Zlomená duše

Dr.Daisuke Stein

Byla to chvíle...malá chvíle v níž najednou tak nějak vycítil, že se něco stane. A stalo! Exploze pohltila chodbu před ním...Poznal že to nebyl útok, ale výbuch rozvodů plynu, které Satoshi zavedl do divizí. Proklatě! Ulevil si. Otočil se zpět do svého kanclíku, kde byl mikrofón k rozhlasu.
Vážení členové 4.divize! Okamžitě vykliďte nemocnici, opakuji okamžitě vy i pacienti vykliďte nemocnici. Můžou hrozit exploze a sesuv budovy. Přesun na volné prostranství...já za vámi dorazím...
Odmlčel se a prošel místností. Musel se odsud dostat co nejrychleji, ale měl rád svůj kanclík a proto jej kompletně oddělil bariérou od zbytku nemocnice. Ať už by přišel výbuch, bariéra měla zůstat a zachovat pokoj v celku...se vším. Daisuke pak vylezl z okna na stříšku táhnoucí se pod ním a hledal způsob jak slézt dolů.

Shin Toranaga

Jakmile se jeho protivník pohnul, veděl, že je v háji. Necítil jeho reiatsu a nepřítel se pohyboval příliš rychle. Zanpakuto mu tu byla k ničemu. Nemůžu tu umřít...ne ted...ne tady. Nechci takový konec. Musím varovat ostatní a zítra musím vrátit tu knížku...Musím pryč! V okamžiku mu proletěl hlavou nespočet myšlenek. A také se nakonec rozhodl pro zoufalý čin. Je to buť a nebo. Namířil rychle ruku pod sebe. Hado no 31. Shakkaho! Ty mrcho vždy jsi mi na tréninku vybouchla, tak né že mě ted necháš na holičkách! Neměl moc na výběr. Raději se zraní sám a pokusí se získat důležité sekundy pro útěk a nebo je stejně po něm.

Shin Toranaga 

Exploze přišla a ještě větší než očekával. Na to už letěl vzduchem jako za starých dobrých časů na akademii a stále nechápal, jak může být ještě naživu. Musím mít devět životů...ted už tak jeden možná dva... Po dopadu se okamžitě překulil tak, aby viděl na útočníka. Konečně měl možnost si ho lépe prohlédnout. Sakra! Naštval jsem plešatýho knírače!
Ignoroval zatím bolest v pravé ruce, protože hodlal využít každou vteřinku, kterou svým husraským kousekm získal. Zanpakuto si přehodil do levé ruky a rukojetí se kolem sebe dotkl země. Mira kyofu. Vytvořil kolem tři zrcadla, tak aby ho protivník nemohl vidět. Poté hned položil obě ruce na zem. Je čas utíkat. Bakudo no 21. Sekienton. Řekl a okamžitě na to stlumil své reiatsu. Pozorně čekal na vhodný okamžik, aby práskl do sandálů.

Dr.Daisuke Stein

Už to vypadalo, že si na té stříšce bude muset rozbít tábor, když se ze zdola ozval známý hlas. Daisuke nahlédl přes okraj.
Eh...dobrý večer Daihime...vypadá to, že budu muset...
Jak trapné...kapitán skáče ze střech do náručí svých členek jako...bych byl zatoulané kotě...
Pořádně se nadechl...ne že by Daihime nevěřil, ale přece jen to byl skok z velké výše...skočil....
Pád mu připadal nekonečný, když kolem něj vlálo jeho vlastní haori.

Shin Toranaga

Snažil se pomocí svého shunpa, clony a zrcadel rychle dostat z téhle nevyrovnané bitvy. Když už to začalo vypadat, že by se mu to i mohlo nějakým zázrakem povést, ucítil jak ho někdo zachytil zezadu za flígr a na to už byl opět ve vzduchu. V letu narazil do stromu, ale toho nezastavilo, protože strom se pod takovým tlakem rozpůlil. Ne, že by byl Shin tak tlustý, ale prostě letěl příliš rychle. Tudíž padal ještě pár metrů než se konečně zastavil.
Že já mám takovou smůlu. Po výletu skrz strom ho dost bolela záda. I se zaťatými zuby se ale okamžitě rozhlédl, aby našel knírače, což nebylo nijak těžké, protože ten si to i se svým mečem mířil přímo k němu. Asi si mě musel oblíbit... Rychle se vyškrábal se na nohy a napřáhl ruku se dvěma nataženými prsty. Bakudo no 9. Horin. Uvidíme, jak si oblíbí kido...

Lus Ayazaki

Převalím se na druhý bok a pokusím se ignorovat hlasité chrápání, které se rozléhalo celou místností. Marně. Je mi jasné, že dneska neusnu. Rozhodně ne tady. A k tomu se ještě navíc pokazila klimatizace. Tohle je jak naschvál. Možná bych se mohla jít na chvíli projít ven. Třeba se mi pak bude lépe usínat. Nebo bych si mohla ustlat rovnou venku. Alespoň bych neslyšela to otřesné chrápání. Teprve teď si uvědomím, že chrápání již skoro ustalo. Zaslechnu však jiný zvuk, z kterého mě začne mrazit v zádech. Převalím se na záda a zpozorním. V ten moment spatřím stín a u mé tváře se objeví špička zanpakuto. Bakudo 4. Hainawa. Vyjde z mých úst a prstem namířím na stín. Pak druhou rukou odstrčím zanpakuto do strany a co nejrychleji vyskočím na nohy. Rozhlédnu se po místnosti. Pak automaticky sáhnu k pasu na svou zanpakuto, abych se mohla bránit případnému útoku, ale teprve ve chvíli, kdy máchnu rukou do prázdna, mi dojde, že ji mám položenou na zemi u zdi jen pár metrů ode mne. Stačilo by udělat jen pár kroků a natáhnout se. V tuto chvíli mi však přijde neskutečně daleko.

Dr.Daisuke Stein

Bezpečně dopadl do náruče členky 4.divize. Měl dokonce pocit, že jeho váha s ní ani nehnula...pozoruhodná tahle Daihime. Skvělá doktorka, žena a k tomu pevné ruce a dobrý postřeh. Prostě jednička.
Nechá se pak postavit na zem a rozhlédne se.
Jak jde vyklízení nemocnice? Kolik máme raněných? Kolik pacientů?

Tomisura Raiden

Bohužel komáry potkal podobný osud jako mrtvolu, tedy umřeli. Ještě předtím než dotyčný padl, přejel po Raidenově těle elektrický výboj, který dotěrný hmyz odpravil. Když se pak Raiden pozdravil s mrtvolkou, udělal to taktéž nehezkým způsobem. Jen mírně potevřel oči a pravou rukou odpálil bezvládné tělo do zdi. Až pak pochopil do čeho to vlastně mlátil. Dvakrát mrknul a vyskočil k tělu, kontrolujíc pulz. Když zjistil, že se jednalo doopravdy o nebožíka, zamračil se a pohlédl na jeho tvář, aby si ověřil, zdali to byl někdo z jeho divize. Světlo ani nepotřeboval, jiskry kolem jeho těla ozařovali dost.

Firel
Byl jsem práve uprostřed zkoumání existencí různých paraelních realit a jejich potenciálního využití. Téměř se mi povedlo udělat pokrok ale poté mou myslí projelo reiatsu kapitána.
Tady jeden nemůže ani myslet, už chápu proč je Satoshi pořád schovanej pod zemí.
Už jsem chtěl jít seřvat Ryuuku za to vyrušení, jenže poté explodovala čtvrtá divize. jasné znamení útoku. Motýl od Steina to potvrdil.
Škoda, kdybych se nezdržoval tímhle a připravil si tu souřadnicovou síť po celém seireitei nemusel bych se teď zdržovat.
Zamumlal jsem si pro sebe a poté pokračoval v duchu. I když... Pokud bych se přesouval po seireitei tunelama v prostoru rozhodně bych po třetím přesunu byl nepoužitelný.
Zatímco jsem litoval minulosti zkontroloval jsem přítomnost flétny, coby mojí zanpakuto v náprsní kapse a hned nato vyrazil do kasáren čtyřky.

Shin Toranaga

Shinovi klesla čelist, když viděl, jak jednoduše se protivník dostal z jeho bakuda. To není fér! Mohl aspon chvilku předstírat, že ho to zdrželo...Co by mu to udělalo? No nic a já bych z toho měl aspon lepší pocit... Hned na to už mu ovšem fousáč něco šeptal do ucha. Hej! To je osobní prosto... Svou myšlenku ale nedokončil, protože mu bokem projel plešokníračův meč. Obličej se mu skřivil bolestí, ale naštěstí nevykřikl za což byl vděčný, protože by se jinak propadl handbou. He he....jsem mrtvej...teda asi za chvilku budu...vlastně oboje je správně. Stejně je to paradox, že umřu i když už vlastně mrtvej jsem............ale ta knížka!
V momentě, když si vzpoměl, jak děsiví umí být knihovníci, sebral všechny zbývající síly.
A svou volnou pravou rukou pevně chytil čepel, kterou měl stále zaraženou v boku a začal okamžitě s léčením, přitom druhou ruku ve které měl zanpakuto vrazil směrem k rukojeti útočníkova meče ve snaze mu zasadit smrtelnou ránu.
Já rady od cizinců neberu. Zachroptěl nakonec.

Shin Toranaga

Shin měl na své tváři asi takový

výraz:

Veděl, že je s ním pravděpodobně ámen, protože proti někomu takovému nemá šanci a to i když on má vlasy a jeho nepřítel ne.
Zrovna se snažil rychle vymyslet, jak by udělal aspon dostatečně velký randál na to, aby upozornil divizi, když se jeho protivník řízl o jeho zanpakuto. Idiot...
Knírač měl stále jednu volnou ruku, proto Shin neváhal a okamžitě šáhl po fousáčkově meči. Druhou rukou pevněji stiskl svou zanpakuto, aby jí udržel na místě, co nejdéle a zaútočil velkým mečem na protivníka.

Shin Toranaga

Jako vážně?! Co to sakra je? Ten meč si jen tak zmizí...upřímě, kde vůbec berou takový meče? Že by made in China? Na víc rozmýšlení nad nečekaným vypařením meče neměl čas, protože plešoknírač už se jeho zanpakuto neřezal a tak se musel soustředit opět na přežití ke kterému měl v současné situaci docela daleko.
V momentě kdy se plešoun koukal na místo, kde měla být aspon teoreticky jeho zbran, se Shin pokusil shunpem dostat za něj a opět ho zasáhnout.

Shin Toranaga

Hned jak měl aspon světýlko naděje, tak mu ho okamžitě zašlapali do země.
Teda přesněji řečeno Shina zašlapali, polámali a zahodili. Že já jsem se jim na to hlídkování nevykašlal. Mohl jsem se tomuhle leteckému dnu a zážitku pocitu boxovacího pytle vyhnout a v klidu si umřít někde v pohodlé postely... Napadlo ho při jeho dalším průletu vzduchem. Pak už následoval jen velice tvrdý náraz na kamennou zed, která pohodlná vážně nebyla, ale alespon se už neroztříštila a tak se po ní svezl na zem. Sotva se držel při vědomí, ale i tak se pokusil svou "jen" popálenou rukou začít léčit ty nejhorší zranění.

Firel
To jako vážně? Řekl jsem si, pořád ještě v klidu, když jsem viděl většinu mích podřízených jako tapetu na zdi. Přiblížil jsem se k jednomu z těch chudáků, a odšpendlil jsem ho. Chtěl jsem si prohlédnout ten meč, a mít dva se občas i hodí.
Když jsem zjistil že to přeci jen není iluze začal jsem být trošku naštvaný.
Promiň steine, ale pokud všichni niší shinigami umírají takhle rychle, zabezpečení čtvrté divize je asi ztráta času.
Každopádně medik v poli se pořád hodí. Pomyslel jsem si a pokračoval chodbou. Jenže poté jsem si uvědomil jednu věc.
Vůbec nikoho jsem necítil. Takže jsem se urychleně přesouval ven z divize.

Lus Ayazaki


Není vůbec příjemné, když se vám uprostřed noci nad hlavou objeví postava se zbraní v ruce. Pozorně si prohlédnu stín, který teď stojí přímo naproti mě. Zjistím, že jde o ženu se světlými vlasy. Ačkoliv se mi jí podaří spoutat a nemůže na mě teď útočit, využiji tento čas k položení páru otázek. Možná jsem se příliš unáhlila a jde o členku divize, která mě přišla o něčem informovat. Dokud si nebudu jistá, že nejde o žádného člena, nevztáhnu proti ní zbraň. Kdo jste a co tady děláte uprostřed noci? Při těchto slovech ji sjedu pohledem od hlavy k patě.

Dr.Daisuke Stein

To že se červenala nějak nepostřehl, byla totiž tma. Na její poznámku jen pokývl hlavou, do smíchu mu nebylo.
Pojďme se přesunout k ostatním, abychom byli v bezpečí před explozemi, navíc mám v plánu je zavřít do ochranné bariéry! Řekl zatímco kulhal se svou berlí k chumlu lidí. Mám takový špatný pocit...kapitán 11.bojuje, někdo vyhodil část nemocnice do vzduchu...musím ochránit personál..je vysoká pravděpodobnost, že se je někdo pokusí napadnout... Hned jak došel k personálu, zdělil jim na co se chystá. Následně vybral čtyři nejzkušenější kido-usery, aby mu pomohli s celkem silnou bariérou, která maskovala přítomnost objektů uvnitř a která by měla vydržet tak dlouho, jak je on živý.