Zlomená duše

Dr.Stein

Když usekl hlavu jednomu z hadů, ta odletěla stranou a někde se rozpadla a krvavý stříkanec, ale had měl tou dobou hlavy dvě. Stein se pomalu začal zvedat...nebylo to že by se stavěl, ale on začal levitovat, levitovat asi metr nad zemí. Pomalu se otočil tak, že byl čelem k zrzkovi. Neodpovídal. Mezitím se k zemi začaly spouštět tři hlavy. Jedna se nahnula do kaluže krve a nasála krev do sebe zpět. Další dvě obtočily na zemi nohy a začaly je léčením přidělávat Steinovi k noze.
Stein nakonec začal zvedat hlavu.
Na tváři měl zajímavý výraz
Už si nebudeme hrát...skončíme to tady...jeden z nás to nepřežije...osud vám hraje do karet, ale já to mám těžce u prdele...dokud nenajdu způsob jak ti vytrhat orgány z těla...nezemřu....

Pokynul prsty dopředu a hadí hlavy vystřelily kupředu obří rychlostí, proplétaly se zaútočily z několika směrů najednou.

Shin Toranaga

Pozorně si prohlížel kancelář a její stav se mu vůbec nelíbil. Ne, že by byl nějakej velkej magor přes uklízení, ale tady byl fakt šilenej bordel. Očividně se tu odehrála bitva, ale po kapitánce nebylo ani stopy, samozřejmě až na ty rýhy ve stěnách, stropě a nábytku. Poté si Shin všiml krve na stole, což jeho obavy jenom posílilo. Přesto přistoupil blíž, aby to mohl lépe prozkoumat, ale pak se začalo dít něco vážně zvláštního. Jak se přiblížil ke kapitánskému haori, které bylo na židli u stolu, jeho ruka začala zeleně zářit. Nebyl to ovšem nepříjemný pocit, ba naopak se cítil mnohem lépe a silnější. Co se to děje?! Všiml si, že z díry v haori vychází úplně stejná záře. Aniž by k tomu dal vědomě pokyn jeho ruka se začala k haori přibližovat a čím blíž byla tím silněji světélkovala. To se ze mě stává světluška nebo co? A jak je možné, že září to haori?! A jak je vůbec cokoliv z tohohle možné? Nic z těch podivných věcí se ale ani z daleka nevyrovnalo tomu, co následovalo potom. Vlna Shinova reiatsu prořizla kancelář a když se vzpamatoval, stál tam v měsíčním světle dopadajícím z terasy, oblečený v tom kusu bílého oděvu, který byl exkluzivně vyhrazený pouze pro kapitány a přitom v ruce třímal zvláštní, ale hrůzu nahánějící meč, který velmi připomínal ten plešokníračův. Chvilku prostě jen tak majestátně stál a zároveň cítil reiatsu všech živých členů 2.divize, pak mu ale začalo docházet, že je na tom něco divné. Opravdu divné. Podíval se dolů na sebe a na svou zanpakuto.
Eeeeeeeeeeeeeeee?!?!?!
Neschopen pohybu nebo srozumitelného slova stál tam jako tvrdý Y. Veškerá vznešená elegance, kterou před okamžikem ještě vyzařoval se v tu ránu vytratila a Shin nechápavě a překvapeně přejíždel pohledem z haori na meč a zpátky.
Jsem mrtvej???

Firel
Napřed byl naštvaný, tenhle týpek mu povraždil podřízené, zdemoloval půlku kásáren. A teď mě chce chválit před tím než se mi začne vysmívat. Vždyt už jenom ten přesun z jedné strany na druhou byl výsměch.
Tak nějak si říkám, že když se teď otočím, abych vás měl zase na očích tak už tam nebudete.
Pokračoval jsem tedy v tom co jsem zamýšlel. Všech 10 Hyaporankanů kolem mě najednou odletěli kamsi do nebe.
Mám použít zanpakuto? Proti útokům zanpakuto na bázi kida imuní nejste nebo co?
I když jste mi teď dal dvakrát jasně najevo, že nemám mít žádnou šanci. Jedna nebo dvě otázky by mi trochu pomohla.
Na chvilku jsem se odmlčel, poté se otočil a zase pokračoval.
A ta třetí otázka rovnou zní. Kde sakra máte tu svojí hůl?
Po této otázce jsem si začal kontrolovat celé tělo. Hledal jsem hůl, skrz na skrz trčící z mého těla, která ovšem odmítá spouštět bolest.

Shin Toranaga

První šok pominul a tak se vcelku uklidnil. Cítil v sobě sílu, která daleko přesahovala tu jeho původní. A ne že by to na sobě dal jakkoliv znát, ale ten pocit se mu líbil.
Stále ale trochu nechápě pozoroval svůj nový vzhled a hlavně meč, který držel v ruce.
Že by to byl ten pleškův meč? Ale vypadá trochu jinak...a navíc je uvnitř Kanashimi, teda pokud jsem se nenadýchal nějaké plísně a ted nemám halucinace, protože to by bylo přece jen věrohodnější... Než stihl pokračovat ve svých uvahách, podlomila se mu kolena a on dopadl na podlahu.
Otevřel oči a uviděl před sebou sopku se zelenou lávou a prvotřídně zdecimované okolí. Promnul si oči, ale vulkán i všechno ostatní tu stále byli. Pak zahlídl ducha své zanpakuto a tak se postavil a pozorně si ho prohlížel, protože to nebyl ten Kanashimi, kterého znal, změnil se, ale i tak Shin s jistotou veděl, že je to on. Takže jsem ve svém vnitřním světe. To je teda bordel! Ta sopka by ještě ušla, ale takhle zničit, moji tak uklidnující krajinu...to je teda drzost! Za to mi někdo draze zaplatí... Povzdechl si.
Změnili...ale proč? A hlavně jak? Myslíš si, že za to může ten meč, který zmizel, když jsem se ho dotkl? Zanpakuto by se takhle po doteku nepřítele nerozplynula, ne?

Firel
Poté, co mi pod žebry proletěla hůl toho clápka jsem se svalil na kolena.
Jedna jedna. Řel jsem tomu týpkovi zatímco jsem bariérou zastavoval krvácení.
Jednou jsem se pokusil zaútočit já, poté jednou vy. Zní to jako celkem fajn hra. Ovšem pokud se to, co je momentálně nahoře nepočítá jako jeden útok. Tak jsem asi zkončil.
Najednou začali z nebe padat dříve vystřelené hyapporankany. Několik se jich naskládalo kolem mě a přibližně deset s červenou koulí jich padalo na týpka. I tak jich padlo pouze něco kolem 250, zbytek si ještě poletoval někde nahoře.
Adrenalin zrovna v lásce nemám. Kdykoli naplní mé tělo tak to sotva přežiju. Tohle ovšem bude stát za pokus.
Prosviť smutné srdce. Corode Difirego. Pravou rukou jsem vyvolal svou zanpakuto, o kterou jsem se následně zapřel zatímco jsem levou rukou dokončoval celkem netradiční zastavení krvácení.

Shizuro


Tohle jsem nečekal. Kdybych nezvětšil sílu Hodenu, tak by bylo asi po mě. Ta síla byla ohromná, ale ne nezastavitelná. Koukl jsem se na sebe. "Lehké popáleniny, nic co bych nezvládl. Ten kdo to na mě poslal je pěkně silný. Dobrý důvod proč mu uřezat hlavu a dát ji do nálevu a koukat se na ni jako na trofej. Konečně nějaké ozdoba mé kanceláře." řekl jsem si nahlas pro sebe. Nebylo se, ale nad čím zdržovat musel jsem pokračovat dále. Kapitán 4. divize potřeboval pomoct.

Lus Ayazaki

Uleví se mi, když byakurai narazí do stěny, před kterou jsem ještě před malou chvílí stála. Unikla jsem. Když se však ohlédnu po kapitánovi, zjistím, že on takové štěstí neměl a kido ho zasáhlo do rameny. Ta žena je silná.... a rychlá. Pak na mě ukáže. I kdyby mě zabila, pokoje by se nedočkala. Pomstil by se. Za každého mrtvého shinigami. 
Pak se najednou čas zpomalí a já zaslechnu známý hlas. Hlasy, který jsem velmi dlouhou dobu neslyšela. Vlastně jsem ho slyšela jen párkrát... jednou, možná dvakrát. Ale moc dobře si ho pamatuji. Je to zvláštní a divné. Neměl by se mnou komunikovat a ani po tom nijak zvlášť netouží. Tak proč teď? To se tolik bojí toho, že zemřu a on zemře se mnou? Navíc... i přesto, že jsem se snažila svůj bankai již několikrát vyvolat, od té doby, co jsem se vrátila, se mi to nepodařilo. Ačkoliv ve mě tyto myšlenky probouzí obavy, rozhodnu se své zanpakuto věřit. Určitě ví nejlépe, zda to zvládnu nebo ne.
"Dobrá." Promluvím konečně k Misakimu. Pak zavřu na chvíli oči, abych se mohla lépe soustředit a po chvíli vyřknu vyvolávací rozkaz pro můj bankai. Buď to vyjde nebo ne.

Dr.Daisuke Stein

Daisuke si pomyslně zajásal. Po všech těch nakládačkách dokázal tomu parchantovi něco udělat, ale nesměl se nechat ukolébat pocitem jistoty.
Když se mi minule něco povedlo, skončil jsme bez nohy...
Pomyslí si...hadi se přimknuli více k němu a sledovali okolí čekajíc na nějaký další útok. Ten chlap byl rychlý...nebo měl nějaké triky které ho činily nepostřehnutelným. Tak či tak nebylo radno polevit v ostražitosti.

Tomisura Raiden

Raiden zamrkal a v tu chvíli měl v odstřeleném raměni zabodnuté další těleso. Nebyl to žádný med, to přiznával, ale zatím jeho ruka zůstávala funkční. V tu chvíli ucítil... "No konečně," broukl tiše a bolestivě se zasmál. Docela ho pobavila reakce té ženské. "Jo, já jí nepředstavil. Ayazaki Lus, bývalá kapitánka páté divize, nyní můj třetí důstojník," pronesl chladným hlasem a uštědřil jí loket do žaludku, když u něj tak pěkně čučela. Teď když Lus trochu zvedla Reiatsu nemusel se již držet zpátky, takže položil levou ruku na zanpakuto a uvolnil zábrany, které skrávali jeho Reiatsu. "BAN-KAI! Kagirinai Hiraishin!" zahřímal, ale ještě předtím zkontroloval, zdali jsou všichni členi pryč. Jakmile totiž vyvolal Bankai, začla kolem divize padat masivní salva blesků, které ničili vše, co nebyli členi nebo Lus. Jako bonus se Raidenovi prodloužily vlasy a zestříbrnatěli. Jeho zanpakuto se změnila na stříbrnou katanu s bleskovým ostřím a jeho Reiatsu... no vylétlo na tak vysokou úroveň, že se kolem něj rozpadalo vše, hlavně budovy. "Ach jo, budu si muset od Razakiho půjčit na opravy," povzdechl si a teleportoval se od té ženské asi o čtyři metry do vzduchu, kde aktivoval energetické křídla. Jeho oči nyní připomínali spíše energii a jak to tak vypadalo, jeho blesky, které nezřízeně padali kam mohli mu nemohli uškodit. "Tak co? Vzdáš se dobrovolně?" zeptal se jí. Zabíjet ženské mu přišlo až moc barbarské.

Shin Toranaga

Pozorně poslouchal, co mu Kanashimi vykládal do chvíle než spojil zanpakuto a ten podivný meč dohromady, protože pak si musel zakrýt obličej, aby ho ta záře uplně neoslepila. Když světlo pohaslo, sundal ruku a párkrát rychle zamrkal. Takže...jsem vstřebal sílu toho meče... Myslíš, že je to dost na to, abych dokázal porazit toho plešoknírače proti kterýmu jsme předtím neměli šanci? Poslední větu řekl s trochu příliš velkým nadšením, ale nemohl si pomoct, chtěl toho papriku prostě přibít za ten jeho knír na svůj mučící stůl a věnovat mu pár hodin Shinova lepšího já.

Lus Ayazaki

Mé zanpakuto dostane jasně žlutou barvu a objeví objeví se na ní jakási nenápadná stupnice. Ten, kdo o mém bankai nic neví, si jen může lámat hlavu tím, k čemu je vlastně určena. Na mě se však nic nezmění, alespoň ne nic viditelného. Ta síla, kterou jsem najednou ucítila, byla neuvěřitelná. Není to sice takové, jako kdysi, ale ten pocit je... nepopsatelný. Na mé tváři se objeví úsměv.
"Těší mě." Pronesu směrem k ženě, když mě kapitán představí. Tohle ta žena nečekala. Ale koho by to nepřekvapilo. Teď, když zná žena i mé jméno, mohla by se nám konečně představit, ať víme, s kým máme tu čest.
Pak i kapitán vyvolá svůj bankai a divize se začne otřásat v základech. Jak se zdá, tahle divize tu dlouho stát nebude. Vyčkávám, zda se žena rozhodne vzdát. V opačném případě jsem připravena zaútočit. Teď... když se mi podařilo vyvolat svůj bankai, mám nutkání využít jeho síly. A kapitán by se nejspíše také  nedržel zpátky. V tom případě by byl tento souboj pěkně nevyrovnaný. Pokud však ta ženská nemá také nějaké eso v rukávu.

Firel
Nevyšlo to, aspoň ne tak jak jsem měl původně v plánu.
Ups, proč to muselo bouchnot tak brzo!

Zatímco jsem tak nějak přemýšlel, jestli schodit další sprchu nebo ne mě napadlo dalších pár možností.
Neviděl jsem sice vůbec nic, ale cítil jsem jeho přítomnost. A všude byl navíc kouř z výbuchu.
Moje nevýhoda není jenom absolutní imunita na kido. Zatím jsem totiž nepotkal někoho, koho nemůžu rozsekat, rozdrtit, odpálit, implodovat nebo nenechat chcípnout ve vortexu času.
Viditelnost, alespoň z mojí strany, byla nulová. Tak proč jí ještě víc nezmrvit?
Bakudo no.21 Sekienton.
Z místa kde jsem stál se do všech směrů začala rozléhat obrovská kouřová clona. bylo mi jasné že protiútok by nastal téměř hned, takže jsem instinktivně odskočil pár metrů doleva.
Bakudo no. 26 Kyokko. Nejenže by všude měl být kouř, navíc kyokko zkrylo moje reiatsu takže by mě teď neměl jen tak trefit.

Shizuro


Té rány jsem si skoro nevšiml. Kdybych tu nohu nepotřeboval tak si ji useknu, ale hold ji potřebuju. Tak jsem utrhl kousek svého haori a obvázal si tu ránu. "Musím si pak připomenout až mu budu řezat hlavu tak mu mám xicht ještě zjízvit. Bude to hezká polička s trofejemi." řekl jsem si v duchu a mířil k 1. divizi.

Shin Toranaga

Došlo mu, že se nechal trochu moc unést, ale představa knírače opekajícího se na rožni, byla příliš nádherná a tak se mu nikdo nemohl divit, že toužil tuto fantazii zrealizovat. Odkašlal si, když Kanashimi domluvil, aby vypadal vážněji.
Pravda, bojovat s cizí silou, kterou neumím ovládat, by bylo víc ke škodě než k užitku. Takže bych navrhoval to vyzkoušet na nečisto, aby jsme viděli, co to dokáže. Pokud teda nejsi proti?
Oheň...mě vždycky říkali, že s ohněm bych si hrát neměl, ale jako bych je někdy poslouchal...

Shin Toranaga

Pevně stiskl meč, který třímal v ruce. Poté od něj odvrátil pohled a zadíval se na místo, kde stál Kanashimi. Jeho oči teď zeleně zářily. Wow, tak tohle by mohl dělat častěji, je to praktické. Například takové hledání ztracených klíčů ve tmě by s tím byla hračka a navíc to i fakt dobře vypadá. Pak kolem ducha jeho zanpakuto začalo všechno malé i bez peří lítat a tak se Shin začal raději soustředit. A dobře udělal, protože krátce na to se slovy "Plameny pekla!" zabodl Kanashimi svou zanpakuto do země. Shin okamžitě pocítil, jak se pod ním rozpaluje země. Sakra! Shunpem rychle uskočil stranou a přitom jen tak na zkoušku máchl mečem proti explozi, aby viděl, jestli to bude mít nějaký efekt.

Shin Toranaga

S úsměvem na tváři sledoval, jak plameny vyhasínají. Byl rád, že je ve svém vnitřním světě, protože tady se aspon nemusel přetvařovat. Pak plamínky zhasnuly úplně a tak se otočil zpět na ducha své zanapkuto, kdyby ho náhodou zase napadlo poslat na něj nějaký útok, který by ho mohl roztrhat na kousky. Pozoroval, jak Kanashimi vyvolal zelený žár a pak provedl ten stejný pohyb, aby si to také ozkoušel. Měl jsem si vzít opalovací krém...

Shizuro


"Je jedno jak spěchám, já se tam prostě asi nedostanu. Asi je to osud, ale ten výbuch. To byl Stein." říkal jsem si v duchu a postavil jsem se opět na nohy, když v tom na mě někdo volá. Bylo to pár mladých shinigami z akademie. "Co tady děláte?!" vykřikl jsem na ně. "Nevíte, že je nouzový stav! Co tu teda hledáte?" 

Firel
Uvědomil jsem si jednu zásadní věc. Už zase necítím jeho přítomnost.
Vsadím se, že sem jí předtím cítil díky tý jeho hůlce, která mi v tu chvíli trčela ze žeber.
Takže rekapitulace, on nemá reiatsu podle kterýho bych ho mohl vycítit. A navíc mě pravděpodobně cítí i teď, když jsem za kyokkem.
Děje se něco? Nebo jen nemáte rád hry v nulové viditelnosti? Vidím, že ani tenhle útok na vás nezabral, takže jste na tahu.
Klidně bych i zaútočil, kdybych věděl kde si.

Dr.Daisuke Stein

Byl odhozen mohutnou explozí z kasáren 1.divize. Pocítil jak mnoho životů vyhaslo....hluboko v něm, jeho vlastní zanpakuto běsnila vzteky.
Jakožto součást Daisukeho, zformovaná z jeho povahy a duše, byla Furousen velmi citlivá na hromadné zabíjení bezbranných a také byla velmi pomstychtivá.
Hadi se semkli těsně kolem Daisukeho, takže při průletu budovou se nijak vážně nezranil.
Jakmile se jeho tělo dostalo na otevřené prostranství, hadi se rozprostřely na obě strany...rozprostřely se naplocho a dá se říct, že nabyly formu jakýchsi hodně pofidérních a ohavných křídel. Vytvořili vššak dostatečnou plochu k tomu, aby je vítr proudící kolem Daisukeho vytlačil vysoko na oblohu a zabránil tak dalším průletům budovou.
Nejsem hrdý na to, že se někoho snažím zabít, a nejsem hrdý ani na výkon který při tom podávám. Dokud vám nechybí končetina...aspoň...
Bylo to podivné...muž uvolňoval něco...co nepoznával...nebylo to reiatsu a přitom to cítil.
Jeho vznášení jej teď drželo vysoko na obloze...vysoko nad zrzkem, což bylo možná dosti nebezpečné.
Ale...hadi byli z většiny ovládány jeho podvědomím, vědomě je dokázal přimět ke spolupráci také, ale teď, to nějak nešlo.

Lus Ayazaki

Lepší důvod pro to, aby nám mohla nakopat, si opravdu najít nemohla. Kdo chce mít důvod, vždy si nějaký najde, i kdyby byl kdo ví jak nesmyslný.
Nastane další výbuch. Pevně se zapřu nohama, aby mě výbuch nesmetl. Pak na ženu překvapeně pohlédnu. Podle jejího reiatsu je silná. Cítím, že je silnější než já. Ale na kapitána určitě nemá. "Co je sakra zač? Přijde si v noci a chce pobít celou divizi. Navíc zná kapitána... on však nezná ji. Nebo si ji spíše nepamatuje?" Jedním jsem si však jistá. Shinigami nesnáší.
Možná jsme jí ukázali naše esa, ale zatím neměla možnost ochutnat jejich sílu. Pomalu mě začíná štvát. Příliš mluví. Kdyby nám alespoň řekla něco zajímavého. Zatím nás však zaplavuje jen slovy plnými nenávisti.
Chci se jí zeptat, co je zač a proč sem přišla, ale sotva přestane mluvit, zmizí a já ucítím bolest na několika místech po mém těle. "Jak sakra....?" Rychle se začnu rozhlížet po místnosti (divím se, že to tu vůbec ještě stojí) a jakmile ji spatřím (pokud ji vůbec spatřím), shunpem se přesunu přímo před ní, levou rukou, ve které svírám zanpakuto, se napřáhnu se a seknu po ní.