Bíla stuha:Nova naděje

O několik hodin později po zničení vězeni na tajném zasedání. Promluvil muž sedící v čele stolu. Jsme už tu všichni? Jak vidím tak ano. Protože se musíme zabývat velice důležitými problémy posledních dní. První je na řadě kapitán Riven. Riven se chopil slova." Jak už všichni víte tak jsem odrazil útok povstalců ze šestého distriktu. Prozatím to vypadá, že jsme jim zasadili velkou ránu a bude od nich par týdnu pokoj.  Riven skončil svou krátký příspěvek. Muž z čela stolu: "chce někdo, něco dodat ke zprávě Kapitána Rivena?" Ozvala se kapitánka Yuzu sedící po levici od Rivena na židli. "Ráda bych pogratulovala kapitánovi Rivenovy že zvládl tak těžkou bojovou techniku jako je Hado 90" Riven pohledné směrem k místu kde si sedával kapitán Light. Dnes tam není, protože je velice vážně zraněn. Ve stejné chvilce mu projela nepříjemná vzpomínka na rozhovor, který se udal před malou chvilkou …

"Rivene počkej na mě." Vola na něj známý hlas pod kapitánky Lili. Tak se ji zeptá co je? Lili na něj pohledné a přímo se ho zeptá, zda chce ve své správě o bojích s šestým distriktem zmínit její jméno. On ji odpověděl, že ano. Po té to odpovědi se málem neudržel na nohách neb celou chodbu zasáhl obrovsky příval duševního tlaku. Po chvilce zmizel. Lili omluvným tonem: Promiň Rivene že jsem se neudržela. Ale tvá odpověď mě moc nepotěšila. Proč? Přece jsi to zvládla úplně sama. Porazit celo armádu ze šestého distriktu. Smutně si povzdechla, Lily: To je pravda ale ostatní to nesmí vědět, co umím. Vyvolalo bito příliš moc otázek. Na které se my zrovna nechtějí odpovídat. Už to za chvíli začne Rivena pamatuj: Já jsem tam nebyla!!!!
…. Děkuji, kapitánko Yuzu.  Muž z čela stolu tak budeme pokračovat. Další na řadě je bývali Kapitán vězení Amagaij. Amagaji se zadíval na Muže z čela stolu. Co mam řeknete k svému selhaní. Nemam k tomu, co bych řekl. Nepřátelé byli na nás dobře připravení. To vaše selhaný neomlouvá. Když bych vás mohl uvěznit. Tak bych to s radostí udělal, ale tím že jste dovolil, aby někdo tak snadno zničil vězení tak vás nemam kam umístit. Klid té se my z oči Amagaji.
Teď dávám prostor na volnou diskuzi, jak to budeme, řešit. Ozve se muž sedící u stolu úplně vzadu. Proč by to měl já sakra řešit. Zvedne se od stolu a odejde. Po jeho odchodu v místnosti začne ostrá výměna názoru mezi přítomnými. To trvá několik minut, než muž z čela stolu hlasitě promluví: „tichóóóóó“ Jak vidím tak se na řešení dnes určitě neshodneme. Tak přistoupíme k poslednímu bodu dnešního zasedaní.

Někde ve společenství duši během tajného zasedaní.
Dívka: „pust mě už dolu“. Tady bito šlo, poví se v duchu únosce. Jak mile ji pustil dolu. Dívka mu položila jedinou otázku: „já tě znám že?“ Únosce jemně pokynul hlavou na znamení souhlasu. Nastalo hrobové ticho. Oba se na sebe dívali bez jediného slova. Pak muž udělá malí krůček k dívce a hned ji uchopil za levé rameno. Dívka se náhle ocitla v naprosto prázdném pokoji. Pak se zablesklo a pokoj se naplnil nábytkem. Než se mohla pořádně prohlédnout celý pokoj. Na jedné stěně se objevily dřevěné dveře, kterýma se do pokoje začal šířit černo-šedý dým který pochvílí se rozdělil na několik částí, které nabírali lidskou podobu. Na ni promlouvaly jazykem, který se jí zdál hodně podobní prastarému dialektu, kterým někdy mluvíval šílený bůh Aizen. Upomněla se na své dlouhé osaměle večery, které prožila na hlídkách u jeho cely. Na jeho mnoho krát omývané monology zvláště na jeden:

„Jsou chvíle, kdy se mi zdá, že i já prožil život moudrých a šlapal po cestách známějších. Snad zemřel jsem, v arogantní důvěře v sama sebe jsem před mnoha věky. V té chvíli se k nebi vznesla prosba o jedinou další šanci. Byla tak upřímná. S jasnějším světlem, které jsem vnesla smrt. Přichází tušení, že se život nevymazal bezezbytku. Zbyly rozházené střípky, mlhavé vzpomínky jako nyní. Kdy mam silný pocit. Že jsem znovu spatřil svůj cíl.“

Po té co si rozpomněla na ten starý jazyk. Jí slova stínu začaly dávat smysl. Stínu se kolem ní začaly stahovat, až ji naprosto pohltily. Za par vteřin se naprosto rozpadly. Dívka se ocitla na poušti, kde zrovna zuřila nelítostná pouštní bouře. Chtěla se zastavit, ale nešlo to jako by byla omámená. Šla stále dál a dál. Pak to uslyšela. „Všechno začíná a konči tam též. V nicotě. Přepadá mě hrůza z dlouho tajeného strachu. Přináší pocity, které byly dlouho ukryté v temnotě. Nespoutaná duše, která zná něžnost doteků, ale ne pevnost oběti. Putuje po cestě naznačenou neviditelnou rukou. Cesta vpřed je jen odleskem mé minulosti. Co mě čeká na jejím konci? Pravda, jenž nelze uniknout. Jsem zase sama.“ Přestože to byl její hlas. Ty slova nevycházeli z jejich úst. Pak se z ničeho nic zastavila. Zadívala se do písku a u nohou objevila malí přívěsek. V momentu kdy se ho dotkla tak se probudila na zelené louce, kde stal její únožce.

Klidným hlasem se jí zeptal si pořádku? Ano ale jak to že si tady A… zbytek jeho jména už nevyslovila, uvědomila si, že to jméno je zakázané. Jak tě mam oslovovat? Třeba Sargeas to jméno teď používám. Jak vidím tak se ti vrátila paměť. Po tvém nedobrovolném uvěznění v propasti věku, ve které si nic nepamatuje, ale nezapomínáš na nic, co se stalo od chvíle tvého zrození do poslední vzpomínky. Je mi to lito, že si musela prožit takové muka místo mně. Jejich bezohlednost a krutost je neomluvitelná. Pak ji pomalu pohladil po vlasech, pak pravil: „už je to za tebou“. Co teď bude? Zeptala se dívka. Musíme chvíli počkat, až se otevře průchod do světa Arankaru. Proč? Přece si ho můžeme otevřít samy. Oni všechny průchody z této strany zapečetili. Musíme jen čekat na světylko ve tmě Alex.  

Kapitola čtiři: Volaní domu



O čtyři dny později na chrámové hoře  
Hrobové ticho chrámové hory, prolomily slova vyslovená do ticha.  „Vysoký muž se neschovává v nízké trávě.“ Tyto slova vyslovila osoba stojící u vchodu do velkého chrámu. V naprosté tmě po těchto slovech, splanou čtyři male plamínky modrého světla. Z ticha se tiše nese: „Řeka neříká žádné lži, ale nečestní stojící na jejím břehu je přesto slyší. Osoba stojící na prahu chrámu: „Splane blesk, prší jiskry, když mrkneš tak na okamžik nevidíš.“ Z chámu se ozvalo: „Kde je ta cesta?" Osoba na prahu odpověděla: „Duch všedního dne je cesta."Chrám se znovu zeptal: "Máme o ni usilovat, když už po ni kráčím cele léta?"Osoba na prahu odpověděla: "Usiluješ-li o ni příliš tak, už jsi ji propásl."Osoba na prahu pokračovala v odpovědi ke chrámu: "Cesta nemá nic společného s 'věděním'. Vědění je jen slepé vnímání. Nevědění je mámení. Jestliže nakonec, bez usilování, cesty dosáhneš, je jako širý prostor nebe - jasná a prázdná. Nemůžeš si to vynutit ani tím, ani oním způsobem. Proč chceš násilím určovat, co je správné a co špatné?" V tom okamžení se otevřel průchod do světa živých. Nemate moc času, brána bude brzy odhalena Sargerasi. Alex vyslovil poslední otázku. Proč nám pomáháš, kapitánko Yuzu? „Vím, že ty i on hájíte správnou věc. Odpověď na absolutní pravdu„.

Cesta propasti Dangai
Víš jaký je rozdíl mezi Shinigamim a krysou? „Alex se mírně zamysly: To opravdu nevím.“ Sargeras se pousmál: „Dobrá, vysvětlím ti teda rozdíl mezi Shinigamim a krysou: Když budeme mnohokrát po sobě krysu strkat do bludiště o čtyřech chodbách a při tom budeme do čtvrté chodby dávat sýr, naučí se krysa nakonec chodit do čtvrté chodby, aby se dostala k sýru. Shinigami se to naučí také. Chceš sýr, jdeš tedy do čtvrté chodby a tam ho máš. Velký bůh života však po čase přemístí sýr do jiné chodby. Krysa jde do čtvrté chodby. Žádný sýr ve čtvrté chodbě. Krysa vyleze ven. Zas jde do čtvrté chodby, sýr nikde. Vyleze ven. Zas do čtvrté chodby. Nic. Vyleze ven. A tak dále.Nakonec dojde k tomu, že krysa přestane zkoušet čtvrtou chodbu a hledá někde jinde. A tady se ukazuje rozdíl mezi krysou a Shinigamim: Shinigami stále lezou do čtvrté chodby. Věčně. Shinigami jsou o čtvrté chodbě přesvědčeni. Krysy nejsou přesvědčeny o ničem; zajímají se o sýr. Shinigami si však vytvářejí přesvědčení: víru ve čtvrtou chodbu. Shinigami začne velmi rychle považovat za dobré lézt do čtvrté chodby - ať už v ní je sýr, nebo není. Shinigami má raději svou pravdu než svůj sýr. Máte rady pravdu než své štěstí, a abyste sobě a ostatním dokázali, že máte pravdu, po celé roky vbíháte do čtvrtých chodeb. Vaše mozky chtějí raději mít pravdu než být šťastné. A právě proto jste už tak dlouho nedostali žádný sýr. Zapamatujte si tedy, nikdy ten sýr nezískáte, když se o to budete pokoušet tam, kde vždycky byl. Velký bůh života totiž přemisťuje sýr neustále. Ve vás je však příliš mnoho přesvědčení o příliš mnoha čtvrtých chodbách. Nikdy nebudou šťastni, když se budete pokoušet být šťastní. Vaše pokusy budou totiž plně řízeny vaším přesvědčením o tom, kde je to správné místo, na kterém by sýr měl být. Dokud mají představu o tom, co to například je pravda a kde ji najit a jak ji chápat. Protože každá představa, každé přesvědčení opravdový prožitek ničí.A to je rozdíl mezi Shinigami a krysou Alex

Na druhé straně v lidském světě
Na druhé straně se otevřel portál a z něj vypadnou Alex a Sargeras . Alex se pomalu zvedne ze zemně a nemůže uvařit svým očím, co vidí. Naprosto zdevastovanou krajinu v dálce vidí zbytky města, které kdy si přísahala bránit do roztrhání těla, když se poprvé dostala ze společenstva duší do lidského světa. Už se pokochala krasou co tu způsobili Shinigamiove svou nečinností když opustily lidi a nechali zde na pospas holou. Ze kterých se časem vyvinuli gilieny a pak i ajuukas Doufám, že během nejbližších 500 let. Neobjeví vosutoroode. To by už pro ten to svět byla poslední kapka. Pojď, pobídli Sargeras pojď kousek je odtud tržiště.Když procházeli Alex a Sargeras přes tržiště, slyšely, jak se baví řezník se zákazníkem. "Dej mi nejlepší kus masa, jaký máš," žádal zákazník. "Každý kus v mém krámu je nejlepší," odvětil řezník, "nenajdeš tu jediný kousek masa, který není nejlepší." Alex si po náhodném zaslechnutého rozhovoru. Obrátila s naprosto vyděšením výrazem na Sargerase . oni si kupuji lidi? Bohužel ano lidé, mají v této době pramalou cenu. Moc se po nich nedívej. Mohli by v tobě poznat, že jsi stále jen shinigami. Tak šli bez jediného slova asi 20 minut, až dorazily na konec tržiště, kde stala oprýskaná nepojízdná maringotka. Sargeras na její dveře třikrát rychle zaklepal a z nitra se ozvalo. Takové hnusní nelidsky hlas: proboha kdo to jsem zase došel? A druhy hlas z maringotky to bude asi ten smrdutí výběrčí daní. První hlas: „Už jsme dneska zaplatily. Táhni pryč ty skunku.“  Sargeras je podival na Alex a tiše zašeptal „musíš promluví ti budou mít radost  .