5. divize

Hoshi Kitsune

A zbývalo poslední kotě. Kotě které prošlo digizměnou, akorát se z něj nestal anděl, ale nějaký monstrum o velikosti slona. Kitsune už to přestávalo bavit. Bylo to rychlý a umělo se to ohánět drápy. Kitsune zmizela do vzduchu nad to(a to dost vysoko). Tam pustila svou zanpakuto. "Nightmare!" řekla a tak dolů na to kotě letěl drak, který byl o mnoho větší než nějaký slon...Asi se to chystal sežrat nebo aspoň ugrilovat. Vypálil na to plamenomet.

Aririki Rick Ginken

Jen jsem se ze země díval na toho draka a přemýšlel. akže tohle je Kitsunin útok... a proti tomuhle budu bojovat... a kruci... pomyslel jsem si a zase zaklonil hlavu. V tuhle chvíli jsem si říkal, že mě ani nemusí léčit. Stejně si mě budou muset vzít do parády znovu, jakmile dotrénuji s kapitánkou. Takže vlastně zbytečná práce.

Hoshi Kitsune

Koťata byla fuč...mrtvá, zpopelnatělá, prostě bylo po nich a mohlo se jít dál. Pro Ricka si přišla nějaká ta nosítka a odnesla ho expresně do čtvrté divize. Kitsune se ještě rozhlédla kolem, zapátrala po reiatsu okolo a když nic nenašla vydala se pomoct někam jinam. Třeba do sedmičky. A tak proměnila Akamara opět na meč a vypravila se do divize vedené kapitánem Kioshim.

--->7.divize

Firel
Z první divize jsem dorazil plný vzteku a když jsem viděl všechnu tu škodu moc mi to nepomáhalo.
"Tak dlouho jsem se věnoval pokusům o tvoření věcí, až si mě destrukce znovu našla..."
pokračoval jsem ve svém monologu a díky reiatsu hledal kohokoliv naživu v oblasti zbytků mojí divize, zatímco jsem si prohlížel bitevní pole.
To co mě zprvu opravdu dostalo, byla armáda koček, rozsekaná všude kolem.

Firel
Dorazil jsem domů, tedy k tomu co z něj zbylo.
Spousta shinigami běhala kolem, uklízela trosky, zachraňovali co se dalo nebo léčili zraněné.
Chvíli jsem z toho pohledu měl slzy na krajíčku, zklamal jsem svoji divizi...
Ovšem to nebylo něco co bych mohl dát jen tak najevo, sebral jsem se, protáhl svali na krku a vyrazil blíž.
Když jsem se blížil na dosleh začal jsem hlasitě tleskat. Po chvíli jsem přestal a začal.
"Vynikající, člověk si tu odběhne řešit důležité lidi požírající anomálie na druhém konci světa a ona mu tu mezitím totálně vybouchne divize. Komu se to povedlo takhle to tu zřídit?"
Zeptal jsem se zatímco jsem se sám vydal rozebírat další s trosek. K velkému překvapení se jednalo o pekárnu a nikoliv mojí kancelář se všemi poznámkami, schopné rozpoutat zajímavá i nezajímavá pekla.

Firel
Po té, co jsem si všiml že na mojí osobní kancelář alias úložiště katastrov pouze spadnul strom, jsem jí přestal věnovat pozornost.
Vážně bych ty poznámky měl buď dokončit, nebo zatraceně dobře uschovat v archivech... Sice bych je měl nejspíše zničit. Ale jeden nikdy neví kdy se co bude hodit.
Prohraboval sem se poškozenou pekárnou která k mému překvapení dostala méně zabrat než by kdokoliv čekal.
"V tom případě to byla pěkně stupidní armáda holow. Moje kancelář s poznámkami je netknutá, většina toho tu stojí a naše pekárna..." Dotkl jsem se tmavého kamenného krbu a vyslal do něj "trochu energie", pec vybuchla což mě odhodilo pryč, ale výbuch ustála a začal hořet, přičemž se plamen pomalu zmenšoval do normálu.
S překvapeným výrazem jsem se podíval na svojí ruku, poté na pec, pak na svojí ruku a rozhodl se nějakou chvíli nekouzlit, než se vzpamatuji z té anomálie.
...Jak jsem říkal, naše pekárna dostala solidně zabrat. Svolej divizi, je čas na snídani, oběd večeři či která část dne vlastně je. Všechny osobní věci by už měli být dávno vytahané mimo nebezpečí.
Ta anomálie... Snižovala hustotu duševních částic, takže udržovat poblíž ní jednu danou hodnotu prakticky znamenalo navyšovat svoji vlastní hustotu. A když se poté takový jedinec ocitne mimo vliv anomálie. Opravdu bych neměl používat nic, co vyžaduje nějaké ovládání reiatsu. Mohlo by to dopadnout hůř než obvykle...

Firel
Zatímco jsem se prohrabával bordelem na zemi, hledajíc podzemní sklad, začala se kolem shromaždovat divize. Vypadala vskutku neštastně, což jsem jim nemohl mít za zlé.
"O tom co se tu stalo, nevím prakticky nic. Ještě před nějakou chvílí jsem přeci jen byl na druhém konci soul society."
Po chvilce jsem našel podzemní nouzový sklad, při jehož otevření většina členů překvapeně či znechuceně koukala.
Seskočil jsem dolů, což bylo trochu hlouběji než jsem si pamatoval.
Po chvíli jsem vylezl s dvouma celkem těžce vypadajícíma pytlema, obsahující houskám podobné polotovary.
"Vím, není to zrovna stavební materiál, který by se hodil na přestavbu a opravy. Ale potřebujete se na chvíli uvolnit a odpočinout od všeho toho vyklízení a uklízení. A já se potřebuju dozvědět míry škod." S poslední větou jsem vytáhl pár polotovarů a hodil je na pec, která pomalu spalovala moje reiryoku.

Firel
Nějakou chvíli jsem krmil svou divizi nouzovými zásobami a pokoušel se zvýšit morálku. Tohle byla ovšem první kritická situace ve které došlo k takovým škodám na naší straně a neměl jsem tedy moc zkušeností s podobnou situací.
Dokumenty jsem schoval do kapsy. Měl jsem v plánu napřed vyřešit situaci zde.
Po svačině jsem tedy ještě chvíli pomáhal kontrolovaně zřítit budovy, které byli nenávratně stracené. Posléze jsem rozdal posledních pár úkolů, které se týkali především přípravy rozloučení se s mrtvými, starání se o zraněné a zachránění jakéhokoliv množství znovupoužitelného materiálu ze stržených budov.
Poté jsem se vidal hledat pomoc s rekonstrukcí.
-> 1. divize