technik, jenž vytvářeli schopní shinigami v minulosti, Když si shinigami vytvoří techniku, jen málokdojí dokáže využívat tak jako on, a většina k tomu potřebuje specifické zaříkávání." Vychrlil ze sebe výrazem nepřitomně zamířeným do země.
"Ještě jedna věc mi však uniká. Co je to duševní energie?"

Tsu Utsukushi
#StillSadLavička

Tón hlasu Nany při potvrzení Tsuova vysvětlení mu jasně řekl, že to nepodal zrovna nejlíp, ale zároveň to nebylo daleko od pravdy. Nic lepšího by ale ze sebe nedostal. Sám byl rád, že vůbec nějak prošel akademií v tomto ohledu.
Následně si celkem nezaujatě vyslechl Nanu. Nanino vysvětlení působilo celkem odborně a možná i přesně. Schopnosti to byly, zřalo to reiatsu a člověk musel vyslovit nějakou tu cool frázičku. Všechno dostatečně vystihla.
"Duševní energie?", zopakoval po Filerovi. Každou chvílí byl čím dál víc udiven. Firel, jakožto bývalý kapitán, se skutečně ptal na takto triviální věci, které by měli být jasné jak facka! V hlavě se mu zrodilo celkem složité schéma, jak by mohl vysvětlit reiatsu. "Duševní energie je jakási síla uvnitř každé živé bytosti. Podle názvu tato síla pochází z duše jedince. Jedná se o jakési sekundární palivo, které pohání naše tělo. Kromě svalů, chemických reakcí v našem těle a nervových systémů tu je ještě duše. Bez duše bychom byli chodící mrtvoli.", tady se na chvilku zastavil, nebyl si zrovna moc jistý, zdali to vysvětluje správně. "Jednoduše podáno, pokud zvýšíte svoji duševní energii a naučíte se ji ovládat, můžete používat kido, anebo posilovat své zanpakuto, což je jakýmsi zhmotněním vaší duše a síly...", ke konci zněl celkem nejistě. "Ale to všechno už určitě víte...", dodal.

Firel
Tsu Firelovi vysvětloval základní princip reiatsu, navíc to vypadalo to že jsme Nanu alespoň trochu utěšili, když v tu chvíli se odnikud objevila shinigami.
Jak to ti lidé furt dělaji? Takhle mizet a zase se objevovat...
Shinigami se představila jako Mei. To jméno Firelovi připadalo povědomé.
Firel se podíval na Nanu.
"Jsem rád že už jsi v pořádku, někdy se tu určitě zase sejdeme." Pronesl s úsměvem jejím směrem a následně se vážně zadíval na Mei.
"Hádám, že informace dostaneme po cestě."

Tsu Utsukushi
#U Lavičky

Sotva dořekl, co chtěl a vtom ho přerušila nějaká další duše. Dívka, která před nimi stála mu zpočátku nebyla vůbec povědomá, ale náhle jak si všiml tetování pod levým okem se trochu rovzpomenul... skoro vůbec. Něco mu do ouška našeptávalo, že by měl aspoň tušit, o koho se jedná, ale ani za pekáč buchet z toho nejlepšího pekařství si nemohl vzpomenout. Ale musel uznat, že to tetování bylo cool.
Doporučila? Sama kapitánka? Jako specialistu? Jedná se o nějakou nevyvedenou fanfikci? Slova Mei, jak se jim nakonec představila a už konečně věděl, o koho se jednalo, mu zároveň polichotila, ale i překvapila. Nikdy by nečekal, že Kitsune-taicho by ho někam doporučila. Ne takového šupáka jako byl Tsu. Ale zřejmě byly jeho schopnosti uhýbání hlíně konečně doceněny.
Nakonec Mei jenom přikývl. V tomto momentě věděl, wo co gou. Mise. Konečně nějaká příležitost, jak ukázat roky tvrdého tréninku. Zůstával klidným a vyslechl si i to, co měla připraveného pro Firela. Takže mise s bývalým kapitánem?, pomyslel si, přičemž se koutkem oka podíval na Firela stojícího vedle něho. Otočil se na Nanu se slovy: "Vypadá to tak, že se budeme muset s vámi rozloučit, Nana-san.", mile se usmál. Na čele mu vyrašila kapička potu. Začal cítit, jak se něco v jeho zádech začalo pohybovat. Saisha se začínala pomalu probouzet. "Omlouvám se, ale raději bych už vyrazil. Detaily nám můžete sdělit cestou, Ruyichi-sama.", působil celkem ukvapeně. Otočil se na Firela s jasně říkajícím nápisem v očích "EMERGENCY". Měl by chápat, co po něm chtěl. Saishu už neudrží v shihakusho na moc dlouho a z toho důvodu se vydal dlouhým krokem nějakým random směrem. Hlavně dál od Nany (není myšleno zle, ofc).

Firel
Tsu vypadal, že začíná mít problém s kočkou. Což by vyvolalo růžovou apokalypsu.
Poté co Tsu vyrazil se naposledy otočil na Nanu.
"Tak se možná uvidímě někdy příště."
S posledním pozdravem se otočil a vyrazil směrem k severní bráně.
--->The North gate

Konan

No... tak nějak jsem vyčetla, že utekl jeden den.
Konan se zrovna nehlásila k práci, takže se s Genmou slušně rozloučila a prostě...... zmizela zpět do 10. divize.

Tentokrát seděla ve své kanceláři a na papír si kreslila. Nebyla to jen tak obyčejná kresba. Byla to mapa knihovny. Přibližná. Konan se pekelně soustředila, aby mapa aspoň trochu odpovídala a lidi se tam neztráceli. Bylo hodně únavné je tam pořád hledat a pomáhat jim najít správnou cestu.

Konan -> Venku bylo krásně, sluníčko svítilo a tobě šla práce pěkně od ruky. Ale z toho všeho soustředění tě najednou vyrušila rána přímo do okna. Byl to malý ptáček. Zvláštní na něm ale bylo, že byl celý oranžový, což není zrovna běžná barva. A očividně se nárazem do okna zranil, protože měl pravé křídlo v opravdu nepřirozené poloze.

Konan

#pracovnakapitána #uokna

Konan to už už už měla. Stačila jen poslední čárka a v tom přišla ta rána. Přes celý obrázek mapy byla dlouhá tlustá čára. Konan začala zuřit. Toliiiiik práce jí to dalo. "KDO SE TO OPOVAŽUJE....?!?...... Jé hele ptáček." zhodnotila nakonec, když zjistila, cože se to vlastně stalo. Musela vykouknout z okna. Chudák ptáček. Hmmm měl to ale zvláštní barvu. Konan si nevybavovala, že by takhle zbarveného ptáka viděla v nějaké knížce. Z kapsy vytáhla čistý kapesník, vyklonila se z okna a snažila se ptáčka nějak opatrně vzít do kapesníku. Chtěla si ho položit na stůl a pořádně si ho prohlédnout, aby náhodou něco nepodcenila.