Trénink: Rai Eshen (asistuje Sougo Okita)

Eshen

Nebyl si jistý, co přesně má v takovou chvíli dělat. Okita zase zachoval svojí šílenost.. problémem bylo, že jeho Hadō bylo o docela solidní číslo vyšší úroveň. A i když si Eshen věřil, co se týkalo momentálního poměření sil, tímhle si tak jistý nebyl.
"Musíš věřit, být odhodlanej, člověče." ozvalo se hluboko v jeho hlavě. Tak to bylo. Stejně by se dost možná nedokázal včas uhnout. Byl dost zraněný..
Neuhnul se, a pokračoval ve vedení svého kida. Věřil. Cítil, že to bylo právě to, co potřeboval... No, teda, párset víc reiatsu by taky neublížilo, ale hej, důvěra bylo to, co teď mohl mít.

Eshen

Pokud umíte plavat, tak je přistát ve vodě ve valné většině docela výhodné. Kdyby to narval někde o nějakou skálu, dost možná by nedopadl nijak.. vcelku. Ale takhle to ještě šlo. Každopádně, na návštěvu doktora se už teď netěšil. Dneska ho pustili z nemocnice po té misi. V tomhle tempu ho pravděpodobně raději zavřou napořád...
Každopádně, vypadalo to, že i Okita byl zasažen.. zasažen, ale jak vidno, nebylo to dost. Achjo. Tenhle bastard prostě pořád držel pohromadě...
Každopádně, ve vodě se všechno mohlo stát dost nepříjemné, a tak se Eshen vydal zpátky na souš. Neměl ale v plánu nějaké útoky.. spíš si hlídal Okitu. Kdyby měl něco v plánu on, aby to dokázal odrazit, nebo se vyhnout, nebo se alespoň nenechat zničit.

Eshen

Pravděpodobně už z vody, i stát bylo docela složité. Eshen se snad nikdy nedostal takhle na svůj okraj sil. Jasně, žrali ho pavouci v Hueco Mundo, ale to nešlo používat reiatsu. Teď už se cítil doopravdy, jak se říká, vyšťaveně. Nebylo to nic jednoduchého, takové bojování.
"To je moje řádka." pronesl. Říkali to všichni cool hrdinové, proč by nemohl on.
"Zrovna dneska jsem neměl umírání v diáři. Budete se muset objednat..." pronesl Eshen, hlasitě vydechl, a opět se vrátil do bojové pozice. Okita byl sneaky fu.. neřád, a tak nechtěl zase něco propásnout.

Eshen

Tak tohle už byla fakt nuda. Všichni creepy divní bastardi museli sekat ruce. Ne vážně. Tělo má tolik částí! Co takhle palec u nohy! Proč vždycky ruka?!
Každopádně, Eshen měl poměrně potíže s tím, aby nezařval bolestí a neposlal Okitu až někam za zapomnění, tam, kde už Slunce nesvítí, a kde by nezasvítilo ani po statisících letech. A to už je poměrně hluboko.
"Bakudō #4. Hainawa!" pronesl, už docela dost bez sil. Byl to dost.. zoufalý pokus.
A jakmile Bakudō vyslal, vydal se největší rychlostí, kterou byl schopen v tomto stavu vyvinout, až k meči soupeře. Chtěl se k němu dostat první...

Eshen

No, tohle nebylo dobré. Tohle vůbec nebylo dobré.
Už, když stál Okita před ním, vítěz závodu o jeho meč, bylo jasné, že to není dobré.
Ale pak řekl to magické slovo. Mnohem magičtější, než třeba "prosím"... protože "prosím" z člověka bramborovou kaši nenadělá. Tohle slovo dokázalo měnit města v prach.
"Proč si všichni nechávají nejvíc síly na poslední ránu.. asi to je na balení holek.. hmm.." pronesl Eshen s hlasem, který by určitě nebyl označen jako "ohromený". Eshen byl lehce překvapen, spíš to byla ale frustrace, co by se v něm dala najít. Jakoby Okita, ať už Eshen udělá cokoli, vždycky měl tah napřed zajištěný lépe.
Eshen se postavil do připravené pozice. Dlouhý meč v jedné ruce připraven bránit, krátká čepel.. byla připravena na to, co dělá krátká čepel. Ale Eshen předpokládal, že Okita, jako správný psychouš, bude chtít prvně bankai hlavně předvést...

Eshen

Teď byl teprve překvapený. Ne tím, že by Okita žádný bankai neměl, ale spíš tím, jak strašně jednoduše se nechal chytit. Teď si s ním Okita mohl dělat víceméně cokoli.
"Ta spousta černoty byla působivá, to se musí nechat." pronesl Eshen s drzým úsměvem. Okita by prostě Eshena psychicky neporazil, ani kdyby v tuhle prekérní chvíli vytáhl.. no, ehm.. meč. Meč.
Na Okitu se usmál. "Střílej, Kurokamakiri." pronesl jakoby nic. Tři malé čepele mířily zezadu na Okitovu hlavu.

Eshen

"Nebudu lhát, taky jste mě párkrát dostal... už tu chvilku bojujeme." pronesl Eshen odměřeně. Čepele se vrátily na své místo, a Eshen už zase stál. Okita nebyl neporazitelný. A jestli neměl nějaký sneaky bastard bankai, který by nebyl vidět, a dělal třeba něco s vlasy soupeře.. tak vyhrál tuhle výměnu Eshen.
"V naší divizi by jste se mi taky dost líbil. O tom tady nalhávat nebudu. Akorát bych se pak každej den cítil dost.. ohroženější, než teď." pronesl Eshen, odst upřímně. Co se týče schopných lidí z divize, věděl jen o kapitánce a Eyuurin.. a to není moc. A protože sám měl proslovy, jak by chtěl, aby se z flákačů stala elitní divize... Jo. Okita by byl sexy. Ale nepočítal s tím, že by se chtěl připojit. Navíc, kapitánka asi zrovna na psychopaty nebude.
Co se týče boje, Eshen nepolevil v ostražitosti. Ale nijak neútočil. Zatím!

Eshen

Tahle debata směřovala do míst, která se mu líbila. Teda.. jakože směřovala tak, jak chtěl, pochopitelně.
"Nenechávám lidi takhle mluvit o mé kapitánce.." pronesl první, ale pak se uchechtl. "Ale, viděl jste je někdy naživo? Z těch by člověk někdy skoro omdlel.." pronesl, a znovu se lehce zachechtal. Kdyby ho teď kapitánka slyšela, pravděpodobně by byl tak ošklivě kopnut do kulí, že by takový vtip neřekl další měsíc.. ale hej, jednou za čas to přeci nebolí, že. Tedy, vtip nebolí. Kopnutí bolí vždycky.

Eshen

Zdálo se, že Okitova nejslabší stránky byly prsa. No, buďme upřímní, to byla slabá stránka hodně mužů. Někdy je prostě potřeba nakouknout, je to přirozený, a no... ehm.
Každopádně, Okita teď vypadal hodně, hodně zranitelně. Eshen by toho mohl využít.. ale zaváhal. Najednou se mu nechtělo. Najednou spíš chtěl pokračovat v konverzaci.. "Střílej, Kurokamakiri." pronesl lehce, a čepele vylétly. Ale nijak neútočily. Vznášely se kolem Okity.
"Takže neviděl!" pronesl Eshen s úsměvem. "Doopravdy nejste slaboch, Okito. Nechci končit tenhle den zabitím člověka... zvlášť někoho tak silného, jako vy.. A umírat se mi taky nechce." pronesl upřímně. Meč měl pořád v připravené pozici, čepele poletovaly kolem Okity, připraveny vyrazit.

Eshen

Okita věděl nejlépe jak dopadl, ač říkal co říkal.. a špinavé triky prostě do bojů patří.. zvlášť, když to jsou boje, kde na vás soupeř míří bazukou. To je pak načase použít pár triků, protože jinak z toho vás moc nezbyde.
Teď se ale Eshen hádat nijak nechtěl, a tak sklopil zbraň, a čepele se stáhly zpátky na jeho ruku. Svůj Shikai ještě neodvolával, ale nepředpokládal, že by byl Okita dost nečestný na to, aby po dohodě zaútočil.
"Dobrá." pronesl jen na nabídku o remíze, a ještě chvilku Okitu pozoroval. Na tváři se mu objevil, ač strhaný, úsměv.

Eshen

"Jo... to bych asi dovolit mohl." pronesl Eshen s úsměvem. Okita už nevypadal, že by hodlal zaútočit, a kdyby zaútočil, bylo by to tak špinavé, že by prohra takovým způsobem Eshenovi snad ani nevadila. A tak odvolal Shikai, Kurokamakiriho vrátil ke svému boku tak, jak tam patřil, a považoval trénink za dokončený. Lepší by asi ani být nemohl. Nemálo se toho při tom naučil, a nacvičil snad všechno, co uměl.
"Bylo mi ctí, Okito." pronesl ještě Eshen na odcházejícího muže. Přítele? Soupeře? U něj člověk asi jen tak nepozná rozdíl..
.. a to se Eshenovi nejvíc líbilo.