Tokio

Amai

Pozorně poslouchala svého mistra, jako obvykle. Byla velmi dobrá žákyně, co se pozornosti týče. Zvlášť, když byl Mebataki její mistr, cítila k němu nejvýšší respekt a opravdu se snažila, aby ho jako žákyně nezklamala. Mebataki začal mluvit o shinigami. Amai si pamatovala, že o nich mluvil už nedávno. Přišlo jí, že k nim cítí zášť, což bylo divné, protože podle toho co teď povídal, tak shinigami a Quincy měli téměř stejný cíl. Proč tedy nespolupracovali? Přesto, že ji tato otázka napadla, tak se na ni neodvážila zeptat.

Yasuji

Sám pořádně nevěděl, proč byl celou dobu ticho. Dívka mu byla celkem jedno. Ne, že by se nechtěl představovat, ale tušil, že na to bude ještě dost času. Když se Idomizu vrátil, vykládal jim o Shinigami a jakýchsi zlých duších. "Tak tohle byli ti Shinigami, o kterých hovořili dříve." Chvíli vše zpracovával v hlavě. "Takže Shinigami jsou vlastně hodní, něco jako my?" Tušil, že to ale bude jinak. "Mimochodem Shigeki Yasuji." Pronesl směrem k dívce. Pořád si nesedl. Místo toho začal pomalu chodit po místnosti a prohlížet si ji. Docela se mu tady líbilo.

Amai

Ten chlapec najednou začal mluvit. Vlastně se zeptal za ni, za což byla Amai docela ráda. Poté ale promluvil na ni. To jí dost vyšokovalo.
Amai Hachimitsu..
Zašeptala a opět zklopila zrak směrem ke stolu. Ten chlapec jí znervózňoval. To že na ni promluvil ještě chápala, ale to jak poté chodil po místnosti. To se jí vůbec nelíbilo. Pohlédla na Mebatakiho a doufala, že bude pokračovat.

Amai, Yasuji -> Tmavovlasý Quincy se trochu odmlčel, když jste začali říkat svoje jména. Čekal, že už se znáte, ale vypadalo to, že tomu tak není. Dal vám tedy chvilku, než pokračoval. "Ano, dá se to tak říct. Účel shinigami je stejně důležitý jako náš, dokonce ještě víc. Mají ještě víc povinností než vyhlazování zlých duší, hollow, které s námi mají společné. Je mezi námi ale jeden velký rozdíl. Když shinigami zabije hollow pomocí svého meče, zanpakutou, hollow je očištěn. Je to poněkud násilné, nicméně duše, která byla zlá, dostane další šanci ve světě mrtvých, jako jakákoli jiná duše. Když Quincy zabije hollow, tento hollow je nenávratně pryč, zmizí ze všech světů a jeho zlo už se nemůže nikdy opakovat. Shinigami nikdy nedokázali pochopit, že i když dají hollow další a další šanci, nakonec vždycky skončí stejně - ubližuje, ničí a zabíjí, protože to je prostě jeho povaha, ať v životě či po smrti. Shinigami tvrdí, že když úplně vymažeme zlou duši ze všech světů, působí to nestabilitu v duševním toku energií. Je to samozřejmě nesmysl. Nikdy jsem neviděl jakýkoli důkaz, že by to tak bylo, ale shinigami námi proto opovrhují a nepovažují naši práci za přípustnou." Opět se odmlčel. Teď už se dostával k temnějším kapitolám toho, co se musejí jeho žáci dozvědět, proto jim chtěl opět dát možnost zeptat se na dosavadní nejasnosti.

Yasuji


"Nesouhlasím" Vyhrkl zčista jasna. "Jak můžete vědět, že se již nenapraví? Záleží snad na jedinci ne? Neříkám, že bych teď Hollow nezabil, ale přijde mi to trochu nefér. Neuvažovalo se někdy o spolupráci nás a Shinigami?" Sám nevěděl kde se v něm vzalo toto nadšení pro věc. "Promiň, doufám, že ti to nevadí. To, že jsem takový hrr." Řekl směrem k Amai.

Amai

Ten kluk se jí nelíbil. Byl příliš hrrr a to Amai neměla ráda. Chtěla poslouchat zajímavé věci, co jim vypráví Mebataki, ne nějakého bláznivého kluka. Chtěla se dozvědět další nové věci a jít opět trénovat a rozvíjet svoje schopnosti. Než však stihla dokončit svoji vlastní myšlenku, tak na ni začal mluvit. Amai nedokázala někomu říct, že je špatný a hloupý a tak pouze hlavou udělala známe gesto "ne-e".

Amai, Yasuji -> (Jeden z vás zná mistra jako Mebatakiho a druhý jako Idomizua, tak mu budu říkat střídavě tak i tak, jen abyste věděli :-)) Mebataki nijak nekomentoval Yasujiho poznámku. Nebyl to člověk, který by mu začal máchat čumák ve faktu, že už v životě vidět nepoměrně více hollow a ví o nich určitě mnohem víc než nějaký mladý kluk, který ani nevěděl, co to jsou shinigami. Možná se rozhodl, aby si na pravdu přišel časem Yasuji sám, možná se mu prostě nechtělo chovat se jako pedant, tak jako tak nereagoval a odpověděl raději na otázku. "Pokud vím, o spolupráci se neuvažovalo nikdy. Naopak. Neshody byly natolik velké, že vedly dokonce k válkám. Nějaké boje probíhaly neustále, ale opravdu velké války, které zanechali náš druh v podstatě na hranici zániku, byly dvě. Ta druhá a zatím poslední se uskutečnila před třemi sty lety. Té jsem se účastnil i já, tvoje matka, Yasuji, a náš mistr. Zní to nelogicky, ale za chvíli vysvětlím," zadržel vaše možné nechápavé otázky, než jste je vyslovili. "Byly to opravdu těžké boje. Náš mistr a vůdce, Kokuchou-sama, se tolik zasloužil o to, aby náš druh vzkvétal, aby každý měl pořádný trénink a abychom sprovodili ze světa co nejvíc hollow. Shinigami se to ale nelíbilo a nakonec se rozhodli, že se nás zbaví. Kokuchou-sama nechtěl krveprolití... tedy nejdřív. Potom shinigami zabili jeho bratra a Kokuchou-sama se změnil. Tehdy jsem to nechápal... Nechápal jsem, jaké to je, chtít pomstu za milovaného člověka..." Mebataki se odmlčel, jako by nad něčím přemýšlel nebo na něco vzpomínal.

Amai

Opravdu pozorně poslouchala Mebatakiho. Ten příběh byl opravdu zajímavý, ale smutný. Kdo jsou ti shinigami, že rozhodujou takhle o osudu někoho jiného? Jakým právem usoudili, že bude lepší se zbavit Quincy? Amai z toho bylo téměř do pláče, ale udržela se. Další postřeh z příběhu byl, že matka toho divného kluka byla nejspíš nějaká vážená Quincy, když o ni Mebataki mluvil. Amai nevěděla přesně proč, ale nelíbilo se jí to. Byla zvyklá, že se Mebataki věnoval výhradně jí. Teď tomu tak nebylo. Bylo to od ni sobecké, ale cítila to tak. Ten pocit v ní ale vzbuzoval maličko i strach. Začalo jí být opravdu zle, bylo toho na ní moc. Možná to jsou následky i toho tlaku, co tu byl před nějakou dobu. Tak či tak, opravdu se ji motala hlava. Ale jak už to u Amai bývá, než aby něco řekla, tak to překousne a počká až to bude ještě horší a něco se jí stane. Přece tady nebude vyrušovat se svými problémy. Maličko si toho všimla i dříve, ale teď už ji to došlo. Proto byl nejspíš Mebataki takový smutný. Ztratil někoho opravdu blízkého. Nevěděla, kdo ti shinigami jsou, ale začínala je nenávidět tak moc, že se ji zvýšila dávka adrenalinu v oběhu a upadla ze židle. Chtěla vstát, ale hlava se ji motala jako blázen. Potřebovala se alespoň něčeho napít chudinka..

Yasuji

"Jednou takovou pomstu poznáš na sobě. Matce nikdo ubližovat nebude." "Aha, děkuji Idomizu." Řekl, ačkoliv to nemyslel nějak vážně, jenom z prosté slušnosti. Vypadalo to, jakoby ten Koku, kdosi, jehož jméno si pořád nemůže vtlouct do hlavy, přenesl svůj vztek na všechny. Vlastně se mu to celé zdálo postavené na hlavu. Jedni mají takové "zvyky" druzí zase jiné. Nepochyboval o tom, že i mezi jednotlivými druhy, tedy Shinigami a Quincy byli nějací "zrádci" či odnože, které se snažili vyčlenit a tak dále. Neměl nijaké další otázky k tématu. Stejně se vše dozví, až přijde čas. "Kdy začneme s tréninkem?"

Amai, Yasuji -> Idomizu se zvedl pružně ze židle a klekl si vedle Amai, která spadla ze židle. Položil jí ruku na čelo a jí se udělalo o něco málo lépe, ale pořád to nebylo nic moc. "Co se děje, Amai-san?" zeptal se jemně. Když se zeptal Yasuji na trénink, aniž by projevil snahu také Amai pomoci, Idomizu na něj promluvil. "Můžeš začít klidně hned, pokud si to přeješ," řekl klidně. "Postarám se o Amai-san, ty se zatím můžeš připravit."

Amai

Podívala se na Mebatakiho. Jako vždy ji zachraňoval. Maličko smutně pohlédla do země. Byla opravdu tak slabá?
Víte, možná to je ještě z toho tlaku. Také jsem celý den nic nepila..
Pravila a levou rukou se opírala o zem. Opravdu se ji udělalo trochu lépe a tak se pokusila (snad za pomoci Mebatakiho) vstát. Doufala, že dnes bude ještě moct trénovat. Nechtěla, aby si o ní Mebataki myslel, že nic nevydrží.
Omlouvám se vám, ale ráda bych také dnes ještě trénovala..
Bylo příjemné vědět, jak se Mebataki o ni stará. Byla opravdu ráda. Dokonce se i maličko usmála, když už stála na nohou.

Yasuji

Vyšel před dům. Samozřejmě, že by dívce rád pomohl, ale vyděl jak se před ním ostýchala a nechtěl ji jen přidělávat starosti. Došel k nejbližšímu stromu a posadil se do jeho stínu. Zavřel oči a soustředil se na svou duševní sílu. Snažil se ji vnímat víc než kdy jindy. Nevěděl proč, ale přišlo mu to jako rozumný nápad, třeba jí pak bude schopen lépe ovládat. Přestal myslet na vše ostatní dokonce i na matku a Matsu-chan.

Amai -> Mebataki ti pomohl na nohy a dovedl tě do kuchyně, která byla stejně zchátralá jako zbytek domu, na všem ležel prach a ve dřezu byl pavouk. "Prosím. Tady si zatím odpočiň. Až se budeš cítit lépe, přijď za námi do stejné místnosti, kde jsi trénovala minule," podal ti instrukce. Byl docela smutný, že se žádný z jeho žáků nezajímal, jak byl ten příběh dál a taky o to, co se stalo dnes, ale byl si jistý, že na to ještě někdy řeč přijde. A pokud ne, jejich smůla, že to nechtějí vědět.

Yasuji -> Byl jsi v hlubokém soustředění, takže jsi slyšel jen velice vzdáleně, jako by na tebe někdo volal nebo říkal tvoje jméno. Ovšem až to, když jsi ucítil na rameni něčí ruku, tě probralo zcela k vědomí.

Yasuji

Když na něj někdo zažal volat, pomalu nabýval vědomí. Ruka na rameni ho donutila otevřít oči a podívat se, kdo k němu přišel. Ale něco mu říkalo že to bude Idomizu. "Copak se děje?" Zvedl se a oprášil si oblečení od hlíny. "Trénink, viď?"

Amai

Přikývla mistrovi.
Ano..
Odpověděla. Chvíli tak seděla, dokud mistr neodešel. Poté opatrně vstala a vypravila se do svého pokoje. Zde se pohodlně usadila na svojí postel a vypila hned dva džusíky. Připadala si po tom fakt drsně, obvykle má totiž problém i s jedním. Amai hlavou pořád prolítávala slova jejího mistra. O ztracené lásce a prohrané válce. Nevěděla, co přesně si o tom má myslet. Koho tak důležitého Mebataki ztratil?

Yasuji -> Byl to skutečně Idomizu a na tvou otázku přikývl. Ukázalo se ale, že trénink nebude probíhat venku, protože zamířil zase dovnitř. Zavedl tě do jakési velké místnosti, možná nějaké bývalé tančírny nebo něco takového. Všechna okna byla ale zabedněná a přikrytá prkny, takže tam nebylo moc vidět. "Prosím, Yasuji-san. Rád bych viděl úroveň tvých schopností, než začneme," pobídl tě měkkým hlasem.

Yasuji

Nebyl si jist tím, zda místnost, do které ho Idomizu zatáhl, byla vhodná pro trénink. Nicméně na jeho výzvu zareagoval slovy "Tak jo" a pustil se do koncentrace své síly k vyvolání luku. Nemělo by to být tak těžké. posledních pár dní se přeci jen seznamoval se svou silou v meditaci a teď si ve všem připadal sebejistější. (Těch pár dní beru jako ten měsíc, který nám uběhl)

Mishenkzie:

Amai Hachimitsu

Došla do oné místnosti. Chtěla hned jít za Mebatakim, ale všimla si, že ten divnej kluk se k něčemu chystá. Proto potichu jak myška došla ještě o něco blíže a pozorovala ho. Chtěla ho vidět a chtěla porovnat jejich schopnosti. Nepoznala totiž, jak mocný Quincy je. Pouze doufala, že je na tom jako ona, aby nezaostávala a nedělala Mebatakimu ostudu.

Ano, timeskip pro nás neplatí.

Yasuji -> Luk se ti podařilo vyvolat pomocí tvé pomůcky skoro okamžitě. Idomizu kolem tebe obcházel a sledoval, jak luk držíš. Dvakrát nebo třikrát do tebe na různých místech strčil, abys upravil svůj postoj. Nic neříkal, zřejmě čekal, co předvedeš dál.

Amai -> Nikdo z těch dvou na tebe nejdřív nezareagoval. Ve světle Yasujiho luku jsi mohla vidět, že zrovna probíhá scéna podobné té, jakou jsi sama zažila na svém prvním tréninku s Mebatakim. Ovšem louče ještě nehořely a v místnosti byla docela tma. Pořádný trénink tedy ještě nejspíš nezačal... a nebo že by Yasuji pomocné duševní částice nepotřeboval, narozdíl od tebe?

Yasuji 


Dal na rady svého učitele a držel postavení, do kterého ho pobídl. Namířil na jednu z okenic a začal se soustředit na šíp. Chtěl zjistit zda je tohle místo opravdu vhodné na trénink. Pokud se mu šíp podařilo vytvořit, vyslal jej přímo doprostřed Zabedněného okna.

Amai Hachimitsu

Sledovala počínání toho chlapce a Mebatakiho. Opravdu pro toho chlapce bylo tak jednoduché vyvolat ten luk? To znamená, že Mebatakiho zklame. Bude ten nejhorší student! A to měla pocit, že jí to opravdu jde. Dostala opravdu strach. Ale ještě není čas na unáhlené závěry, rozhodla se dále toho chlapce sledovat, aby odhalila pravdu. Třeba šlo pouze o štěstí začátečníka..

Idomizu/Mebataki

Když šíp narazil do okna, vypadalo to, jak by se rozprskl. "Dobře, vypadá to, že základy máš dostatečné," zhodnotil Yasujiho výkon. Přešel ke stěně, na kterou položil ruku. V tu chvíli se začaly rozsvěcoval pochodně po obvodu celé místnosti. Zářily podivným, bleděmodrým světlem. Klikatými cestičkami po stěně se od každé z pochodní modré světlo rozběhlo směrem nahoru, kde se spojilo uprostřed stropu a rozzářilo ve velkém kruhu, který docela dobře osvětlil celou místnost. Potom pokynul rukou směrem k Amai. "Amai-san, pojď se připojit," požádal.

Amai Hachimitsu

Dokonce vystřelil i šíp bez pochodně. Tak to je zlý. Mebataki mluvil o tom, že ten kluk má dostatečné základy. Co v tom případě má Amai? A to už tu jeden trénink absolvovala. Byla z toho celá špatná. Z těchto myšlenkových pochodů ji dostala Mebatakiho výzva. Amai se prvně trošku lekla, ale poté přikývla a vydala se za nima. Byla docela nervózní, musela se snažit, nechtěla Mebatakiho zklamat a nechtěla zklamat ani sebe!

Yasuji

Nechal luk zmizet, jakmile se šíp roztříštil o okenici. "Asi nějaká ochranná bariéra nebo tak něco, "hloubal. Vzápětí se všude kolem roztančila ta modrá světla. Na Yasujiho to působilo ohromně. "Idomizu co to je?" zeptal se. Pochodně se mu zdály něčím zvláštní. Během toho co se Idomizua ptal, zkoušel z nich vycítit nějakou energii. Zdálo se mu to jako dobrý nápad.

Idomizu/Mebataki

"Myslím, že by ti to mohla osvětlit Amai-san," usmál se lehce a dokonce natočil hlavu k Amai, aby ji vyzval k odpovědi. Jí už včera vysvětloval, o co se jedná, a chtěl zjistit, jestli si to pamatuje a jestli to dokáže sama vysvětlit. Jeho nová role učitele byla docela zajímavá. Bylo štěstí, že měl dobrý vzor, podle kterého se mohl řídit a vést své žáky k dokonalosti.


Yasuji -> Opravdu jsi cítil od těch modrých loučí a celkově od toho světla docela výraznou a nepřetržitou energii.