10. divize

_____________________________________________

Konan

Konan se zašívala v knihovně, bylo tu tolik regálu plných knih, že to někomu nezkušenému mohlo přijít jako labyrint. (I ona sama ze začátku měla veeeeeelkéééé problémy.) Snad jí tady nebude nikdo hledat, nebo minimálně Konan doufala, že se to někomu jen tak nepovede. Už toho papírování také měla plné zuby. Tolik papírování co musí zvládnout jako kapitánka, nemusela jako podkapitánka vůbec dělat. Navíc jí začalo štvát, že ten papír, na kterém jsou různá hlášení a další hlouposti, vyrábí fabrika, kterou vede její otec.
"Je hele vojenská taktika. Autor.... Genryūsai Shigekuni Yamamoto. To už bude hodně staré. Ale co dělá vojenská taktika v oddělení pro písmeno M? No to je ale bordel." hudrovala si tam a snažila se dát knihu pod správné písmeno. Bohužel to nebyl jediný případ.

"Zase se schováváš?" Ozval se povědomý hlas. Skrz regál na Konan koukal pár jantarových očí. Byl to jeden z kapitánčiných synů - Mito. "Snažil jsem se tě najít, ale u sebe v kanceláři jsi nebyla." Obešel regál, aby na matku viděl. "Pro dnešek jsem všechnu svoji práci splnil. Potřebuješ s něčím pomoct?" zeptal se. Konan si mohla vzpomenout na to, že Mito s dalšími členy pracoval na skupinovém projektu, jehož cílem bylo obnovení historických dokumentů, o které v desítce přišli při zničení Seireitei. Určitě to mělo něco společného i s tím velkým sešitem, který držel v ruce.

Konan

Konan leknutím nadskočila, až jí vylétly knihy z rukou. "Mito." řekla káravým hlasem a přitom sledovala jantarové oči. Pak však začala sbírat knihy, které se válely všude po zemi.
Už jsi skončil s prací?" překvapeně zamrkala na Mita a narovnala se. Hmmmm. Cože to vlastně měl dělat? .... Jo aha. Už vím. zapřemýšlela rychle. "Jak to vůbec jde?" zeptala se. "To je ono?" ptala se dál a přitom se snažila ukázat na velký sešit v jeho rukou, ale moc dobře to nešlo s plnou náručí knih.

"Jde to docela dobře. Právě jsem se vrátil ze sedmé divize, kde jsem měl tu eh, čest, vyslechnout si kapitána Akimota." Pravděpodobně nejvíc nechvalně známý kapitán ze všech. Hodně nováčků o tom dost možná ani neví, ale kapitán sedmé divize je bývalý zločinec, který byl dokonce odsouzený na dva tisíce let ve vězení. Konan to samozřejmě ví, jen se snažím prodloužít post.
"Pořád nevím, co si myslet. Říká tohle, ale jeho řeč těla zase něco jiného. Být v jeho přítomnosti je zvláštní. Není jako ostatní kapitáni. Asi nechápeš, co se snažím říct." Zasmál se. "Táta mi říkal, že ho respektuje. Asi proto, že se dokázal odprosit od své minulosti a snaží se to napravit nebo co. Ale já vážně nevím. Nemyslím si, že je zlý. Jen je až moc ambiciózní a to je někdy mnohem horší." Když se ho Konan zeptala na sešit, přikývl. "Ano. Všechno si píšu do sešitu. Na oficiálním textu budeme pracovat později. Do té doby to budu muset celé zpracovat. Rozhodnout se, jaká informace stojí za zapsání a co zase ne. Bude to fuška."

Firel
----->Out of nowhere.
Začínalo to vypadat špatně. Firel se podíval vlevo, regál knih. Vlevo, regál knih. Před ním další regály a za ním.... cesta kterou přišel.
"Máme problém." Utrousil rezignovaně. Bloudil v této knihovně už tak dlouho, že začínal ztrácet pojem o čase. Pár menších knih, jenž si chtěl vypůjčit už stihl zpracovat a vrátit na jejich místo. Ovšem najít východ se mu nedařilo. Ale to co hledal se mu nějak povedlo najít. Knihy s názvem Historie Soul Society, Důležitost zachování rovnováhy duší a Stručná historie magie shinigami.
Pokusil se znovu vyrazit přesně tak jak si pamatoval, že se dostal sem. Otočil se čelem vzad a opakoval si cestu.A po chvíli zkončil zase tam kde začal. Nějak se mu povedlo zapomenout jak se sem ve skutečnosti dostal a tak tedy chodil v kruhu.
Po chvíli se neovládl a trochu více nahlas zaklel."Kdo to tu sakra navrhoval!"

Konan

Konan povytáhla obočí. "Kapitán Akimoto?...... Hmmmm." konstatovala nic neříkajícím hmmmm.
Konan při vyprávěni o kapitánovi 7. divize odložila knihy stranou. Nadšeně se úplně netvářila. "No takhle..... ani mně se kapitán 7. divize moc nelíbí, ale když dokázal přesvědčit vrchního kapitána a také tvého otce, tak na tom asi něco bude." pokrčila rameny, když se dělila o svůj názor. "Ale trocha obezřetnosti ještě nikomu neublížila." dodala a přitom šibalsky mrkla na Mita.
Ohledně sešitu jen přikyvovala. "Děkuji za informace a že mi pomáháš. Nechám to na tobě." poděkovala. Mito se do svého úkolu pustil opravdu svědomitě.
Pak se ozval celkem dost naléhavý výkřik. Konan se musela pousmát. "Tohle už zvládnu. Pokud chceš, tak můžeš jít." řekla a maminkovsky ho pohladila po tváři. "Mám tě ráda." dodala ještě k tomu.
Pak nakoukla za roh regálu, aby přímo nekřičela Mitovi do ucha a nahlas pronesla: "U kterého jsi písmena?" zvolala, aby mohla ztracenému chudákovi pomoci. Konan se v knihovně orientovala hlavně podle abecedy.

Tsu Utsukushi

---> 2. divize

No a tak došel v klidu až do kasáren Desáté divize. Cesta by za normálních okolností trvala zhruba pár minut, jenomže se musel zastavit pro něco na zub. Byl totiž stále hladový a ve Dvojce neměl dostatek času, aby si někam odběhl. Byl okamžitě zaúkolován. Jenomže během cesty měl volnou ruku a proč by toho nevyužil! Za těch pár drobáků, co vyhrabal z hlubin svých kapes, si mohl koupit jednu špejli s dangem. Špejli zdobily čtyři medově zbarvené a karamelově skleněné nadýchané knedlíčky. Aby bylo mistrovo dílo dokonáno, na povrch byly rozesety čokoládové kousíčky. Stačilo jedno kousnutí do knedlíčku a v puse se vám otevřely brány do samotného nebe cukroví! Tsu dal samozřejmě Saishe také ochutnat a kdyby mohla mluvit, určitě by nežádala do konce svého života nic jiného!
Ocitl se nakonec ve velké knihovně, do které ho zavedli místní shinigami. Zřejmě tu nějaký knihomol zahlédl kapitánku a taková věc se určitě nezatají. Jenom doufal, aby tam kapitánka stále byla...
Přišel zrovna v momentě, kdy jedna nebohá duše zřejmě ztratila nervy a zařvala v knihovně. Zpočátku se lehce lekl, ale po detailnějším prohlédnutí vnitřku knihovny se nemohl potichu zasmát. Jenomže... co teď on? Jak se on měl dostat za kapitánkou? Dostal pár nápadů, ale rozhodl se pro ten nejjednodušší. Kapitáni měli velice velké a nepřehlédnutelné reiatsu, takže vyhledání takové anomálie by nemělo být problémem. Jestliže ucítil nějaký ten zdroj silného reiatsu, vydal se za ním a přitom si dal pozor, aby postupoval podle abecedy. Přeci jenom za svého času na akademii přečetl tuny knížek a knihovna jednou byla jeho druhým domovem. Neměl by být tedy žádný problém s orientací. Ale kdo ví, zda po tom velkém výbuchu, o kterém slyšel, nezměnili nějaké ty věci...

Konan > "Možná trochu víc obezřetnosti. Jeden nikdy neví." Zasmál se. "Já tě mám taky rád, mami. Odpověděl Mito, ještě jednou matce věnoval milý úsměv, a pak tedy odešel.

Tsu > Tsu žádné vysoké reiatsu necítil. Kapitáni sice měli skutečně silnou duševní energii, ale taky jí dokázali mistrovsky skrývat, aby členové divizí nepadaly jako pytle brambor na zem.
Jak se Tsu procházel knihovnou, narazil na mladého modrovlasého kluka s tetováním pod levým okem. Zřejmě byl na odchodu, ale když uviděl shinigamiho, který určitě do desáté divize nepatřil (protože znal všechny,) zastavil se. "Můžu vám nějak pomoct?" Zeptal se.

Firel
Zaslechl odpoveď, to znamenalo živá duše, to znamenalo naději dostat se ven z tohohle věčného bludiště!
Ona duše se ptala na písmeno. Firel tedy předpokládal že dotyčná osoba reagovala na jeho výkřik. který byl přeci jen v knihovně značně neobvyklý.
Písmeno? Písmeno...
Díval se po regálu kolem, ale... nemohl se zorientovat. Poté si uvědomil že vrátil před chvíli mapu knihovny na své místo.
Vrátil se tedy k regálu s mapou, nebo tomu co považoval za mapu, a pokusil se odpoveďet nerušícím tónem.
"Mám pocit, že sem u písmene M."

Konan

Konan už chtěla vyrazit hledat zbloudilce, když tu na ní vykouklo něco zelenovlasého.... jo aha ninja. "Dobrý den." odpověděla a lehkou úklonou hlavy pozdrav opětovala. "Děkuji za informaci. To mám tedy co dělat, abych dorazila včas." odpověděla zvesela. "Jen pomůžu jednomu zbloudilci a hned vyrazím." dodala ještě i když nevěděla, jestli to zelenovlasého ninju zajímá.
Stačilo jí nakouknout za druhý regál a už zbloudilce (Firela) našla. "Zdravím." mile pozdravila. "K východu je to už jen kousek." řekla a ukázala za jeden regál vpravo. "Jen zahnout, pak pořád rovně a jsi venku." řekla mile, ale pak s lehkým zamáváním ruky na rozloučenou.... zmizela.

---> 1. divize

Firel
Dobře... tolik k cestě ven. Problesklo Firelovi hlavou, když mu ta navigační halucinace zmizela před očima.
Jak že to říkala? Za regálem doprava?
Pokusil se následovat rady osoby, jenž mu doslova zmizela před očima. A nakonec našel východ.
"Svobodaaaaaa!" Zařval šeptem pro sebe, tak aby nerušil ostatní.
Oficiálně si vypůjčil tři knížky o historii a u málého stolečku se pustil do studia.

Tsu Utsukushi

Asi jeho plán nebyl moc vyladěný. Neuvědomil si, že kapitáni umí své reiatsu skrývat... nebo tedy lepší výraz - potlačovat. A tak si to neslyšně šlapal po území knih, tzv. knihovna. Hlava se mu zaplňovala nostalgickými myšlenky. Vzpomněl si na časy z akademie, kdy se tak tvrdě snažil, aby prošel a jak si o volném čase četl různé knihy. Převážně knihy s dobrodružnou tématikou, o hrdinech a tak podobně. Nejraději měl ale ty z lidského světa. Měly jakousi jiskru a ten děj byl... živější. Vtom ho ale něco nebo spíš někdo vyrušil.
"Ehm, já-", nedokončil to, co se hodlal říct a místo toho začal střílet pohledem okolo sebe. Hledal hodiny. Měl lehký vyděšený výraz, protože netušil kolik má ještě času. A sakra, pomyslel si. Zahlédl hodiny, které měla každá knihovna a když spatřil kolik je hodin, stál s nevěřícným výrazem před modrým vlasem. Hlasitě vydechl. "Stejnak to asi už nestíhám...", zamumlal si pod vousy. "Mohl byste mi poradit, kde najdu oddělení s různými příručkami?", usmál se trochu nervózně na modrovlasého a potetovaného mladíka. Zřejmě tvrďas.
Jestliže ho tam ochotný mladík zavedl, nervozita ustála a během cesty měl zamyšlený a zároveň klidný výraz. Mladíkovi slušně poděkoval a začal hledat v příručkách, jestliže tam něco takového bylo.

Tsu Utsukushi

"Děkuji Vám velice pěkně.", řekl modrému vlasu. Oslovení "modrý vlas" znělo jako něco, co by si vybral nějaký Indián. Budiž.
Milý mladík ho nakonec dovedl tam, kam požadoval. Ocitl se před poličkami s různými příručkami. Rychle projel několik poliček pohledem a vydal ze sebe duté "Hmmmm". "Ah. Odteď už si vystačím.", pravil směrem k osobě, která ho sem dovedla a mile se na ni usmál. Netrvalo dlouho a už měl znova zrak upnutý na poličky s příručkami. Tentokrát ale projížděl každou knihu zvlášť. Když našel něco zajímavého, vytáhl ji a položil si ji na levou ruku, přičemž ji jemně ale pevně přidržoval prsty, aby nespadla. Takhle za pár minut měl v ruce asi čtyři knihy.
Vydechl si. "Tohle by mohlo zabít nějaký ten čas...", pomyslel si a odkráčel si to ke stolu. Neslyšně.
Nevědomky si přisedl k tomu samému stolu, u kterého seděl Firel. Všiml si, že ho oslovila růžovláska. Jak by ji oslovili bratři Indiáni - Růžový vlas. Nevěnoval tomu však žádnou pozornost a pečlivě položil knihy z ruky na stůl. Kdyby někoho zajímalo, co si vybral, tak si mohl na hřbetu knih přečíst názvy jako: "Jak navázat kontakt s neznámým", "Kočka mluví? Žádný problém" a nebo "Přesvědčivě lžu svému šéfovi". U knihy o lhaní se na chvílí zarazil a popadl ho jakýsi pocit, že by se mu to mohlo skutečně někdy hodit. Ehm.
Nakonec usedl na židličku, popadl první příručku, co byla na samém vrcholku a pustil se do čtení. Saisha mezitím Tsuovi usnula na rameni. Jak je možné, že se tam stále drží?

Firel
Už popáte četl stejnou stránku historie kido, jelikož se nemohl přestat dívat na jistou růžovovlasou dívku, jenž vypadala, že pro změnu sleduje jeho.
Pokusil se začít odstavec pošesté, když v tu chvíli na něj promluvila.
Protože se nedokázal koncentrovat na knihu, tak vnímal otázku. Což by při normální úrovni ponoření do knihy nezvládal.
Hluboce se nadechl, opřel se do židle, a hluboce se zahleděl do stropu. Po pár vteřinách přemýšlení nad odpovědí klidně odpověděl.
"Je to možné. Tedy, aspoň tak mi to bylo vysvětleno. Jelikož si nepamatuji na nic z dob před jakýmsi výbuchem. Tak jsem byl dočasně suspendován, než se vrátím do stavu, ve kterém budu schopen zmíněnou funkci vykonávat."
Po odpovědi přestal zírat do stropu, mírně pootočil hlavu, hlubocese zahleděl růžovovlásce do očí a pronesl.
"Jmenuji se Firel, a vy jste?"

Tsu Utsukushi

Pokračoval ve svém čtení ne tak záživných příruček. Co vlastně očekával? Příručky rozhodně nemohly být nějakou čtivou literaturou a z toho důvodu se začal Tsu po několika stránkách nudit. Ještě ale nehodlal opustit své příručky, proto první knihu hlasitěji zavřel, odložil na stranu a zašmátral po další, která byla zřejmě na řadě. Přečetl si velký pozlacený název, který byl lehce zabořený v kůži. Jednalo se o knihu jménem "Kočka mluví? Žádný problém". Otevřel ji někde veprostřed, protože neočekával nic důležitého hned na začátku a začal pokračovat ve čtení. Vtom úplně odignoroval své okolí, takže si nevšiml trochu nepřátelského pohledu růžového vlasu. Vlastně si vůbec nevšiml toho, že někdo na něj upřel na chvíli zrak. A ani nepostřehl to, že ti dva započali jakousi konverzaci. Such a ignore.
Ve svém pročítání stránek nalezl v knize jakýsi papírový útržek. Byl zhruba o velikosti 1/4 stránky té knihy. Když si útržek přečetl, zjistil, že se jednalo o nějaký domácí recept na sushi. Nic překvapivého v knize o kočkách. Založil útržek zpět kam zřejmě patřil a pokračoval dál. Mezitím se probrala Saisha.
Saisha párkrát zamrkala a rozhlédla se po svém okolí. Podle všeho spala už nějakou tu chvílí a netušila, kde se asi nachází. Vyškrábala se zadníma nohama na rameno a z něj následně seskočila na stůl. Samozřejmě tak, že se stůl sotva pohnul, že ano. Položila Tsuovi packu na stránku, kterou zrovna četl a dívala se na něj. Trvalo chviličku, než si všiml packy. Opětoval její pohled. Co asi chtěla?

Firel
Firel byl příliž zahleděn nejdříve do knížky, pak nepatrně pokukoval po růžovlásce, jenž se představila jako nana. a potom do stropu.
Ani jednou si nevšiml, že si ke stejnému stolu přisedl nějaký neznámý shinigami.
Podíval se co si čte, a musel se koutkem pousmát, jelikož mu připomínal někoho stydlivého, jenž se chce naučit společenskému chování.
Po té se ovšem začal věnovat nane.
"Teď jsem u historie kida. Tuším že při pochopení kořenů jeden získá lepší přehled o možnostech studované techniky."
Poté poukázal na další knížky a jen dodal.
"A taky doufám, že mi tyto knížky trochu osvěží paměť." Poté se podíval Tsuovím směrem.
"To je roztomilý tvoreček, asi si chce číst s tebou" Prohodil směrem k Tsuovi s přátelským úsměvem.

Tsu Utsukushi

Dumal nad tím, co asi po něm Saisha chtěla. Že by nějakým zvířecím pudem vycítila onen recept na sushi a teď po něm chtěla něco ve stylu "Zavři to a jdi mi to uvařit!". Tedy, Tsu netušil, zdali se sushi vaří, ale udělat znělo dost divně. Navíc s propojením s tím, co se zrovna odehrávalo ve Třetí divizi.
Firel aka týpek, co seděl u stejného stolu, ho oslovil. Všiml si, jak Tsuovi Saisha položila tlapičku na stránku a zřejmě ho uchvátila. Nějak. Nedalo se tomu divit. Však Saisha byla roztomilá af. Už se Tsu začal připravovat na nějakou tu odpověď, jenomže v tom ho zastavil Red-like scream, který rozhodně rezonoval celou knihovnou a písmena z nějakého důvodu nevypadávala z řádků v knihách. Podíval se na růžovlásku a následně na Saishu. Zopakoval to tak asi ještě dvakrát, až do té chvíle, než se Saisha sebrala a po stole si to ladným krokem slečny mířila přímo k pištící dívce.
"Zřejmě si už našla něco jiného...", řekl směrem k Firelovi. Netušil tedy, zdali ho uslyší, ale zkusit to mohl. Při této situaci měl trochu nevěřícný výraz. Jak někdo mohl takhle pištět z jedné roztomilé fluffy bytosti?

Firel
Ať už to bylo cokoliv. To co Nana vydávala za zvuk by se dalo prodat jako zbraň hromadného ničení. Jelikož začala pištět jen pár centimetrů u ucha, Firel byl rád, že je na spoustu vlivů reality nějakým způsobem imuní. Protože za normálních okolností by mu nanin řev rozerval bubínek a na velice dlouhou dobu paralyzoval.
"Au, Nano... Uvědomuješ si, že z takové blízkosti by tahle frekvence mohla zabíjet?"
Firelovo dávání se dohromady po ohlušující reakci na kočku zkončila ve chvíli kdy zmíněna kočka procházela kolem.
Firel kočku spražil pohledem, jenž dával znát spoustu nepříjemného mazlení vyvolané abnormální roztomilostí.
"A co se týče tebe!" Firel poukázal na kočku a mírně se k ní naklonil, pokud možno dost daleko na to, aby byl mimo dosah protiútoku.
"Tvoje roztomilost by měla být nelegální!"

Tsu Utsukushi

Saisha se zastavila takových deset centimetrů od okraje stolu a poslušně si sedla. Vypadala, že má dobrý pocit, jako by zrovna vyhrála v olympiádě a nebo v show Chcete být milionářem. Roztomilá bytost i s Tsuem v souladu sledovali, jak růžovláska prchala z knihovny. Dokonce taková křehká dívka zvládla sejmout chudáka regála.
Mezitím na kočku promluvil Firel a vyčítal ji její roztomilost. Co za to mohla? Ona si to nevybrala. Holt, bylo ji naděleno, co tam někdo měl. Mohla dopadnout i nějak "hůř". Například by mohla mít démoní křídla a plivat kyselinu! A nebo nechávat explodovat hlavy pouhým pohledem. Nakonec na Firela Saisha prostě zamrkala. Netušila, co tím myslel. Co kdyby ji místo toho nabídl něco k snědku? To by ji určitě potěšilo.
Tsu se na ty dva spokojeně díval. Bylo vidět, že Firel zřejmě nebude nějaký bad guy. Zvedl se a odešel k regálům. Cítil v sobě jakousi povinnost to uklidit a dát do původního stavu. Přeci jenom Saisha byla jeho parťačkou a on mohl za to, že ji sem dotáhl. Začal uklízet popadané věci, narovnal regál a věci následně do něj uložil. Vše by mělo být na svém místě... zhruba. "Jmenuje se Saisha. Být vámi, tak bych se k ní moc nepřibližoval, pokud nechcete tedy být poškrábán a pokousán. I když... záleží na vás. Já jsem si už jaksi zvykl.", lehce se zasmál nad svojí poslední větou. Byla to holt pravda. I kdyby mu rvala kůži z těla, nikdy by mu to nevadilo. Měl určitou slabost pro Saishu.
Jestliže ho nic u regálu nezastavilo, vypravil se zpátky směrem ke stolu. Teď už ale k těm dvoum.