Laboratoř Reimei - Delta

Haruka Kasumi

Při rozhlédnutí to tu vypadalo o něco uklizeněji, než venku. Nabrala z toho všeho dojmu, že tahle věcička buď něco přivezla sem, nebo něco měla odvést odtud. Po usouzení, že nahoře na pevnině v nitru sopky toho moc nenajdou přistoupila blíže ke stolu s rozházenými listy papíru. Vypadalo to, že se tímhle ještě bude dát cestovat a tak si usmyslela, že mezi nimi zkusí najít třeba nějakou mapu nebo plánek cesty, odkud, či kam odsud ponorky vyplouvali.

Izanagi

Moje první zkušenost s ponorkou byla... nelíbilo se mi to. Připadal jsem si jako krysa v pasti nemluvě o to, že vzhledem k mé výšce jsem se neustále o něco mlátil a začínala mě z toho velice bolet hlava.Když jsem zjistil, že Kasumi něco hledá v papírech otázal jsem se, jestli něco našla. Sám jsem mezitím hleděl do přístrojů, jestli se by se mi nepodařilo něco vydedukovat.

Haruka Kasumi

Přejížděla čima přes ručně psané řádky na jediném lisu onoho deníčku, který byl čitelný. Fajn, hochu a co takhle mapa? Tu jsi si sem založit nemohl? Prolistovala těch pár zbylých listin ještě jednou, ale zjevně už tam nebylo nic užitečného. Obrátila se ke svým společníkům. ,,Podle tohoto měla tahle ponorka namířeno do nějaké laboratoře. Zkuste se tu porozhlédnout třeba o nějakým plánku cesty, nebo jestli není něco zadané, třeba jako navigace, v těch přístrojích." Řekla jim a sama se začala znovu porozhlížet kolem.

Izanagi

Koukal jsem do přístrojů. Můj pohled byl očividně dost tupý, jelikož jsem nebyl inženýr, ale shinigami. Podle mě, by se v tom nevyznal ani Satoshi, natož já. Snažil jsem se však hledat nějaký navigátor, který by nám mohl pomoc. Stále mi vrtalo hlavou, proč tu ta ponorka zůstala?

Chizu Nakayama

Příliš se mi nechce chodit dovnitř té ponorky. Přijde mi děsivá. Přesto jsem se odhodlala a následovala své dva společníky. Vevnitř to však už tak děsivě nevypadá. Připomíná mi to nějakou laboratoř. V těch bývá také spousta přístrojů, kterým nerozumím. Zajímalo by mě, k čemu ji používali a proč ji tu nechali. A kam se vůbec poděli všichni ti, kteří na této ponorce byli? Přeci se jen tak nevypařili. Začnu se rozhlížet kolem, zda náhodou nenarazím na nějakou stopu, která by mi odpověděla na mé otázky.

Při hledání map, spouštěčů nebo čehokoliv jiného co jste na palubě ponorky hledali, jste museli o něco zavadit, jelikož se v tu chvíli aktivovala světla v celé ponorce, ozval se vrzavý zvuk a klapnutí z oblasti poklopu, obrazovky, kterých zde bylo požehnaně se rozsvítily a objevilo se jediné slovo - Roadingu.... Chvíli se nic nedělo a pak se na obrazovkách oběvilo pár slov - Trasa propočítána! Připoutejte se prosím! Ze zadní části ponorky se ozvalo hučení, jako když startuje pantograf* a ponorka se následně dal do pohybu. Podle zlabého vrzání okolních stěn jste mohli také poznat, že se ponorka potápí. Následně se v přední části zaply dvě velké obrazovky a na nich se objevila podzemní jeskyně, která se stále svažovala do větší a větší hloubky. Vše co jste mohli dělat bylo sednout si na jedno z okolních sedadel a kochat se výhledem.

*Pantograf

Izanagi

Chvíli jenom pokukoval, jak se začaly věci dávat do pohybu. Velmi rychle mu došlo, že se zapnula nějaká automatizace, která s ponorkou něco provede. Chvíli ještě přemýšlel, jestli si vůbec můžeme dovolit někam cestovat, když máme zničit laboratoř TADY, ale zdálo se, že teď otevírat poklop by asi nebylo příliš správné. Nezbývalo nic jiného, než sledovat obrazovku a čekat kam doplujeme. Pásy zabijou víc lidí, než zachrání....

Haruka Kasumi

Nic nenašli, za to si cosi našlo je. Asi nějaké zařízení, co zpustilo ponorku. Na jedno stranu to z prvého dojmu nebylo příjemné, však znáte ty hororové filmy, kdy vstoupí hlavní hrdinové do tajemného domu a ony se za nimi sami zavřou dveře. Tak tohle bylo něco obdobného. Kasumi si však jako vždy zachovala klidnou hlavu. Aha... takže tohle je 'mapa'. Usnesla se, že teď už se s tím stejně moc dělat nedalo. Leda by tu někdo tuhle rachotinu uměl řídit, o čemž silně pochybovala. Usadila se tedy na jedno ze sedadel. Bez připoutání, neboť si sama nejsem jistá, zda ona vůbec věděla, co to ty pásy jsou....

Chizu Nakayama

Když se za námi zavře poklop a ponorka se dá na cestu, začnu trochu panikařit. Zmateně koukám kolem sebe a hledám něco, co by to snad mohlo zastavit. Nejsem však velký znalec techniky a jelikož se ti dva o nic také nesnaží, odevzdaně se posadím na jedno ze sedadel. Kam nás to asi zaveze? Tiše si povzdechnu a pohlédnu na dvě velké obrazovky, které nám ukazovali naši cestu. Momentálně asi opravdu nic jiného dělat nemůžu. Tohle je má druhá mise a jak se zdá, ani tahle nebude normální.

Izanagi

Velmi mě uchvátil pohled město v hlubinách. Začalo mě zajímat, jestli se jedná o laboratoř nebo jestli jde o opravdové město. A pokud jde o město, žijí v něm ryby a nebo lidé? Každopádně, pokud to bylo město Reimei a my jsme byli v znepřáteleném stavu, nebude vstup tří shinigami Gotei 13 na jejich vodu brán jako útok? Kasumi... jaké jsou rozkazy? Zeptal jsem se, než mi do xichtu přiletělo pár kapek, takže jsem pochopil, že čím víc stoupáme, tím větší bude na ponorku působit tlak. Možná, že nás to i zabije...

Haruka Kasumi

Znepokojivě a matně neochotně se opět postavila a přišla blíže k obrazovce, aby to všechno viděla pěkně z blízka. Chvíli dumala a nebýt Izanagiho otázky, dumala by i dál. ,,Musíme vydržet. A připravit se. Jestli je tohle," ukázala na obrazovku s výhledem na to podmořské město, ,,skutečně laboratoř Reimei, musíme počítat s tím, že by tam někdo mohl být. Ale počkáme až, kam nás to doveze. Ve vodě by se nám asi moc dobře nebojovalo a tam budou mít určitě nějak zařízené to prostředí k řádnému pohybu. Pokud ovšem už nevymysleli, jak si plastikovat žábry..." Poslední poznámku pronesla tiše spíše pro sebe a dále se věnovala porozování onoho místa pěkně z dálky, než se přiblíží. Třeba by se jí pak znalost venkovního vzhledu mohla hodit, určitě...

Chizu Nakayama

Všimnu si, že jsme vyjeli z tunelu. Se zájmem pohlédnu na jednu z obrazovek. Nezdá se však, že by zde něco bylo. A pak to spatřím! Velké podmořské město, z kterého se mi zatají dech. Nikdy jsem nic takového neviděla. Momentálně mi bylo docela jedno, zda budeme muset bojovat ve vodě nebo co s námi vlastně vůbec bude. Teda až do chvíle, když se na obrazovce vedle mě objevil nějaký blikající text. Pohlédnu na obrazovku a sama pro sebe, ačkoliv to nejspíš slyšeli i mí dva společníci, si text nahlas přečtu. Kritický tlak... Podpůrná ochranná zařízení neaktivní... Prosím aktivujte podpůrná ochranná zařízení... Pronesu klidně. Teprve po chvíli si uvědomím, že je nejspíše něco špatně. Aktivovat zařízení? Neaktivní? Kritický?! Zděšeně skoro vykřiknu tyto slova. Teď je čas panikařit! V mých očích bylo vidět, že mě to docela vyděsilo. Přiřítím se k tomu shinigamimu a začnu s ním cloumat ze strany na stranu. Co budeme dělat? Poté začnu pobíhat od přístroje k přístroji a hledat něco, co by nám pomohlo. Když však zjistím, že ničemu, kromě červeně blikajícímu výstražnému textu nerozumím, pohlédnu na kapitánku a shinigamiho. Musíme něco udělat nebo tu umřeme! Možná jsem trochu přeháněla, ale co kdyby náhodou?

Izanagi

Chvilku jsem koulel očima z jedné obrazovky na druhou. Nějak jsem nechápal, proč v ponorce je zařízení na hlášení něčeho, co chybí. A obzvlášť jsem nechápal, proč to zařízení hlásí chybějící zařízení až když to zařízení akutně potřebujeme. Bylo to stejné jako když se rozbije zařízení na hlášení rozbitých zařízení. Než jsem stačil říct svou teorii, tak se se mnou asi pokusila třást ta malá brejlatá shinigami. Jako kdyby nestačilo, že jsem byl o metr větší, ještě jsem se musel třást, aby měla radost z toho, že se mnou v té panice pohnula. Co my dva budeme dělat? Otázal jsem se s velkým zákeřným úšklebkem. Pak jsem ji chytl, ve vzduchu otočil a hlavou dolů posadil hlavou do křesla, přičemž jsem jí spoutal pásy, aby se opravdu uklidnila. Tak, a co budeme dělat my dva? Koukl jsem na Kasumi.

Haruka Kasumi

Navzdory situaci si udržela vzácně pohodový postoj. Tedy, ne pohodový, jako spíše klidný. Nezačala běhat po melém prostoru ponorky a ječet, že tu všichni tři umřou, ač se to zdálo dost pravděpodobné. Jenomže to měla na svědomí nejspíše to, že by to na ní jakožto kapitánku házelo špatné světlo. Narozdíl od ní jeden člen posádky toto nedokázal. To ta shinigami, která se tím zdála být nadmíru vyděšená. Však se jí ani nedivila, byla to pekérní situace. Izanagi jí však nevšedním způsobem zklidnil, či se o to alespoň pokoušel. Však jen ať si dětičky hrají, když dospělí přemýšlejí.
,,Hm... Co takhle aktivovat ty zařízení?" Napadlo jí a přistoupila k řídícímu panelu, který by tam mohl být. V horším případě si prostě jen vyhlédla nějakou řadu knoflíků, jejichž význam jí byl zcela neznámý. Možná nějaký čudlík. Přemýšlela. ,,Mohla by tahle věc explodovat?" Broukla si tiše pro sebe.

Chizu Nakayama

Když se na mě začne šklebit, přestanu s ním třást a začnu mít pocit, že bych se možná měla od něj vzdálit. To, co následovalo, se stalo tak rychle, že jsem ani nebyla schopna protestovat. S pusou dokořán jsem jen sledovala, jak mě spoutává pásy. Teprve pak mi dojde, co se děje a začnu klást odpor. Ihned mě pusť! Co si to vůbec dovoluješ takhle se mnou zacházet! Pokusy o uvolnění pásů jsou marné. Možná by mi pomohlo nějaké kido, ale jelikož nestojím o díru v ponorce, ani mě nenapadne nějaké použít.

Haruka Kasumi

Chizuinýho hysterčeí si nevšímala a tak nějak předpokládala, že se o to postará, ehm že se o to dokáže postarat Izanagi sám, bez nějakého rozkazu snad. Sama se nadále soustředila na svou úlohu, co si sama zadala. Trochu litovala, že není zrovna někde ve filmu, kde na záchranu světa stačí mačkat všemožné knoflíky na ohromném ovládacím panelu, ale tady měla nehorázně malý výběr. Snad by byla spokojenější i s tím, kdyby namísto toho měla přetrhnout nějaký červený drát. Jelikož se v kormidlování ponorek moc nevyznala, vsadila na šťastnou volbu a chmátla po tom docela obyčejně vypadajícím vypínači. Doufal, že když už tím nesplní, co chce, tak tím toho třeba ani moc nepokazí....

Izanagi

Šklebil jsem se, co to šlo. Nejenom, že tu můžeme umřít, ale možná tu někdo umře přivázaný pásy k židli, což potvrzovalo mojí domněnku, že pásy zabijou víc lidí, než zachrání. Pak se stalo ale něco nečekaného - Kasumi zmáčkla čudlík genrátoru nějakého štítu, takže ponorka přestala vrzat. Smutně jsem se podíval na Chizu a jediným pohybem jsem jí rozepnul podprsenku pásy, kterými byla připoutaná k židli.
Když jsme se zastavili, rozhodl jsem se, že nakouknu ven, jelikož tu vládlo opravdu hrobové ticho. Na nic jsem nečekal a na místo nějakého periskopu jsem vylétl ven jak namydlený blesk. Očekával jsem fanfáry.

Haruka Kasumi

Po té, co zachránila situaci, ostatně jako vždy, bylo načase se dostat z tohoto vraku dříve, než se začne hroutit. Nevím proč, ale mám určité pochybosti, že by nějaký další knoflík vrátil odpadlé šrouby zpátky. I tak jí trvalo, než se dostala ven za Izanagim a tak se mohlo zdát, že ho tam nechala, aby zadržel první vlnu nepřátel, co se na ně vrhne. Neslyšela však žádný hluk.
Vylezla již do osvícených prostor, velice, velice nic neříkajících prostor. To jsme zase něco našli. napadlo jí při obhlížení okolí. Nic moc, v čem by se jí znovu chtělo hrabat. Ale hledala i něco jiného. Třeba takové dveře, kterými by se mohla dostat jinam. Přeci jen z venčí tohle stavení vypadalo ohromné, celé město bylo ohromné. To by bylo, aby tady na něco nenarazili, vyjma poházených papírů...