Tokio

Izumi Razaki

"Možná vás to překvapí, ale nejste jedinej člověk na světe, kterej dělal věci, na které není zrovna pyšnej... ale vrah se ze mě nestal..." řekl jsem a bleskurychle dvakrát máchnul mečem. "... doteď" řekl jsem a podíval se na 2 bezhlavá těla, která tam zůstala. Nehnul jsem ale ani brvou. Byla to lež. Sevřel jsem jílec Batariela. "Vypař, Batarieli... Ohnivá cela..." řekl jsem a udržoval oheň dost dlouho na to, aby z obou těl nezbylo vůbec nic.

Izumi Razaki

Rozhlédl jsem se po místnosti. Sei možná byla mrcha, ale nebyl jsem si jist, zda měla zemřít na takové místě. Zvedl jsem zanpakuto na znamení cti a otočil se. Už tu nebylo nic, co bych mohl udělat. Schoval jsem zanpakuto a prošel bariérou, kterou Sei udržovala takovou dobu, aby uvěznila toho nebezpčeného quincyho. Vyšel jsem nahoru a dotkl se své bariéry, která okamžitě zmizela. Pak jsem si dal záležet na té, kterou udělal ten šmejd a také jsem jí sundal dolů, jen abych zjistil, že vidím přímo před sebou Yasumara. Podíval jsem se na něj a zakroutil smutně hlavou...

Yasuji

Když mu Matsu-chan přijala hovor a ozvala se, nebyl si tak úplně jistý o čem má mluvit dřív. Zněla dost zvláštně. "Já...já jen jestli jsi to taky cítila, tu sílu, která byla opravdu masivní?" Pak se posadil na nejbližší pařez, zadíval se na oblohu a dodatečně se zeptal. "Stalo se něco?" Taková většinou nebývala, pamatoval si ji píše veselou. Dneska byl den blbec.

obcházel bariéru, ale nikde nenašel slabé místo. Zůstal tedy stát na místě, odkud přišel, a podrbal se na hlavě. Než však stačil vymyslet, co dál, bariéra byla postupně zrušena a odvolána. Yasumaru zvedl rychle hlavu a spatřil Izumiho-taichou. Vypadal... smutně. Přišel a zakroutil hlavou. Yasumaru  nevěděl, co to přesně znamená, ale tak nějak si domyslel, že nic dobrého.
"Sei-sama?" řekl po chvíli přiškrceně. Tušil, jaká bude odpověď, ale stejně se musel zeptat. "A Quincy?"


Yasuji -> "Ano, cítila jsem to! Co to bylo?? Bylo to strašné! Spoustu lidí odvezli do nemocnice!" vypískla do telefonu rozrušeně a opravdu měla asi slzy na krajíčku. Byla nejspíš svědkem neštěstí a to ji rozrušilo, nebylo divu. Cítil jsi ale, že ta síla, která tě udeřila, se nyní vzdálila, vycházela teď odněkud na opačné straně Tokia, takže byla pořádně daleko.

Amai

Vůbec nevěděla co se děje, ale Mebataki byl její mistr a tak ho musela poslouchat. Sebrala tedy tu hrstku odvahy co v sobě měla a začala lézt po žebříku dolů. Měla opravdu strach, nevěděla jak je to hluboké a ani vlastně co to je. Až nyní si Amai uvědomila co Mebataki vlastně řekl. Vyznělo to, jako by tam s ní nešel. Měla tu být sama v té tmě? Bylo jí do pláče..

Yasuji

"Nevím, doufal jsem, že mi to povíš ty. Víš co? Sejdeme se co nejdřív před školou. Může být?" Pak se zvedl a uvědomil si, že se síla dostatečně vzdálila, rád by zjistil, co to bylo, ale nechtěl riskovat vlastní zdraví. Upravil se a dal se na cestu ke škole. Šel rychlím krokem, se svým dnešním tréninkem byl docela spokojen, i když ho musel přerušit v jeho půli.

Izumi Razaki

Opět jsem zakroutil hlavu. "Obávám se, že oba dva jsou mrví..." řekl jsem smutně. Podíval jsem se na nebe a pak zpět na Yasumara. "Sei byla vyčerpaná z toho všeho... nebyla to ta samá žena jako když odcházela..." řekl jsem a pak se zadrhnul. Nebylo to pro mě lehké. "Já... splnil jsem její poslední přání..." řekl jsem nakonec. "Nemohl jsem... ale... ona řekla, že pokud to nezvládnu, tak jí mám dát meč... ale..." řekl jsem a opět se zadrhl. No, vlastně všechno co jsme řekl byla pravda... možná řečená tak, aby zapadla do mého scénáře, ale pravda...

Amai -> Než jsi stačila v hlavě dokončit myšlenku, poklop se zavřel a ty jsi osaměla. Bylas ještě na žebříku a kolem tebe se rozhostila absolutní tma a ticho.

Yasuji -> Jak jsi procházel městem, viděl jsi z jednoho místa stoupat dým a slyšel jsi houkání sanitek a dalších sirén. Vypadalo to, že ať to bylo cokoli, něco divného se tu opravdu stalo. Když jsi konečně dorazil ke škole, Matsu-chan se tam krčila na schodech a vypadala celkem otřeseně a vyděšeně.




sice tak úplně do podrobna nerozuměl, co se mu snažil Razaki říct, ale základ pochopil. Sei-sama byla mrtvá a Kokuchou také. Chtěl na to něco říct, ale nějak se na to nezmohl. Jen stál jako zmoklé morče a vypadal velice zuboženě. Otočil se od Razakiho pryč, potom zase k němu a přikývl, o čehož si utřel oko. Bylo to hrozné, už zase před Izumim-taichou vypadal jako nepoužitelná baba. Vůbec nevěděl, co by teď měl dělat, po pravdě se mu z hlavy vykouřilo i to, proč tu vlastně je.

Amai

Nějakou chvíli se držela na žebříku na stejném místě. Opravdu dlouho sbírala odvahu, aby udělala další krok dolů do tmy. Takto to pokračovalo na každé šprušli. Dlouhé sbírání dovahy a krok dolů.

Yasuji

Když procházel městem, viděl a slyšel dost zvláštních věcí, které byli bezpochyby spojeny s tím co zažil on sám. "Každý na to asi reaguje jinak." Vždyť on tomu byl dosti blízko, sice jen tak tak stál na nohou ale zvládl to. Obyčejní lidé to zase mají asi jinak. Udivovalo ho co reiatsu dokáže udělat. "Bude jednou taky tak mocný? To bude chtít sakra trénink. S těmito myšlenk, coami se dostal až ke škole, kde uviděl Matsu-chan ve špatném stavu. Přišel k ní a poklepal jí na hlavu, aby si ho všimla. "Matsu-chan, co se ti stalo? Viděla si něco škaredého nebo... ?"

Izumi Razaki

Chvíli jsem tam stál a nevěděl pořádně co říct. Nakonec jsem ale zvedl Batariela do vzduchu. "Pojďte, tady už na nás nic dobrého nečeká... Akio s Raidenem to zvládnou, stejně ani jeden z nás v současném stavu by nemohl nějak moc pomoci..." řekl jsem a otevřel bránu zpět do Seireitei. Doufal jsem, že Yasumaru půjde, přeci jen tu pro nás už opravdu nic nebylo...

Amai -> Žebřík byl docela dost dlouhý. Když už sis ale začínala říkal, že snad nikdy neskončí, překvapivě jsi došlápla na zem. Měla jsi pocit, že jsi dorazila do nějakého většího prostoru, ale stále jsi vůbec nic neviděla.

Yasuji -> Když tě Matsu uviděla, hned se její obličej trochu rozjasnil. "Yasuji-kun! Konečně jsi tady! Vůbec nevím, co se to děje, najednou jakoby něco na nebi vybouchlo a spousta lidí omdlela a několik domů spadlo! Myslíš, že to mohli být mimozemšťani??" vypadlo z ní a oči, které na tebe upírala, byly jako talíře.




klapl naprázdno pusou. Takhle rychle odejít? Ještě nestačil truchlit nad místem skonu vrchní kapitánky, a Izumi-taichou už ho hnal pryč. Ale když to říkal, tak to asi byla pravda a skutečně už tu nebylo nic, co by mohli oplakávat nebo pohřbít. Ovšem ještě jednu věc stejně chtěl udělat.
"Izumi-taichou, prosím, dejte mi ještě chvíli," požádal se skloněnou hlavou. Potom poodešel ke kameni, na který položil ruku. Po nějaké době se zavřel vchod do podzemního vězení. Bylo by nebezpečné nechávat ho otevřený, bylo v něm příliš zbytkového reiatsu a někomu by to mohlo ublížit. Když to udělal, vrátil se zpět k Razakimu, na kterého kývl a prošel s ním zpět do Seireitei.

Izumi Razaki

Chápal jsem Yasumarův zármutek. Sei pro něj byla blízká, přeci jen kvůli ní objetoval i své oko. "Samozřejmě... kolik jen budete potřebovat..." řekl jsem a dal jsem mu čas, který potřeboval. Když byl připraven, tak jsme oba dva prošli branou zpět do Seireitei... musel jsem přece zjistit, zda je Seiko v pořádku...
>>> 1. divize

Yasuji

Po vyjádření své kamarádky mu nezbylo než jediné, facepalm. "Matsu, mimozemšťani? Vážně?" Povzdech si. "Tys necítila to reiatsu?" Musela ho cítit, nebylo možné, aby ne. Posadil se vedle ni a zahleděl se na oblohu. Co se to tady dneska stalo? Jistě za to mohlo něco strašně zajímavého. "Jaký příběh za tím stojí?" Pak se mu na tváři objevil výraz zděšení "Máma. Je v pořádku?" Okamžitě jí začal volat. Pokud, ale je v pořádku jistě o tom něco bude vědět.

Amai

Tak tam tak stála v té tmě a nevěděla vůbec co dělat. Napadlo ji, že by si mohla posvítit pomocí reiatsu. Ale nenapadl ji jiný způsob, než vystřelit z luku a to by mohla něco rozbít. Přesto, že Amai byla ostražitá jako surikata, tak se rozhodla pokračovat v odhalování zbytku místností. A tak mávala rukama před sebou a šla pomalu stále rovně.

Yasuji -> "Cože... reia... co?" zarazila se Matsu-chan ve spřádání svých teorií, když jsi použil slovo, které neznala. Ovšem než se dočkala odpovědi, již jsi vytáčel číslo své matky. Chvíli to trvalo, ale nakonec telefon zvedla. Také nezněla zrovna klidně. "Yasuji? Díky bohu, že jsi v pořádku. Přijď okamžitě domů! Nikde se nezdržuj, ano? Je to opravdu důležité!"

Yasuji

"P..promiň budu muset zase jít, vysvětlím ti to jindy" Řekl rychle a zmizel.Utíkal co nejrychleji, nesnažil se použít techniku o kterou se pokoušel na staveništi. Nevěděl o co tady šlo a jestli už je venku bezpečně, nechtěl na sebe upozorňovat. Doufal v to, že jeho mamka mluvila o tom co se stalo a nepůjde o nějakou banalitu, jako například že nemají doma rohlíky nebo tak něco.

Yasuji -> Nechal jsi tedy Matsu-chan vyjeveně stát před školou. Ani nic nestihla říct a už jsi byl pryč. Když jsi doběhl domů, byl jsi celý udýchaný, byl to docela kus. Ne nadarmo jsi obyčejně jezdil do školy tramvají. V bytě to vypadalo trochu jako po výbuchu... podle všeho tvoje mamka balila.

Yasuji

Přiběhl domů celý uřícený. Litoval Matsu-chan, ale něco mu říkalo, že opravdu musí jít domů. Když doma uviděl tu spoušť došlo mu, že něco není v pořádku. "Co se děje?" Zeptal se matky opírajíc se o zeď. Měla z toho pochopit, že nechce nějakou odpověď, ze které by nic nepochopil, ale opravdový důvod toho co se děje doma co se to stalo před chvíli venku.

Yasuji -> Tsuyu zvedla rychle hlavu od tašky, do které právě rychle skládala několik nejcennějších a nejdůležitějších věcí. Když tě uviděla, nechala je být a běžela k tobě. Popadla tě do náruče a políbila tě na hlavu. "Yasuji, díky bohu, že jsi v pořádku! Strašně jsem se bála!" Pustila tě a opět se vrátila k tašce. "Rychle, vem si to nejnutnější, musíme odtud zmizet. Nevím, co se přesně děje, ale bojím se... že by to mohlo dopadnout velice špatně..." Opravdu jsi mohl poznat, že je hodně vyvedená z míry, tak jako snad nikdy. Byla přímo vyděšená.

Yasuji

"Dobře, ale rychle mi vysvětli o co jde." Dal se taky do balení svých zavazadel a všeho možného. Jak krásné místo to zase bude muset opustit. A co nevyřešená záhada chrámu černých labutí, co Takeshi? A nakonec, co Matsu, kterou zase mohl vidět. Nikdy nebude mít klidný život? Byl naštvaný, ale také věděl, že je to jistě důležité, jinak by se jeho matka takto nechovala. Kam zase zmizí?

Yasuji -> "Yasuji... já ani nevím, kde bych měla začít..." vydechla uspěchaně tvoje matka. "Dobrá, vysvětlím ti to já," ozval se najednou mužský hlas. Někdo se dostal k vám do pokoje tak rychle a nepozorovaně... Poznal jsi v něm Idomizu, matčina přítele z minulosti, který spolu s ní a Kokuchou-sama tvořil trojici velice silných Quincy, se kterými jsi měl podle původního plánu trénovat... než se všechno nějak pokazilo a tvoje matka se od nich distancovala. Slyšel jsi, jak tvoje matka nejdřív vyděšeně sykla, a potom trochu zakňučela, protože ji Idomizu popadl za vlasy a zatlačil na kolena. Vypadal hubeně a nenápadně, ale musel být hrozně silný.

Yasuji

Chystal se matce něco říct, když v tom se v pokoji objevil někdo, koho myslel, že už neuvidí. "Idomizu-sama...."Nepokračoval v tom co měl na jazyku, vlastně se mu to vypařilo i z myšlenek. "Co to děláš ty starý blázne.?" Pokusil se o hirenkyaku a kop muži na tvář. Bylo mu jasné že se ho asi ani nedotkne, ale pokud pustí jeho matku bude to mít svůj efekt. Co si jako myslel že dělá?

Yasuji -> Idomizu stále držel tvou matku za vlasy a druhou rukou chytil tvou nohu, než dopadla, takže tvoje akce moc matce nepomohla. "Idomizu... ty... žiješ?" vydechla Tsuyu. Viděl jsi jasně, že má v očích slzy. "Zníš překvapeně, Tsuyu..." skoro zašeptal mladý muž, který vás nyní oba držel. Potom pustil tvou nohu, aby ses mohl normálně postavit. "A nedivím se. Málem jsem zemřel. Ani já sám jsem nevěřil, že se dokážu vrátit zpátky do života. Po tom, co jsi vyzradila shinigami naši polohu a my byli přepadeni tam, kde jsme nejzranitelnější!" Jeho hlas trochu přeskočil z klidného tónu, kterým doteď mluvil. Pokud jsi věřil tomu, co říkal, v mysli se ti mohl začít formovat obrázek toho, co se podle Idomizua stalo. Shinigami začali pátrat po třech nejsilnějších Quincy, aby se jich zbavili. Potom tvoje matka zradila další dva a sama vyvázla, utekla, přestěhovala se. Snad proto jste tak náhle zrušili vztahy s jejími dvěma starými přáteli a tvůj trénink přestal... Bylo ale na tobě, abys posoudil, zda Idomizu mluví pravdu nebo ne.