2. divize

Kaze

Kaze se usmíval. Byl veselý, že se ve štěstí dožil dalších narozenin, protože lidi jako on, lidi s obyčejnými jmény na které každý zapomenul jakmile jim zmizel očí, ti umírali nejvíce...ale on ne, on se dožil úctyhodného věku na random shinigamiho.
Eto...tak to jsme vlastně kolegové...Tetsuo...jsem taky z dvojky..jsem tu už nějaký ten rok...jen tady Ramaki je z osmičky no a Bakemono je z třináctky... Když jsi zmínil rundu, zasmál se a zvedl ruku. Heleee talší runduuuu...seeem...

Oslava bola v plnom prúde a priateľstvo medzi Tetsuom a jeho novými kamarátmi sa zdá sa zlepšuje každou vetou. Kto by to bol povedal že Tetsuo nájde niekoho s kým si bude rozumieť. Je to tak. Tetsuo je veľmi samotársky typ. Vždy bol všade sám a bolo tomu tak až do teraz. Najradšej chodil do lesa za zvieratami. Nič iné ho nezaujímalo. Oni boli jeho najlepšími kamarátmi. Hrával sa s nimi, trénoval s nimi a staral sa o nich. Práve preto sa Tetsuo pridal k druhej divízií. Jeho stopovacie schopnosti sú unikátne. V lesoch sa vyzná a teda je na špehovanie ako stvorený. "To som rád, dúfal som že aspoň jeden z vás bude taktiež z dvojky. Takže osmička a trinástka ano?" Usmial sa. "Ako tam je?" Opýtal sa veľmi priateľským hlasom a pozrel sa na prichádzajúcu rundu. "Kaze, ja si myslím že z nás budú dobrý kamaráti. Ale...dúfam že sa neurazíš....v chlastaní proti mne nemáš šancu." Zasmial sa a chytil pohárik ktorý automaticky hodil do seba.

Pozorne počúval obidvoch svojich spoločníkov. Občas len prikývol aby videli že všetkému chápe a sústredí sa nato čo hovoria. Pozrel sa na toho z trinástky. "Chápem, máte to tam vážne veľmi ťažké no určite jedného dňa príde obdobie kde sa bude všetci len radovať a chlastať ako mi tu a teraz." Usmial sa. Následne sa pozrel na toho z osmičky. "Počul som o ňom...a taktiež aj to že prestal piť. No nezdá sa že by si poslúchal." Povedal a pozrel sa na prázdne poháre pred ním. Keď sa nad jeho otázkou začali všetci smiať len zatol zuby. Hneď ako dohovorili sa usmial. "Ja som ale nevyzýval vás, moji milí priatelia ale tu nášho oslávenca." Zasmial sa. Je to vôbec dobrý nápad takto niekoho vyzývať na alkoholový súboj? Viem kde mám svoju hranicu a znesiem toho vážne veľa no neviem ako je na tom Kaze. Čo už...keď už prehrám, bude to aspoň zo cťou. Pomyslel si a usmial sa.

Všichni zajásali a připili si, když jsi přál dobré časy plné klidu, míru a chlastu.

Kaze

Jo tak výzva hele jo... Řekl opile. Co bych to byl ksakru za chlapa, kdybych jí nepřijal...hele...nalejvejte.. Kolem vás se sešlo více pijanů a před každého z vás bylo postaveno dvacet panáků pálenky. První začal kaze...kopl do sebe první a obrátil ji.

Pripil si z ostatnými a pohár položil na stôl. Už bol trošku opitý no ešte stále dokázal ísť ďalej vo pití. Hneď ako Kaze prijal jeho výzvu sa Tetsuo usmial a taktiež zobral pohár a hneď ho hodil do seba. Na tvári nemal ani najmenší náznak nechute alebo nebodaj opilosti. Prehltol a pohár otočil dolu hlavou. Obzrel sa okolo seba a usmial sa od ucha k uchu. Ako vidím tak si asi dnes nájdem viac kamarátov ako len troch. Pomyslel si a čakal na Kazeho "protiútok".

Súťaž pokračovala. Tetsuo sledoval Kazeho a mierne sa zamračil. "Počkať!" Povedal pričom sa postavil. Aj tak si okamžite sadol späť pretože sa mu točila hlava."Nie je to fér, Kaze začal piť už dávno pred tým ako som prišiel ja." Povedal a chytil tri poldecáky. Všetky hodil do seba a položil ich späť tak ako boli. "Dolejte mi ich späť, teraz by to malo byť vyrovnané." Povedal a usmial sa na Kazeho. "Ja som férový hráč a aj keby som mal prehrať, bude to zo cťou priateľu." Opäť sa usmial a hodil do seba teraz v poradí štvrtý panák. "Si na rade." Pousmial sa a ukázal na neho prstom.

Kaze

Se začal smát, zatímco ostatní okolo udiveně zajásali. Pak začali i tleskat a podali ti tvé panáky. Nějaký chlap z davu se k tobě nahnul a nahlas, aby překřičel všechny ty lidi, promluvil. Chlape ty seš kádr...normálně....ještě jsem neviděl chlapa, který by si dobrovolně naložil stejně jako jeho soupeř v chlastací bitvě...chlapi...přípitek tady na ...Tetsua myslím... Řekl když mu jeden z Kazeho přátel pošeptal ono jméno. Všichni pozvedli své poháry a z hlasitým hukotem si na tebe připili.

Tetsuo zostal zarazený. Nečakal že by ho niekto pochválil alebo že by si na neho nebodaj všetci pripili. Svoj skutok spravil kvôli tomu že bol vychovaný k férovosti, nemal ani tušenia že to spraví taký ohlas. Pozrel sa na všetkých a usmial sa. "Ďakujem veľmi pekne, no teraz je čas dokončiť túto hru." Zasmial sa a chytil do ruky ďalší panák a vypil ho, išiel ho položiť dolu hlavou no šmykol sa mu a omylom ho položil na bok. "Fúúha, Kaze....už viem ako cítiš." Zasmial sa a položil pohár správne."Kamarát, zaostávaš dve kola....N-nemyslíš že je čas to tu všetko skončiť?" Opýtal sa ho pripitým hlasom. Bol to dobrý nápad hodiť do seba toľko panákov naraz? Bolo to priateľské gesto, no pridal som si len klinec do rakvy. Ešte to bude zaujímavé. Mám taký pocit, že dnes skončím spolu s Kazem pri najbližšom strome a budeme si navzájom držať vlasy aby sme sa neovracali. Pomyslel si a mierne sa pousmial.

KAze

Postavení pro něj bylo proces silně zavánějící raketovou fyzikou. Chvíli to trvalo, ale pak se na tebe usmál a promluvil.
Zže to rříkáš zrovincha ty! Začal se smát. Tož teda nad dno...na dno....do dna! vzal a obrátil do sebe dva panáky. Pak je obrátil, udělal dva kroky, hodil šavli a pak do ní spadl.

Na stole zostali asi ešte tri panáky. Tetsuo sa na ne pozeral svojím ožratým pohľadom a len sa občas usmial. Jeho pohľad teraz spočinul na Kazem, ktorý sa rozhodol že ho dobehne. Pozeral sa na neho asi tak jedným okom, pretože to druhé už mu začalo nejak odbáčať do inej strany. Buchol si po tváry aby sa prebral a potom s dôležitým výrazov v tváry sledoval Kazeho ako to do seba hádže. Tetsuo sa iba smial. Za prvé preto lebo Kazemu už skoro nič nerozumel a už ho pomali ani nevidel a za druhé preto lebo si všimol ako sa Kaze nakláňal a tak tušil že zo seba vyhodí dnešný obed a spadne. A tak sa aj stalo, plus si do toho sadol takže Tetsuo už úplne vybuchol od smiechu. "Bonúúúús!!!" Zakričal keď si Kaze sadol do svojej vracanice. Rýchlo sa postavil aby išiel ku Kazemu no nejak to nevypočítal a spadol vedľa neho. Ležal na bruchu a stále sa smial. Po malej chvíli sa snažil postaviť a asi tak na tretí krát sa mu to aj podarilo. Oprel sa o stôl a pozrel sa na svoje posledné tri panáky. "Šom na hrable...ehm...teda...na rade!" Zasmial sa. Chytil všetky tri panáky a hodil ich do seba. Prehltol a hodil ich na stôl pretože už ich nedokázal otočiť. "V-vyhral sóóóm!!!" Zakričal a zdvihol ruky do vzduchu najviac ako to len išlo. No lenže to bola chyba. "Či?" Preniesol v tej chvíli keď sa začal až moc zakláňať do zadu a proste len tak spadol. Pleskol sa o zem ako kus starého sprachnivelého dreva a zaspal. Zo sna sa ešte mierne cukal a občas sa dokonca aj usmial. No jediné čo sa teraz s ním dialo bolo, že mu tiekla z úst slina.

Tetsuo usl a spál spánkem spravedlivých. A mezitím ho střízliví odnesli do kasáren 4.divize.

----> Kasárny 4.divize.

Kasárny 13. divize --->

Ayazaki Lus

Celou cestu muže sledovala a její stisk byl čím dál tím víc silnější. Zastavila se teprve na nádvoří druhé divize a rozhlédla se. Kasárny druhé divize byly jedny z těch, které ještě nepoznala. Po chvíli uvažování se nakonec rozhodla jít do budovy naproti vstupní bráně, což ji přišlo nejrozumnější. Trochu při tom do muže strčila, aby se také do chůze.

<---Trénink Bankai


Hoshi Kitsune

Po tréninku s kapitánem Ruyichim jsem se vrátila zpět do Seireitei, kde už na mě čekala Artemis. Když mě uviděla a ujistila se, že jsem v pořádku, vrhla se na mě a důkladně mi oslintala obličej. Poté jsme se společně vrátili do divize. Zapřemýšlela jsem, jestli se už kapitánka vrátila. Jakmile jsme se dostali zpět do divize, napadlo mě zkusit vycítit kapitánčino reiatsu. Pokusila jsem se o to, ale bezúspěšně, kapitánka se stále nevrátila. Poté mě napadlo pokusit se o to samé s reiatsu našeho fukutaicho, ale také bezúspěchu.
To se po všech slehla zem nebo co? pomyslela jsem si. To, že tu ani jeden nebyl, znamenalo, že velení padlo na mě.  
Vydali jsme se s Artemis do hlavní budovy pro něco na zub a odměnu Artemis, že tu vydržela čekat sama. Jenže tam jsme už nedošli, jelikož jsme si všimli dvou osob mířící tím samým směrem. Podle všeho jsem usoudila, že nám ta dívka, podle pásky na ruce podkapitánka osmičky, vede do vězení nového obyvatele. A tak, jelikož tu nebyl nikdo výše postavený než já, vykročila jsem k nim. "Zdravím, nepotřebujete s něčím pomoci?" zeptala jsem se zdvořile, když jsme je s Artemis doběhli.

Ayazaki Lus

Cestou k budově přemýšlela, zda má muž další komplice, kteří se stále pohybují někde po Seireitei nebo je sám a zbylé zanpakuto někam schoval. Možná pro někoho pracuje a ukradená zanpakuto již stihl odevzdat svému šéfovi. Když se vedle ní najednou ozval ženský hlas, otočila se tím směrem a zastavila se. "Přeji dobrý den. Vedu tohoto muže k vám do vězení. Je obviněn z krádeže několika zanpakuto." Vysvětlila důvod své návštěvy kasáren druhé divize a pohlédla na hnědovlasou shinigami. Ruce muže s černými vlasy a velkým množstvím náušnic stále držela pevně za jeho zády.

Hoshi Kitsune

Dobře, tak tohle jsem ještě neslyšela. Kdo by kradl cizí zanpakuto. Použít by jí stejně nemohl, ne? Že by kvůli výkupnému? Hmm..to asi ne. Třeba má jen fetiš na meče. honilo se mi hlavou, ale nahlas jsem řekla něco jiného. "Krádeže zanpakuto? Tak tohle slyším prvně. Nebojte, u nás ve vězení se o něj už postarají. Mám ho převzít nebo si ho povedete sama?" zeptala jsem se zdvořile. Pak jsem se otočila na jejího vězně. "V našem vězení se ti bude líbit. Je tam spousta zločinců jako ty. Vrahové, násilníci a tak. Občas se snaží mezi sebou povraždit a tak podobně a obzvlášť nesnášejí shinigami, ale to není důležité." pronesla jsem směrem k němu. Chtěla jsem ho trochu vystrašit. Přeci jen, krást někomu zanpakuto se neděla, vždyť je to jako ukrást někomu kus duše. Když se na to ale zpětně podívám, to, co jsem říkala, byla vlastně pravda. Podívala jsem se ještě jednou na černovlasého týpka s náušnicemi. Hmm...ten tam moc dlouho nevydrží. 
"Pojďte za mnou." řekla jsem už k oběma a vedla je směrem ke vstupu do vězení

Lus Ayazaki

"Je to všechno trochu podivné. Uvidím, co mi o té krádeži poví on sám." Sama se s krádeží zanpakuto ještě také nesetkala. Nad tím, jak žena muže začala strašit se jen v duchu trochu pousmála. Nebyla si však jistá tím, zda to na něj bude mít nějaký účinek. Nebyla si jistá ani tím, že muž je shinigami. "Pokud vám to nebude vadit, odvedu ho tam sama. Ráda bych ho ještě vyslechla. Je toho hodně, co mi musí vysvětlit." Odvětila a následovala ženu tlačíc muže před sebou.

Hoshi Kitsune

"To tedy je." odvětila jsem na její slova. Bylo to opravdu zvláštní. Viděla jsem toho už hodně, ale zloděje zanpakuto, ještě opravdu ne. 
"Ne, v pořádku. Můžete klidně použít i naší vyslýchací místnost, jestli chcete." navrhla jsem ženě, která mě následovala. Artemis šla celou dobu tiše po mém boku a společně jsme mířili k věznici, kam jsme nakonec dorazili. "Tak jsme tady. Vítejte ve věznici druhé divize." pronesla jsem jako zkušený průvodce představující největší chloubu prohlídkové trasy, když jsem se zastavila.

Lus Ayazaki

Bylo to poprvé, co za dobu své působnosti v Seireitei navštívila věznici. Přesto nespouštěla oči z muže a bedlivě ho sledovala, jen občas se rozhlédla po okolí. "Máte to tady opravdu... zajímavé." Odvětila na slova ženy, když konečně našla nějaké vhodné slovo, a na chvíli se odmlčela. "Před chvíli jste se zmínila o té výslechové místnosti... nevadilo by vám tedy, kdybych ji využila?" Tázavě na hnědovlásku pohlédla. "Pokud by to bylo možné... byla bych ráda, kdyby mi někdo z vaší divize s výslechem pomohl. Přeci jen máte všichni již nějaké zkušenosti s výslechem na rozdíl ode mne."

Hoshi Kitsune

Na její slova jsem se pousmála. "Nevidím v tom problém, pokud není zrovna používaná." odpověděla jsem na její otázku a vstoupila do budovy. Ve vězení jsem na návštěvě moc často nebyla, tudíž jsem ho znala lépe zvenku, nežli zevnitř. Alespoň, že moje chodící GPSka byla se mnou, jinak bych se stoprocentně ztratila. Uvnitř budovy jsem následovala Artemis, která nás vedla skrz "bludiště" chodeb. "Hmm...když už jsme vás zavedli až sem, tak bychom vám myslím mohli zkusit pomoct." pověděla jsem na její slova o pomoci při výslechu. Když už jsem to tu měla dneska celé na starost...a navíc, co by se mohlo pokazit? 
Nakonec se Artemis zastavila před jedněmi dveřmi. Otevřela jsem je a naskytl se nám pohled na výslechovou místnost. Uvnitř toho moc nebylo, jen tři židle, jedna stojící naproti dvěma, a jedno velké zrcadlo přes celou jednu zeď místnosti.

Lus, Kitsune -> Muž, kterého Lus vedla, byl celou dobu zticha a vypadalo to, že se dost bojí. Několikrát chtěl něco říct, ale asi ho nenapadlo co, takže z něj nic rozumného a smysluplného nevyšlo. Teď se zdálo, že už opravdu panikaří, pokusil se totiž Lus vytrhnout a utéct.

Ayazaki Lus

Vězení připomínalo tak trochu bludiště. Kdyby tudy šla sama, určitě se ztratí. Bude poté potřebovat nějaký doprovod i na zpáteční cestu, protože už teď si nepamatovala, kudy vlastně šli. "Pokud se toho vyslýchání zúčastnit nechcete tak samozřejmě nemusíte. Byla bych ráda, kdyby jste mi pomohla, ale nechci vás nutit." Dodala, protože si nebyla jistá, zda tím ženu náhodou neotravuje nebo ji nepřidává další práci navíc. Konečně se zastavili před dveřmi. Uvnitř to nevypadalo zrovna příjemně, obzvlášť z pohledu vyslýchaných osob. Ani muži se nejspíše místnost nelíbila, protože se pokusil o útěk. Lus ho chytila pevně za paži a zavedla dovnitř místnosti.

Hoshi Kitsune

Ani já si nepamatovala cestu zpátky, ale díky Artemis to bylo jedno. Ten chlapík, kterého žena vedla, vypadal dost vyklepaně. Upřímně jsem se mu ani moc nedivila. Jeho šance se blížili nule. Zatím to spíš vypadalo, že skončí za mřížemi s bandou hrdlořezů a ne, jedenáctka to nebude. 
"To je v pořádku, klidně Vám pomůžu." odvětila jsem. Stejně jsem neměla zrovna co na práci a cítila jsem, že je to moje povinnost, když mám momentálně divizi na starosti.
A pak se vězeň pokusil utéct. Jenže moc daleko neutekl, jelikož ho podkapitánka pevně chytila a dostala do místnosti. "Mimochodem...jmenuji se Hoshi Kitsune, třetí důstojník druhé divize, a tohle je Artemis." představila jsem se, aby nám tahle spolupráce při výslechu šla lépe, a zavřela jsem dveře.

Po necelých desiatich minútach behu sa konečne dostal do kasárne. Namieril si to priamo do svojej izby a začal sa baliť. Bola to jeho prvá misia a on vôbec nevedel čo také by si mal zobrať. Táto misia sa mala odohrávať v horách, takže prvé čo ho napadlo je zbaliť si do batohu nejaké to teplé oblečenie a taktiež sa aj teplo obliekol. Zabalil si vodu a nejaké to jedlo aby neumrel hladom ešte skôr ako sa misia vôbec rozbehne. Sadol si na posteľ a svoj batoh si položil vedľa seba. Batoh nebol nejak moc extra veľký, takže si zobral vážne iba to najnutnejšie. Ako tak sedel na posteli začal rozmýšľať, či si vôbec má niečo zo sebou zobrať alebo či má prísť bez vecí. Nevedel čo má robiť. Nikdy nad takýmito vecami nepremýšľal a tak ho chytila panika. Chytil sa za hlavu a chvíľu premýšľal. Konečne sa rozhodol a to tak že si ten batoh aj tak vezme. Nevedel či ho bude potrebovať, no radšej ho mať pri sebe a nepoužiť ako ho nemať a potrebovať. Usmial sa, postavil sa z postele, chytil svoj batoh a namieril si to ku Severnej bráne.

>>> Severná brána