67. západní okrsek Rukongai

Čekala jsi a čekala... a stále nic. Nakonec tě to přestalo bavit a seskočila jsi dolů. Jakmile jsi dopadla na zem, tak sis všimla, že proti tobě šlo několik mužů. Byly to vesměs gorilly, prostě tupé chodící svaly. Většina z nich měla v rukou primitivní zbraně - kyje, palice, nějakou tu trubku či prkno s hřebíkem. Bylo jich kolem 20ti...

Izanami

Když dopadla Izanami na zem a viděla ty týpky, věděla, že víceméně existují jen dvě plusmínus možnosti - buďto to byla právě část té bandy, kterou hledala, a nebo to byla tlupa místních, co se hodlali postavit za správnou věc a ty pobudy vyhnat, až se znovu objeví.
Jo.. tipujme pravděpodobnosti.
Izanami si v tu chvíli uvědomila, že možná podcenila jejich počet. Na druhou stranu.. vlastně to byla jen vlna svalů. "Přejete si něco, pánové?" zeptala se velice zřetelně a nahlas, s rukou na rukojeti Akahotaru.

Tupci se zastavili a podívali se po sobě. Jeden z nich, který vypadal obzvláště jako idiot zařval na ostatní. "Vemte jí něčím po hlavě..." zařval. Všichni se vrhli dopředu. Mávali nad hlavami zbraněmi. První doběhl až k tobě a chtěl tě vzít po hlavě prknem s hřebíkem. Další se blížil zprava a držel něco jako kus lampy... další se blížili za tím prvním...

Izanami

Nebyla si jistá, jak moc se jí chtělo tyhle blbouny zabíjet. Jistě.. byli to jen blbouni.. ale hej. Jako, když se tehdá bavila s Modosem.. vzít život.. to přece nikdy není nic snadného.
A tak se rozhodla využít trochu jiný přístup. Vytáhla v rychlosti meč, a vykryla ránu prvního. Pokračovala kopem tam, kde si týpek schovával pytle toho nejdůležitějšího.. druhému se vyhnula, a praštila ho loktem do hlavy. Pak se rychle shunpem dostala nad ně.
"Svaž, Akahotaru!" pronesla, a v ruce by se jí měl objevit veliký řetěz. Tím hodlala pitomce pořádně zbušit..

První blbec se zadíval na useklé prkno. Hned nato se ale svezl na zem držíc se přitom za... klenoty. Toho druhého si praštila do obličeje loktem, ale možná to nebylo tak moudré. Chlápek sice padl na řiť, ale docela tě to zabolelo. Měl xicht z kamene. Ostatní se ani nezpomalili. Jeden magor prostě skočil přímo po tobě, aby tě pohřbil pod sebou. Další se hrnuli za ním...

Izanami

Dobré, tahle horda doopravdy nevypadala, že by jakýkoli z nich měl v hlavě něco jiného, než nějakého vesmírného parazita. Ne. S těmihle to jednoduše nepůjde. A navíc měli hlavy jako skály.. Už už po ní skákal jeden z týpků.. a jakože vyloženě skákal. A to není dobré. Pokusila se shunpnout o kus dál a na stranu k jednomu z nich, který to nečekal, a praštila ho pěstí se slovy:
"Hadō #11. Tsuzuri Raiden!" Doufala, že jich to probije co nejvíc...

Chlápek se rozmázl na místě, kde jsi ještě před chvílí stála. Další 2 se o něj přerazili. Dašího jsi trefila kidem, chlápek padl na zem beze zvuku... bohužel ostatní to nezasáhl. Mezitím se někteří rozptýlili. Jeden z nich tě zezadu napadl železnou tyčí, další po tobě hodil nějakej šutr...

Izanami

Připadala si jako v nějakém magickém pravěku. Tihle borci vypadali, že kdyby jste na ně zařvali "kolo", tak s křikem uteče ve strachu z neznámého..
Na Izanami zatím útočil další borec, zezadu. Byla rychlá, a stihla jeho ránu vykrýt řetězem, co držela pevně v rukou..
no, vyhnout se letícímu kámen už se asi zdálo být nad její síly. Pokud jí netrefil do hlavy a nelehla rovnou, pokusila se překonat bolest a první pořádně fláknout řetězem toho, co měl tu tyč..

Kámen tě ošklivě trefil do ruky. Poměrně to bolelo. Rozehnala ses řetězem a chlápka si flákla řetězem natolik, že vzal druhou o zem. To už k tobě skočila další tupá gorilla a rozmáchla se něčím, co vypadalo jako mladý dub... další 2 se radši dali na ústup. Ten s tím kamenem sebral někde lavičku a hodil jí po tobě...

Izanami

Už jí bolela ruka, loket.. nevypadalo to zrovna dobře, vzhledem k tomu, kolik mamlasů ještě bylo kolem... Každopádně, to, co vypadalo přinejmenším jako dub, vypadalo hodně nebezpečně. Izanami se pokusila uhnout, a když zaregistrovala lavičku letící jejím směrem, pokusil se shunpnout z toho místa úplně.
Se snahou dostat se někde za týpka, co to po ní házel, a zase ho pořádně praštit tím ostny-vybaveným řetězem..

Když jsi zmizela, tak chlápek se ohnal dubem a zasáhl dalšího týpka vedle. V tu chvíli ho srazila na zem lavička. Toho co jí hodil jsi trefila řetězem a složila ho. Ti, co mohli ještě stát se rozprchli do všech stran... kolem zůstalo jen těch pár, kteří nemohli utéct. Zřejmě nečekali žádný odpor, takže se nechali lehce zastrašit.

Izanami

A ze všeho špatného to najednou vypadalo docela dobře. Zbytek utíkal, a Izanami až na pár lehkých bolístek nebyla nějak významně zraněna. První se doopravdy ujistila, jestli jí někdo ještě něčím nechce vrazit hlavu až do krku..
Jestli ne, roztočila nad sebou svůj řetěz, a lapila jednoho z nich. Ideálně toho, kterého první kopla do jeho pokladů.. ten na ní totiž jen tak nezapomene..

Chlápek konečně vstával, když ho tvůj řetěz chytil. Ostatní se pokoušeli porůznu utíkat. Ten tupec, kterýho jsi chytila zřejmě neměl všech pět pohromadě, protože začal nadávat. "Pušt mě ty pitomá štětko!" začal řvát přeskakujícím hlasem. "Chceš abych ti nakopal tu tvojí kostnatou prdel?"

Izanami

Tady to, jak byla většinou milá přešlo na to, co na ní bylo nejhorší.
"To ne.. spíš chci, abys takové věci už neříkal.." pronesla s milým úsměvem a trochu dotáhla řetěz tak, aby se některé z ostnů trochu zabodly do jeho těla. Izanami si to nerada přiznávala.. ale Akahotaru byla víceméně dokonalý mučící prostředek.
"Přála bych si, abys mi řekl, proč jsi sem s tou bandou přišel..." pokračovala, pořád s tím klidným hlasem a milým úsměvem, který rozhodně na místě nebyl.

Tupec asi neměl příliš velký pud sebezáchovy. "A já chci abys zdechla ty mrcho. " obořil se na tebe. Když si utáhla řetěz tak vystřídal několik nadávek, z nichž megera a tupá kráva patřili k těm nejslušnějším. Několik z nich sis vlastně jen domýšlela, že jsou nadávky, neboť ji podobné výrazy zatím nikdy neslyšela...

Izanami

No, nečekala, že by tenhle chlapík byl tak oddaný své věci.. a nebo spíš jenom doopravdy tak strašlivě hloupý. Každopádně, určitě z něj nedostala to, co by chtěla.. Ale ne, že by si něco dělala z těch nadávek. To ne..každopádně, bylo načase začít vyjednávat tvrději.
Řetěz ještě trochu přitáhla. "Dovol, abych ti to řekla názorněji.." pronesla nahlas a zřetelně, aby jí přes ty svoje nadávky slyšel. "Žhni, Akahotaru!" řekla naopak poměrně potichu.
Řetěz se začal rozpalovat na dost nepříjemné teploty.
"Co jste tady chtěli? Kdo vlastně vůbec jste?" už skoro řvala na hlupáka, mezitím co ho pekla na svém řetězu.

Chlápek chtěl něco říct, ale pak ho řetěz začal pálit. To ho zřejmě přivedlo... z nedostatku lepších slov řekněme k rozumu. "Hej já nic! Fakt! Nějaká děvka nám zaplatila abysme přepadli tuhle budovu! Nebylo v tom nic vosobního, fakt!" začal řvát. "Říkala že tu nebudou problémy, jen děti a starý lidi. Neříkala nic vo amazonce s řetězem..." začal řvát

Izanami

Přikývnula, a když začal mluvit, žár trochu polevil... trochu.
Pozorně ho poslouchala, a pak přikývla znovu. Nechtěla ho slyšet řvát.. chtěla ho slyšet odpovídat. Snížila tedy intenzitu ještě trochu.. ale pořád to pálilo a připomínalo, že to pořád může pálit o dost víc.
"A kde bych tuhle "děvku" našla, víš?" zeptala se, opět takovým spíš řevem, než jejím klasickým klidným tónem. S těmihle se nedalo normálně vyjednávat...

Chlápek se začal různě vrtět. "Fakt nevím, přísahám! Vona si našla mě." řekl až příliš rychle. Začal se třást strachy. Než ale stihl říct cokoliv jiného, tak vzduchem něco prosvištělo. Chlápek se zkácel a ze zad mu trčel nůž. Přiletěl neskutečně rychle, ani jsi nestihla zareagovat, natož všimnout si, odkud přišel...

Izanami

Docela vyděšeně se dívala na nůž, který se odněkud objevil, a na již asi mrtvého chlápka, ve kterým byl zabodnutý. Tohle měla čekat, předpokládat..
Každopádně, rychle ho vypustila, a řetěz přestal žnout. Připravila se uhnout něčemu podobnému, kdyby snad chtěli pokračovat, a hodit něco takového i po ní.. mezitím se ale snažila opět rychle najít nějaké stopy reiatsu. Třeba si nakonec ty.. slečny.. najde takhle.

Čekala jsi připravena na všechno, ale nezdálo se, že by se dělo cokoliv dalšího. Reiatsu jsi cítila... celkem slabé, ale už bylo pryč. Byla to jen zbytková stopa. Byla ale dost čerstvá na to, aby se dala sledovat. Tedy... s trochou štěstí a pokud budeš jednat rychle...

Izanami

Nebylo, na co čekat, dokud tady alespoň nějaká stopa po reiatsu byla. Rychle tedy odvolala shikai, a s velikým mečem pořád v ruce se pomocí shunpa vydala po té čerstvé stopě. Byla jen pravda, že Izanami nebyla nejrychlejší.. ale, dala do toho všechno, co v sobě měla.
A také se jí hlavou míchalo pořád více a více otázek a myšlenek. Tihle borci třeba byli docela slabí, ale počtem jí skoro dokázali dostat do úzkých. Ještě, že to zabalili tak brzo. Co když mají ty ženské nějaké.. chytřejší, loajálnější?
Co když by neměla šanci ani proti jedné z těch ženských?
Na to ale teď nemohla myslet, a tak pokračovala po stopě dál.

Pokračovala jsi v cestě, zdálo se, že ať to byl kdokoliv, tak byl poměrně rychlý. Stopa reiatsu slábla a slábla. Přesto jsi jí sledovala docela dlouho, dokud jsi nedorazila na malé náměstí. Tam se stopa vytrácela. Ale přesto jsi pořád cítila, že zdroj toho reiatsu je nedaleko... jen jsi nemohla určit kde přesně...

Izanami

Nemohla jí ztratit. Přece ne. Ne teď, když byla tak strašně blízko. Tak strašně blízko, aby ukončila utrpení těch dětí.. ano, ty děti, děti, myslela na děti, aby vydržela letět tak, jak rychle jen uměla, a snad i o dost rychleji. V tu chvíli dorazila na to náměstí. Když začala stopu doopravdy ztrácet, a nevěděla kudy, naplnilo jí něco mezi panikou, obrovským hněvem. Vylétla nahoru, jak rychle jen dokázala, a svým přesným, ač zlostí zakaleným zrakem, hledala alespoň tak...

Vyletěla jsi nahoru a prohlédla si situaci z vrchnu. A pak jsi jí spatřila. Dívka, snad o trochu mladší jak ty, seděla na střese domu, houpala nohama a dívala se přímo na tebe. Měla jasně bílé vlasy a oděna byla v černém... v ruce držela úplně stejný nuž, který jsi před chvíli viděla v zádech toho muže. Nezdálo se, že by se skrývala... spíš tu na tebe čekala...

Spoiler: