Tokio

Amai -> Mebataki neváhal a vešel rovnou dovnitř. Bylo tam tak trochu přítmí a možná i lehký smrádek, ale bylo tam aspoň prázdno. Na ochlasty asi bylo moc brzy, i když... Kdo ví. Každou chvíli se nějaký mohl objevit. Obchod/bistro spravoval zřejmě postarší, plešatějící muž, který se přihnal, když uslyšel zacinkání zvonku na vchodových dveřích.
"Aa, Mizu-chan! Zase jako vždycky?" uvítal vás hned ve dveřích jeho bodrý hlas. Mebataki pozdravil a přitakal, přičemž také požádal o druhou porci pro tebe. "Aaa, dneska sis přivedl dívku, co? Ale, ty šibale, a já si byl tak jistý, že jsi na klučiny! No tedy..." blábolil dál muž. Mebataki na to nijak nereagoval, nejspíš to ani neposlouchal, protože na to byl zvyklý. Usadil se na barovou stoličku u jednoho čtvercového stolu, místo naproti němu bylo volné.

Izumi Razaki

Zakroutil jsem hlavou. "Ne... máte pravdu, nedokážu hazardovat s životy dětí." řekl jsem. Chtělo se mi z něj zvracet, ale ať už jsem v životě dělal cokoliv, nikdy bych si neodpustil, kdyby kvůli mě umřeli Yoshirovi děti. To byla věc, kterou bych si nikdy neodpustil. "Vyhrál jste, "kapitáne". Uvolním svojí bariéru a nebudu vám stát v cestě, pokud nikomu z nich neublížíte..." řekl jsem a schoval Batariela zpět do pochvy...

Izumi Razaki

Máchnul jsem rukou a celá bariéra se rozptýlila, jako kdyby tam snad nikdy ani nebyla. Jeho pohled mi byl upřímně ukradený. Bohužel, nikdy bych nedokázal ohrozit rodinu svého přítele, nikdy a za žádnou cenu a ten šmejd to věděl. Teď měl cestu volnou. I když jsem měl potenciálně fůru plánu, jak ho zastavit u každého bylo příliš velké riziko toho, že by mohl selhat. A tohle byla cena, která byla příliš vysoká na to, abych byť jen přemýšlel o tom, že bych zaplatil...

Amai

Když vešla, tak samozřejmě slušně pozdravila.
Dobrý den..
Pravila s milým úsměvem a pokračovala v cestě za Mebatakim. Bylo to tu snad úplně prázdné, což Amai akorát tak vyhovovalo. Aspoň se tolik nebála. Potom ale přišel ošklivej pán bez vlasů, co povídal něco Mebatakovi. Amai se úplně zarazila, když začal mluvit o tom, že si Mebataki přivedl dívku. Zčervenali ji tváře a zmizel onen přesladký úsměv. Začala se jí maličko motat hlava a jako by se v celé místnosti oteplilo tak na 51 235 154 145 123 489 543 stupňů. Byla tak vystresovaná, že si ani nepamatovala, jak došla vlastně ke stolu, ale přesto brzy seděla naproti Mebatakimu.

Yasuji

Rozestavěné nákupní centrum bylo jako dělané pro jeho trénink. S ničím neotálel. Sundal si vrchní část oblečení a dal se do protažení. Následovalo pár úderů, kopů a chvatů do prázdna. Trvalo to zhruba dvacet minut, než přestal se všemi svými akrobatickými pokusy. Docela dost se zapotil a zadýchal. Již dlouho netrénoval, to proto je na tom o moc hůř. No co mu půjde ještě hůř bude vyvolání luku, naposled to zkoušel ... už si ani nepamatuje kdy. Počkal než se mu zklidní tep a pořádně se uvolnil. Natáhl před sebe levou ruku, na jejímž zápěstí se houpala Marta, dlaní pravé se chytil za loket, ani nevěděl proč, ale přišlo mu to COOL. Zavřel oči a chvíli jenom stál, když mu přišlo, že je připraven, začal se soustředit na své reiatsu, které využije k přivolání luku.

Izumi Razaki

Nebylo těžké poznat, že jsem se musel držet, abych mu holejma rukama nevyrval dýchací trubici z krku, ale zhluboka jsem se nadechl a ovládl svůj hněv. "To opravdu netuším... " řekl jsem. Necítil jsem nějakou extra potřebu se s ním dělit o informace. Místo toho jsem se snažil vnímat celé okolí. Když jsem nemohl nic aktivně dělat alespoň jsem sbíral informace...

Izumi Razaki

"Co vám vůbec Sei udělala, že k ní cítíte takovou nenávist? Dal jste si dost záležet na tom, abyste jí dostal..." řekl jsem. Samozřejmě jsem měl stále kopii oněch dokumentů, které leccos naznačovaly, ale když už jsem nemohl vzdorovat, prozatím, tak jsem mohl alespoň obohatit své znalosti.

Izumi Razaki

Takže ty dokumenty fakt měli pravdu. Jedna moje část tomu nikdy nechtěla věřit, ale opravdu to mohla být pravda. "Jako člověk, který přišel o svoje milované dokážete ohrožovat rodiny jiných lidí?!" odplivl jsme si. "Jako otec dokážu pochopit váš zármutek i vaši touhu po pomstě... ale místo toho, abyste vyhledal pomoc ostatních kapitánů, místo abyste se stal změnou k lepšímu jste se rozhodl řešit to stejně, jako ona?" řekl jsem. Kdyby za mnou přišel s tím, že hledá pravdu, tak bych mu pomohl. Místo toho se zachoval jak diktátor...

Izumi Razaki

"Jo, stejně jako kapitání chránili Sei pro vyšší dobro, pro stabilitu Gotei 13... takže vyháníte čerta ďáblem... a kvůli tomu jste ochotný vytvořit další monstra... musí vám být jasné, že kdybyste opravdu zabil ty nevinné děti, tak ani já ani Ruyichi bysme se nastavili před ničím, abysme dosáhli pomsty... a tenhle nekonečnej kruh by pokračoval..." řekl jsem. V mém hlase se mísilo opovržení a pochopení zároveň. Ale stále jsem zuřil...

Akio

Vyskočil ze Senkaimonu nad Tokiem. Nedokázal se správně orientovat kde je, protože už to byl nějaký pátek, co navštívil Tokio. Bylo to obří město a vyhledat zde toho zrádného bastarda bude trvat nějaký pátek.Akio tedy zavřel oči a soustředil se na hledání známých reiatsu. Vrchního kapitána, nebo něčeho co by mu pomohlo hledat.

Izumi Razaki

"No, hlavně že to máte tak hezky odůvodněné... samozřejmě kdybyste předložil důkazy toho co se stalo většina kapitánů Gotei 13 by vám pomohla přivést Sei spravedlnosti, ale hádám že pokusit se zbavit se kapitánů je taky plán... samozřejmě dementní... ale plán..." řekl jsem. Věděl jsem, že já bych to udělal. "Místo toho máte na rukou mnoho mrtvých a ještě byste tam přidal další?! Dobrá... takže zabijete Sei... a co potom?! Pominu toho potenciálně mocného Quincy o kterém jste mluvil... ale víte dobře, že v Gotei 13 už pro vás nebude místo... nejsem jedinej kapitán, kterýho se vám nepovedlo se zbavit... " řekl jsem. Nechápal jsem moc o co mu jde, ale Sei byla stejný netvor jako on.

Izumi Razaki

"Propusťte ty děti kapitáne... a já vám slibuju, že pokud dnes zemřete, tak se postarám o tom, aby se Sei zodpovídala spravedlnosti... nezatahujte do své pomsty nevinné osoby." řekl jsem kapitánovi. Stále tu byl prostor pro diplomatické řešení. Nevěřil jsem moc, že by k tomu mohlo dojít, ale musel jsem to vyzkoušet. "Pro svojí pomstu riskujete přilíš mnoho... a cestou vytváříte další monstra... tenhle kruh musí jednou skončit..." řekl jsem.

Akio

Razaki? Řekl, když ucítil Razakiho reiatsu. Vypadalo to, že se také vydal pronásledovat kapitána, a jelikož měl náskok, tak bylo možné, že kapitána najde.
Nadechl se a vydal ze sebe to nejrychlejší shunpo, které dokázal, aniž by se příliš vysílil. Čekalo jej pár minut šunpování, ale musel si pohnout. Razaki byl sám a i když Akio věděl, že ten chlap je silný jako prase, přesila byla přesila. Pořádně si přitáhl převrácené haori kapitána 1.divize a pokračoval v cestě. Strašně mu vadily ty rukávy.

Izumi Razaki

"Dám vám své slovo, že když propustíte děti, nebudu nijak zasahovat do vašeho sporu se Sei a o její odsouzení se postarám jen tehdy, pokud neuspějete... prosím... víte že já své slovo dodržím, nepřeju si jen, aby děti trpěli... a to zajetí jim jistě nedělá dobře..." řekl jsem. Byl jsem ochotnej nechat ho, ať se se Sei klidně sežerou, pokud to bude znamenat, že děti budou ušetřeny veškeré té hrůzy...

Akio

Jak se blížil, tak ucítil další omitsukida. Nebylo nad čím moc váhat, tihle chlapci v pyžamu mu už jednou zatopili a teď byla řada na nich, aby se přidali ke kolegovi, kterého našel v kanceláři Soraicho. Vytáhl tedy své zanpakuto z pochvy, lepší být připraven, tak znělo určitě nějaké chytré motto.
Vlny povstanou a stanou se mými štíty, blesky udeří a budou mými meči! Sogyo no Itsuwari! Vykřikl a jeden meč se mu náhle proměnil v meče dva. Takhle mohl bojovat s větší efektivitou.