Tokio

Amai

Děkuji..
Přikývla s milým úsměvem obsluze. Pohlédla na tu zvláštní směsku čehosi. Vůbec se jí tedy do toho nechtělo, ale když viděla Mebatakiho, jak si pochutnává, tak se taky odhodlala.
Dobrou chuť..
Pravila ještě před tím, než si vložila první sousto do pusy. Ať měla v puse cokoliv, tak jí to zrovna nešmakovalo. Na tváři si ale i přesto držela úsměv, i když ho Mebataki asi neviděl. Dávala si do úst sousto za soustem, přitom se snažila nemít sousto příliš dlouho v ústech, aby necítila tolik chuť.

Akio

Vrchní kapitán něco mlel, ale Akio to moc nevnímal a popravdě ani neslyšel, protože slova toho staříka zanikla v jediném mocném výkřiku.
BAN-KAI!!!
Akiovo reiatsu narostlo, neměl náladu na to, aby šel na toho proradného bastarda zlehka. Využil již nabrané rychlosti, krapet ještě přidal a pak podrážkama přistál kapitánovi rovnou v obličeji. Pak se shunpem přesunul vedle něj a pokusil se mu vrazit pořádnou pěstí do žeber.

Akio

Jeho frontální útok zblokovala bariéra a druhý útok zachytil kapitán rukou. Akia to jen pobouřilo, byl to sice kapitán 1.divize, ale zastavit jeho pěst v bankai rukou...to bylo něco co se nepodaří každému.
Vyškubl svou ruku a přesunul se stranou a pohlédl na toho chlapa. Cítil jak mu clona vzteku zastírá mysl, ale na druhou stranu ho poháněl. Tenhle chlap, který ho označil za zrádce, který vyhrožoval jeho rodině a bůh ví komu dalšímu. Nenáviděl ho, chtěl ho vidět trpět.
Ty mě poučovat nebudeš, zrádná svině... Zavrčel a pak zvedl ruku k nebi.
Kami ga Oshikakeru! Pronesl, zatímco se nad nimi začala tvořit impozantní bouře. Akio do ní vkládal o něco víc reiatsu než normálně, tudíž byla silnější.
Pak se postavil do bojového postoje.Tak pojď, ukaž jak to umíš bez špinavých triků.

Izumi Razaki

Potichu jsem odříkal zaříkání a vtrhl dovnitř. Doufal jsem, že uvnitř budou stále dost překvapeni, co se děje. Okamžitě jsem našel toho nebezpečného quincy. "Bakudō #99 Kin" vykřikl jsem a doufal, že takhle mocné kido by mohlo udržet i tak nebezpečného nepřítele chvíli z dosahu. Zamotala se mi hlava, bylo to mocné kido stálo mě dost reiatsu, ale nebyl čas. "Bakudō #61. Rikujōkōrō" pojistil jsme si to. Pokud se vše podařilo, otočil sem se k Sei, pokud tam někde byla. "Zdravíčko..." řekl jsem

Tomisura Raiden

Akiovo Reiatsu bylo najednou všude. I s vrchním kapitánem! Skvělá příležitost jak vyřešit spoustu problémů najednou. Pokynul tedy Lus tím směrem, odkud ta salva energie vyzařovala a sám začal Shunpovat přímo do bitvy o to... kdo toho dědka zabije první! Ban-kai však... což bylo nečekané, neaktivoval. "Zdravíčko, pánové," pronesl chladným hlasem, když se objevil nad těma dvěma. "Musíš vyvražďovat celé město plný lidí?" zeptal se Akia s povzdechem, když sledoval jeho energické šíření reiatsu kamkoliv. Sám Raiden však začínal jiskřit. "Proč zrazujete Seireitei?" zeptal se raději So-vola.

Akio

Najednou uslyšel známý hlas, který prošel rudým závojem hněvu a opravdu v něm vyvolal reakci.
Lidi, cože jak? Řekl překvapeně a rozhlédl se. Až teď si s hrůzou uvědomil, co způsobil. Pod tlakem jeho reiatsu lidé pod ním umírali a on to přehlížel. Bouře nad nimi zmizela tak rychle, jako se utvořila. Akio své reiatsu přiškrtil na minimum. V jeho tváři byl výraz zděšení.
J-já?! Akio v tu chvíli ztuhl, myšlenka na to co právě udělal bylo to nejhorší co se mu mohlo stát. Jeho největší strach se stal skutečností. Vždy se bál, že se stane tím monstrem které skrývá uvnitř, a teď jím byl, aniž by se proměnil.

Tomisura Raiden

Raiden klesl k Akiovi a položil mu ruku na rameno. "Klid, starý příteli, nakopem mu, ale raději bych volil jiné prostředí. S tím zajisté souhlasíte, že?" pronesl závěr řeči směrem k dědkovi. Snad měl aspoň trochu cti shinigami a pamatoval na základní pravidlo ochraňovat svět živých. A pokud zapomněl i na to, nebyla žádná šance na jeho přežití, ať byl silný sebevíc.
Vypadalo to, že souhlasil. Raiden ještě počkal na Lus až je dohoní a pak, držíc roztřeseného Akia za ručičku, vyrazil Shunpem za panem fosilem, který na svůj věk dokázal předvést něco jako rychlost. Asi byl na steroidech.

>>> Za ním

Akio

Byl stále otřesený, až na úroveň, kdy toho moc nedokázal dělat. Když se objevil Raiden a vyzval ho k cestě za ním...jen nepřítomně kývla hlavou a vydal se za ním. Stále tomu nedokázal uvěřit, tomu co v záchvatu zlosti udělal, co z něj vztek dokázal udělat.
Snažím se co nejvíc potlačit hollow v sobě, abych nikomu neublížil a nakonec jsem to já...kdo někomu ublíží...já... Pomyslel si mizíc z bojiště.

Amai -> Ten guláš opravdu nijak valně nechutnal. Asi jako kdyby byl z plechovky a ještě hodně staré. Mebataki byl ale asi hodně nenáročný, protože se tvářil, že mu to je jedno. Jestli tady byl stálým zákazníkem, tak bys asi už zvyklý a nebo měl prostě jen divné chutě... Majitel se dlouho nezdržel a už byl zase u vás. "Tady, limonádka na účet podniku!" postavil vedle každého z vás skleněnou lahev s jakousi vybledlou citronádou. "Slečinko, toho si hleďte, Mizu-chan je moc hodnej kluk! Vidim, že máte dobrý srdce, protože né každej by si vyšel s někým, kdo je... no však víte... slepej," poslední slovo naznačil jen pohybem rtů, snad aby Mebatakiho neurazil. Jako by snad někdo mohl nepoznat, co chtěl říct. V tu chvíli jsi ale pocítila něco, cos ještě nikdy necítila. Bylo to jako podivný, silný tlak, který přicházel odněkud zezhora. Nebylo to moc příjemné a rozbušilo ti to srdce. I Mebataki to musel cítit, protože upustil lžíci, která cinkla o talíř. "Jéminkote, já tě nechtěl urazit, Mizu, to snad né!" vyjekl kuchař, který to asi necítil, nicméně Mebataki ho ignoroval, tak jako celou dobu. "Amai-san, musíme jít," oznámil stručně, hodil peníze na stůl a už byl skoro u dveří.


Razaki -> Sei klečela na zemi. Ruku držela na čele dlouhovlasého muže, zřejmě toho Quincyho, který spal nebo byl v bezvědomí, takže absolutně nebyl důvod používat všechna ta kida. Uvnitř bylo ticho a zatuchlo. Po celé komoře byly tmavé skvrny od staré, zaschlé krve. Sei byla poměrně otrhaná a vypadala o dost hůř, než když jsi ji viděl naposledy. Slovo "mumie", které jsi tak často používal k jejímu označení, bylo teď tak blízko pravdě, až to bylo skoro děsivé. Když jsi vtrhl dovnitř, zvedla k tobě pomalu oči. Jakkoli mrtvolně vypadala, její oči byly až moc živé a bylo na nich znát, že zuří.




Vypadalo to, že celé údolíčko je chráněno jakousi kido bariérou. Yasumaru se zatvářil jako smutné morčátko, protože byla na úrovni, se kterou se nemohl měřit. Ovšem mohl to zkusit. Přímo musel. Teď se ještě víc obával toho, co se tam dělo. Nejdřív napálil do bariéry tak silné shakkaho, jaké dokázal.

Izumi Razaki

No, overkill byl asi lepší než tu situaci podcenit... co se dalo dělat. Sei se nezdála příliš hovorná. Nebo šťastná. Popravdě vypadala, jako kdyby mě chtěla zabít pohledem. "Ehm... vypadáte strašně..." byla první věc co ze mě vypadla. Dobře, nebylo to moc dobré, ale neměl jsem moc času na vybavování. "Měl bych sice asi začít klasickým "zdravím vás, jak se máte, co počasí" ale na to bohužel nemám zrovna čas... ani na to vysvětlovat co tu dělám nebo jak jsem se sem dostal... přesto, pokud chcete něco říct, tak asi máte možnost..." řekl jsem. Tohle "ahoj, přišel jsem to s váma skončit" nebyl můj šálek kávy...

Yasuji

Byl pyšný na to co se mu povedlo. Že by ten odpočinek byl přeci jen k něčemu dobrý? Chvíli rukou hýbal ve vzduchu, aby si zopakoval, jak luk udržet pořád vyvolaný, jak se zdálo vše šlo zatím dobře. Znovu se začal trochu více soustředit a pokusil se o vytvoření šípu. Nespěchal, neměl kam, bude rád když dnes vystřelí alespoň jeden, ale postupem času to bude chtít zdokonalit. Až přijde na boj bude muset reagovat rychle, ale kdo ví kdy to bude. Zavřel tedy oči a myslel jen a jen na vytvoření šípu. Snaha dosáhnout svého cíle mu tedy rozhodně nechyběla.

Amai

Obsluha jim donesla ještě podivně vypadající citronádu. Amai se začala pomalu odhodlávat k tomu se napít, aby neurazila, ale ten muž začal najednou mluvit o Amai, jako o partnerce Mebatakiho. Nevěděla v tu ranu co říct, jen pravou rukou svírala pandu na svém náramku. Musela se opět ponížit a hledat u medvídka záchranu. Samotná Amai měla během celé konverzace tváře rudé jako rajče, ale díky pandě neomdlela. Brzy ale zjistila, že srdce jí nebuší pouze z této trapné konverzace, ale dokonce na ni dopadal nějaký silný tlak. Amai byla lehce zmatená, vůbec nevěděla, co se to okolo děje. Okamžitě vyskočila od stolu, ale maličko se přitom zapotácela. Stabilitu však nakonec udržela a neupadla. Už chtěla utíkat za Mebatakim, ale tvrdě vštípené slušné chování jí ještě zastavilo.
Děkuji za jídlo.
Pravila tomu muži, který jí během pár minut dostal dvakrát do opravdu trapné situace. Poté se Amai rozeběhla za Mebatakim. Celý tenhle únik měl dvě pozitiva, Amai nemusela odpovídat tomu muži a nemusela pít citronádu.

si smutně sedl na zem. Nebylo absolutně nic, co by mohl dělat, tedy aspoň ho nic nenapadalo. Jít pomoci kapitánům, kteří čelili Takagashimu-sama bylo asi bezpředmětné... Ještě ani ne před hodinou v sobě cítil takovou odvahu a hrdost a už zase byly pryč. Povzdechl si a zadíval se na bariéru s dost žalostným výrazem. Proč by ji tu někdo dělal? Chtěl tu vrchní kapitán Shounagon-sama uvěznit, než si to vyřídí s dalšími kapitány? Nebo tu uvěznil Kokuchoua? Teď si Yasumaru ani nebyl až tak jistý, jestli by se za tu bariéru opravdu dostat chtěl. I tak ale vstal a začal ji obcházet, aby zjistil, zda někde není nějaké místo, se kterým by se dalo něco dělat.


Razaki -> Z toho, že máš naspěch a není na místě vysvětlovat, co tady děláš, usoudila Sei jen na jediné. "Co chceš?" zachrčela. "Mám tak trochu práci, pokud sis nevšiml."

Yasuji -> Vyvolání bylo snadné, ale udržení už mnohem horší. Vypadalo to, že o nějakou tu výdrž jsi během času, kdy jsi netrénoval, přece jen přišel, jak už to tak bývá. Jenže najednou ti zmizel jak luk, tak objevující se šíp. Ucítil jsi totiž odněkud zdálky velice nepříjemný pocit. Bylo to jako náhlý, silný tlak, trochu jako rázová vlna, jen nepůsobila na tvoje tělo, nýbrž na tvůj vnitřek. Nedokázal sis to přesně vysvětlit, ale tak nějak jsi to cítil. Bylo to jako nějaká nesmírná síla, která by tě mohla rozdrtit, pokud bys k ní byl zrovna blízko.

Amai -> Muž za vámi stále křičel, že nechtěl urazit, ale Mebataki si toho nevšímal. Venku tě chytil za ruku a záhy tě vzal i do náruče. Hrozně rychle se s tebou rozběhl, vlastně to ani nebylo jako běh a tys nechápala, jak se dokáže tak rychle pohybovat. Zpět u dveří sídla byl v řádu sekund.

Izumi Razaki

No, tajně jsem doufal, že mi Sei pomůže trochu vymyslet způsob, jak jí říct, k čemu se chystám. "No, nebudu chodit kolem horké kaše... jistý Takagashi Saitou se rozhodl, že vás zabije... a já jsem mu v tom zabránil... " řekl jsem a poškrábal se na hlavě. "Ta horší část je ta, že slíbil, že vás nechá na pokoji jen tehdy, když jeho práci za něj udělá někdo jinej..." řekl jsem. Ok, byl jsem zřejmě nejhorší vrah v historii vrahů. "Bohužel, problém je ten, že jste člověk, kterej si i přes své zločiny zaslouží mojí úctu... takže se mi nelíbí myšlenka, že bych vás měl popravit..." řekl jsem. Ano, omlouvám se, že vás zabiju, přijímáte? Lehce mi zacukalo oko, znělo to dementně...

Amai

Byla doslova a dopísmene unešená. Mebataki vypadal, jako by se snad přesouval v čase. Bylo to neuvěřitelné. Vyvinul takovou rychlost a ještě během toho nesl Amai? Vlastně, nesl Amai. To na tom bylo to hlavní. Nepříliš upovídaný, ale přesto velmi charismatický Mebataki držel Amai ve své náruči, jako by nesl malou hadrovou panenku. Amai nevěděla, co si o tom má myslet. Opravdu si s Mebatakim během tak krátké chvíle vytvořila takto silné pouto? Vždyť to byl muž, kterého stova znala, ale přesto to byl Mebataki-sensei. Muž, s kterým je Amai v bezpečí. Byla opravdu zmatená.

Yasuji

Šíp mu činil trochu problémy a když už se zdálo, že by mu to mohlo vyjít, vše bylo tentam. "C..co to?" Dostal ze sebe s těží a trochu se podlomil na vlastních nohou. Něco takového ještě nezažil, bylo to tak nepříjemné,a le stejně ho to lákalo, taková síla. Reiatsu nebo něco tomu podobného to jistě bylo, teď si byl jistý. Jeho trénink se musel opět posunout o kousek dál. Cítil zcela jasně odkud síla přichází a stejně tak cítil to co s ním dělala, být někde poblíž, kdo ví co by se mu stalo. Zadíval se na východ, který byl namířen pryč od směru síly, navýšil své vlastní reiatsu a doufal v to že tím účinek síly alespoň trochu oslabí a použil Hirenyaku, aby se východem dostal rychleji ven. Ještě předtím zvednull své oblečení ze země.

Razaki -> Sei na tebe chvíli hleděla, jako by jí to pomaleji docházelo. Potom se velice nevesele zasmála. "Vždycky to byl zbabělec. Ale věděl, jak donutit lidi, aby udělali jeho špinavou práci." Potom její pohled zabloudil někam mimo tebe. "Kde je Tougou?" navázala na první pohled docela nesouvisející otázkou.

Amai -> Mebataki tě ale neodnesl dovnitř, místo toho zamířil na zahradu, do vysoké trávy, kde bez zaváhání našel jakási poklop. Postavil tě na zem a sklonil se nad poklopem, aby se ho mohl dotknout. Lehce na něm zazářil jakýsi klikatý tvar a Mebataki poklop otevřel. Vypadalo to jako pravý a nefalšovaný bunkr. "Jdi dovnitř, Amai-san, a zůstaň tam, než ti řeknu, že je bezpečné vyjít," podal ti instrukci. Dolů vedl jakýsi žebřík. To temnoty a chladna.

Yasuji -> Hirenkyaku ti tedy vůbec nešlo, takže to nakonec dopadlo tak, že jsi klopýtl a ke dveřím potom prostě doběhl. Vzdálit se od té síly byl asi moudrý nápad. Vypadalo to tedy na trénink v lese...

Izumi Razaki

"No, nerad vám to říkám, ale přišel k těžkým zraněním, zřejmě když se snažil vás bránit... obávám se, že je už nejspíš po smrti..." řekl jsem. Mrzelo mě, že jsem jí musel donést takovou špatnou zprávu. "Tohle není dobrej den... pro nikoho... ale pokud vám to trochu zlepší náladu, tak ten dědek právě teď bojuje s Raidenem a Akiem... a nemyslím si, že by ho nechali odejít..." řekl jsem

Yasuji

Utíkal, na nic víc neměl sílu, nebo mu spíš nic víc nešlo. Běžel pořád dál a dál a sápal se po svém mobilu. Nemusel vyhledávat nikoho v kontaktech, poslední hovor proběhl právě s osobou, kterou potřeboval. Zmáčkl tedy dvakrát tlačítko volání a doufal že mu to Matsu-chan zvedne. "Co se to tady dneska děje?" Nebylo mu moc dobře z té síly, ale čím dál byl od ní, připadal si víc ve své kůži, když se mu to zdálo snesitelné, zastavil se, aby si vydechl. A opravdu se nacházel kdesi v lese

Razaki -> Když to Sei slyšela, kývla krátce hlavou. Vypadala, že ji to rozesmutnilo. Podívala se zpět na tebe, ale potom pohledem zase uhnula, tentokrát k ležícímu Quincymu, na jehož čele držela ruku. "Nejdřív jeho," pronesla chraplavě.

Yasuji -> Chvíli to trvalo, ale nakonec Matsu-chan telefon přece jen zvedla. "Ya-yasuji-kun?" uslyšel jsi její hlas a po pravdě ti to připadalo trochu jako vzlyknutí.

Izumi Razaki

"Podívejte se... já nechci zabít nikoho, nejsem vrah... v boji? Jistě... ale nejsem kat... udělala jste v životě chyby... jako každej... a podařilo se vám stvořit netvora... na druhou stranu se vám podařilo udržet pořádek v Gotei 13... " řekl jsem a na chvíli se podíval na Quincyho. Nechtěl sem zabít ani jednoho z nich. "Jediné, co vám můžu nabídnout je to, že využiji vaší životní sílu, abych ho zapečetil navěky... doslova. Splníte úkol, který jste na sebe vzala... já splním úkol, který jsem přijal..." řekl jsem. Pochyboval jsem totiž, že bych s klidným svědomím dokázal probodnout oba dva...

Razaki -> Sei k tobě vzhlédla a v očích už zase měla vztek. "Co je na tom tak těžkýho? Zabít starou, zlou ženskou, a chlapa, kterej zničí všechno, co máš rád, jestli zůstane naživu?" zavrčela. "Jestli to nedokážeš... dej mi meč."