Kyouheiova slavná mise!

Ryuuka

"Lááláláááá Když já byl ještě malej kluk, měl jsem rád ženský ku...kuč, pff to se nerýmuje!" Prospěvoval jsem si v duchu, no, raději v duchu, protože zpěv s maskou, která nějakým způsobem modifikuje můj hlas, by asi nebyl ten nejlepší nápad. Kyouhei vypadal, že měl pořád dost energie, bohužel jsem to zařekl a na něm se začala projevovat únava. Já, coby součást jedenácté divize, jsem měl fyzicky natrénováno dost, někteří kapitáni sice byli silnější než já, ale fyzicky jsem byl na tom lépe, co se posilování a výdrže týče. "Hele, Shiz...." Nestihl jsem doříct, protože nás všechny najednou narazila nějaká tlaková vlna. "Co to kur*.." Pomyslel jsem si a trochu tlakově odletěl, asi tři metry, práskl jsem do stromu a u něj ležel. Hned na to jsem si sedl, opřený o stůl, s ďábelským výrazem. Postupně jsem začal brát klacíky kolem mě, přičemž jsem je lámal. "TO SI SNAD DĚLÁTE PRDEL!!! NĚJAKEJ IDIOT SI ZE MĚ URČITĚ DĚLÁ PRDEL!! PŘECE NENÍ MOŽNÉ ABYCHOM FURT PADALI NA TU BLBOU ZEM, UŽ MĚ TO ZAČÍNÁ.." Po výkřicích jsem se odmlčel a vstal. "Pokračujeme?" Otázal jsem se pohledem upřeným na Kyouheie.

Sai Kazuma

No... ok... těší mě, Ishiyama-san. To mi toho teda moc neřekl. Buď to sám moc nepobral, nebo tu něco přede mnou tají a ostatní by mohli skvělé padnout do nějaké nastražené pasti. No asi jsem příliš podezřívavý… nebudu to teď řešit. Pomyslel jsem si a šel potichu dál. Na jednu malou chvíli to vypadalo jako bych chtěl něco říct, jelikož jsem mírně pootevřel pusu, ale nějak z toho vzešlo a raději jsem si to nechal pro sebe. Rozmyslel jsem si to, protože mi to připadalo poněkud jako zbytečná otázka. Yare yare… Když už budeme v Seireitei? Takže... Podíval jsem se před sebe a viděl na dohled už náš cíl. Za chvilku bychom tam měli dorazit. Doufám, že bude v pohodě. Prohodil jsem jen tak aby tu nevládlo úplné ticho a poté dál pokračoval do Seireitei.

Shizuro

Nabitý Kyouhei to docela rychle vzdal. Unáva ho udolala. To se dalo čekat, že to za chvíli zabalí. řekl jsem si v duchu a ušklíbl jsem se. Kapitán se mi chystal něco říct, když v tom přišla nějaká vlna. Já, který letěl přímo za Ryuukou jsem to měl asi skoro nejhorší. Když přišla ta vlna Ryuuku odmrštila za letu zpět. Ale za ním jsem byl zrovna já. Byla to jedna matrix situace. Protože těsně kolem mé hlavy proletěla Ryuukova zadnice. Mohl jsem tam klidně umřít. Kdybych umřel a někdo se mě po smrti zeptal co jsem posledního viděl před svou smrtí odpověděl bych "Ryuukovu prdel". Ale usmálo se na mě štěstí. Ryuuka se sice opět válel mezi klackama a proklínal je do desátého kolena, ale díky tomu, že byl předemnou na mě ta vlna nepůsobila takovou silou. Takže jsem to ustál aspoň do skluzu po zemi. Co to sakra bylo? Kapitáne, teda Ryuuko jsi v pohodě? optal jsem se ho a dál klel vlnu, která přišla.

Sai -> Iwao byl jakoby ztracený ve svých myšlenkách, jako by se snažil si přesně vybavit, co se s ním dělo. Na tvá slova se ale vzpamatoval a přitakal. Přidal do kroku. Zdi Seireitei už nebyly daleko.
(Pokračuj v Seireitei, kde uznáš za vhodné, třeba u nějaké brány nebo rovnou ve čtyřce, pokud je tam vezmeš :-))

Kyouhei

Když sledoval hrátky těch dvou z jedenáctky, pochopil, že se mu asi odpovědi nedostane. Vždycky, když byl na misi, tak tam býval někdo chytrý, kdo z něho dělal blbečka a všechno okolo vysvětloval. Štvalo ho to, ale teď chápal, že to mělo něco do sebe. Ale rozhodl se tedy vzít roli nejchytřejšího a nejschopnějšího na sebe. Vstal a vydal se dál.
"Notak, lidi! Už jsme určitě blízko, teď jenom najít, kde se schovávají!" povzbudil svou skupinku. Krajina kolem vypadala trochu divně. Tráva byla suchá, ale místy naopak velice vyrostlá a plná různých brouků a pavouků a tak. Některé stromy neměly listy a na konečcích jejich větví se třepetaly jakési malá plamínky, ale oheň to nebyl. "Hmm, to je fakt divný... moc divný..." komentoval to Kyouhei, když si klestil cestu kupředu. Ale aspoň si mohl být jistý, že jde dobře... aspoň doufal. Slyšel přece, že i kolem těch nebezpečných trhlin se děly divné věci. Nerad by do jedné z nich spadl.

Shizuro

Kapitána jsem nechal kapitánem a vydal jsem se za Kyouheiem. Cesta začínala být divná, protože jsem nikdy nic takového neviděl. Bylo tu plno brouků, brouků a brouků. Ale nejdivnější byly ty stromy bez listí. Na koncích větví byly plamínky, což bylo dost divné. Přistoupil jsem k jednomu z těch stromů a snažil se na plamínek sáhnout. Nestalo se nic. Plamínek nebyl plamínek. Nepálil, prostě nic. Tyhle stromy jsou dost divné a nebo tyhle stromy byly vypěstovány speciálně pro Ryuuku. Teď, když jsou větve osvícené už se do nich nemůže praštit. Ti vědci jsou o krok napřed a Ryuukovy už všechno asi ví. Jsou hodní, že na něj myslí. zamyslel jsem se a pokračoval dále za Kyouheiem.

Ryuuka

"Jo, já jsem v pohodě. Naprosto v pohodě." Odvětil jsem Shizurovi a pohlédl opět na Kyouheie, ten se vydal dál na cestu, tak jsem udělal to samé. "Doufám, že už tam budem. Začíná mě to brouzdání štvát, nechápu, jak jsem mohl přistoupit na něco, jako je mise na záchranu Seireitei. Vždyť ten blázen ani neví co dělá." Pomyslel jsem si a začal se rozhlížet na měnící se krajinu. Koukal jsem jak Shizuro šahá na ty plamínky, které byly na konci větví. "Ty stromy se mi líbí.." Poznamenal jsem hrdě a zahlédl před sebou velký kráter a nějaké dvě holky. Pak jsem, co jiného než upřel pohled na Kyouheie. "Zabijem je? Hehe.." Otázal jsem se ho a čekal co náš velitel mise řekne.

Natsuki

/Predom gomen nejaký čas to na misii bolo mimo a ja som to potom zabudol pozerať tak.. uhm toľko k mojej neaktivite.

Celý čas som bola skôr ten tichší účastník, teda aspoň doteraz. Snažila som sa držať dosť ďaleko od ostatných aby som sa do ničoho nemusela zapliesť, no zároveň dosť blízko aby som ich všetkých mala na dohľad. Aj tak som bola viac menej nemožná čo sa mi stále len potvrďovalo. Naozaj sa mi však prestávalo páčiť kam táto misia speje. Keď som odchádzala za Kyouheiom bola som v tom že ho niekde v lese niečím klepnem po hlave a odvlečiem ho späť do kasárien, zároveň som už aj mala vymyslenú úžasnú historku ako ma úžasne zachránil no sám pri tom utrpel vážne zranenia.. bola som presvedčená že mi to zožere.. len keby sa tam vtedy neobjavila jedenástka.. čo som mohla robiť teraz? Síce som vtedy pokračovala ďalej ale momentálne som toho začala trocha ľutovať. Zase tu však bola aj druhá strana, nemala by som to srdce v tom toho baku nechať samého. Ako sme sa dostali ku nejakému .. dajme tomu kráteru. Tak som spozornela. Pozorným pohľadom som sledovala dievčatá ktoré tam sedeli a o niečom sa rozprávali. Tvárila som sa že som prepočula slová kapitána jedenástky no.. namiesto toho som povytasila zanpakuto. Iba však asi o jeden necelý palec. Nemyslela som si že by mohli byť hrozbou ale zdanie môže klamať. Aspoň sa to tak hovorilo.

Kyouhei

"Jasně že NE!" pohoršil se nad návrhem od kapitána jedenácté divize. Potom si narovnal oblečení (tu bederní roušku ala sumo zápasník) a zamířil přímo k němu. "Nazdar, baby, tož jsme tady!" pronesl jako pravý gentleman. Když ho ty dvě uviděly, začaly pištět, protože si myslely, že je navštívil nějaký lesní úchylák. Pak si ale všimly i ostatních.
"Aha, to jsou asi už nějací shinigami!" docvaklo to té blonďaté.
"Přesně tak! Jsme tu a já jsem náš velitel, aby bylo jasno," kasal se Kyouhei. To vzbudilo dost pochybovačné pohledy.
"No... dobře, no... každopádně, jděte támhle dolů, něco bysme od vás potřebovali, učinili jsme celkem velký objev, ale... no, však uvidíte sami," pokračovala blondýnka. Kyouhei se otočil na ostatní s vítězoslavným výrazem a jako první začal sestupovat do kráteru, k podivnému přístřešku uprostřed.

Shizuro

Jakmile jsem spatřil ty ženské došlo mi, že budeme konečně na místě, kde by se konečně mohlo něco zajímavého dít. Náš vůdce lesní muž Kyouhei nás aspoň někam dovedl. Je to blázen, ale má pořádné štěstí ať už na maléry, tak na dobré věci. No vidět úsměv na Kyouheiově tváři byl k nezaplacení. Takovou rychlochůzi jsem u nikoho neviděl. Doslova letěl zvědavostí se kouknout na objev co vědci učinily. No konečně, doufám, že nám to pomůže se záchranou seireitei. pronesl jsem a začal sestupovat za Kyouheiem.

Všichni -> Šli jste se podívat na ten úžasný objev, který měl zachránit celý svět. No... aspoň někteří z vás šli. Musím ale říct, že realita se vůbec nevyrovnala vašim očekáváním. Ten úžasný objev vypadal jako... krabice zakopaná v zemi. Pravda, byly na ní barevné čudlíky, ale to bylo tak vše. Kyouhei byl zklamaný a bylo to na něm vidět. Kvůli tomuhle se plahočil takovou cestu? Bez bot??
Uvítal vás plešatý muž, který právě krabici v zemi asi hlídal, a žužlal u toho trávové stéblo.
"Ha, konečně!" pronesl.
"Ehm... jo. Tak... co se děje?" zeptal se Kyouhei jakože tady nemají celý den. Na muži bylo patrné, že čekal někoho inteligentnějšího, ale nedalo se nic dělat, Kyouhei a vy jste mu museli stačit.
"No, ve zkratce řečeno - zjistili jsme, jak uměle otevřít trhlinu do meziprostoru!" řekl muž nadšeně a hrdě.

I am back :3

Ryuuka Hosentsu

Odpověď Kyouheie nebyla kladná, to bylo smutné. "Fajn." Bez svého haori jsem se o něco opřel a poslouchal, co ty divné ženské mluví. "Objev?" Pomyslel jsem si a šel jsem hned za Shizurem. To, co tam bylo vypadalo docela zajímavě. Malé krabice jsou vždy zdrojem něčeho většího, akorát jsme nevěděli čeho, nebo alespoň já ne. Jakmile se ale zmínil o trhlinách, tak jsem sevřel ruku v pěst, měl jsem chuť do něčeho praštit. "Zase ty trhliny, od doby, kdy jsem se vrátil ze Severní věže, semnou o nějakých blbých trhlínách nikdo nediskutoval, co ty trhliny sakra znamenají, co sakra jsou, je to nějaká brána? Průchod mezi světy, když nefunguje Senkaimon? Začíná mě to srát, proč jsem jediný, kdo o tom nic neví." Pomyslel jsem si a čekal hlavně na reakci Kyouheie.

Natsuki

Tiež som sa išla pozrieť na ten .. no objav. Popravde ma to však moc nezaujímalo. Radšej som bola potichu ako myšička a moc som sa do ničoho nepúšťala. Ruku som však z katany zložila páč som vylúčila nejakú možnosť nebezpečenstva. Uhm.. krabica? zamumlala som s pozdvihnutým obočím no v momente keď povedal že vedia otvárať nejaké trhliny.. som ostala rovnako tupá ako kapitán jedenástky. Teda, mne sa nikto o nejakých trhlinách nezmienil a tak som nemala tušenie o čom je reč. Znova som sa radšej utiahla na kraj skupiny a radšej som dávala pozor na okolie.

Kyouhei

z toho taky nebyl moc moudrý. Chvíli civěl asi tak jako kapitán jedenáctky nebo Natsuki. Potom se zeptal:
"No ale... k čemu to jako je? My je chcem snad zavřít, ne otevřít, ne?" koukal jako sůva z nudlí a nic nechápal.
"Pravda, pravda," zasmál se trpělivě vědec, jako by vysvětloval nějakou samozřejmost malému dítěti, které má inteligenci nakřáplého hrnce. "Ale to není všechno. Jak jste si mohli všimnout, nikde tu žádná trhlina není! Ano, přesně tak..." Velké odhalení! "Podařilo se nám ji i zavřít. A mezitím stabilně udržovat. Prostě si myslíme, že jsme přišli na to, co jsou zač a jak fungujou! Takže je dokážeme zavřít! Možná." To poslední slovo řekl jen velice tiše a skoro nikdo ho neslyšel. "Jen potřebujeme větší zásobu energie, abychom to mohli aplikovat na všechny trhliny, a tu byste mohli mít v Seireitei... ne? Takže v kostce řečeno, potřebujeme od vás pomoc - dostat náš vynález do Seireitei a tam nám poskytnout zázemí k tomu, abychom mohli zkusit dát všechno do pořádku..." Zadíval se tázavě na Kyouheie. "Bylo by to možné?" Kyouhei koukal dost tupě, ale základ pochopil - mise za záchranou Soul Society je úspěšná!
"Samozřejmě, ani se neptejte, tady moji společníci vezmou jakoukoli zátěž," ukázal na velení jedenácté divize, "a odvedeme vás s sebou do Seireitei! Hned!"

Shizuro

Udiveně jsem jen koukal. Trhliny, takže tohle to způsobuje. řekl jsem si pro sebe. Kyouhei si povídal s vědcem ,který přišel nato jak využívat aerotrhlinky. Nakonec si usmysleli, že Ryuuka ponese jejích krabicový tentononc a my musíme zabezpečit jeho bezpečnost. Ještě padla zmínka o energii potřebné k využití tohoto krabicového tentoncu. Takže náš král tarzan Kyouhei opět velí misi a náš krotitel klacků Ryuuka bude nést tentononc. Takže na mě zbývá práce chránit tuto skupinu spolu s Natsuki. Takže to abych šel napřet a vysekal cestu od klacků větví a křoví, které hlavně kyouheiovy dělá problém. řekl jsem si v duchu a pomalu jsem vyšel ven ze stanu. Zhluboka se nadechl a protáhl, protože nás teď čekala dlouhá cesta zpět.

Ryuuka

Aniž by mi to někdo řekl, začal jsem to prostě chápat sám. Trhliny, které zeslabovali mé schopnosti pouhou přítomností a nejspíš brání průchodu mezi světy, protože jsme nemohli do lidského světa tak, jako normálně. Jen nečinně jsem přihlížel a poslouchal vědce, byl to zajímavý vynález, i mě dost udivil. Jakmile ale Kyouhei řekl, že tu věcičku poneseme my z jedenácté divize a Shizuro se z toho vyvlékl tím, že vycházel ze stanu, tak jsem se na něho podíval stylem - what the fuck?

Spoiler:

"Ééé? Shizuro, vezmi to!" Zakřičel jsem a rozběhl se za ním, přičemž jsem ho chytl za rameno, jak vycházel. "Jsi silný, ale potřebuješ posilovat, takže, vem to, díky." Pověděl jsem mu a žduchl ho zpět do stanu. Když jsme se vraceli tak jsem jen řekl Kyouheiovi. "Jo Shizuro to vezme.. a rád." Pověděl jsem s úsměvem. Vědci nejspíš stále nevěděli o tom, že jsem kapitán. Mé haori se totiž toulalo někde na zemi, takže jsem neponížil jedenáctou divizi jako velitel tím, že jsem to hodil na podřízeného!

Kyouhei

"Ale notak, hoši, nehádejte se, můžte to přece vzít oba!" vytasil se s řešením nastálé situace a široce se usmál, že mohl být někomu nápomocný v jeho problémech.

Natsuki

Pomalším krokom som pristúpila zozadu ku Kyouheiovi. V rukách som držala zanpakuto za pošvu a no, poklepala som ním Kyouheia po rameni. Nie silno, proste aby som na seba obrátila jeho pozornosť. Na tvári sa mi objavil dosť zákerný no zároveň taký, no výraz ktorý značil že by mi v tomto nemal odporovať. Čo keby si im pomohol? šepla som, dala som si záležať aby to znelo až tak zastrašujúco. V mojom podaní to mohlo niekomu prísť až komické no keby sa náhodou začal smiať.. to už by to neostalo iba pri "hranom" zastrašovaní. Momentálne som sa cítila tak nádherne zákerne.

Shizuro

Ryuuka mě zatáhl zpět do stanu. Nesnáším, když na mě někdo sahá. Nesahej na mě! řekl jsem v duchu a chytil jsem jeho ruku a přehodil přes sebe. Jak tak ležel na té zemi jsem na něj se zadíval. To, že jsi kapitán neznamená, že se budeš flákat! řekl jsem mu a ještě mu šlápnul do obličeje. Vzal jsem ještě ten tentononc a položil jsem to něj. Kyouhei začal žvatlat něco o tom, že ho můžeme nést oba. Král džungle by si prvně měl něco obléct než mi bude rozkazovat. Koukl jsem se tedy na Kyouheie a pak zpět na Ryuuku. Já to tedy vezmu, ale pak z tebe kapitáne vymlátím duši ještě za to papírování a za ty dvě flašky saké! řekl jsem mu vzal tentononc a vydal se na cestu.

Ryuuka

Fuj změna, ponížení, všechno bylo ztraceno, oslovil mě kapitána, teď jsem váhal, jestli tu věc opravdu vzít, když už jsem byl ten kapitán. Naštěstí pro mě to vzal Shizuro, Nicméně mě po mém krásném proslovu shodil na zem, zase, jak nečekané. Když mě kopl do obličeje tak jsem tam dal trošku rychleji pravou ruku, aby mi náhodou nepoškodil masku. "Heej, Chceš mě zabít?! Baka" Křikl jsem a trochu se pousmál nad tím jeho dalším výstupem. "Pohoda Shizuro, příště si papírování rozdělíme na půl, jako jenom vizuálně napůl, chápeš.." Pověděl jsem mu a vstal z té posrané země, kterou jsem navštěvoval poslední dobou nějak moc často, asi bych měl začít uvažovat o spánku na zemi a né na posteli. No poté jsem se otočil na Kyouheie a jen mávl. "Je to dobrý, můj věrný podřízený už to bere..heh" Touto větou jsem mrkl i na Natsuki. Nevěděl jsem, proč tam u něho stála tak blízko, protože jsem byl zaneprázdněný Shizurem, tak jsem ani nemohl slyšet, co říkala, ale všechno se zdálo fajn. "Tak? Vyrážíme?" Otázal jsem se a vlastně bez odpovědi se i vydal ze stanu ven za Shizurem.

Shizuro

Náhle jsem se zastavil. Otočil jsem se na kapitána s ďábelským úsměvem. Vizuální?! řekl jsem potichu. Baka! a následoval další kickface na účtu kapítána. Já vám dám vizuální celé si to uděláte sám a budu na vás dohlížet! A běda že zkusíte zdrhnout! Jinak ostatním kapitánům řeknu co schováváte v šuplíku u svého stolu! křikl jsem na něj a můj úsměv byl ještě více do široka. Protože kapítán se zase vále na zemi a já si z jeho obličeje udělal rohožku. Poodešel jsem tedy dále vyrazit na cestu. Jo kapitáne pozor na klacky cestou zpátky. pověděl jsem mu a normálně se usmál a mířil jsem si to pryč směrem zpět k seireitei.

Natsuki

Keď pritatkal tak som sa len pousmiala. Šikovný Kyouhei-kun. Zamumlala som teraz už skôr ako nejaké dieťa a následne som sa pozrela na to niečo čo vyšlo zo zeme. Pohodila som ružovými vlasmi a na chvíľku som si prezrela členov tejto "výpravy".. Vyzerali celkom oddýchnuto, aspoň som sa o tom presviedčala. Čo sa veľkosti svalov týkalo, bola som oproti ním také malé nič a tak som pevne dúfala že po mne nebudú chcieť, aby som sa s tým naťahovala..

Shizuro

Koukal jsem nechápavě na toho vědce i na tentononc. Dobře tak mi tedy řekněte co to tedy umí? Jestli půjdete s námi tak mi to řeknete po cestě. Ale k čemu jsou ty mříže? koukal jsem na ty mříže odkud vylezli. Kapitán s otiskem mé pdrážky se stále válel na zemi a nic neříkal. No ponesu to já to je jisté. Natsuki to nedám protože proč by se s tím měla tahat. Kyouheiovy to taky nejde svěřit, protože ten by to ztratil i kdyby se na to stále díval. A nakonec nám zbývá Ryuuka. No po aféře klacek a jáma nevím jestli by to náhodou neztratil nebo ze vzteku nezničil. Takže to ponesu prostě já. zamyslel jsem se a zadíval se na Natsuki s Kyouheiem. Potom jsem se koukl ještě na vědce. Pokud to neumí dobré kafe tak to nenesu. řekl jsem a chvilku bylo ticho. To byl vtip, já kafe nepiji. Takže k čemu jsou ty mříže? zeptal jsem se znovu vědce.

Ryuuka

Ooh, Shizuro byl trochu rozhněvaný, to mi připadalo moc vtipné, do doby než mě kopl přímo do ksichtu. "Au..?" Pomyslel jsem si a ležel na zemi. Maska byla dost pevná a dobře sestavená dvanáctou divizí, takže jsem si mohl být jistý, že jen tak sama nespadne. Najednou ale vylezly kráteru mříže. Nechápal jsem vůbec proč, ale nic jsem neříkal, jen jsem se z lehu posadil. Pak jsem se podíval směrem na vědce a zvědavě čekal co odpoví Shizurovi na ty mříže.