Trénink č. 1 - Hana Konan (asistuje Toshiro Hijikata)

Konan Hana

Tak moc se soustředila na terče a kido, že při bouchnutí dveří leknutím nadskočila. Rychle se otočila, aby se podívala, co se stalo. Když poznala Hijikatu, úlevou si oddechla. "Ach, dobrý den Hijikato-san. Trochu jste mě vyděsil." usmála se na něho. Z toho leknutí jí zase začalo bušit srdce jako o závod, a to ještě před chvílí byla tak klidná. "Jen jsem si tu trochu trénuji. Doufám, že nějak neruším?" zeptala se. Nechtěla nikomu kazit jeho plány.

Konan Hana

"Ale, ne. Nevadilo. V pořádku." prohlásila Konan bez rozmýšlení. Teprve pak jí napadlo, že by vlastně mohli trénovat spolu. Také by potřebovala tasit meč. No...je to jenom nápad, ale co kdybychom trénovali spolu. Při pravé akci je také terč živý. Tedy aspoň většinou. Bylo by to lepší ne? Ale jestli nechcete, tak nebudu nutit." zeptala se milým hlasem. Takovýto souboj jí pomůže mnohem lépe trénovat své schopnosti, než jen proti neživému panákovi.

Konan Hana

Byla vděčná za to, že Hijikata nekouří, tedy hlavně v její společnosti. Vlastně se říkalo, že úplně přestal, ale tady se toho povídalo. Člověk musel umět oddělit pravdu od lži. Velice těžké a náročné umění, které Konan tak úplně neovládala. Když Hijikata přišel trochu blíž, Konan automaticky udělala krok dozadu. Na tváři měla milý úsměv, jako kdyby vůbec nic neudělala. Asi jsem to s tou nabídkou přehnala. zapřemýšlela. Nebyla si teď jistá tím, jak Hijikata svou otázku myslel. "Ehhmmm....no.....trénink s mečem potřebuji a zranění se nebojím." doufala, že to jako vysvětlení a upřesnění věci stačí.

Konan Hana

Čekala nějakou větu, nebo slovo ve stylu: "tak začínáme." Byla by za to jistě vděčná, ale nic takového nepřišlo. Místo toho Hijikata začal bleskovým útokem. Konan měla jen několik málo vteřin, uvědomit si, co se vlastně děje. Snad v poslední chvíli vytáhla svou zanpakuto, aby zabránila zranění a brzkému ukončení tréninku. "Páni. Na to, že jste už nějakou dobu netasil meč, jste vážně dobrý." přikývla uznale. Odskočila od něho a pomocí shunpa se dostala za něho. Zaútočila mečem na záda.

Konan Hana

"Uchhh!" vykřikla bolestí. Rána do hrudníku jí zasáhla. Vážně by měla začít bojovat. Vysmekla svou ruku se zanpakuto ze sevření a ustoupila několik kroků od Hijikata. "Hodně jsem se zhoršila." zkonstatovala svou situaci, ale rozhodně se nehodlala vzdát. "Hae, Hotarubi!" vykřikla. Zanpakuto se rozzářilo a kolem začali lítat motýlci. Bylo jich mraky. Motýlci se začali plést Hijikatovi před oči, toho Konan využila a znovu zaútočila. Tentokrát ale byla spíše u země. Mířila na nohy, přesněji na lýtka.

Konan Hana

Pravda, Yoshiro a motýl k sobě moc dohromady nejdou. Ale teď nebyl čas na rozptylování, Hijikata byl silný soupeř a bylo potřeba mu věnovat veškerou pozornost. "Kurōn." zašeptala si potichu pro sebe a stranou si nenápadně vytvořila jeden svůj klon, který hned i použila k boji. Když se Hijikata objevil za Konan, tak stihla jen otočit hlavu. Na tváři měla vyděšený výraz, který se najednou změnil na úsměv. To protože už z boku na Hijikatu letěla růžová vlna připomínají cero. Tu vlnu vyslala druhá Konan - klon.

Konan Hana

Pochvala k její síle jí potěšila. "Děkuji." poděkovala za uznání. O něco méně jí potěšilo to, že i Hijikata vyvolal svou zanpakuto. A už z dálky to vypadalo nebezpečně. Je to jako několik bičů přidělaných k jílci. Jestli je umí ovládat jednotlivě, tak to bude celkem problém. Pak by je mohl vyslat přesně tam, kam potřebuje. Pokud se to chová jen jako bič, tak to bude asi menší problém, ale stále problém. Navíc neznám žádné jeho schopnosti, ale výhoda je v tom, že on ty mé podle všeho také nezná. Musím být opatrná. uvažovala pro sebe. Byla jasné, že její klon uvažuje stejně. Konan sevřela své zanpakuto pevněji, což udělal i její klon. Konan telepaticky rozkázala svým motýlům, aby kolem Hijikaty udělali vysoký kruh, a tak motýlci i udělali. Začali kolem dokola létat okolo Hijikaty. Hijikata tak ztratil výhled na Konan a její klon. Konan chtěla vidět, co Hijikata udělá.

Konan Hana

V duchu se zamračila. Nekontrolovatelná dráha letu. To bez šrámu neskoční. zapřemýšlela, když uviděla to co uviděla. Tolik zmařených motýlích životů. Naštěstí se objevili nový, ale truchlit za padlé se má. Zvlášť za tak skvělé bojové motýlky. Konan zrovna nebyla ta, která útočí první, ale v tuhle chvíli to asi bude lepší než slepě čekat na útok. Skrčila se k zemi a ruce položila na podlahu. "Bakudō #21. Sekienton!" vykřikla a místnost se zahalila do červeného kouře. V tom okamžiku Konan použila shunpo a přesunula se napravo od Hijikata, tedy aspoň do pozice, kde předtím byl, a vystřelila opět svůj růžový cero útok. To samé udělal i klon od Konan, který se akorát přesunul nad Hijikata a ze shora po něm střelila růžový cero útok.

Konan Hana

Neslyšela žádné auuu, ani nic jiného, takže Hijikata musel být jinde. Za pokus to stálo. chlácholila se v duchu. Ale přeci nezůstane stát na místě, to by pak byla snadný terč. Jenže přesně netušila, kde vlastně místnost končí. Kouř totiž ještě úplně nezmizel. Chudinky motýlí poletovaly zmateně v kouři. No Konan aspoň našla svůj klon, protože za prvé nebyli zas tak daleko od sebe a za druhé měli stejné myšlení, takže se prostě nějak našli. Stoupli si k sobě zády a každá hlídala jednu část místnosti před možný útokem. Kouř zatím pomalu mizel.

Konan Hana

Za to svištění byla ráda, Hijikata prozradil svou pozici, kterou si bohužel nehlídali, a Konan tak aspoň měla dostatek času uskočit. Konan tedy uskočila pomocí kotoulů stranou. Její klon ale nejdříve vyslal proti Hijikatovi růžovou vlnu, a pak teprve začal uskakovat pryč.

Konan Hana

Její klon nestačil utéct před útokem, který jí dostal. Konan to měla možnost celé sledovat. On ten útok vstřebal! byla první vyděšená myšlenka. On má jen omezený počet ran! byla druhá optimistická myšlenka. Teď hlavně doufala, že se nemýlí. Klon se po drsném útoku rozpadl zase na motýlky. Zvláštní schopnosti. Nedá se nic dělat, musím pokračovat v boji. pevně se rozhodla a postavila se na nohy. "Opravdu neobvyklé schopnosti." řekla po chvilce mile. Chtěla získat trochu času, aby mohla vymyslet další strategii.

Konan Hana

Konan se zasmála. "Nikdo o mých schopnostech ještě neřekl, že jsou sprosté." Bylo poznat, že jí to opravdu pobavilo. "Každý má nějaký styl. Já osobně na boj nejsem vůbec. Kdybych nemusela, tak nebojuji. Ale musím ochránit své děti a pro ně budu klidně mást, oslepovat a probodávat nepřítele zezadu." pokračovala klidným hlasem. Měla to přesně stanovené. Už měla strategii skoro vymyšlenou.