Tokio

Jany


Jany začínala být opravdu naštvaná, ale opravdu. Nejsem si jist, zda byla schopná uvažovat v klidu, ale asi spíš ne. "Koukej výlezt ven!" zaječela a dál procházela staveniště připravená kdykoliv bacit nepřítele flaškou, kterou stále ještě držela v ruce. "Musím ho najít! Nechci jít domů pěšky!!!" podporovala sama sebe myšlenkami.

Gabi

Bolo to šťastie? alebo osud.. že som si tie slová zamumlala popod nos a oni to trocha inak.. pobrali. Strelila som pohľadom po chlapcovi a následne som sa trocha zapírila do seba, žiarivo som sa usmiala, bradu som sklopila k hrudi a nohou som začala robiť krúžky na zemi.
"No vieš.. Akiko-chan.. holčíčí." Môj pohľad mohol byť nevinný, no zároveň sa dal vyložiť takmer akokoľvek. Zvodne som na ňu žmurkla. Yep, ešte sa to tu možno dalo zachrániť.

Gabi

Krása, toto sa mi naozaj podarilo. Pozerala som sa na môj výtvor, aj keď to ich sformovanie zbraní. Vedela som niečo také ja? Do ruky som si zobrala vlastný prívesok, ktorý som si pred tým uložila vo vrecku a trhla som rukou smerom k nim.. nič. Zamyslene som sa na ich zbrane pozrela.. čo ja? 
"Abraka-dabra!" Znova nič. "Hókus-pókus! Alahu-daj-vlahu!" Nič a znova nič. Sklamane som si prívesok zložila späť do vreciek.
"Ale no.. o mňa sa biť nemusíte.. stále sa dá nejak dohodnúť." Kto vie, či som sa situáciu snažila upokojiť, alebo ju viac vyhrotiť. Možno tie ich veci obrátia aj po mne.

Jany


Jany se zatvářila trochu rozpačitě, když ten zvuk uslyšela. Pak se pomalu otočila a snažila se přijít na to, co ten zvuk vlastně vydává. Byla sama se zlodějem na staveništi a začala se ozývat něco takového. Nebyla si úplně jístá, co si má vlastně myslet, ale nakonec se rozhodla jít to zjistit.

Kurogane Noriyuki

Inu, chtělo ho to sežrat, jak logické... oh, wait! Proč by to chtělo jíst nějakýho malýho kluka?! To byla kravina, ale hlavně, že utíkali pryč. Jelikož prcek nestačil, vzal ho Nori na ramena, jinak to hold nešlo. "Nikdy jsem nic takového neviděl, ale je pravda, že v ZOO jsem dlouho nebyl," prohodil při běhu, naštěstí měl docela kondičku. A raději se ani moc neohlížel, jestli je to ještě za nima nebo ne.

Kitner Arashi

"Jsem si naprosto jistej, že špatnej humor nás všechny zachrání!" řekl jsem ironicky. Raději jsem moc nemluvil, protože jsem netušil, jak dlouho nás to bude honit, pokud to vůbec hodlá někdy přestat. KAždopádně mluvení mi jen bralo dech, nemohlo mi moc pomoci. "Tudy! Ztratíme se v davu..." navrhl jsem a zamířil přímo k náměstí...

Kurogane Noriyuki

Jo, nahnat tu potvoru mezi další lidi byl vždycky dobrej nápad, žejo? No, vlastně, nebyl zase úplně tak špatnej, přeci jen, komu by šlo o lidi, které absolutně neznali. Prostě další únik plynu, to nevadilo.
"Pronásleduje nás to vůbec ještě?" konečně se ohlédl přes rameno, aby zjistil jaká je situace. Přeci jen už utekli o několik bloků dál.

Gabi--> Měla jsi pravdu, oba otočili své zbraně proti tobě. Co kdybys radši mlčela? zavrčela Akiko. Jsi ještě stále bezbranná. Uvědomuješ si to vůbec?
Sai využil příležitosti a bodl... a přesekl provázek jejího přívěšku na ruce. Ten spadl na zem a zmizel i revolver. Ty taky ségra. řekl znovu už znuděným hlasem.

Jany--> Došla jsi za roh a zjistila jsi, že je to... obří had... s rukama... který polyká člověka. Stále mu nohy koukaly z hadových úst. Had se na tebe podíval a zatím nic nedělá. Ustal i ten zvuk. Jen sem tam se trošku škubne levá noha. Jinak vše zmrzlo.

Ara+Nory--> Zjistili jste, že příšera už vás nepronásleduje. Díky bohu, protože jinak by vás jistě dohnala. Ona ostatně ta myšlenka proč se hnát za třema klukama, když má celou restauraci, obrazně i doslova, možná napadla nakonec i ji...
Klučík se rozbrečel, ale pak se zasekl a jen popotáhl nudle: Jak to že mě vidíte vlastně? optal se napůl vyjeveně a napůl stále s pláčem.

Kurogane Noriyuki

Zase jim to tam brečelo... to bylo tak otravné. "Proč bychom tě neměli vidět? Myslíš si, že jsme slepí?" povzdechl si Noriyuki nad nesmyslnou otázkou toho prcka. Copak měl slepecké brýle a hůlku? Jak by si asi nedokázal všimnou děcka. Děti neměl rád, ale bohužel byly nepřehlédnutelné. Asi by ho měli dovést k doktorovi. "Vezmeme tě na vyšetření, jestli je s tebou všechno v pohodě, ano?" sdělil mu krátce a prostě.

Kitner Arashi

"Víš co? Vezmem to obráceně... proč bysme tě neměli vidět?" zeptal jsem se zatímco jsem se snažil trochu vydýchat. Neměl jsem rád běhání. Jinak mluvení ale nechal na bratránkovi, ať to vyřeší on. Nemělo cenu aby ho děsili oba dva tím, že na něj budou mluvit přes sebe. Zřejmě z toho měl trochu stres a nebylo se čemu divit...

Kurogane Noriyuki

Noriyuki... dost nevěřícně zíral... to čo bylo? "Pardon," řekl chlápkovi, aniž by se vlastně měl za co omlouvat, on nic neudělal, to ten malej... evidentně neviditelnej. "Od kdy tě lidi nevidí?" zeptal se klučiny překvapeně. Pokud ovládal částečnou neviditelnost, bylo by to rozhodně cool, taky by to chtěl umět! Ale obával se, že to jen tak asi nepůjde. Co se to tu sakra dělo? Dostali se fakt do filmu?

Kitner Arashi

Tohle bylo při nejmenším divné. Nedávno sem četl Dragon age knížku, kde bylo něco hrozně podobného - duch věže. Lidé ho neviděli a pokud náhodou ano, tak na něj zapomněli. "No... to je... divné." řekl jsem. Co jiného bych měl říct. Bylo to opravdu velice divné. Kdyby tomu nepředcházel ten výbuch, tak by to určitě byla nějaká skrytá kamera... ale takhle?

Kurogane Noriyuki

"Zemřel? Co to zase plácáš?!" zeptal se Nori překvapeně. To musela být blbost, na přednáškách nikdy nikdo neříkal něco o tom, že by byl někdo schopný vidět mrtvé. Ten chlapec musel být blázen! "Neznáš nějakého nejbližšího doktora?" zeptal se bratrance zvědavě, protože jeho... měl vůbec doktora? Nemocný moc nebýval, takže doktora nepotřeboval. No, tohle by mohl být trochu problém, ale určitě se to nějak racionálně vysvětlí.

Kitner Arashi
//začínám psát ve 3. osobě...
Arashi se zamyslel. Celé tohle bylo moc divné. Chlapec byl přesvědčený že je mrtvý... a měl na to i nějaké důkazy. Ale to přece nebylo možné. "Doktora? Uhm... o jednom vím... je to můj obvoďák... ale je dost nepříjemnej... proč?" zeptal se Arashi. Chtěl snad léčit mrtvé? Nebo co? Tohle bylo zkrátka podivné. "A proč tě teda vidíme my? Pokud jsi mrtvý, neměl bys být v nebi? Nebo tak něco?" zkusil to Arashi. Třeba měl ten chlapec jen nějakou hroznou nervovou poruchu nebo poškození mozku.

Kurogane Noriyuki

"Podle mě mu jen šplouchá na maják. Není přeci možné, abychom viděli někoho, kdo je mrtvý. A zároveň nemůžeme mít halucinace, neboť oba vidíme to samé a to se též nestává," pronesl pedantsky Noriyuki, kterému, jakožto študovanému člověku tohle přišlo prostě jako nesmysl. Kdo by v dnešní době věřil na duchy a podobné stvoření? Internet vysvětlil vše, prachy zajistily blahobyt. Kdyby tohle viděl jeho fotr, jak tu spekuluje nad údajně mrtvou osobou, asi by se mu slušně vysmál. Problém byl... že tohle nebylo poprvé, co něco vídal... ale to mohla být halucinace, ne?

Kitner Arashi

Arashi poslouchal. Bylo to prostě divné. "Ale proč my? A proč až teď? To nedává smysl..." řekl Arashi. Asi tomu trochu začínal věřit. Měl rád podobné záhady. Pak ale ucítil něco divného. Takové mravenčení. A to nemohlo být nic dobrého. "Zdrháme..." řekl Arashi. Sebral kluka za ruku a rozběhl se zase pryč. Někam... v jeho hlavě se motala tuna informací. Kdo by o tomhle mohl něco vědět? Netušil...

Kurogane Noriyuki

Zvedal se tlak... jaký tlak, to nedokázal Nori určit, i když měl fyziku. A to by mohl být problém. Zcela souhlasil s bratrancem ohledně zdrhání a tak zvolili rychlý taktický ústup do neznámých pozic. Dnešek byl fakt pošahanej, vůbec neměl vycházet z bytu! Teď tu měl kluka, kterého viděli jen bestie a on s bratrancem... kdo je čím nafetoval a proč?!

Kitner Arashi

Utíkali chvíli, než dorazili do parku. Ale ten návrh co měl ten kluk se mu moc nelíbil. "Jo... bojovat. To je dobrej nápad. A nebo si můžeme rovnou prostřelit hlavu. " řekl Arashi. Nepřišlo mu zrovna jako dobrej nápad. Ta věc, ať to bylo cokoliv byla dost hrozivá. "Navrhuju utíkat dál..." navrhl. Znělo to méně sebevražedně.

Kurogane Noriyuki

Jo, park, skvělé místo na ukrytí. Bylo tu přeci spousta jiných dětí, které si ta potvora mohla sežrat. Jenže ten kluk byl asi fakt cvok, i když byl mrtvý. "Jo, budeme bojovat..." dramatická pauza, během které si Nori přehodil toho prcka přes rameno a ukázal bratránkovi směrem dál přes park. "... ale až v jiném životě," dořekl původní větu a už metašil dál. Opravdu nebyl dostatečný cvok na to, aby bojoval s něčím, co viděl prvně v životě. A jak asi měl bojovat? Mohl to kousnout... a pak by to kouslo jeho a to by byl asi konec.