Kyouheiova slavná mise!

Natsuki

Mierne vykoľajeným pohľadom som sa pozerala na samurajku ktorá stála predo mnou, s očividným zámerom bojovať so mnou. Jeee sate.. usmiala som sa na ňu a len som jej zakývala rukou. Naaah to je ako naschvál !!.. a toď ani nemôžem používať shikai, kido či shunpo... grrr.. pomyslela som si no aj tak som pevnejšie zovrela zanpakuto v rukách. Uhm.. prosím šetri ma.. s..som naozaj hrozná.. pokúsila som sa nahodiť taký.. žalostne nepodarený milý úsmev. Aj keď ma to asi od situácie ktorá mala nastať nijak nezachránilo.

Kyouhei

nebyl zrovna mistr diplomacie. Ale tentokrát se překonal. Když se konečně zase dostal na nohy, napochodoval k bojišti a za podpory gestikulace ruky s mečem se rozkřikl.
"Tak hele, lidi, přestaňte se prát! My máme důležitou misi, jinak umře svět, jasný? Takže klid a nohy v teple, buď pojďte s náma nebo si tu dál dělejte to, co jste dělali, ale nezdržujte nás!" Ano, proslov hodný vůdce. Trochu to kazil fakt, že stále byl jen velmi spoře oděn zbytky svého shihakushou, které sotva zakrývalo ty nejdůležitější části.

Ryuuka

Můj chvat mi vyšel. "Jůůůůůůůů". Pomyslel jsem si a držel ho v sevření, pak se najednou něco stalo. V pozadí jsem slyšel bučení krav, samuraiové na to nějakým způsobem reagovali, vypadalo to divně, nemohl se ani hýbat a najednou z mojeho sevření normálně odešel! "To je tak potupné!" Pověděl jsem si v duchu a poškrábal se na vlasech, pak jsem rychle udělal hrdinskou pózu aby to vypadalo, jako že jsem mu dal přes hubu, s přehledem. Poté jsem se přesunul volnými kroky ke Kyouheivoi "Fajn, nějaké rozkazy nahý pane? Vaše řeč byla vskutku úžasná nahý pane. Jste si jist, že je nechcete pronásledovat nahý pane? A koho jste za tu dobu stihl odrovnat, nahý pane? Jste opravdu nahý, nahý pane. Nechcete si na tu nahotu dát mé haori, nahý pane? Možná by jste pak byl více cool a mně by z vás nešplouchalo na maják, nahý pane." Pronesl jsem k němu a zamyslel se nad jednou věcí. "Mimochodem, nebyl tu s náma Sai? On zůstal za tím křovím nebo co?" Otázal jsem se jen tak do skupinky.

Kyouhei

byl zahlcen Ryuukovými ironickými dotazy, takže jen zavrčel a nic neřekl. Sesbíral jen zbytky svého shihakushou a zavázal si z něho obleček, jaký nosí sumo zápasníci.
"Tak! Spokojenej?!" Na otázku ohledně Saie se zatvářil vážně. "Oběti jsou nutné, tady jde o život všech! Tak jdeme!" rozkázal a se zanpakutou v ruce se vydal odhodlaně dál lesem... plným křoví a pichláků...

Sai Kazuma

Současně co se ostatní usilovali dostat přes to křoví na druhou stranu, tak já jsem je jen pozoroval a místy se zasmál nad tím, jak to někomu dělá veliký problém... především tomu blonďákovy který má být naším "velitelem". Nakonec se vydali na druhou stranu křoví všichni a já tam zůstal sám. "Měl bych tam jít také? Zajímalo by mě, co se tam děje... Podle těch zvuku, které slyším se tam pravděpodobně bojuje." Pomyslel jsem si a začal přemýšlet, jestli jim mám kráčet na pomoc. Bohužel mi tohle rozhodování trvalo jaksi dlouho. Mezitím jsem samozřejmě asi třicetkrát odběhl od tématu a rozebíral naprosto odlišné věcí. Zároveň jsem si ani neuvědomil, že jsem si šel sednout pod jeden nedaleký strom zamnou. Při mém přemýšlení se ozval nějaký podivný zvuk. "Že by Ryuu?" Pomyslel jsem si a teprve až teď si uvědomil, že tu už sedím pěkně dlouhou dobu. "Asi bych měl jít za nimi, nebo mi utečou pryč." Zvednul jsem se ze země... "Nebo bych se taky mohl otočit a odkráčet pryč..." Nakonec jsem se ale rozhodl jít za nimi, jelikož dojít zpět do Seireitei, by se mi asi nepovedlo. Šel jsem pár kroku dozadu a poté se upřeně a odhodlaně podíval na to křoví... Poté jsem se rozběhl jak nejvíce jsem v tu danou chvíli mohl a potom co jsem byl blíž křoví, vyskočil jsem přímo naproti... Doufal jsem, že se mi povede křovím v pohodě proskočit nebo ho přeskočit... Kdybych jsem se do něho nějakým způsobem zamotal, dost by mě to naštvalo a hlavně bych se docela i styděl.

Shizuro

Byl jsem udivený z toho co se sehrálo. Cože, kam šli? Zrovna jsem se dostával do ráže!! řekl jsem nahlas a vztekle jsem si dupl nohou. Ani jsem si nevšiml toho zvuku, protože při zápalu do boje jsem ignoroval vše ostatní. Pak jsem se začal otáčet, kde jsou všichni. Zmatený Kyouhei nás vedl dál tím lesem. Podle mě ani neví, kam jdeme. Ale proč sakra všichni zmizeli. Mohl to být super souboj. A oni si jen tak zmizí. Nebo to bylo kvůli něčemu? řekl jsme si v duchu a zamyslel jsem se. Bylo to jakoby cesta do minulosti. Myšlenkami jsem se vrátil do té situace a přehrál si ji znova a uslyšel jsem ten zvuk. Po chvilce co nás zase Kyouhei vedl, jsem řekl nahlas. Neví někdo z vás co to bylo za zvuk?

Natsuki

Jeden jej útok sa mi podarilo vykryť, bola som celkom spokojená no následne ma len skopla na zem a ja som tvrdo dopadla na chrbát. Chcela som sa rýchlo postaviť, alebo sa aspoň odkotúľať no pocítila som ostrú bolesť v ruke, ako mi do nej kopla a tým aj vyrazila zanpakuto. Pocítila som tiež ako ma pritlačila k zemi pošvou meča, vydesene som sa na ňu pozrela, možno až takým.. nadmieru vystrašeným a "prosebným" pohľadom.. bol to ten pohľad ktorý prosil o milosť. V tom však zaznel nejaký "zvuk".. vlastne som spočiatku ani nevedela k čomu ho mám prirovnať. Netušila som že to bude moje vyslobodenie. Pomaly a s takým zničeným výrazom na tvári som vstala. Chytila som si ľavačkou pravú ruku ktorá ma nepríjemne bolela a následne som sa pohľadom obzrela po mojom zanpakuto. Došla som až k nemu a po chvíľke premáhania som ho zastrčila do púzdra. Sledovala som rýchlo sa vzďalujúceho Kyouheia. Pripomínalo to.. nejaký roh.. úplne kľudne to mohol byť signál.. pre nich.. keďže sme ho ako shinigami nespoznali.. nemali by sme sa vrátiť? odpovedala som a zároveň som aj skupinke nadhodila túto otázku.

Kyouhei

"Proč by nás to mělo zajímat? Je to snad jejich věc! Aspoň že náe nechali už být a můžeme jít dál!" Nebyl to sice nejlepší výstup v Kyouheiově životě, tenhle boj, ale co se dalo dělat. Měl před sebou větší věci! Vedl skupinu někam nazdařbůh temným lesem. Byla to pro něj skutečná zkouška, protože tam bylo celkem dost ostružiní a on neměl moc oblečení.

Začalo se blížit ráno. I Kyouhei už ztrácel vitalitu. Bolely ho nohy a říkal se, že by už konečně mohli narazit na něco, co zachrání Seireitei, protože tohle plahočení je celkem na nic. Les byl pěknější než před tím. Za prvé nebyla mha a za druhé byl světlejší, listnatý.
Jako na zavolanou na Kyouheiovy myšlenky - mohli jste si všimnout, že mezi stromy prosvítají dvě postavy. Jedna druhou podpírala.
Kyouhei si toho nevšiml, jelikož byl tak unavený, že ho zajímalo momentálně jen místo k odpočinku, které si hledal na zemi.

Shizuro

Ten zvuk mě znepokojoval, ale následoval jsem Kyouheie. Pomalu už svítalo, unavení a trochu vyčerpaní z toho, že jsme pořád nic nenašli.Začínal jsem čím dál tím víc pochybovat o Kyouheiovy a jeho teorii, že něco najdeme a spasíme seireitei. Začíná mi lézt krkem. Myslím, že neuděláme špatně, když Kyouheie pověsíme za palce na větev. ale co, když ten blázen má pravdu a něco najdeme. Težké! Těžké se rozhodnout. Les po ránu vypadal nádherně. Hlavně už nebyla mlha a lépe se šlo. Kyouhei vypadal, jak žebrák, co hledá drobné po zemi, když jsem ho sledoval, v pozádí daleko před ním jsem spatřil dvě osoby. Jedna podepírala druhou. Tenhle záblesk naděje mi dodal sílu. Podívejte! Před námi! Jsou tam dvě osoby. řekl jsem dostatečně nahlas, aby mě všichni slyšeli. Předběhl jsem žebráka Kyouheie a šel k osobám rychlejším tempem. Pro jistotu jsem měl ruku na zanpakuto.

Ryuuka

Z poza křaku vylezl i Sai. "No, tady jsi, to je dost že ses ukázal, přišel jsi o celý boj. Byli jsme v úzkých! Ale Kyouhei nás všechny zachránil a zahnal je..:3". Pronesl jsem k němu a pokračoval za Kyouheiem. Postupem času jsme už i trochu viděli na cestu, navíc, začlo svítat! Veliké pozitivum. Sice jsem nějak dvakrát nevnímal, že byla tma, ale vždycky je lepší světlo než tma žejo. Po těch dlouhých chvílích mě sice bolely nohy, ale naneštěstí pro mě jsem tu bolest ignoroval, teda aspoň jsem se snažil. Ne že by to bylo snadné, ale měl jsem na práci něco důležitějšího. Postav jsem si samozřejmě nevšiml ani za ho*no! Měl jsem dost práce s neustálým díváním se pod nohy a hledáním klacků, o které bych mohl zakoupnout. Mohlo to vypadat docela komicky jak jsem furt chodil zpomaleně jako hledač min. Víte, když kapitán jedenácté divize za jeden den spadne 9999x, tak to docela zabolí. Byl jsem si tak jistý svou opatrností, když v tom Shizuro zařval něco o osobách. "Co kde jak proč?!!" Zakřičel jsem trochu s trochu vylekaným výrazem a začel ztrácet rovnováhu pohybem směrem vzad. Asi tři sekundy jsem se motal, vypadalo to že zase spadnu, ale to se nestalo! (Ha! To by se vám líbilo co? :-D) Udržel jsem stabilitu a lehce si oddechl, když jsem se chtěl prudce otočit na osoby a připravit se do bojového postoje, tak jsem nějak opomněl že byl za mnou strom, a tak jsem dostal prudkou šlehu mezi oči větví. "Já to...." Pronesl jsem se zabijáckým výrazem, chtěl jsem ten strom použít jako topení jedenácté divize, ale komu by se chtěl tahat strom do Seireitei žejo. Posléze jsem se konečně otočil bezpečně na místo, které ukazoval Shizuro a jen se díval jak tam k nim pochoduje. "Aspoň nějaký lidský štít mezi náma.."

Shizuro

Když jsem už rozpoznal, že se jedná o shinigami rychle jsem k nim běžel. Tu dívku jsem podepřel místo něj, aby si mohl taky odpočinout. Při pohledu na oba dva mě napadalo spousty otázek, ale zeptal jsem jen na to nejdůležitější. Odkud jdete? Co se vám stalo? zeptal jsem se muže. Doufám, že nám řeknou něco čeho se budeme moct chytnout. řekl jsem si pro sebe a šel pomalu směrem k ostatním.

Ryuuka

Vypadalo to, že jsme lidský štít nepotřebovali. Byli to Shinigami, aspoň jedno pozitivum, no jak se to vezme, teď by nás to spíše zbrzdilo, ale to bylo fuk, velitel byl Kyouhei ala nahý pán. "Shinigami? V Soul Society? Jak je to možné(:-D) Oh wait.." Pomyslel jsem si trochu zívl. Mohlo to znít jako uprdnutí, protože moje zívání bylo zkresleno mou maskou. "No fuj, Saii..." Pronesl jsem směrem k němu a začal přemýšlet o blbostech. "Ta maska nakonec není tak špatná, můžu přes to dělat všelijaké zvuky! Zní to docela cool!" Pověděl jsem si v duchu a chystal se něco navrhnout, ale to by měl udělat asi Kyouhei že ano. Tak jsem jen tak stál a lámal větev, která mě před chvíli švihla do ksichtu.

Muž

rychle odpověděl Shizurovi.
"Na to teď není čas... fukutaichou," oslovil ho mírně nejistě, protože ho neznal, ale vypadalo to podle odznaku, že je to zástupce. "Za prvé potřebujeme dostat tuhle dívku do lékařské péče, za druhé - asi to už víte, ale Soul Society je v nebezpečí a prý už není daleko chvíle, kdy to bude nezvratné. Potkali jsme jakousi skupinku vědců - dušovali nás, abychom co nejdřív dali vědět v Seireitei! Bohužel po cestě vypověděly tady Hikari síly, takže máme trochu zpoždění..." snažil se říct co nejvíce za co nejměnší čas. Zhruba v tu dobu se přibelhal Kyouhei.
"Co se to tady děje?" zahulákal tónem, jaký si asi představoval, že by měl mít autoritativní vůdce mise. Muž si ho změřil dost pochybovačným pohledem.

Sai Kazuma

Proletět křovím se mi podařilo bez problému. Tak to bylo dost snadné, nechápu, jak jim tohle mohlo dělat takové problémy. Pomyslel jsem si a poté se raději rychle vydal za skupinou, poněvadž mi už pomalí mizela z dohledu. To je strašně pěkné, že mě tu všichni ignorují. Ví vůbec, že jsem tu s nimi? Řekl jsem si poněkud naštvaně, protože se ani neobtěžovali na mě chviličku počkat a už vůbec je nezajímalo, kde jsem se poděl a jestli se mi něco stálo. Sice kdybych já byl na jejích místě nějaký jeden zatoulaný shinigami by mě vůbec nezajímal a neobtěžoval bych se pro jeho hledání pohnout ani prstem, ale to je už vedlejší. Když jsem se k nim přiblížil, promluvil na mě Ryuu a potvrdil mi mou teorii, že se tu bojovalo mezitím, co já jsem odpočíval pod jakýmsi stromem. Neměl jsem v plánu mu odpovídat a taky, že jsem to neudělal. Proč je Kuhei nebo jak se jmenuje skoro nahý? Tohle mě dost zaskočilo, ale raději jsem to dál neřešil, jelikož bych se poté dozvěděl určitě nějaké informace, o které nemám sebemenší zájem. Když tak jdeme, někdo ze skupiny zaregistruje nějaké osoby před námi. Zase? No nakonec to byli dva shinigami. Ta holka nevypadala zrovna na to, že je ve své nejlepší formě. Napadlo mě, že bych mohl tyhle dva doprovodit zpět do Seireitei, protože mě to zde s těmahle shinigami už nebavilo. Jestli je na tom ta holka tak špatně pomůžu vám dostat se zpět do Seireitei a tihle mohou pokračovat dál ve své misi. Pověděl jsem tichým hlasem, takže doufám, že mě všichni slyšeli.

Shizuro

Nebyl jsem sice velitel této mise, ale na Kyouheie se moc spoléhat nedalo. A náš kapitán si hraje s klackama. Dobře Saii. přistoupil jsem k němu a opatrně mu ženu předal. Otočil jsem se na toho muže. Můžete nám ukázat směr, kde bychom ty vědce potkali? řekl jsem trochu vážně se širokým úsměvem na tváři. Konečně se začíná něco dít. HaHaaaa! Mám chuť si zabojovat! v duchu jsem si pro sebe mluvil a představoval si svoje bojové choutky.

Ryuuka

Při trhání klacíků jsem opravdu vypadal jako velký gangsta. Naštěstí pro mě jsem na sobě neměl své haori, takže ti dva nemohli vědět, že jsem kapitán. Aspoň jedna potěšující zpráva. "Saii je chce odnést?" Pomyslel jsem si trochu zaraženě. "Od té doby, co byl po cestě z Věže v bezvědomí jsem to s ním moc zatím nenamluvil." Pověděl jsem s v duchu a přestal si hrát s klacíkama. Nijak jsem se k tomu ani nevyjadřoval, byl jsem teď prostě obyčejný řadový Shinigami, který plnil rozkazy. Po tom, co Shizuro zadal rozkazy jsem upřel pohled na Kyouheie a čekal, co z něj vyleze.

Kyouhei

"Jo, jasně, jděte!" vypadlo z něj, když mu došlo, že se čeká na jeho verdikt. Muž přikývl a dovlekl dívku k Saiovi, aby mu mohl pomoct ji nést. Potom ukázal zhruba směr, kudy se mají ubírat, pokud chtějí najít vědce.
"Poznáte to, je to kus cesty, ale pokud půjdete tímhle směrem, neměli byste to minout. To, co tam dělají, je celkem velký, takže i když budete trochu mimo, všimnete si toho," dodal celkem záhadně, protože neupřesnil, co velké že tam vědci dělají.
"Dobře, díky... ha, vidíte! Říkal jsem vám to, vy bezvěrci!" naparoval se Kyouhei, jehož mise začínala být úspěšná, nebo to aspoň tak vypadalo. Byl už zas plný energie. "Tak vpřed!" máchl zanpakutou a vydal se svým neumělým shunpem do lesa.

Ryuuka Hosentsu

Tak, Sai nás očividně opustil. "Beztak nás po cestě na to blbé místo budou zastavovat Shinigami s tím že jsou zranění.. a nakonec na to místo dojde jen ten blázen Kyouhei." Pomyslel jsem si a s upřeným pohledem vyslechl to co řekl. Nad myšlenkou, že to, co tam dělají, je celkem velké, jsem se nijak nepozastavoval. Ta záhada z jeho strany mi ani nedošla, tudíž jsem to ani jako záhadu nebral žejo. "Saii, uvidíme se ;-) a mimochodem.." Pronesl jsem k němu a ještě dodal. "Dávej na sebe pozor." Tuhle větu jsem dodal hlavně kvůli tomu, že jsem těm dvěma tak moc nevěřil, jak by si asi zasloužili. No což, mělj sem z nich prostě špatný pocit. "Jasně, šéfíku" Poté jsem se rozběhl za Kyouheiem tak, abych s nim držel krok.

Sai Kazuma

Dívku jsem vzal pod svá ochranná křídla, což není myšleno doslova, jelikož žádné křídla na zádech nemám, ale to je asi jasné. Poté co sdělil shinigami jenž přišel s dívkou informace ostatním proletělo mi rychlé hlavou: "Mnoho jim toho teda neřekl". Ryuu mi pověděl abych na sebe dával pozor a já mu na to jen přikývl hlavou. Sice jsou to shinigami, ale to neznamená, že se jim dá vše věřit. Ženu jsem si opatrně hodil na zadá a řekl tichým hlasem. Tak myslím že bychom mohli jít. Poté jsem se vydal na cestu zpět do Seireitei směrem kterým jsem sem přišel, teda doufám že jdu správně, protože to nevím stoprocentně.

Sai -> Muž přikývl. Ne že by dívka byla těžká, ale ono se to pronese, po pár desítkách kilometrů, takže byl rád, že má pomocníka. "Smím znát vaše jméno a divizi? Promiňte mi, je to už dlouho, co jsem byl v Seireitei, vypadá to, že se toho hodně změnilo..." pronesl zdvořile. Při hovoru pokračoval v rychlé chůzi směrem k Seireitei.

Kyouhei

svištěl džunglí jako Tarzan s novou vervou. Zpráva o vědcích mu nalila energii do žil a on tam teď chtěl být co nejdřív, když konečně věděl, kam vlastně jde! Se směrem si moc hlavu nelámal, prostě běžel za nosem a doufal, že jsou ostatní za ním. Místy se do cesty postavilo nějaké křoví, ale přece nesměl uhnout ze správného směru? Takže mlází nemlází, šel skrz a zanechával za sebou celkem pěknou cestičku pro ostatní.

Sai Kazuma

Kráčel jsem dál s dívkou na zádech a po boku neznámého shinigami. Když už jsme spolu cestovali, napadlo mě, že bych se mohl optat na jeho jméno a vytáhnout z něj nějaké informace, jelikož jak už jsem jednou řekl, nemůžu věřit všem a navíc někomu koho jsem teprve před pár minutami potkal. Nicméně mě muž předběhl a zeptal se jako první, asi jsem nad tím moc dlouho uvažoval a zbytečně nad tím váhal. Pootočil jsem hlavou na shinigamiho abych se mu díval do očí a pověděl. Jmenuju se Sai a jsem z jedenácté divize. Chvíli jsem šel potichu dál a poté se konečně zeptal. A jak se vůbec jmenujete vy? Hned na to za pár sekund jsem se ho zeptal na další věc. Co jste vůbec dělali mimo Seireitei? Doufám, že to do Seireitei už není taková dálka. Nebaví mě udržovat konverzaci. V tomhle jsem nikdy nebyl dobrý a snažil se tomu co nejvíce vyhýbat. Většinou nechávám mluvit ostatní a já jen poslouchám a říkám něco jako: "Aha".

Shizuro

No jo Kyouhei měl pro jednou štěstí. Připadá mi jako skunk. A mi ostatní jsme jenom smrad co se za ním vleče a dělá vše za něj. Shunpem jsem vyrazil za ním, aby se nám ještě neztratil. Má teď aspoň lepší nálada a nechává aspoň za sebou cestu. Doufám, že se drží pořád směru. řekl jsem si pro sebe. Kapitán Ryuuka byl předemnou a jestliže on neměnil kurz, tak jsem se nemusel bát. Jenomže co když Ryuuka je v orientování stejný jako Kyouhei? Když si vezmeme všechny ty díry do kterých spadl a větve, které mu párkrát upravily obličej, tak na tom s Kyouheiem budou podobně. No, ale protentokrát jim budu důvěřovat.

Sai -> "Já jsem Iwao, Iwao Ishiyama, z deváté divize. Co jsme dělali mimo Seireitei... no původně jsme byli na hlídce na západní věci při okraji Soul Society, ale co se dělo potom, to ani já sám moc nevím..." zavrtěl hlavou a trochu se otřásl. Podíval se s obavami na dívku, kterou Sai nesl.
(až si s ním už nebudeš chtít povídat, tak normálně napiš, že je Seireitei na dohled a budeme pokračovat tam :-) Sice časově to souhlasit asi nebude, ale koho to zajímá :-D)

Kyouhei

Po nějaké době mu opět začaly docházet síly, protože adrenalin vyprchal a vrátila se únava.
"Jsem unavenej... kde ty vědci sakra jsou? Už bysem to měl celkem rád za sebou..." Podle něho dva dny na misi pro záchranu světa byly až až. Ale zase měl štěstí! Najednou vás něco uhodilo, bylo to jako vlna. Nevěděli jste čeho, ale rozhodlě to vypadalo na něco velkého, co by mohli dělat vědci. Bylo to jako tlaková vlna, jenže způsobená nějakým druhem spirituální energie. Aspoň tak si to ti chytřejší z vás mohli vyložit. Kyouheie to jen doslova porazilo na zem, takže kecnul na zadek, a překvapeně vyjeknul.
"Do háje, co to...?!"