Kapitola II

  „Nemyslíš, že bys během práce měl mít tu cigaretu zhasnutou?“ Doktor jen pokrčil rameny a vydal ze sebe něco jako „Hmm“ a opět si pořádně potáhl. Shodou okolností operoval pacienta s pořádně zahulenými plíci. Šlo poznat, že je nesvůj, možná právě proto měl v puse onou cigaretu. Ruce se mu třásli a pot mu stékal po tváří rychlostí jeden kapesník za pět minut.

  Po operaci, která se obešla bez problémů se zavřel ve své kanceláři. Převlékl se do něčeho pohodlnějšího. Jak se zdálo, venku běl pěkný liják, měl štěstí, že si v kanceláři minulou noc zapomněl kabát i svůj velký klobouk. Když vyšel ze svého kamrlíku, svítila už jen malá část světel, pár z nich problikávalo a celkově to v nemocnici vypadalo jako na začátku nějakého hororového filmu a déšť za okny tomu jen přidával.

  Naštěstí se ven dostal bez toho, že by byl napaden nějakým hrozivým monstrem, ale opravdu ho vylekal mladík, který zrovna procházel kolem. „Dobrý den Daisuke.“ Pokynul, zapálil si další cigaretu a udělal první krok, společně s ním však přišel ohromný blesk, který byl okamžitě následován ohlušujícím hromem. „Počkat odkud znáš to...“ Nemělo smysl to dokončovat. Mladík jakoby zmizel.

  Daisuke, to jméno ho strašilo ve snech, pronásledovalo ho, nedávalo mu spát. To byl taky důvod jeho dnešní nervozity. Kdo byl ten muž? Kde už ho jen viděl? Byl si jistý, že někde určitě ano, ale bál se nad tím přemýšlet. Vložil tedy levou ruku do kapsy a dal se na cestu domů.


  Trhla sebou a otevřela oči. Nevěděla co přesně se jí zdálo, ale bylo to hrozné. Ze spaní ji naštěstí vytrhlo prásknutí dveřmi protějšího bytu. „Už je to tady, je tu.“ K této dívce, která si nechávala říkat Em se doneslo, že její nový soused bude nějaká mladá dívka a tak byla celá nedočkavá o koho půjde. Rozhodla se tedy, že jí půjde přivítat.

  Musela se dát trochu do pořádku. Odpoledne usnula po školním vytížení a byla celá rozcuchaná a pomuchlaná. Přešla tedy k zrcadlu v koupelně a začala si česat své tmavé vlasy, které doplňoval jedn bílí pruh. Byl přesvědčená, že tetování radši schová pod dlouhý rukáv, nechtěla udělat špatný první dojem.

  Napila se pomerančového džusu a šla přivítat svou novou sousedku. Nevěděla proč, ale po otevření dveří měla strašně divný pocit a čím víc se přibližovala k těm protějším, tím se to zhoršovalo. Ale nebyl tu stud, bylo to něco co jakživ necítila a bála se toho. Přeci jen na dveře zaklepala.

  Když se dveře otevřeli. Uviděla mladou dívku s modrými vlasy. Onu dívku zaplavil stejný pocit jako Em. V tomto dni se ji to stalo už podruhé. Ani jedna z nich nemohla nic říct. Hloupě na sebe civěli ale nakonec, téměř současně řekli „Em“ , „Yu“ obě se dali do smíchu poněvadž dva lidi s takovými jmény se běžně nepotkávají. Ale i přes smích, bylo ve vzduchu cítit ono napětí. „Chtěla bys jít dál?“ Zeptala se rozpačitě modrovlasá dívka. „To asi ne, já tě chtěla jen přivítat a seznámit se, mám toho moc do školy...Tak...tak tedy vítej.“ Po těchto slovech se přikývnutím hlavy rozloučili a každá šla do svého bytu. Obě se cítili rovněž trapně, ale byli také rády, že se stalo co se stalo neboť ten pocit byl nesnesitelný. Jakoby jedna druhou nějakým způsobem vnímala.

  Em se posadila do okna a sledovala padající déšť. Yu si dávala pořádnou sprchu a snažila se na to, co se jí dnes přihodilo zapomenout. Obě se dosti polekali hromu, který se městem rozezněl a v tu chvíli se oběma rozbušelo srdce. Obě cítili, že něco není v pořádku.

  Seděl na posteli s vytřeštěnýma očima a zhluboka dýchal. „Ne, to nemohl být on. Ne!“  Doktor si okamžitě zapálil cigaretu a během minuty musel zapalovat druhou. Mladík, kterého dnes viděl. To byl ten anděl, kterého potkával ve snech. Měl jeho obličej. Musel to být on, ale to nebylo možné, musel to být nějaký přelud. Ze spánku ho vytrhl právě sen ve kterém na něj anděl volal „Daisuke! Vraťte se! Všichni.“

  Nechtěl si přiznat to, že zrovna tohle jméno slýchává ve snech. Ne po tolika letech. Už dávno si prošel léčením a několika sezeními. Jako by to celé bylo k ničemu, vše se mu opět vracelo, bál se že mu opět bude hrozit blázinec, kde minule taky naštěstí neskončil. Co se to s ním dnes dělo? Kdo byl ten divný muž, kterého minule operoval a v jeho přítomnosti se cítil tak jako dnes v noci? Tu noc už neusnul.