Průvod masek - Eshen zasahuje

Rai Eshen

Pěkný den to byl určitě.. a odpočinek zněl výborně, ale rozhodně to nebylo něco, co by měl Eshen dělat. Už dlouhou dobu se jen tak nečinně válel, a ač to byl tak nějak on, kdo házel různá opatření a výkazy pro chod divize jako její nejvýše postavený úředník, rozhodně s tímto stavem nebyl zdaleka spokojený. A tak byl rád, že zase může někde protáhnout svoje ještě pořád mladé kosti na řešení nějakého problému.
A protože Eshen nechodil pozdě, taky k bráně došel. Mělo to určitě být včas, dokonce s minutkou, dvěma náskokem. Tak totiž Eshen fungoval. Levou rukou se dotkl rukojeti Kurokamakiriho, jakoby se chtěl ujistit, že tam je.. Byl. Třeba nebude potřeba ho na téhle misi vytáhnout... a třeba Eshen doufal, že se mu nějaký ten trénink s čepelí přecijen dostane. Uvidí se.

Rai Eshen

No, vypadalo to, že jeho kolega z Kitsuniny divize nebyl žádný Kagami a došel v pohodě a včas. To bylo dobré. Vždycky se lépe pracovalo s někým, kdo má na tváři úsměv, než s někým, kdo ho nemá. Jen pozor, aby nemrazil věci na potkání.. protože i to někteří lidé s úsměvem na tváři dělají.
"Ah.. taky zdravím." odpověděl mu s úsměvem a lehce pokývl hlavou. Nebyl zvyklý dostávat nějak zbytečně moc respektu, ale s pokývnutím problémy fakt nebyli. "Rai Eshen, zástupce Šesté. Ano.. věřím, že máme." představil se mu s tím stejným úsměvem, když přijal jeho ruku a přátelsky s ní potřásl. Jako jo, Daiki asi musel vědět, jak se jmenuje, ale.. Eshen nebyl někdo, kdo by se hned stal namyšleným jen proto, že se stal Zástupcem. Navíc.. v hodně místech to ani moc neznamenalo. Šestá taková úplně nebyla kvůli absenci jakéhokoli kapitána..ale i tak.
"Takže... co nás čeká?" zeptal se zvědavě. Jemu nic neřekli, tak očekával, že jeho kolega z Kitsuniny bude vědět, kudy vítr fouká.

Rai Eshen

Při otázce na invazi přikývnul. Pochopitelně, že si ji pamatoval. Až tak dlouho to nebylo, a tenkrát to byl docela mazec. Těsně, že to dopadlo ještě dobře.. ale chybělo málo, a tak dobré by to nebylo. Každopádně, celé to poslouchal, mezitímco si mnul bradu v přemýšlení.
"No a řekl jim někdy někdo, aby..prostě nedělali ten průvod?" zeptal se s takovým.. trochu sarkastickým výrazem. Někdy ta nejjednodušší řešení opravdu JSOU ta nejlepší.. ale co se dalo dělat. třeba byla ta tradice zapsaná v Unescu nebo tak.
"No.. zní to jako záhada." poznamenal, když teda pochopil, že tohle asi tím nejjednodušším řešením nepůjde. "Tak.. připraven?" Zeptal se raději ještě předtím, než vyrazil. Byl si jistý, že Daiki bude taky rychlý, a že se dostanou do vesničky rychle. Lidi z druhé bývali rychlí.

Rai Eshen

Přikyvoval, když slyšel celý příběh kolem toho jejich rituálu. Znělo to jako banda šílených fanatiků, vzývajících nějakou neznámou deitu, což bylo samo o sobě dost zvláštní vzhledem k tomu, že už vlastně v posmrtném životě byli. Ale i to se stává. Nebylo to poprvé, co se Eshen s něčím takovým setkal..
.. každopádně, Daiki i vypadal jako někdo, kdo se v záhadách vyžívá.. přinejmenším podle toho hypu, co mu tam koloval v žilách. Bylo tak nějak jasné, že řešit takové věci je asi jeho oblíbený styl misí.. a Eshen se nedivil. Znělo to celé zajímavě.. no, a tak se vydali na cestu.
proběhli tvrdou Rukongaií, až se dostali na kraj.. a do té vesničky. Dál už... víceméně nic. Lidé tam zrovna něco uklízeli.. trosky.. rozbité věci. "To, že takhle uklízejí určitě nebude mít s našim případem nic společného." pronesl se známkou sarkasmu tak silnou, že kdyby se sarkasmus dal jíst, jen touhle větou by nakrmil půlku planety.

Rai Eshen

Eshen si celou tu situaci prohlížel.. úplně všechno tam vypadalo úplně v pořádku.. chápal obě reakce. To, že tady Ukitake - kdo taky jiný žejo, šupák - a nějaký Tsu nechali práci nedokončenou, být vesničan, taky by byl naštvaný. A stejně tak by byl ale rád, že teda zase někdo přišel řešit problém..takže jo. No, a pak tam byla creepy holčička s méďou v rohu.
"Oh." napadlo Eshena, když si jí všimnul. Byla až moc rozdílná od toho všeho, co jiného tady bylo. Pokynul Daikimu nenápadně hlavou jejím směrem a dal se tam pomalou chůzí, aby ji nevyděsil.
Když, a pokud se k ní dostal, mile se usmál. "To máš moc hezkýho medvídka. Prosím, pomohla bys mi..? Neřekla bys mi, co se tu stalo..?" zeptal se, jak mile jen dokázal. Dříve pomáhal hlídat kapitánčiny děti, tak snad tady jeho praxe alespoň trochu pomůže...

Eshen

"Aha... tak to mě moc těší, pane Teddy!" pronesl s úsměvem a potřásl Teddymu pacičkou. Při tom, pro jistotu, se snažil vycítit, jestli z něho nejde nějaké reiatsu, nebo jiná..energie. Koneckonců, řešili tu creepy, záhadný případ, tak se nedalo vyloučit nic. "No, neboj se. My se o ty příšery postaráme." pronesl s klidem, a holčičku lehce pohladil ve vlasech. A udělal to stejné s reiatsu a s energií. No, pak se postavil, mrkl na ní, a podíval se na Daikiho. Ať už něco cítil nebo ne, kouknul po lidech, co uklízeli... chtěl najít někoho, koho se bude seriózně moct na všechno zeptat.

Rai Eshen

"Někdo je nakrmit přeci musí!" pronesl ještě povzbudivě a s úsměvem, ještě než od holčičky odešel. Pak to ale zabalil, za Daikim. "Kolik znáš plyšových medvídků s reiatsu, Daiki?" zeptal se ho potichu a mrkl na něj. Pak se pořádně porozhlédl. Takže... staří lidé. To bylo dost zvláštní. Rozhodl se nezvolat "Hej dědku" ani neudělat nějaký vtip s domovem důchodců a otočil se na toho dědu s kolečkem. "Omluvte mě, pane. Pomůžu vám." pronesl, odklidil dědu ladně a nenápadně od kolečka, ale aby mu neublížil, a sám se dal do práce, mezitím co chtěl s dědou mluvit. Neměl by to pro něj být problém... neposiloval každý den pro srandu králíkům ani, aby mohl machrovat před holkami. "Řekněte mi.. copak se tady stalo, že je tu potřeba tolik práce?" zeptal se mile, mezitímco odklízel cokoli kamkoli, kam mu bylo ukázáno.

Rai Eshen

Eshenovi přišlo lehce zábavné, že lidi z Druhé považovali Artemis taky za kapitánku, ale na jednu stranu, dalo se to chápat. Koneckonců, Kitsune bez Artemis nebyla celá. "Myslím, že trochu jo." odpověděl Eshen Daikimu. Upřímně, on jen házel nápady aby se něco dozvěděl a doufal, že Daiki něco vyřeší, protože Eshen byl kvalitní detektiv asi jako Gothamská Policie bez Gordona. Dost často tak nějak ztrácel ponětí..
"Jasné!" pronesl energeticky, když se dal na vožení suti a jiného bordelu. To mu problém nedělalo.. takže se připravil, jak si vyslechne příběh..
..byl to krátký příběh. I když prokletí mladých znělo velmi nepříjemně.. nechtěl pánovi vysvětlovat, že bůh je tady vlastně tak trochu Eshen sám a Daiki taky, a raději se zeptal na další otázky. "Dobrá.. ale, jak se takové prokletí projevuje? To vám tu jen tak začaly padat domy?" zeptal se přímo, ale mile, mezitím co vezl další várku nepořádku.

Rai Eshen

Eshen přikývl. Daiki se zdál být romantikem... ale Eshen to v tomhle případě chápal. Je pravda, že ten medvídek vypadal dost creepy na to, aby to fakt byl důvod, nebo alespoň jeden z nich. Každopádně, jak tak Eshen poslouchal dědu.. napadla ho znovu ta věc, která ho práskla do očí hned, jak vůbec vešli do vsi. Jen starší lidé..a to jedno dítě. Proč to asi bylo? Tady byla pravděpodobně odpověď, ale... Eshen si jí musel ověřit.
"A...váš syn? Zmizel?" zeptal se tak smutným hlasem, který teď jen dokázal. Potřeboval to vědět.. museli získat nějaké informace k pátrání, co se tady vlastně sakra dělo..

Rai Eshen

Hahá, a Daiki mezitím dostával někde za ním shiton. Haháá, jasnej podpantoflák! Jasně, že je pod Kitsune v divizi... protože tam pod pantoflí může být pořádně! Muhehehe....
... no, a pak si Eshen vzpomněl, proč vlastně tehdy neodešel z šesté, vzpomněl si na kapitánku, a pak si vzpomněl, že by měl svým hloupým myšlenkám učinit přítrž dřív, než mu to karma vrátí. Kolikrát na tom nebyl líp... třeba je Daiki jenom hodnej! A nebo ne..hehe..ehm.
No, taky ty myšlenky musel zabít proto, že se teď tady bylo zapotřebí tvářit vážně. Lidi tu mizí a Eshen se tu směje kolegovi.. to se z něj stal takový cynik? To bylo kruté..
"Určitě se vrátí." odpověděl jen s povzbuzujícím úsměvem. Takže se k tomu ještě ztratila spousta lidí... asi všichni, kteří měli mít ty masky. Eshen zapřemýšlel, kdy měl být další úplněk.. tohle nebude jednoduchý případ... a mezitím dál tahal kolečko jako hodný mládenec.

Rai Eshen

"Váš syn se vrátí." pronesl jednoduchou větu s milým tónem a úsměvem na tváři. Jasně, nemohl si tím být jistý, ale kdyby teď začal pochybovat, bylo by to stejně šíleně kontraproduktivní. A navíc.. věřil, že to nějak dokážou vyřešit. "Tak děkuji, pane." řekl mu ještě, když teda dovezl další část bordelu, a pak vzal případně ještě jednu, ale zase tam nemohl zůstat donekonečna. Šel teda najít Daikiho. "Co ty.. zjistil jsi něco?" zeptal se ho přímo, když ho našel. Teď je čas dát hlavy dohromady.. pak už tolik času nebude.

Rai Eshen

Jen s úsměvem kývl na starce. Jestli tomu, že to dokážou nebude věřit Eshen, kdo jiný by měl? Daiki vypadal, že mu babushka dala dost co zabrat, ale... vypadalo to, že jeho stamina je na dobré úrovni. To ostatně ale nebylo takové překvapení. To prostě byli Shinigami z Druhé. Kitsune si je buďto uměla dobře vycvičit, nebo vybrat. Eshen se jí na to bude muset někdy zeptat.
"Prý se někteří vrací, a někteří ne..a prý se to několika vyhnulo i úplně." pověděl Daikimu.. bylo to celé zvláštní. "A taky si moje dokonalá mysl uvědomila, že máme čas akorát maximálně tak dnes. Takže.. prozkoumat les, dokud není večer?" zeptal se ho. Docela věřil tomu, že Daiki by mohl být ten chytrý, mezitímco Eshen ten, co zmlátí věci.. ale jak znal tyhle Shinigami.. Daiki určitě zmlátí věci takhle. Bylo to trochu mrzuté, být pořád pozadu, ale.. i takový život byl.