Laboratoř Reimei - Delta

Chizu Nakayama

Díky kapitánce se pomocné ochranné systémy aktivovaly, díky čemuž jsme byli všichni zachráněni. Během chvíle mi ten shinigami rozepne pásy. Ze sedačky se sesunu dolů a hlavou narazím o zem. Tiše zanadávám a posadím se. Zdá se, že jsme dojeli na místo. Jelikož již oba dva vylezli ven, posbírám se ze země a vyrazím také za nimi. Snad mi nikam neutekli!

Izanagi

Nic mě nenapadalo, prostě jsem viděl jedny jediné dveře v širokém okolí, tak proč bych zrovna tam neměl jít? Sice se pohodlně daly vyrobit další vchody, ale když už ho tu někdo postavil, proč ho nevyužít? Šel jsem za světlem..

Izanagi

Chvíli pokukoval po okolí, jelikož si nebyl zrovna nejvíce jist tím, že tu smí jen tak chodit. Líbila se mu však zdejší temná a tichá atmosféra. Vypadalo to totiž, že Reimei i tuto stanici již dávno opustili a jediným reálným nebezpečím je tedy stanice samotná. Po pár krocích v recepci si nebyl ani jist, jestli je moudré pokračovat v průzkumu, možná by bylo vhodnější nahlásit to, co viděli, dvanácté divizi. Nechat to partě zběhlých vědců by nemusela být špatná volba. Nabízela se však jedna zásadnější otázka.... nebyl by si někdo toust?

Izanagi

Chvíli jsem ještě čuměl jen tak z okna, když jsem najednou slyšel kroky. Neváhal jsem a otočil jsem se tím směrem, protože to mohlo být cokoliv, od Kasumi až po Chizu. Když do místnosti vstoupilo to plesnivé dítě, tak mě polil pot, jelikož jsem se dětí apaticky bál a vždy při pohledu na dítě mě napadlo: "Není to moje?" Každopádně mnohem větší překvapení bylo, když začalo utíkat, protože tak strašně jsem zase vypadat nemohl. Rozeběhl jsem se za ní a koutkem oka si hlídal, kudy běžím, abych se neztratil.

Haruka Kasumi

Vyhlídla si dobře vypadající a vlastně jediné dveře tady, do nichž už se vrhnul tady soudruh Izanagi. Prošla krátce po něm se založenýma rukama si prohlížela, co je tady k užitku. Trochu už jí nervovalo, že to tu je pusté, že se nic dít nebude a jí poslali na úplně zbytečnou misi. Na nějakou dobu zabloudila myšlenkym zpět do Seireitei, co se tam asi děje. Bohužel nemohla být na dvou místech zároveň, takže si to mohla jen představovat, a to jí jaksi nešlo. Náhle jí z onoho zamyšlení vytrhl zvuk. Kroky, a o chvíli později dívka, co se mezi nima jen tak zjevila a pak si řekla, že asi něco zapomněla, tak se pro to vrátí. Ale jelikož to mohlo být cokoliv, třeba i taková paralizující blbost, kterou by nás vyřadila z provozu, nepřicházelo v úvahu, že bychom jí nechali jít. Izanagi to pochopil a vydal se za ní. Použil zvláštní způsob pronásledování. Běh? Ale no tak, než se děvčátko mohlo nadát, Kasumi se objevila před ní a zatarasila jí cestu. Aneb shunpo to jistí. ,,Promiň, ale nemůžeme tě nechat jít." Pronesla neutrálním hlasem trochu podbarveným milým přízvukem, který pro ní byl zkrátka typický. Ač se to nemuselo zdát, byla ve střehu, kdykoli připravená znehybnit dívku, kdyby se čirou náhodou chtěla o něco pokusit.

Izanagi

Podíval jsem na ten rajčatový protlak, který tu byl rozházenej všude po stěnách. A pak že tady není nikdo živej... Hlesl jsem, přičemž jsem poklekl k mrtvole a obhlídnul ostatky, abych zjistil, jak dlouho tu může být. Zároveň jsem zpozoroval tu trubku vedle, avšak něco mi říkalo, že by nebylo dobré na ni sahat, když nevím k čemu slouží. Podíval jsem se na Kasumi, přičemž jsem nahodil šklebivý a posměšný výraz. Mohl to být duch? Začal jsem škodolibě strašit, přičemž jsem si moc dobře uvědomoval, že někde nad námi se nejspíš odehrává nějaký cirkus.

Izanagi

Chvíli jsem ještě seděl přikrčenej vedle mrtvoly. Normálně by to vypadalo, že si s ní povídám, avšak já jsem nutně přemýšlel, co se tu mohlo stát. Vypadalo to, že se opět zbláznil nějaký experiment a v téhle laboratoři to nejspíš běhá. Náš úkol je sice zničit laboratoř, ale to platilo pouze o té první laboratoři na povrchu. Měli bychom informovat, že těch laboratoří je víc a že jsou nebezpečné, zvlášť tahle vypadá, že se z ní nemusíme dostat živí. Dal jsem hlavu ke zdi, abych mohl poslouchat ony zvláštní zvuky.

Haruka Kasumi

Pronásledovaná osoba jim zmizela z dohledu. Za to se tu objevila nějaká další. Jako by na ně tady snad už hodně dlouho čekala. Detailů si moc nevšímala, vyjmečně, a ubránila se i ironickému protočení očí v sloup, při Izanagiho poznámce. ,,Duch, nebo holgram, nebo prostě někdo z Reimei. Je dost možností," pronesla ledabyle a svou pozornost přenesla na zvuky ve ventilaci. Namířila tím směrem prst. Hadō #1. Shō. Vyslala proti ventilaci lehké kido, které nemělo za úkol zmrzačit cokoliv, co bylo uvnitř, jen poškodit plech, aby to něco vypadlo hezky ven.

*Křách* Ozvalo se celou chodbou, když kapitánka 2.divize sestřelila ventilaci a ta se rozpadla jako by byla z papíru, přeci jen tu nějakou dobu rezivěla a z ní vypadlo něco, co nešlo v prvních chvílích v oblaku prachu a suti identifikovat. Po chvíli si mohla Kasumi všimnout, že je to ta dívka, kterou před chvílí spatřili. Tím se vysvětlovalo, proč tak rychle zmizela, když vlezla do ventilace. Jakmile uviděla Kasumi, snažila se pozpátku ,ve stylu kraba, uniknout, avšak po chvíli narazila na zeď...vapadala dosti vystrašeně a snad ještě špinavěji, než na první pohled. Izanagi už nic neslyšel, když se zdroj zvuku ocitl před nimi. Dívka nervózně tikala očima ze strany na stranu.

Izanagi

Nikdy jsem moc nechápal tu lenost shinigami, kteří než aby se namáhali, radši použijí nějaké super nabušené kidou. Na druhou stranu, já jsem nebyl ten, kdo mohl soudit. Když to něco vypadlo z ventilace, která by se spíš mohla nazývat kanalizace, vypadalo to na další útěk. Avšak tentokrát nás nejspíš zachránilo to, že tam někdo postavil úmyslně zeď. Ani se nehni... Zabručel jsem dost hlubokým hlasem, avšak zároveň jsem nějak neměl zájem se k ní tulit.

Haruka Kasumi

Přesně, jak předpokládala, do takových starých ventilací se už sem tam někdy zaběhne krysa. Jedna taková právě očividně nedoborovlně vypadla. Měla se opět k útěku, ale strategická stavba chodeb jí to nepovolila. Slova se na chvíli jal Izanagi, ale že by to bylo něco zářného, to se nezdálo. Přejela si jí klidným pohledem, ale byla ve střehu, kdyby se jí zase zachtělo prchnout. Nemusíš se bát, hlesla nakonec, ,,když budeš v klidu a nebudeš zkoušet hlouposti, nebudeme mít my důvod ti ublížit." Na okamžik se odmlčela, aby si konečně také prohlídla řádně prostor kolem sebe do sebemenšího detailu, četně nyní už vyřazené ventilace. Na čež sjela pohledem zpět na onu dívku. ,,Máš jméno?" otázala se náhle, jako by se jednalo o nějaký rozhovor u čajového dýchánku. ,,Ještě by mě zajímalo, co se stalo támhle tomu chlapíkovy bez hlavy? A pochybuji, že jsi tu sama, ale i tak se zeptám, jsi tu sama? Nebo je v tomhle ohromném stavení ještě někdo další? Myslím, jako ty, ne jako tamten," ukázala na už nějakou dobu mrtvou osobu.

Izanagi

Myslíš, že umí mluvit? Zapochyboval jsem teď již už nahlas. Nepřipadala mi totiž jako inteligentní bytost jako spíš nějaká experimentální nehoda, která konec konců klidně mohla zabít i tohohle panďuláka. I kdyby to bylo něco normálního, v takovémhle prostředí to nemohlo zůstat normální, protože se prostě nacházíme v laboratořích. Spíš než mluvení jsem přisuzoval nějakou mutantní schopnost, o které ještě nevíme.

Dívka z blízka nevypadala vystrašeně...alespoň né ve tváři. Popravdě z výrazu jste nemohli poznat nic co by nasvědčovalo jak se cítí...nejspíš utíkala jen proto, že nic jiného neznala, od pohledu totiž příliš inteligentně nevypadala. Stále míhla hlavou ze strany na stranu, jako by hledala kudy pryč a vás ani moc nevnímala, pak se ale zastavila, když se jí Kasumi zeptatala na jméno. Pomalu zvedla hlavu a koukla nejdřív na Kasumi, pak na Izanagiho a pak zas na Kasumi. Zornice se jí podivně roztáhly, asi jak vás konečně začala naplno vnímat.

Dívka

Jméno...jméno?....Jméno! Pak se zahleděla upřeně na Kasumi a chvíli jako by si jí prohlížela. Ha...Ha.....Haruka Kasumi...Druhá divize...organizace Gotei 13. Pak se otočí na Izanagiho. Kenataro Izanagi...zesnulý...Hiroshim poslán do jiné dimenze...Nemůže být v Deltě... Dívka se pomalu podél zdi zvedne na nohy. Vaše otázky nemohou být zodpovězeny. Koukne na Kasumi, Chizu a Izanagiho. Jste nepřátelé Reimei, nesmíte uniknout. Zprudka se vrhne na Kasumi, která byla blíže.

Izanagi

To, že mluví, mě překvapilo, ale ještě více mě překvapilo, že brumlá nějaké informace, které jsou běžně zjistitelné na internetu. Navíc, asi jsem už opravdu měl být zesnulý, teda aspoň každej můj soupeř mi to říkal. To co mě absolutně nepřekvapilo bylo, že po nás ta reklama na kanalizace skočila. Už od začátku jsem totiž tušil, že v každé laboratoři se něco pokazí. Konec konců náš přítel, který si zrovna dával poker se zdí, toho byl důkazem. Jako reakce na útok se mi samozřejmě zúžily zorničky a okamžitě jsem se začal soustředit na bod našeho problému. Kasumi v tuhle chvíli byla kapitán, takže mojí povinností bylo chránit nadřízeného od jakéhokoliv plevelu, který mu vyraší pod nohama - a tohle byl plevel. Napřáhl jsem se, až mi kostí zapraskaly a zaútočil za pomoci Ikkotsu. Rána urvala veškerou omítku a pokud se nestalo jinak, cíl obýval protější stěnu v egyptském stylu. Izanagi Kentaro je mrtvej, já jsem smrt.

Izanagi

Pozdvihl jsem jedno obočí. Obvykle Ikkotsu zláme všechny kosti v těle, ale tahle holčička, ta zůstala celá. Jak jsem předpokládal, zabilo je něco z jejich laboratoře, jejich vlastní věc nebo výzkum. Ta hlava rozprsknutá po celé zdi však spíš než cokoliv jiného značí zvířecí sklony. Mám takovej pocit, že tohle není konec. Podíval jsem se na Kasumi a pak jsem postoupil o krok vpřed. Vstávej, vím, že nejsi mrtvá... Zabručel jsem, zatímco prach a zbytky omítky ze zdí poletovaly kolem.

Neznámá Dívka

Hlava se jí pootočila a z nosu ji stékla stružka krve. Úsudek zčásti správný... Pronese potichu. Vypadala docela pochroumaně. Ještě nejsem mrtvá...ale nešetřil jste mě...rázný...jak bylo řečeno. Pomalu se začala zvedat z prachu. Levou nohu měla viditelně zlomenou...kost jí koukala ven. Izanagi jí rozhodně zasadil bolestivou ránu, i když to nevypadalo, že by jí nějak vnímala. Mám otázku...! Koho z vás? Na tváři se jí objeví asi takovýto výraz.

Izanagi

Jak jsem předpokládal, není to normální bytost! Je to jenom další pokus, jak zničit naše bezpečí, je to jenom další pokus jak zmařit další životy. Tohle není vznešenost a prosperita, o které vědci často mluví, tohle je zrůdnost. Usmál jsem se, vlastně jsem se tlemil od ucha k uchu. Chtěl jsem to jako nikdy předtím.... Ustoupil jsem o krok vedle. Zabíj ji, ona je kapitán.... prohlásil jsem s nevinným výrazem.

Neznámá Dívka

Vykročila ke Kasumi a pěkně zprudka k ní vystartovala, ale v polovině se zprudka odrazila od zdravé nohy a zamířila na Izanagiho. Zaútočila pěstí a ve tváři měla slabé zaujetí...jako kdyby například sledovala Cčkový film.

Izanagi

Chvíli pozoroval výraz Kasumi, ale pak už neměl čas si dál dělat srandu, protože se zdálo, že nepřítel nakonec zvolil jinou verzi. Když na mě letěla ta tlapka z reklamy na hlad, tak jsem jí prostě chytl a mohutným kopancem poslal zpět odkud přišla. Už jenom její přiblížení zavánělo strašný smradem, z kterého se mi opravdu nedělalo dobře. Má profesionální stránka mi však říkala, že není dobré si tady takto hrát a tak jsem se jí rozhodl poslechnout, v zájmu všech. Pomalým krokem jsem se opět blížil ke stěně, kam jsem zarazil nepřítele. Tentokrát jsem však již ruku držel na jílci katany. Nedělám to moc často, ale pokud se nevzdáš, donutíš mě tasit ... a to nechceme nikdo.