Hospoda Zlomená Zanpakuto

Ruyichi Yoshiro
9. divize >>>>>>>>>#U stolu

Yoshiro seděl sám ve tmavém rohu hospůdky a nikomu nevěnoval pozornost. Objednal si nějaké pití, jehož název nedokázal vyslovit. Chlápek za barem mu ale říkal, že jestli potřebuje zapít vztek, tak je to ta nejlepší možná věc. Chutnalo to jako bolest v krku, ale asi to pomáhalo. Měl teď hodně věcí, nad kterými musel přemýšlet. Jeho rodina, divize. Nebyl si jistý tím, jestli chce být pořád někým, kdo reprezentuje divizi supů. Devátá divize se ztratila.

Ruyichi Yoshiro
#U stolu

Ah, vrchní kapitán na cestě! Když se tam objevila ta Raidenova nová věc, jen zvedl hlavu, aby na ní viděl. Prý to nemá pít. No, Raiden se vyznal rozhodně víc v tomhle ohledu, takže by na něj možná dát měl. Na druhou stranu, zabít by ho to snad nemělo, takže se znovu napil.
"Slyšel jsi o tom, co se stalo? Celá divize se proti nám obrátila a prohlašují do světa, že jsem nevěrnej a honím se za sukní své zástupkyně." Zakroutil hlavou.
"Rozčiluje mě to hlavně kvůli ní. Nezaslouží si to."
Raiden sám o pomluvách dost věděl. Dřív se o něm taky prohlašovalo kde co. Něco z toho možná pravda byla, ale dost věcí ne. Ty dny ale byly dávno pryč. Už si o něm nikdo nedovolil říct nic špatného. Byl to jejich vůdce. Zaslouženě.
Jenže Chieko nebyla tak silná jako Raiden. Byla křehká a Yoshiro se bál, že se pod tímhle vším akorát zlomí. A došlo to přesně k tomu, čeho se zároveň bála nejvíc i ona. K těm starostem.

Ruyichi Yoshiro
#U stolu



"Většina původní deváté divize je po smrti. Přežili jen ti, co byli ve světě lidí," povzdychl si. "Většina mých členů jsou nováčci, kteří se tam dostali jen proto, že jsou zvědaví a je jim jedno, koho očerní na svojí cestě za patnácti minutovou slávou."
Na jeho poznámku o modrovláskách raději nereagoval. Nikdy ho nenapadlo dívat se na Chieko jinak, než na jeho mladou zástupkyni, o kterou se musí starat.
"Rád bych jim ukázal cestu, jenže mám strach, že sám ztrácím tu svou. Všechno je jinak a já si na to pořád nezvykl. Vrátil jsem se do úplně jiné doby. Pro vás všechny to bylo patnáct let, pro mě to bylo jen mrknutí oka. Ty jsi svoje děti viděl vyrůstat, já ne. Neznám je a tohle všechno mě žere. Chci trávit čas se svoji rodinou, ale zároveň chci ctít svoje povinnosti kapitána vůči Seireitei. Trhá mě to. Držím to v sobě už hrozně dlouho, ale dneska to všechno prostě prasklo."
Nevěděl, jestli mu v tomhle Raiden bude rozumět. Mohl mu vůbec někdo rozumět?

Tomisura Raiden
#uStolu

Raijuu ještě chvíli poslouchal a jakmile se rozpovídal, začal víc zářit. Pak vyšlehl krátký bleskový výboj a naproti Yoshirovi seděl sám Raiden, ne jen jeho náhrada. "A proč s tím raději nepříjdeš za někým, kdo si o tom s tebou promluví?" zeptal se ho kapitán 1. divize, kterého už nebavilo řešit časové kontinuum a prostě určil, že tenhle rozhovor je mimo daný čas, protože osobní pokec je lepší jak přes tlumočníka.
"Musíš jim dát šanci a zároveň brzdit jejích touhu po slávě. Devátá divize byla vždy složitá a vychovat novou generaci nebude snadné," řekl klidným hlasem.
Co se týkalo dětí a jejích vyrůstání, měl pravdu. Raiden s nimi možná strávil ve výsledku víc času jako on, aspoň do doby kdy se vrátili všichni do Seireitei a začali ho obnovovat. A v té době už byly Yoshirovi děti schopné samostatné práce v různých divizích. "Nebudu říkat, že vím jak se cítíš. Nevím jak se cítíš. Byly důvody, proč je minulost taková. Nehleď na ní nyní, hleď do budoucna. I ty se teď musíš naučit novým věcem. Nech to k sobě přijít. Najdi balanc mezi povinností a rodinou. Já to třeba neumím, ne teď. Za poslední roky mi Kaoru roste před okem a já na to téměř nemám vliv. I teď se učí víc od Kitsune než odemě, myslíš, že z toho mám úplně radost?" pravil Raiden už trochu podrážděnějším hlasem.

Ruyichi Yoshiro
#U stolu

"Byl jsem trochu zaneprázdněný," odpověděl Raidenovi, ale moc dobře věděl, že je to jen výmluva. Měl hodně problémů a bál se o nich mluvit. Nechtěl s tím nikoho otravovat. Vždycky měl být ten silný, za kterého se můžou postavit ostatní. To byla přeci práce každého kapitána.
'Hleď do budoucnosti.' To byla dobrá ráda.
"Štve mě to, promiň. Nechci se tu litovat, říkat, jak je všechno hrozný. Všichni jsme si prošli něčím špatným. A většinou jsme se z toho dostali. Díky, Raidene. Budu v pohodě," usmál se.
Byl rád za to, že sem Raiden přišel. Nebyl totiž jen jeho nadřízený - vrchní kapitán komandér celého Gotei 13. Byl taky jedním z jeho nejlepších přátel. A taky muž, který mu moc dobře rozuměl.
"Když už jsi tu, tak bychom se mohli napít spolu. Třeba i kvůli něčemu trochu pozitivnějšímu," pokrčil rameny. "Už dlouho nikdo nenapadl Seireitei."

Tomisura Raiden
#uStolu

"To my všichni, ale je lepší to ventilovat kontrolovaně než takto nekontrolovaně," doporučil Yoshirovi. Jo, když on se potřeboval uklidnit, přemístil se daleko za Rukongai a složil tam horu nebo dvě. A byl klid. Dřív by k tomu přidal ještě tři sudy, ale to teď moc nešlo.
"No, to doufám. Jakoby nestačilo, že si půlka sboru dělá, co chce a druhá raději nedělá nic," usmál se na Yoshira. Věděl, že sice, co se týkalo práce v kanceláři a tak byl nepoužitelný, ale mohl se na něj aspoň spolehnout, co se obrany týkalo. Bohužel, haori spojovalo obě tyto věci. Ale třeba to bělovlas časem taky pochopí.
Pak přišla nabídka k pití. Raiden si povzdechl. "Yoshiro, nerad to říkám... ale jsem ve službě. Neměl bych," řekl klidným hlasem. Pravda, dřív by už měl tak pět panáků v sobě. Teď se držel. Navíc doplnil, že dlouho nikdo nenapadl Seireitei. "Hmmm... někdo zabil důstojníka 6. divize," opravil trochu tu teorii o tom, že dlouho nikdo nic nenapadl. "Řeší to kapitán 6. divize, ale hodlám se k tomu připojit," dodal ještě. Ale momentálně pro něj bylo důležitější, aby všichni kapitáni byli trochu stabilní a schopni pracovat. Proto se nejdřív vydal za Yoshirem.

Ruyichi Yoshiro
#U stolu

Pozvedl pohár, ze kterého popíjel. "Tebe na rozdíl od mě nikdo nenačapá," napil se. Přece jen, Raiden žádného nadřízeného neměl. Yoshiro ano, a ten už na něj stejně přišel. Docela by ho zajímalo, kolikrát byl Raiden na druhém konci stolu a naproti němu seděla Sei. Určitě k tomu někdy muselo dojít.
No a ukázalo se, že Yoshiro neměl až tak úplně pravdu s tím, že v Seireitei je klid. Prý někdo zabil důstojníka ze šesté divize. "Jak jako zabil?" zeptal se. Mohlo to znamenat hodně věcí. Třeba duel nebo nehoda při tréninku. Ale to jsou většinou dost jasné události, které nepotřebují vyšetřovat. Možná se poptat pár lidí, ale na to by nenasazovali kapitány. Pokud to vyšetřoval někdo z kapitánského sboru, muselo to znamenat jediné. "Chceš říct, že v Seireitei došlo k vraždě?" zamrkal na Raidena.

Tomisura Raiden
#uStolu

Kapitán 1. divize se jen usmál. Jo, se Sei to bylo podobné. On chlastal, ona šuměla. To byly časy. Nakonec tedy jen pokrčil rameny a zvedl levou ruku. Obsluha moc dobře věděla, co to znamená. Během chvíle měl před sebou velkou sklenici orosené malinovky.
Yoshiro pak přešel na vážnější notu. Raiden se zamračil a dlouze usrkl brčkem ze své sklenice. "Vypadá to tak. Ještě neznám detaily. Ale trochu mě to znepokojilo, takže se do toho hodlám taky trochu vložit," odpověděl Yoshirovi zamyšleně. Obvykle takovéhle věci opravdu nedělali kapitáni, ale spíše důstojníci. Ale proč jen teď měl Raiden pocit, že půjde o něco víc? Možná proto, že se kolem toho motalo moc kytek a postav? Ale třeba nakonec vyplyne z celého příběhu, že šlo jen o čísla do sazky a někdo odkrouhl potencionálního výherce.
"Divím se, že to ještě není na titulní stránce," řekl trochu na odlehčení ještě.

Kioshi Hikaku
←9. divize #vstupní dveře hospody #bar #U stolu

Dorazil sem poměrně rychle. Hleděl na název hospody a usmíval se. Starý název si nepamatoval, ale odjakživa byl tohle jeden z největších pajzlů co znal. Vstoupil dovnitř a začal se rozhlížet, nebyl to zas tak malý podnik.

Po chvíli svého starého přítele uviděl, ale neseděl tam sám. Chtěl si to namířit rovnou k nim, ale nechtěl tam jen tak nakráčet. Objednal si za barem tři sklenky toho nejlepšího pití a teprve pak za nima šel. Raiden si ho mohl všimnout, ale Yoshiro k němu byl zády. Hikaku k němu přistoupil, poklepal mu na rameno a položil jednu ze sklenek přímo před něj. "Omlouvám se, že se vám vyměšují do konverzace. Směl bych si přisednout?" S úsměvem na tváři hleděl na Yoshira.

Ayazaki Lus

---> Okolí Seireitei

Nepřekvapilo jí, že kapitána najde právě na takovém místě. Za ty roky se vůbec nezměnil. Nad touto myšlenkou se pousmála a vstoupila dovnitř. Z hlavy si sundala kapuci, která ji zakrývala tvář a rozhlédla se. Když u stolu spatřila rovnou tři kapitány, trochu se zarazila. Měla by rušit jejich debatu? Co když řeší něco důležitého? Její přítomnosti si stejně dříve či později všimnou, pokud o ní už dávno neví, tak je zbytečné se držet v pozadí. Zamířila rovnou k jejich stolu.
"Je docela zvláštní vás vidět po těch letech pít něco jiného než saké, kapitáne." Pronesla trochu drze k Raidenovi. Věděla však, že u něj si to čas od času může dovolit. Docela ji tím, že pije malinovku, překvapil. Poté pohlédla na zbylé dva kapitány. "Kapitáne Ruyichi, kapitáne Kioshi... přeji dobrý den." Na chvíli se odmlčela a kývla jim na pozdrav. "Moc se omlouvám, že vás ruším. Doufám, že neřešíte nic důležitého. Ráda bych jen ohlásila svůj návrat, nebudu vás déle zdržovat." Nebylo to ani proto, že by je nechtěla rušit, ale už se opravdu těšila na to, až si odpočine. Navíc ji čeká sepisování dlouhého hlášení z její mise a musí se seznámit se současnou situací v Seireitei.

Ruyichi Yoshiro
#U stolu #S vrchním kapitánem #PartyHard #SrazPoLetech

Pokud se do vyšetřování hodlal vložit sám vrchní kapitán, znamenalo to, že musí mít podezření, že se nejedná o nic malého a nebere to na lehkou váhu. Yoshirovi prostě nedávalo smysl, proč by někdo zabíjel shinigamiho na území Seireitei. Byl to snad jiný shinigami, kdo mu vzal život? Lidé z Rukongaie sem nemají povolený přístup a Yoshiro předpokládal, že jejich přítomnosti by si někdo všiml. Možná to bylo přece jen tak vážné, jak si Raiden myslel.
Z jeho přemýšlení ho vyrušil nějaký zarostlý dědeček. Chtěl si k nim přisednout. Yoshiro na něj vykulil oči a už mu chtěl něco říct, jenže pak mu došlo, že to není žádný dědeček. Šedivý byl. Zarostlý byl. Oči měl ale mladé a povědomé. A jeho duševní energie Yoshirovi konečně prozradila, o koho se vlastně jedná. "Myslel jsem si, že jsi umřel." Najednou se mu dost těžko mluvilo. Vstal a bývalého kapitána pořádně objal. Na rozdíl od ostatních s Hikakem strávil docela hodně času a nějakou dobu byl i jeho, dá se říct, studentem. Naučil ho spoustu věcí a dost se s ním během toho sblížil.
Jenže tam to nekončilo. Objevil se ještě někdo další. Dneska docházelo k samým příjemným odhalením! Byla to Ayazaki Lus. Bývalá kapitánka páté divize. Tak si jí Yoshiro pamatoval před svým zmizením. "Ayazaki-san!" Pustil konečně Hikaka. "Dobrý den." Pozdravil.

Tomisura Raiden
#uStolu #začínáSeToRozjíždět #samáVykopávka

Vypadalo to, že někdo už zvládl rozeslat pozvánky. Možná 9. divize. Evidentně teď pracovala rychle na jakékoliv špíně. Nahlas to ale raději neříkal, Yoshiro nepotřeboval další hřebíček do rakve. Místo toho k nim dorazil další důchodce. Nebo se za něj teda aspoň převlékl. Raiden na něj mrkl okem, ale nic neříkal. Schválně jestli ho bělovlas pozná sám. Co víc však kapitána 1. divize zaujalo, bylo další reiatsu, co sem mířilo. Zajímavé, pronesl sám pro sebe.
Zatímco se Lus blížila ke stolu, vzal sklenici do ruky a natáhl jí k nově příchozí. "Já vím, dáš si?" uchechtl se, naprosto tušil, co bude její první věta. Neznali se zrovna krátce. "Kapitáne Ryuichi, bývalý kapitáne Kioshi,..." opravil Lus, ale pak ještě dodal: "... i když předpokládám, jsi tu, aby jsi to napravil, že?" tahle slova směřovali čistě k Hikakovi. Docela pochyboval, že už pomohl dvěma kapitánům, takže tu musel být za Yoshirem.
"Mise splněná?" zeptal se pak Lus vážným hlasem. "Kancelář máš opravenou, jen tvoje sbírka knih lehla popelem a tu novou někdo zalil. Hlášení můžeš podat později," sdělil jí poslední novinky, které se jí týkaly.

Kioshi Hikaku
#U stolu


Yoshirovo obětí ho mile překvapilo. Chvíli nevěděl co dělat, ale pak mu ho opětoval. Zasmál se nad tím v jakém domnění Yoshiro žil. "To bych mohl říct i já." Dal se do hlasitého smíchu. Byl opravdu rád, že svého starého přítele vidí. Když přišla Ayazaki-san, usmál sena ní a stejně jako Yoshiro ji pozdravil. "Dobrý den, Ayazaki-san." 


Pohlédl na Raidena a zaujal místo u stolu. "Ano, jsem tady přesně kvůli tomu, což mi připomíná.." vytáhl odněkud svitek od Izanagiho a podal jej Raidenovi "Prý by ti jeho slovo mělo stačit." Pak chvíli tiše seděl a popíjel svůj nápoj. "Chcete to dořešit o samotě? s Yoshirem si můžu promluvit klidně až pak, klidně počkám venku." Dodal na závěr.

Ruyichi Yoshiro
#U stolu

Vypadalo to, že si toho s Hikakem měli hodně co říct. Jak dlouho se neviděli? Muselo to být aspoň dvacet let. Pro Hikaka celých, pro něj s patnáctiletou mezerou. I tak toho bylo hodně.
"Nikam nechoď, můžeme přisunout další stůl, ať se vejdeme všichni," řekl a už táhl nedaleký stolek. Pak k němu podal dvě židle, aby si Hikaku a Lus mohli sednout. "Pracovní záležitosti se můžou řešit později!" Najednou z toho úplně zapomněl na všechna ta trápení, kvůli kterým sem šel. Do Seireitei se vrátili dva mocní shinigami. Oba dva na sobě jednoho času nosili kapitánské haori. Jejich organizace byla znovu silnější a zase blíž tomu, aby se skutečně vrátili tam, kde v minulosti byli.
"Ono se toho zase tolik nestalo, Ayazaki-san! Jen. No. Máme nové Seireitei. Pěknou sochu, a tak." Radši se napil, protože mu došlo, že se toho vlastně změnilo fakt hodně a je možné, že Lus spoustu věcí vůbec nepozná. Nevěděl, jak dlouho byla pryč. Musela ze Seireitei odejít někdy v době jeho zmizení. Pamatoval si, že předtím tu totiž byla.
"No a co ty jsi vlastně dělal? Kdes byl?" zeptal se bývalého kapitána sedmičky.

Kioshi Hikaku
#Ustolu

Chvíli tiše stál, dělo se toho strašně moc najednou. Ayazaki-san se opravila v jeho titulu, na to reagoval úsměvem a slovy: "To je v pořádku, nemohla jste to tušit."

Yoshiro ho požádal, aby nikam nechodil a to se mu moc líbilo. Bylo fajn se jen tak posadit a povykládal si. Bylo mu sice divné vykládat to znovu před Raidenem, ale chtěl znát Yoshirův názor. Před tím než se sám posadil, postavil se k židli Ayazaki-san, jako gantleman a mírně ji po posazení přisunul.

Pak se posadil sám a začal vykládat "Víš, když nás napadl Izuna, udělal jsem to co podle mě bylo nejlepší. Odvedl jsem zhruba dvě stovky lidí z Rukongaie do hor, daleko od Seireiteiy do bezpečí. Jenže jsem netušil, že bude poražen tak rychle a ztvrdnul jsem tam s nima pěkně dlouho. Trénoval a zdokonaloval se, abych příštího takového šmejda mohl smáznot jednou rukou." rozpovídal se trochu víc, a mohl by Yoshirovi vykládat ještě mnohé, ale nějak se mu do toho před Raidenem nechtělo. "Ale teď už vím, že to byla chyba a že je lepší držet pohromadě." Usmál se na Raidena a napil se ze své sklenky. "A kde přesně jsi byl ty?" Chtěl mu dát nějak najevo, že by si rád popovídal trochu víc někde o samotě, ale netušil jak. "A mohu-li se zeptat, kde jste byla vy Ayazaki-san?" pohlédl na ní a pak ještě ke všem pronesl. "Omlouvám se jestli jsem moc zvědavý ale jak všichni víme, dříve jsem se dlouho držel stranou, chtěl bych to napravit."

Tomisura Raiden
#uStolu

Raiden trochu zvedl obočí, když mu Hikaku podával papír od Izanagiho. "Jeho slovo? Co jsi pro něj udělal?" zeptal se zvědavě. Zadání úkolu znělo jasně, pomoci. Ne si vyprosit slova. Těch tu mohl každý vysypat rovnou milion.
"Pochybuji, že přežily záznamy o tom, jaké knihy jsi měla půjčené. Natož někdo, kdo ty záznamy přepisoval. Změnilo se mnoho věcí," řekl Lus trochu zahořkle a když Yoshiro zmínil novou sochu stiskl obě ruce v pěst. Kolem levé se zajiskřilo. Ne proto, že by mu nějak vyšilovalo reiatsu, ale protože to byla fucking protéza, která byla tvořená částečně jeho elektřinou, částečně rukou člověka z budoucna a dalšímu udělátky. A někdy prostě trochu blbla, když byl její majitel naštvaný.
"Lus měla úkol nejvyšší priority, který byl zadán ještě před uzavřením bran. Víc vědět nepotřebujete," řekl klidným hlasem, když se Lus začali příliš vyptávat.

Kioshi Hikaku

Raidenova nespokojenost ho trochu zamrzela. "Podívej, mám to u něho. A hodlám splnit cokoliv o co mne v budoucnu požádá. Pokud mám najít třetího kapitána, klidně to udělám, nemám s tím jediný problém." Počítal s tim, že Yoshiro pro něj nějakou práci mít bude. Nešlo mu tolik o haori, jako spíš o to, dokázat svou čest a zaslouží si místo v gotei 13.

Vrchní kapitán nebyl nadšený z toho že se příliš vyptávají Ayazaki-san a po jeho slovech to Hikaka přestalo zajímat. Důležité to tedy asi bylo, ale ne pro něj.

Ayazaki Lus
#NedobrovolneUStolu

Ruyichi Yoshiro
#U stolu


"Já doufám, že další takoví jako Izuna už nebudou." Bylo to samozřejmě dobře, že Hikaku trénoval. Bylo dobré být připravený, ale zase se to nesmělo přehánět. Vždyť z toho zešedivěl!
"Kde jsem byl já? Naletěl jsem jednomu starému známému na trik a prospal jsem se trochu dýl, než by se mi líbilo." Odpověděl prostě Hikakovi. Jestli bude chtít znát detaily, rád mu je řekne někde v soukromí. Nechtěl tam ostatní zatěžovat dalšími problémy. Každý měl dost vlastních.
Vypadalo to, že Hikaka poslal Raiden. Yoshiro z toho pochopil, že pro něj má udělat nějaký úkol. To by se mohlo hodit. Měl teď dost práce, kterou na někoho musel hodit. A nechtěl přidělávat problémy Chieko. Naprosto ideální.

Tomisura Raiden
#uStolu

Byla to reakce Hikaka, co momentálně kapitána 1. divize zajímala. Nezapře pravdu, nevymyslí si něco? Vypadalo to, že nelhal. Na tváři Raidena se tedy objevil mírný úsměv. "Toto mi stačí," řekl jen na návrh, že si najde třetího kapitána. Pokud udělá ještě něco pro Yoshira, zbývá pak poslední zkouška, kterou mu stanoví on sám. A to by mohlo být zajímavé!
Pak tu byla Lusina otázka. Trochu mu po ní zacukal koutek, co si budeme povídat. Ale musel jí sdělit tu krutou pravdu. "Ne," odpověděl docela přímo. Priority prostě... zheblo takových 80% Seireitei a přiléhlého okolí a ona si vzpomene na bonsai. Jestli by se něco mohlo dotknout momentálního Raidena, tak to bylo zrovna něco takového.
"Doufat můžeme, ale nikdo nám to nezaručí," řekl tiše. Evidentně jim tu atmosféra zase trochu zhoustla.

Kioshi Hikaku
#jestli budeme dlouho chlastat, tak už pod stolem

S napětím poslouchal Yoshira, ale jeho vyprávění trvalo kratší dobu než to jeho. Zasmál se, protože si vzpomněl na staré časy. "Starý známý říkáš? Zbavil ses ho, nebo se o něj mám postarat jako tehdy o ty víš koho?" měl na mysli Arankazela, jejich společného známého z dřívějška.

Prohlídl si Yoshira od hlavy k patám. "Dost jsi se změnil starý příteli." oba trochu zestárli. Hikaku vypadal jako dědeček, ale poslední pramen v jeho původní barvě vlasů, pořád ukazoval na jeho mladost. Třeba si vlasy nechá dobarvit.

Ayazaki-san měla hrůzu v očích když mluvila o svém stromečku a Hikakovi to přišlo strašně vtipné. Škoda že není ona kapitánkou, určitě by chtěla, aby pro ní našel nějakou super úžasnou bonsai a bylo by vystaráno.

Všiml si Raidenova úsměvu, který byl spíš podobmý tomu výrazu, co máte na tváři když si dáte něco fakt hodně kyselé a to hodně potesilo. "Děkuji"

Ayazaki Lus
#UStolu