Back To The Seireitei

Yoshiro -> Ten chlap se psychácky smál a potom si sundal pásku, kterou měl přes oko. Reiatsu, které z něho v tu chvíli vytrysklo, bylo... nečekané. Žlutý sloup pulzující, divoké energie tě zaplavil. Potom si jen viděl, jak se ten chlap na tebe vrhá s napřaženým mečem...

Akio -> Muž se jenom němě díval, jak odcházíš, ještě se ti poklonil na rozloučenou. K divizi jsi to ale měl poměrně daleko, jelikož jsi byl někde v Rukongai. Pomalu ti došlo, že jsi nedaleko od sídla rodu Ukitake, ale bylo to zvláštní, protože ač byly ulice kolem podobné, byly o hodně jiné, než když jsi tu byl naposled.

Razaki -> Ovšem než jsi došel k Yoshirovi, ke kterému jsi směřoval, narazil jsi do Yasumara. Právě se plížil kolem domu rodu Kuchiki, který byl nedaleko kasáren šesté divize (kde jsi teď snad byl...?). Když tě uviděl, zatvářil se, jako když... má smíšené pocity. Nicméně tě pozdravil slušně a s úsměvem.
"Zdravím, Izumi-fukutaichou!" Přestal také s činností, kterou právě dělal... Plížení a nahlížení do oken přece nebylo vhodné pro kapitána!

Izumi Razaki

Vyrazil jsem rychle, zdálo se, že je Yoshiro v nebezpečí, ale v tu chvíli mě oslovil známý hlas... otočil jsem se a ejhle. Eh... Kuchiki-taicho řekl jsem jenom. Trochu mě zarazil, vypadal totiž, jako kdyby si zašel na piknik. Vy... asi neumíte léčit co taicho? Měl jsem tu trochu nedorozumění s jedním pravěkým shinigami... řekl jsem

Yoshiro

Tohle bylo opravdu hrozivé. Ten chlápek snad aktivoval bankai nebo co? Blbost, vždyť nic neřekl. Yoshiro se trošku roztřásl. Bylo to nevhodné pro kapitána, ale co byl ten rolničkovlas zač?! Yoshiro se nechtěl nechat převálcovat první ranou. Použil tedy shunpo, aby se trochu vzdálil. Dostal se na střechu, kde byla ta růžová věc. Samozřejmě si to neuvědomil. Znovu sekl vzduchem proti Kenpachimu. "Andělská čepel!" Z meče vyletělo znovu několik mečů, které si to mířily přímo na Kenpachiho.

Satoshi
Hollow nakonec promluvil, takže se mé předpoklady potvrdily, že tohle bude hollow na úrovni Vasto Lorde. Co zde pohledávám... Nevím, zdali je to uvěřitelné, ale věřím, že hollow, který není hnán primitivními instinkty boje to pochopí. řekl jsem něco jako poklonu a započal jsem Byl jsem sem vržen časoprostorovou Gargantou, kterou jsme já a několik dalších společníků chtěli proniknout do minulosti, před určitou událost. Avšak předpokládám, že pokus se úplně nevydařil a tak jsme se dostali příliš daleko do minulosti... Aspoň si mohu být jistý, že mí společníci zde nejsou, takže se nemusíte nijak alarmovat, že by někdo zaútočil. vysvětlil jsem a začal jsem přemýšlet, protože ten hollow mi někoho připomínal... cítil jsem z něj podobnost s "Ludvíkem", ale zatím jsem nechal hollowa mluvit podle sebe.

Razaki -> "No, když už o tom mluvíte, tak léčit trochu umím!" ohradil se Yasumaru. Když vedl nováčky, naučil se základy lékařského kida, aby je nemusel v jednom kuse posílat do nemocnice, jelikož nováčci se zraňovali snad i při ustýlání postele. "Pomůžu vám, jestli chcete..." nabídl se opatrně, protože nevěděl, jestli zrovna od něj Razaki pomoc přijme.

Yoshiro -> Růžovovlasá holčička se na něj usmála.
"Díky, že si tak pěkně hraješ s Ken-chanem!" Vypadalo to, že má na srdci ještě něco, ale to si zatím nechala pro sebe. "S dnešníma kapitánama má zakázáno si hrát, víš?" Vtom už se zezdola ozval ten velký muž.
"Tak neutíkej a bojuj, srabe! Teď tě tak snadno nepustím!" S tím se začala budova, na které jste stáli, hroutit a padat do prachu a trosek, protože ji ten chlap ničil. Asi to pro něj bylo snazší než vyskočit nahoru, kdo ví. Opodál se ti další dva na to dál jen dívali.
"Kapitán se do toho nějak vžívá," poznamenal máňa s trochou obavy v hlase.
"To teda jo. Jsem fakt zvědavej, kdo to pak bude uklízet. A kdo bude uklízet toho bělovlase. Ale musí se nechat, že je silnější, než jsem čekal..." odpověděl plešoun a sledoval, co bude dál

Yoshiro

Chtěl říct něco jako, že to vůbec nic není a nemusí mu děkovat, ale lhal by, protože ta gorila byla fakt drsná a měl s ním velký problémy. Když Kenpachi začal ničit budovu, na které stáli, chytil růžovou věc a hodil si jí na rameno, aby jí zachránil před pádem budovy. Shunpem se přesunul naproti a položil jí tam. Pak prostě seskočil dolů za tím chlápkem. Chvíli se na něj tak koukal a pak použil svoje nejrychlejší shunpo, aby se mu dostal do zad. Sekl ho zezadu do obou nohou tak, aby mu znemožnil pohyb.

Izumi Razaki

Myslím, že vaši pomoc rád přijmu... řekl jsem, ale úmyslně jsem neřekl Vaši. On to stejně nepoznal a mě to udělalo trochu líp. Tihle pravěci shinigami mají větší páru, než jsem čekal, ten co měl místo hlavy Ananas na mě vytáhl dokonce bankai... dodal jsem

Raiden

Takže začalo to asi tak, že byl pověřen společně s bandou dalších Shinigami k pomoci v dalším pokusi Mistra mutanta alias Satoshiho. Už celkově se mu nelíbilo narušování minulosti, ale což, měl aspoň příležitost si připomenout dětství. Jen doufal, že se tam někde nepropíchne, v případě, že je to vrátí o méně než 216 let. No takže jakmile je vyplivla ta jeho supermegaultradementní garganta, rozplácl se kdesi v lese a ztratil vědomí. Zajímavé bylo, že mezi tím co byl v limbu měl zmatené myšlení. Představoval si, že je jako Kasumi v zástěře a že si sám pro sebe vařil. Bylo to prostě na hlavu. Ovšem to ještě netušil co ho mělo očekávat v reálu. Jakmile se začal probírat zaslechl: "Ehm, ehm." Jako, kdyby to bylo jen obyčejné "Ehm...ehm" tak by byl v klidu, ale tohle bylo, u všech zanpakuto, jeho "EHM.... EHM...! Prudce se obrátil, sedl si a spatřil.... sám sebe! Nastala chvíle paniky. Hleděl na své tělo a po tváři mu spadla kapka potu. "Co to má krucinál být," zaklel, ale následně se zděsil ještě více. Jeho hlásek byl stejný jako hlásek jeho nastávající. Konečně se podíval na své ruce a zbytek těla. Pomalu mu začínalo docházet co se nejspíš královsky podělalo. Prudce se zahleděl k nebi a zařval: "SATOSHI! TY VO*E!!!!" Po chvilce se uklidnil a pohlédl na Kasumi. "To vždycky máš sny o tom jak mi vaříš?" zamumlal jejím hláskem. Nikdy si nemyslel, že mu Kasumi někdy bude nepříjemná, ale tohle bylo něco úplně podivného až to hraničilo s demencí když mluvil jako žena.

Kasumi Haruka

Jak se Raiden vzbudil a velmi, velmi, velmi hlasitě zařval jméno toho pomateného génia a k tomu dodal ještě něco celkem neslušného, co celkově znělo dosti naštvaně, pousmála se. Byl to skvělý pocit, že na Satoshiho očividně není naštvaná sama. Teď už ho trest nemine. Pomyslela si. Po té k němu... k ní?... přisedla do tureckého sedu a zavrtěla hlavou. Tak tohle na mě nesváděj. Tvé sny jsou tvé sny a mé sny zase mé. Odvětila a užívala si toho, jak je z toho všeho Raiden ještě nějak zmaten. Pak ale přišel čas posunout se dál. Má představa dalšího postupu je asi taková.... Půjdeme do Seireitei a najdeme Satoshiho.... doufám, že tam bude... aby to mohl všechno dát zase do pořádku. Myslím... že nebudeš proti? Předložila mu svůj geniální plán a byla si jistá, že s tím bude souhlasit.

Raiden

Chvíli se ještě zmateně díval na své tělo s duší Kasumi a nakonec se podrbal ve vlasech které právě měl. "No... nejspíš máš pravdu no," vypadlo z něho k tomu jejímu plánu. Pomalu vstal a pak sám sobě nabídl ruku. Jakmile oba stáli na nohou mu hlavou bleskla ďábelská myšlenka. Rychle obejmul své tělo a políbil Kasumi v jeho těle na rty. Chtěl vědět jak se Kasumi cítila když jí on sám líbal. No a když už mu to stačilo, tak se odtáhl a andělsky se na Kasumi usmál. "Gomene, chtěl jsem něco otestovat," pronesl jejím hláskem a nabídl jí ruku jako správně vychovaná... dáma. "Půjdeme?" dodal ještě.

Kasumi Haruka

Usmála se, když už bylo jasné, jak to teďkon bude dál. Příjmula nabídku pomocné ruky a postavila se zase na nohy. Nečekaný Raidenův následný výpad jí, jak to říct, překvapil. Ale zdaleka ne tak, jako když poprvé viděla sama sebe bez zrcadla, či něčeho podobného. Tak něco otestovat. Je mi to jasné. Hlesla klidně a mile se usmála. Na výzvu jen souhlasně kývla a po chvíli se ohlédla na směr jejich cesty. Něco mi tu nehraje... Támhle ten strom si nepamatuji. Pomyslela si a pak se vydala tím směrem, při čemž se po pár krocích obrátila na Raidena, zda jí následuje.

Raiden

Usmál se na Kasumi a společně vedle ní začal kráčet. Bohužel měl teď kratší nožičky, takže než se dokázal zase normálně pohybovat chvilku mu to trvalo. Jakmile získal určitou stabilitu, chytil se svého těla za ruku a rozhlédl se. "Fíha, tady ten les mi příjde takový... jinatší. Nepamatuju si, že by byl někdy tak krásně uklizený a neporušený. Tady jsem kdysi zkoušel Shikai," pronesl jen tak pro zajímavost a vykračoval si dál. "Takže... co teď uděláme? Najdeme Satoshiho, rozbijeme mu tlamu a pak nás snad vrátí zase do normálních těl? Jako ne že by se mi to nelíbilo být v tvém těle, ale nechci být takto na naší svatbě," smutně se pousmál a zahleděl se do korun stromů.

Mya---> Asi v půli cesty se celý průvod, který tě v okovech vedl, zastavil. Před vámi stál bělovlasý trpaslík, oblečený v haori 10. divize a vedle něj stála velmi vnadná zrzka. Muž který tě doprovází uctivě svého kapitána pozdraví a pak mu něco pošeptá. Trpaslík si tě přeměří pohledem. Zajímavé...odveďte jí do mé kanceláře! Pak zamíří do kanceláře a vy za ním. Bylo těžké poznat, co si ten trpaslík myslel a mohlo bát taky docela dobře možné, že tě vede do vězení.

Satoshi---> Tvé řeči s hollowem ani nehnou. Nebudu se tvářit, že vás chápu, protože mi přijdete jako naprostý šílenec. Je mi upřímně jedno, odkud jste přišel, nebo z jaké doby. Pokud se odsud chcete dostat, můžu vám otevřít gargantu. Shinigami v těchto končinách nemají hezký život... Satoshi pocítil, že se v okolí začínají kupit hollow. Většinou nižších úrovní, ale vycítil i pár se slušným potenciálem, stát se Vasto Lorde, avšak vypadá to, že hollow to nijak nezaujalo.

Akio

Bylo to podivné...poznával Seireitei, ale vše mu i tak přišlo...jiné...ulice, domy, lidé...ano ti nejvíce. Čím více se snažil vnímat okolní reiatsu, tím více si uvědomoval, že téměř nikoho nepoznává. Vše mu přišlo neznámé. Pak si uvědomil, že je nedaleko sídla Ukitake a tak se rozhodl si tam zajít ověřit jistou doměnku.

Myamoto Usagi

Pohledem jsem si přejela tu zvláští dvojici přede mnou. Takže tenhle prcek je jejich kapitánem? To bude asi dost nebezpečný, když se už ted stal kapitánem. Lehce jsem se poklonila na pozdrav. Tahle doba mě nepřesává překvapovat, ale bude někdo takový rozumět tomu, co mu chci říct? A dostanu se vůbec ke slovu? Trochu jsem zapochybovala, jestli mě vůbec mají v plánu vyslechnout, ale pokusit se o útěk ted, by bylo stejně k ničemu, když už jsem došla až sem. Koukla jsem se přes rameno, abych zjistila kolik shinigami, kteří mě našli u jezírka, jde vlastně s námi a poté jsem vyrazila za bělovláskem.

Kasumi Haruka

Nemohla nic než souhlasit. Taky se jí to tu zdálo takové jiné. Takové neznámé a zmatené a ano, i takové uklizenější. Ale třeba se jí to jen zdálo. Na severní straně Společenství byla posledně, když byla vyslána k Severní věži na jeho kraji. Teď.... ho musíme hlavně najít. Pak už to bude jednodušší. Doufám. Ale následky bych ho nechala nést až tohle vrátí do normálu. Pro naše dobro... Šeptla poslední větu. Chápu, jak to myslíš. Taky jsem radši ve své živlu, tedy v tomhle případě ve svém těle. Snažila se trochu uvolnit atmosféru. Taky se jí zdálo, že k tomu všemu by nebylo na škodu, kdyby přidali trochu na tempu. Čím dřív se tohle vyřeší, tím líp asi pro všechny a pro všechno. Asi bychom mohli zrychlit. Kdo ví, jak dlouho ho budeme ještě potom hledat. Co myslíš?

Raiden

Pomalu šklobrtal za svým tělem a prohlížel si okolí. Fakt to tu bylo podobné tomu před co zdevastoval před určitou řádkou let. Ale což, aspoň ještě jednou viděl to co za pár let už nejspíš nemělo existovat. "Jo... bude pykat, ale teď si pospěšme.... přejdeme do Shunpo modu!" zavelel Kasuminým hlasem a použil Shunpo, aby se začali rychleji pohybovat směrem k místům kde mělo být současné Seireitei. Sem tam se odrazil od nějakého stromu a zase zmizel kupředu. Jenže nějak si neuvědomil, že za sebou táhne své těžké tělo, takže Kasumi omylem pustil a cestoval sám. Když si to uvědomil, tak ovšem zastavil a pěkně poslušně a vychovaně čekal.

Kasumi

Fajn, shunpo.... nemělo by..... nijak složité. Pomyslela si, ale než se stihla vzpamatovat, Raiden už se vzal za slovo a shunpoval si to kamsi pryč lesem. Pokrčila rameny a jak nejrychleji mohla, vyrazila za ním. I když se jí vlastně už na začátku ztratil z dohledu, mohla sledovat stopy reiatsu, nebo prostě jen jít směrem k Seireitei. Jen tiše doufala, že ho napadne zastavit, protože ho jaksi nestíhala. Naštěstí byl ale Raiden střízlivý, takže ho po nějaké chvíli zahlédla a zastavila se u něj. Promiň, trochu zdržuji. Hlesla a podívala se přes les kupředu. Zdálo se, že jsou již opravdu blízko. Tak jdeme. A bez dalšího čekání opět vyrazila na cestu.

Mya---> Trpaslík tě dovede až do své kanceláře. Když všichni vstoupíte, pokyne členům své divize, aby se stáhli. Pak se posadí za stůl a provrtá tě pohledem. Dobrá...můžete to divadélko zkončit. Silně pochybuji, že pro mě něco máte, spíše to vidím na pokus, jak se z toho vykecat a musím uznat, že vcelku dobrý...to haori...vypadá opravdu pravě... Kývne na svou podkapitánku a ta opustí místnost. Takže...trocha upřímnosti by neškodila...Začneme jménem, hodností a organizací pro kterou pracujete, pak přejdeme k tomu, za jakým účelem jste se převlékla do Haori kapitána 9. divize. Abyste neřekla, že jsem nezdvořák..představím se první...Tōshirō Hitsugaya...kapitán 10. divize..jak už jste si asi všimla. Prohrábne si vlasy.

Raiden a Kasumi---> Vaše rychlá shunpa vám dopomohla překonat onu vzdálenost velmi rychle. To co by jiní kráčeli půl hodiny, vám nezabralo víc než pár minut. Pak jste to uviděli....TEN..nejobyčejnější pohled, který se vám mohl naskytnout. Opravdu, nepřibyl tu žádný lunapark, ulicemi se neprocházela Godzilla ani neprobíhali žádné boje. Bylo to prostě normální Seireitei, jaké jste ho vídali dnes a denně, jen s malými rozdíly, které jste z této dálky nemohli poznat. Co jste však také nemohli poznat..byla Reiatsu. Až na pár reiatsu, která patřila zbývajícím členům výpravy, jste nepoznali žádné. Bylo to divné, ale mnohé to napovídalo.

Yoshiro -> Tomu chlapovi snad zranění dělala radost. Jakmile jsi ho sekl, jako by se pro boj ještě víc zapálil. Pravda, měl teď problémy se hýbat a koordinovat pohyby, ale vydržel víc, než by asi obyčejný shinigami měl. Sekl po tobě a vzal tím sekem i kus budovy, který ještě stál.

Razaki -> Yasumaru se tedy mírně poklonil a jal se léčit tvá zranění. Nebyl to žádný zázrak, ale v podstatě v tom málu, co uměl, byl dobrý, takový poctivý základ.

Akio -> Sídlo tvého klanu bylo v podstatě jedno z mála míst, která se nezměnila. I když možná do okolí nevyzařovalo auru prázdnoty, na kterou jsi byl zvyklý. Zajímavé...

Yoshiro

Právě ztratil další půlku svého oblečení (Miši: On je zase nahej?!) a také získal moc pěkné sečné zranění na hrudi a na pravé ruce. Hodně to bolelo a Yoshiro věděl, že jestli brzo nedostane zdravotnickou pomoc, nejspíš vykrvácí (zranění na ruce hodně krvácelo). Sykl bolestí a pevně uchopil zanpakuto, kterou nastavil před sebe. Pomalu se mu mlžilo vidění a ten chlápek vypadal, že vážně nehodlá přestat. Nechtěl to použít, ale tenhle chlápek mu nedal na výběr. "BAN KAI!!!" Vykřikl. Yoshirova duševní energie vyletěla do všech směrů. Stál tam s andělskými křídly a dlouhými bílými vlasy. "Nebeský anděl..!" Pronesl epicky a znovu se napřáhl k seknutí. Doufal, že poslednímu. "Tenshi, zřekni se své čistoty .... A NIČ!!" Sekl.. Všechen zvuk okolo utichl a na Kenpachiho se právě hrnul Yoshirův nejsilnější útok. Při střetu s ním to prostě vybouchlo. Yoshirův bankai se deaktivoval a Yoshiro odletěl k plešce a máničce. V bezvědomí.

Akio

Koukal na rodné sídlo. Nebylo...prázdné...což jen potvrzovalo neblahou doměnku. Jeho otec nechal sídlo uzavřít někdy v době jeho narození a také jej nechal opatřit ochraným kiddo, ale nyní...tam stálo...a nebylo prázdné. To musí znamenat, že se náš výlet do minulosti troškičku protáhl...vysvětluje to, proč tu cítím známé jen reiatsu...táty! Akio se zamyšleně dival do prázdna. Teď mu to došlo...jeho otec...živý...někde tam v Seireitei...bylo tolik věci, co mu chtěl říci a tolik problémů za něž se chtěl omluvit, ale nemohl. Nemohl tam nakráčet a oznámit mu: "Hele já jsme tvůj syn, který se ještě nanarodil! Promiň mi ten kečup co za asi 50 let rozleju v kuchyni a za to že jsem skoro podpálil dům." Akio se zamyslel. Jestli je tohle minulost...nesmím se nechat odhalit. Musím se zamíchat mezi řadové členy. Bleskurychle si svlékne haori a začne přemýšlet, kam jej schovat. Pak jej napadna uvolněná parketa v otcově domě, kterou jako chlapec objevil. Vyrazil tedy k onomu místu a doufal, že ten dům už stojí.

Myamoto Usagi

Na mé tváři se obejví malý úsměv, když zdejší kapitán desáté divize začne mluvit. Tohle vypadá možná lépe, než jsem čekala. Aspon mám jistotu, že nemluvim s hlupákem....sice prokoukl moji lež a je inteligentní, ale jestli mi bude věřit, to je úplně něco jiného..........stejně to nepoznám, dokud to nevyzkouším a navíc zavedl mě do své kanceláře i když veděl, že klamu jeho podřízené, takže si mě chce vyslechnout...pravděpodobně... Velice mě těší, že vás poznávám Hitsugaya-taichou. Mé jméno je Myamoto Usagi. Za to že jsem lhala vašim lidem se omlouvám, ale oni by mi určitě nevěřili a možná by se na mě pokusili zaútočit, ale já nemám důvod s vámi bojovat. Nechala jsem se za vámi dovést, protože jsem doufala, že to snad vy pochopíte. Jsem kapitánkou 9.divize Gotei 13, ale nepocházím z této doby. Náš kapitán 12.divize vytvořil zvláštní gargantu, kterou jsme se měli vrátit v čase o několik dní, aby jsme zabránili velké bitvě ve které přišlo mnoho našich shinigami o život. Když jsme ale procházeli gargantou, něco se pokazila a mě to vyhodilo do prostor vašich kasáren. Nevím, jak daleko do minulosti jsem se dostala a snad v této době skončili i moji společníci. Nemám žádný důkaz, kterým bych tuto svou verzy mohla potvrit, ale proč bych vám ted měla lhát? Obzvláště, když už jsem si nechala dát tohle. Nadzvedla jsem na okamžik svázané ruce čekala na jeho reakci.

Izumi Razaki

Chvíli jsem čekal v klidu a díval se, jak jde léčení kapitánovi od ruky. Když už to vypadalo, že jsem v nějaké použitelné formě tak jsem zvedl hlavu a pronesl: Díky taicho, ale myslím, že teď je potřeba pomoci Yoshirovi, zdá se, že bojuje s někým hodně silným... dořekl jsem, nečekal na něj a vyrazil na pomoc svému příteli

Yoshiro -> Ti dva, kterým jsi přelítl přes nos a rozplácl se pak o strom, jen němě civěli. Potom máňa zakoktal.
"Tak že by to fakt byl kapitán...?" Pleška byl neméně překvapený.
"To reiatsu, měl i bankai... ale kapitán to přece není, nejsem blbej, ne? Dyť ho neznáme vůbec! tady se šije nějaká čertovina..." Ti dva tam tedy polemizovali nad tvým nehybným tělem, nad kterým se skláněli. Zatím se růžovovlasá holčička zasmála a seskočila z jiné budovy, na které teď stála.
"Hahaha, Ken-chan dostal na zadek!" přidřepla si k velkému muži a začala ho tahat za vlasy. Ten samozřejmě ležel na zemi a nehýbal se... útok bankai byl na něj trochu moc. Byl však při vědomí... a opravdu nebyl pobavený.
"Jaktože měl ten bastard bankai?!" zasípal s námahou.
"Přece to byl kapitán!"
"Cože? Yachiru, přestaň mlít blbosti."
"Ale jo! Kapitán z budoucnosti, copak jsi ho vůbec neposlouchal?" řekla mu na to, jako by se nechumelilo. Pro její mladou mysl zřejmě nebylo zas tak složité pojmout, že by se někdo vrátil časem. A byla i dost chytrá na to, aby věděla, co se tím myslí. Ken-chanovi to však stále hlava nebrala... možná to bylo jeho momentálně nepoužitelným stavem.

Yasumaru

na chvíli zaváhal, ale potom usoudil, že bezpečí kapitána Gotei 13 je důležitější než jeho zlé dvojče/děda. Vydal se tedy s mírným odstupem za Razakim s tím, že jeho osobní věci zatím počkají.

Izumi Razaki

Běžel jsem co nejrychleji co jsem mohl a cestou jsem ani moc nevnímal, že to nebezpečí už zřejmě není tak úplně akutní jako bylo. Nakonec jsem doběhl až k místu boje (sice to chvíli trvalo). Uviděl jsem tam několik pravěkých shinigami a bezvládné tělo kapitána Yoshira. Nevěděl jsem co se stalo, viděl jsem jen, že na něj byli 4... Hej vy tři! Běžte od něj dál! zakřičel jsem a dopadl vedle Yoshira...