Tokio

Jany


V první chvíli byla Jany velmi naštvána činem muže, který skončil v hadím chřtánu. "Dobře ti tak!" zaječela na cukající nohu. "Počkat.." zarazila se Jany. Před ní stál obří had, který právě pohltil muže. Jany znejistěla. Nikdy takovou věc neviděla a navíc se nyní neměla čím bránit. Věděla, že nemůže stát moc blízko a také se nesmí k té věci otočit zády. Opatrně, velmi opatrně přes to velmi rozvážně a rychle postoupila o několik kroků do zádu a pohlédla hadovi do očí. "Co jsi zač?" otázala se snažíc se nemít nejistý hlas.

Gabi

Podvihla som ruky do vzduchu a len som sa tak, trocha nervózne zarechtala.
"Pokoj pokoj.. " Niečo mi hovorili že by naozaj nevystrelili.. Proste mi ani jeden z nich neprišiel ako nejaký vrah a verila som, že by tie vecičky zabiť pokojne aj dokázali. Na slová Akiko som len prevrátila očami no ruky som stále neskladala. Nedalo sa ale povedať, že by z môjho postoja vedeli vycítiť nejakú defenzívu či tak.
"Hai hai šéfová.. ale tak môžete si za to sami." Žmurkla som na ňu. Ha ! ten plán vyšiel. Mali sme teda vôbec nejaký plán? Kto vie. Možno sa medzi mnou a tým mlaďasom vytvorilo nejaké telepatické puto. Využil situácie a nepozornosť svojej ségry, po čom ju odzbrojil. S povzdychol som ruky stiahla späť k telu a retiazku som vo vrecku nechávala. Nechcela som si ju dávať na krk.

Kitner Arashi

Konečně se celá kompanie zastavila v parku. Arashi začínal být trochu unavený... v poslední dobře tak moc netrénoval a jeho fyzička nebyla úplně nejlepší. "Ufff... snad jsme to setřásli... jste oba naživu?" zeptal se, ale asi to nebyla dobrá otázka... vzhledem k tomu, že chlapec trvdil, že je mrtví... ale nebyl čas na společenské faux pas... ta věc tu někde mohla být...

Jany


"Já bych ti nechutnala.." pronesla Jany trochu znepokojeně. Momentálně se ani neměla čím bránit. Rozhledla se okolo po něčem, nebo po někom, kdo by jí mohl pomoci."Budu ráda, že se dneska vůbec domů dostanu.." řekla, což jí dodalo trochu odvahy.

Gabi

Situácia sa nakoniec upokojila a ja som s pomerne podivným výrazom pozrela na týchto "Quincy". Tak bolo to flashy as fuck ale nakoniec som ničomu veľkému svädkom nebola. Kývla som hlavou na nesúhlas.
"Pred chvíľou som jedla .. díky." Môj "sensei" sa niekam vytratil a tak som tu bola tak trocha na odstrel. Nevedela som či mám ísť pre tie cigarety alebo.. čo mám vôbec robiť. Nechcela som sa ich ani nič praktické spýtať pretože.. ma to jednoducho nezaujímalo. No možno by som sa po dlhom čase mohla vyspať? Who knows.

Kurogane Noriyuki

Ten kluk ho fakt jednou zabije. "Jestli začneš řvát, tak ti ještě nasekám na prdel," procedil mezi zuby, zatímco se snažil rozdýchat. Jeho fyzička nebyla špatná, ale dítě bylo moc neklidné na spořádané přenášení. Proč sakra dneska vylejzal?! Co komu udělal?
Jedné věc však nechtěl věřit... opravdu to jen tak setřásli? "No... co teď?" pohlédl tázavě na bratránka.

Jany


Jany začala pomalu ustupovat dozadu. Tohle ji vyděsilo o trochu víc, než to, že snědl zloděje její peněženky. "Q-Quincy?" zeptala se opatrně zatímco pořád ustupovala. "Co to je? Ten had.. A co to o mně říká? Quincy..." přemýšlela."Je hezké, že mě nechceš sníst, jako toho tejpka..." a ukázala na místo " hadova žaludku ". "A co se Quincy tyče, nikdy jsem o tom neslyšela, takže sis mě asi s někým spletl.. na chvíli se odmlčela "Kdo jsou vlastně ti Quincy?" Neměla na výběr, kdyby nad tím nepřemýšlela a hadovi nepokládala otázky, nejspíš by ji už dávno snědl.

Gabi



V mojom zornom poli sa objavilo niečo, čo pomerne rýchlo upútalo moju pozornosť. Rovnako rýchlo som sa aj ja objavila pri Saiovi a s jemne vyzývavým pohľadom som k nemu prehodila taký ten sladší úsmev, ktorý nikdy nemohol znamenať nič dobrého.
"Slečnu neponúkneš?" Spýtala som sa ho sladkým hláskom. Bolo mi celkom jedno čo za cigarety to boli. Tak nejak som bola zvyknutá na všetko.

Jany

Jany se zamyslela. "Mocnou krev a nějaké schopnosti?" ten nápad se jí líbil, ale nějak tomu hadovi nevěřila. "Hm.. Co bych proto měla udělat a co mě to bude stát?" zeptala se nejistě, snažila se odtrhnout zrak od hada, ale jeho zrak byl ostrý a hypnotický, takže to moc dobře nešlo. "Dobře.." zamyslela se nahlas. "Ty jsi snědl zloděje, co mě okradl.." usmála se, respektive se snažila. "Když mě taky nesníš.." pokračovala "Zní to zajímavě, tak bych i spolupracovala.. Je to lepší, než se učit, nebo dokonce jít přes celé město pěšky.." řekla sarkasticky a trochu vyčítavě, protože i had měl podíl na tom, že by musela jít pěšky.

Jany

Jany už neměla na výběr. "Dobře, souhlasím." řekla. Nebála se spíš čekala, co se stane v každé příští vteřině. Nechala hada, aby dále tvořil kruh kolem ní, pokoušela se moc nehýbat a zůstat uvnitř.

Jany


Jany se poněkud udiveně, ale beze slov vydala za hadem. Had, který mluvil, nazval jí Quincy a navíc ho nikdo nebyl schopný vidět? Bylo to velmi zvláštní avšak Jany byla ráda, že může zažít taky něco jiného než každodenní strasti. Následovala hada a už se na nic jiného neptala, přes to, že byla velmi zvědavá a napjatá, zajímalo jí, co se stane. Ale i tak dál nemluvila a nechala se vést.

Kurogane Noriyuki

Noriyuki už fakt nevěděl, co na to říct. Ten kluk asi chtěl, aby byli mrtví oni... "Právěže proto, že jsme tak velcí... máme rozum a nebudeme bojovat s něčím, co vypadá jak kdyby vypadlo z Bčkového hororu," zkusil to ještě takhle a začal se pozvolna zvedat na nohy. Ten kluk už neřval, takže ho snad nebude muset táhnout. Každopádně v parku se zdrželi už moc dlouho, měli by vypadnout. Dokonce ho napadlo toho kluka tady nechat, v šachách se musela taky občas obětovat figurka.

Kitner Arashi

Arashi otočil oči v sloup. "A jak si to představuješ? Ne... vážně... jak si to představuješ? Mám té potvoře dát pěstí? Nakopnout jí do koulí až se bude svíjet v křečích tak jí dát loktem do oka?" zeptal se kluka. Nenapadal ho naprosto žádný způsob, jak efektivně bojovat s věcí, která nemohla existovat. Neměl by to srdce tu toho kluka nechat, ale netušil, jak mu pomoct

Kurogane Noriyuki

"Tak hele, já v sobě cítím tlak maximálně tehdy, když si dám kysané zelí... a to jsem rok neměl," upozornil ducháčka a bylo mu srdečně jedno, co to bylo za pnutí, tlaky a podobně, jako každý normální člověk chtěl od toho být co nejdál. "Takže moje něco nějak je zdrhat, máš snad lepší plán?" nadhodil k tomu trpaslíkovi. Ještě by tak mohl po něčem házet šišky ze stromů nebo to mlátit větví, ale tím by to asi tak končilo. A pokud Arashi neměl lepší plán, nejraději by zmizel.

Kitner Arashi

Arashi zmateně zamrkal. "Obávám se, že kouzelnickou hůlku jsem nechal doma... hned vedle laserové pušky a světelného meče... takže pokud nestačí křičet abraka-dabra... nebo tak něco, tak nemám tušení co dělat..." přiznal Arashi. "Nemáš číslo na krotitele duchů?" Arashi měl tendenci dělat špatné vtipy, když netušil, co dělat...

Kurogane Noriyuki

No, tohle taky úplně nevyšlo. Jen co vyběhli, tak už byli zase v prdeli. Něco kolem nich vybuchlo, je to vyděsilo. "Já nesepsal závěť..." povzdechl si Nori, neboť už začínal být smířený se svým osudem, když v tom... Náprsní kapsa? Tam nic neměl, teda občas mobil, ale jinak ne. Nebo ano? Už neměl ponětí, tak tam teda sáhl a vylovil přívěšek po dědovi. Ten, který mu chtěl táta vždycky zabavit. Už i tohle vydává tlak? Dnes se všichni zbláznili, povzdechl si v mysli a podíval se na tu potvoru. Už jí asi nezdrhnou, tak proč to nějak protahovat. "Zdravíčko, my tudy jen procházíme, tudíž... zdovolením," pronesl naoko klidným hlasem a natáhl vpřed ruku s přívěškem. Když tlaky, tak ať jsou pořádný. Si zahraju na cvoka a možná to přežiju, dodal si trochu sebedůvěry. Magii s tím neuměl, šermovat s tím nešlo, lukostřelba se s tím taky provozovat nedala. Tohle dopadne blbě.