Tokio

Janny

Janny nechala ostatní aby se představili a poté na všechny mile kývla. Bylo zvláštní vidět ty všechny kolem ní, všichni, včetně ní, byli buď Quincy, nebo Shinigami. Vždy doufala, že se stane něčím zvláštím, protože dcera bohaté Tokiské rodina, premiantka ve škole.. Tenhle život jí nebavil. Nikdy si nepřála žít v přepychu, nebo být nejlepší, aniž by proto něco udělala. Tohle bylo jiné, něco, co doposud neznala. Začínala od začátku, ale tentokrát z toho měla radost, líbilo se jí to. Navíc všichni tu byli podobně staří jako ona, cítila se dobře. Cítila v sobě napětí, ale nedávala nic znát a nechala situaci, bez nějakých větších komentářů, plynout dál.

Kurogane Noriyuki

Náhle se u Noriho nohy zabodl šíp. Evidentně již dorazila. "Nedej bože, aby se jí ta muška zlepšila," pronesl Nori k Akane a povzdechl si. K jakým magorům se to sakra přidal? Dobře, on chtěl taky kus toho baráku odpálit do nekonečna, ale to se nepočítalo!
Pak přišla ta chvilka hromadného představování. "Kurogane Noriyuki, Quincy pět minut a vysokoškolák," dokončil to jejích společenské kolečko. A co se bude dít dál... eh, to raději nechal na nich. Jen se ještě otočil k Rice. "Příště miř trochu výš, doletělo by to přímo do mě," hlesl k ní úsměvem. Sice nevěděl jak moc na Quincy šípy působí fyzika, ale kdyby to byl normální šíp, tak by to trefilo.

Janny

Už se představili všichni navzájem. Janny přišlo kolečko jejích společníků velmi vtipné. Poté co Kaen položil telefon se na něj podívala "Tři nováčci?" a zeptala se udiveně."Doufám, že s námi nebudeš mít moc práce!" řekla pobaveně. "Se mnou to bude nejhorší, nevím ani jak začít." povzdychla si. "Oni ostatní nováčci.. Jsou na tom stejně jako já?" zeptala se, nikoliv Kaena, ale všech zde přítomných, kteří by jí mohli dát odpověď. Nechtěla být sama, až se bude učit úplné začátky.

Gabi

Nom tak to bolo za nami, klasické to raňajky, ktoré sa už radšej nebudem pokúšať znova ani len napodobňovať. V ústach som mala vyprahnuté jak v sahare a pocit jak v tej niekoho cukrárne na čokoládu. Nikdy som ale nemala pamäť na mená a tak som od toho prirovnania v duchu radšek upustila.
"Ah tak ona je dievča.." šepla som v duchu s trocha ironickým podtónom a až podivne vyzerajúcim úsmevo. Nie že by jej.. kasta, nebola presne môj typ.
"Hurá na to, určite si to obe moc moc moc užijeme!" Vyhlásila som nakoniec. Mohla som pripomínať.. nozva.. školáčku. No kto tu mohol vedieť, koľko som reálne mohla mať rokov?

Kurogane Noriyuki

Strejdo?! Norimu trochu zacukal koutek. Měla štěstí, že byla holka a holky se nemlátí, jinak by už letěla na druhou stranu toho bazénu. "Další nováček? Není toho trochu moc?" pozdechl si při zjištění, že příjde další neuměl. Doufal, že se naučí základy a bude moci být trochu užitečný, ne, že ho budou zdržovat další dva šílenci, kteří byli vrženi do tohoto světa. Snad mu Akane dá nějaké to doučování, když už si jí k sobě nastěhoval...

Janny

Janny si poslechla co měl Kaen na srdci. Trochu jí uklidnilo, že jsou na tom všichni podobně. Nori bylo napřed uměl střílet z luku, ona sama ho neuměla ani vyvolat, nebo jak ten luk vlastně funguje. Nevěděla z čeho je vytvořený, jak funguje, nevěděla nic. "No dobře.. " usmála se na Kaena trouchu rozpačitě. Podívala se po ostatních. "Čím bych měla začít?" podívala se směrem k divčí části kroužku. "Nevím v podstatě nic." přiznala se. Změřila si Akane. "Ty jsi shinigami, viď?" zadívala se na ní a její druhou společnici. "Jaký je rozdíl mezi Quincy a Shinigami? A jaký je mezi nimi vztah?" zeptala se s velkou zvědavostí. "Takové věci se člověk ve škole nenaučí!" povzdechla si nahlas. "A jak souvisí s Quincy tohle?" a zvedla do vzduchu ruku s řetízekm.

Gabi

"Ah no ja.. som to.. myslela len tak ehm.." Pokrčila som ramenom a sledovala som, ako tam rýchlo ťuká do mobilu. Asi si s niekým písal. Úprimne mi kreditné karty príliš nehovorili, takže som tak nejak netuśila čo by mala znamenať platinová farba alebo, nejaké.. také veci. No na vyzvanie Akiko som prikývla, hodila som do seba ešte pohár vody a nechala som sa viesť. Predsa len v tejto časti mesta som ešte nebola.

Kurogane Noriyuki

Jo, tak tohle asi vysvětlit chtít nechtěli. Ale když už Akane začla, nešlo jí nejspíše přerušit ničím. Když dokončila celou tu přednášku, Nori jen zamrkal a dodal: "Ty jsi na výtvarku asi moc nechodila, co?" Každopádně, plně chápal, co tím chtěl malíř říct, už mu to předtím přeci vysvětlovala, takže si jen ujasnil podrobnosti. To, jestli to pobrala Janny mu bylo vlastně fuk.
"No, takže... teoretické výuky už bylo dost, teď by se hodilo se naučit ovládat to, co umíme, abychom tím nezabili sebe... případně své okolí," raději zastavil veškeré pokusy o další vysvětlování, takový nával malířského umění by nemusela jeho bránice přežít.

Kurogane Noriyuki

"Tam se lidé učí, většinou na základce, kreslit," informoval Akane a až pak mu došlo, že vlastně není z jejích světa, takže jak by to asi mohla znát. No, to bylo fuk, zřejmě měla ještě něco, co mu chtěla sdělit. Nori se trochu, jakoby v utrpení, podíval na Kaena a nakonec tedy jen pokrčil rameny a vyzval jí, aby pokračovala. Snad si těmi obrázky nevytapetuje jeho pokoj, až se mu tam nastěhuje...

Kurogane Noriyuki

"Ne, myslím, že jsi to vysvětlila dost jasně a podrobně," odkýval jí to všechno Noriyuki, kterému to všechno už tak nějak začínalo být jasné. Jeho jediná nechápavá složka byla, že tomu všemu musel tak nějak uvěřit. Ono, tomuhle se nevěří jen tak, že ano?! Bylo to ujetý a tak, třeba to byl jen nějaký podivně dlouhý sen a tak. "Dobrá, je ještě něco, co bych měl o Quincy vědět?" zeptal se na podstatnou otázku a doufal, že obrázkový almanach tentokrát zůstane zavřený.

Janny

Pozorně sledovala a poslouchala. "Hm, myslím, že chápu." poznamenala. Něco nového, co se Janny dozvěděla. Nebyla to ani matematika, ani zkoušky z japonštiny. Byly to zcelá nové věci, věci, o kterých normální člověk neměl ani potuchy, ani ona sama do teď neměla, i když toho zřejmně byla součástí už před tím. Rozhlédla se po všem kolem a čekala, co se bude dít dále.

Kurogane Noriyuki

"Chození ve vzduchu, jasný," usmál se na Akane a vzpomínal, jak to vlastně bylo. Zformovat tu energii pod nohou a prostě si chodit jako bůh. Jo, to znělo snadno. Navíc, té energie evidentně nebylo potřeba mnoho, protože to ani vlastně nebylo vidět. A jelikož už prakticky dokázal shromáždit libovolné množství energie díky vytváření šípů, což bylo vcelku logické, mohl by dát i tohle. Musel jen najít tu správnou dávku, jaká byla potřeba uvolnit. Proto se soustředil a začal se pokoušet o výstup do vzduchu. Teorii na to přeci znal.

Janny

Janny nejdříve sledovala a když se začalo Norimu dařit pochvalně pokývala a zvedla palec na pravé ruce. Měla to taky zkusit, čímž si nebyla vůbec jistá. Přikývla, že chápe a zkusila co jí Kaen řekl. Představovala si vše, co jí bylo řečeno, jenže nevěděla na jakou energii se soustředit, nicméně, snažila se.

Arashi

Arashi seděl v parku. Od té bitvy s tím šíleným duchem, kdy se s bratrancem rozprchli každý na jinou stranu se cítil divně. Nevěděl, co si má myslet... přeci jen měl nějakou zvláštní schopnost, kterou ale neuměl pořádně používat, netušil co to je a popravdě z ní měl docela strach. Bratrance od té doby zkoušel kontaktovat 2x ale bez úspěchu. Na koho se měl obrátit? Nebo to snad měl ignorovat? Tohle přece nebylo normální... a on se nechtěl stát vyvrhelem proto, že měl nějaké zvláštní magické nadání...

Arashi

Byl nádherný den, všechny problémy se najednou nezdály tak aktuální. Lidský mozek měl tendenci zpochybňovat, zda se věci staly tak, jak se staly... ale přesto prožít něco takového už se nedalo zapomenout. Nejlepší v co mohl Arashi doufat bylo to, že se to už nikdy nebude opakovat. Natáhl se na lavičce a podíval se do nebe, jen na chviličku... musel přemýšlet nad tím, zda se mu podaří někdy ten luk vyvolat znovu...

Kurogane Noriyuki

Norimu to chvilku trvalo. Naštěstí byla Akane dostatečně ochotná mu pomoci, stejně jako ostatní, takže to docela šlo. "Funguje to i vzhůru nohami? Případně, dá se ve vzduchu používat ten náš rychlý pohyb?" zeptal se zvědavě. Pokud měl ještě někdy bojovat s nějakou další rychlou ještěrkou, nebo něčím na ten způsob, docela by se mu hodilo být pohyblivý a tak. A samotná chůze, ta byla upřímně k ničemu.