Yasumarova první mise

Městem se vinul jako tlustý a převeselý had slavnostní průvod. Co tu oslavovali bylo očím pozorovatelů skryto, ale určitě to bylo něco, co stálo za hodně velkou a drahou oslavu. Uprostřed kejklířů a lidí oděných v krásných a jasných barvách plula vznešená nosítka. No, plula. Na ramenou zotročených rolníků, samozřejmě. V nich se nejspíš skrýval nějaký zdejší pohlavár, který celou událost platil.
„Takže, Yasumaru. Je jich tady jako psů, bude těžký se tomu naducánkovi dostat. Ale můžem zas využít ten zmatek. Poslouchej mě dobře. Vidíš támhleten dům? Za chvíli k němu dorazí. Já se tam dostanu, ty se zatím dostaň do průvodu. Dobře že máme ty stejnokroje! Je to dokonalé maskování! O další se nestarej, buď blízko u nosítek a až ho oddělám, začni něco skandovat a - “
„Ale Tougou-san!“
„No?“
„My ho máme chránit, ne ho zabít!“
Na chvíli se v úkrytu za zeleninovým stánkem, kam Tougou Yasumara před momentem zatáhl, rozhostilo ticho.
„Ah. Aha. Pravda, teď mi to, co říkala kapitánka, dává větší smysl.
FLASHBACK!
Prosluněná kancelář vrchní kapitánky Shounagon Sei, před ní klečí dva drsní, všehoschopní muži. Tedy jeden drsný, všehoschopný muž a Yasumaru. Kapitánka si stoupá a říká:
„Pánové, vaším úkolem bude chránit Yamadu-sama.“
KONEC FLASHBACKU!
"A co je to jako zač, že ho máme chránit?!“ optal se zachmuřeně a taky mírně rozladěně Tougou.
FLASHBACK!
„Yamada-sama je velice vážený - “
„Není třeba vysvětlovat, soutaichou,“ pronesl drsně všehoschopný muž. „Vaše rozkazy splníme bez výhrad.“
KONEC FLASHBACKU!
Yasumaru se zdržel komentáře. Jeho první mise s velitelem tajné policie neprobíhala tak, jak si představoval.
Dva muži odění do slavnostního odění šlechtické stráže se připojili k průvodu, hned za nosítka, a ostře sledovali okolí.

Jak se dalo čekat, přepadení na sebe nedalo dlouho čekat. Kapitánka měla zřejmě informace, že k němu dojde, a proto je tam poslala především, jen ji to Tougou tak nějak nenechal říct. Naštěstí to bylo všechno celkem jasné – zachraňte prince od zlých vrahounů a splníte misi. Aspoň v to Yasumaru doufal.
Zatímco Tougou zručně zaměstnával nejbližší mafiány, Yasumaru se dostal k Yamadovi-sama.
„Žádný strach, pane, nedáme vás zadarmo!“ dal mu ruku na rameno na znamení, že je vše od kontrolou.
Já bych radši, abyste mě nedali vůbec!“
Nevděčník jeden.
„Držte se za mnou, Yamado-sama,“ vyzval ho Yasumaru a kývl na Tougoua, který se právě rozhlížel, kde ho má.
„Dobrá práce, Yasumaru!“ pochválil ho, načeš se obrátil zpátky na nepřátele. „Ha! Máme rukojmí, vy bastardi! Zmizte, nebo ho odděláme!“ Mafiáni se po sobě trochu zmateně dívali.
„Ale ne, Tougou-san, my jsme jeho ochranka, to oni ho chtějí zabít!“ připomenul Yasumaru už trochu zoufale.
„Um, aha,“ zarazil se Tougou. Poškrábal se na bradě, jako by přemýšlel, jak se k novému pohledu na věc má postavit. Nakonec… zmizel. Ani Yasumaru nadokázal sledovat jeho pohyby, jak byl rychlý. Netrvalo dlouho a ze zástupu zločinců jich moc nezbylo a i ti v hrůze utekli. Tougou otřel krev z katany do barevného pláštíku, zastrčil ji do pouzdra a oprášil si ruce. Pohlédl chladně na Yasumara.
„Tak na co čekáš?! Oddělej ho konečně, ať můžeme jít domů.“
Yasumaru jen bezmocně zavrtěl hlavou. Už nechtěl s Tougouem na misi. Nikdy.

„Tak jak to šlo?“ zeptala se vrchní kapitánka, když dva velice nesourodí muži stáli opět v její kanceláři.
„Mise splněna,“ hlásil hrdě Tougou. „Jenom tady mladej se mi furt pletl pod nohy.“ Yasumaru na něj nevěřícně pohlédl. On jemu?!
„Dobře, skvěle. To vás zase brzo někam pošlu, abys ho trochu zaučil. Rozchod!“ zavelela spokojeně kapitánka a mávnutím rukou je propustila. Tougou byl hned pryč. Yasumaru vůbec nechápal, jak to dělá! Ale zřejmě to nikdy nezjistí, protože…“
„Shounagon-sama…“
„Ano?“
„Víte, chtěl bych vás požádat…“
„Abych tě s ním už nikam neposílala?“ zasála se kapitánka, což Yasumara zmátlo.
„No… ano…“
„Hahaha! Dělal zas ty svoje vtípky, co? No! Aspoň vidíš, že se mu líbíš! Zítra ve čtyři nástup!“
……………VTÍPKY?!