Back To The Seireitei

Akisha---> Měla si docela štěstí, že ses objevila tak vysoko, jelikož jsi dokázala uvidět pár dalších objevšich se shinigami, i když jsi necítila jejich reiatsu...byli daleko. Jeden dopadl do kasáren 10. divize, jeden do kasáren 6. další popadali různě po seireitei. Bylo na tobě koho jít hledat. Na Soukyoku bylo prázdno, nikdo si tě nejspíše něvšiml.

Yoshiro---> Najednou si vycítil směs silných reiatsu a jednoho monstrózního. Když se Yoshiro otočil stála tam snad nejpodivnější skupinka lidí, kterou kdy viděl. Úplně napravo byl muž velmi nevšedního vzhledu. Šlo vidět, že o sebe velice pečoval - upravené nehty, do mikáda střižené vlasy a červenožluté peří na obočí, jenž vyhlíželo extravagantně. Onen muž ihned začal komentovat celý Yoshirův vzhled a nutno říct, že měl dosti výhrady k jeho účesu.
Hned vedle něj stál jiný muž a ten pro změnu vlasy neměl vůbec, navíc jeho naleštěná palice házela Yoshirovi prasátka do obličeje. Onen muž vypadal, že by se nejradši na Yoshira vrhnul, ale nejspíš čekal na rozkazy.
Zbývající dva - malá dívčina a asi dvoumetrový kapitán 11. divize na jehož tváři se místo bez jizev téměř nenacházelo. Pozoruhodný však byl jeho účes do hvězdičky, který byl velice originálně zakončen rolničkami. Z onoho muže šlo největší reiatsu. Onen muž natáhl meč a promluvil. Hej ty...cítím, že jsi silný!! Vyzívám tě na souboj na život a na smrt!!! Muži vedle něj se však začali dušovat, že je to zbytečné, že jej zvládnou sami!

Izanagi---> Nestihl si však odejít daleko. Odchytila tě silná, ale jemná ruka a přitáhla si tě zpět. A kterýpak vy jste? Poznamenala žena a pod očima se jí objevili ruměnce. Než však stihneš odpovědět, vykřikne trpaslík. Také by mě to zajímalo! A ty toho nech Rangiku!!! Hlaste se...jméno, divize hodnost!!! Trpaslík vypadal dosti temperamentně.

Mya---> Muži na tebe zírali dosti nevěřícně, přeci jen tě neznali, měla si haori 9. divize a byla jsi celá mokrá. Nacházíte se v kasárnách 10. divize, ale to byste mohl vědět. Nicméně kdo jste, co tady chcete a kde jste vzala to haori?!! A radím vám rozmýšlejte než odpovíte...jsme připraveni vyhlásit okamžitý poplach a jsme v přesile! Všichni jenž tě obklopili měli vážně ruce na zanpakuto, ti nedočkavější je již drželi vytáhnuté.

Satoshi---> Kráčel jsi dál a dál...ostatní jsi stále nikde necítil. Cítil jsi akorát přítomnost hollow, ale ti se drželi povětšinou v dáli, v respektu z tvého reiatsu. Jen pár silnějších Adjuchas, kteří byli dost odvážní, se přiblížilo na dohled. Dál však nepokračovali. Tvé pátrání po Las Noches nebylo zrovna úspěšné a nikde si neviděl ani věžičku. Mohl jsi být někde daleko ve světě HM nebo taky jen za písečnou dunou.

Raiden a Sode ---> Společně jste se přihlásili na tuto misi a společně jste také vydali časogargantou. Spolu jste byli i při kolapsu oné garganty a láska přenáší mnohé...někdy až příliš moc.....Vzbudili jste se nejpodivněji ve svém životě. Každý z vás koukal na sama sebe a pritom to nebyl odraz či zrcadlo. Bylo zajímavé Sledovat sám sebe a také divné. Nacházeli jste se uprostřed lesa a měli jste prohozené vědomí.(Malý postih..to se spraví..jen nevím kdy )

Yasumaru--->Tvůj dopad byl velmi velmi tvrdý. Rozplácl ses totiž na jistém tvrdohlavém kapitánovi 6. divize, který se zrovna procháel ve svém rodném sídle.

Yoshiro

Zastavil se a prohlídl si Y.M.C.A. Chvíli na ně koukal. Vypadali všichni jako banda tupců. Hlavně ten plešoun a ten kapitá....Kapitán? Počkat. Tohle bylo trochu divný. Tohoto kapitána neznal. To jako babka povýšila někoho novýho? Počkat. Vždyť vlastně letěli tou duhou.. Určitě se museli dostat do nějakýho jinýho časovýho období. Klasika. Satoshi to podělal. Yoshiro neměl moc čas facepalmovat, protože reiatsu toho rolničky bylo fakt drsný. Jen se na něj podíval chladným pohledem. (protože naši kapitáni jsou samozřejmě daleko drsnější než ti, co jsou v anime) "Jdi mi z cesty nebo tě zabiju." Ano, opravdu to k Yoshirovi nesedí ani mě, ale měl naspěch a navíc jsme ve filleru, takže si to může dovolit.

Renji

Tupě hleděl na Razakiho. "A myslíš, že ti to jako sežeru? Chceš ze mě zase dělat debila?" Už toho měl dost a nechtěl poslouchat další kecy. Napřáhl se se svým mečem. "Hoero, Zabimaru!!" Vykřikl a jeho meč se prodloužil. Letěl přímo na Razakiho.

Kuchiki Byakuya

Zrovna se procházel po svém krásném Kuchiki sídle, když v tom mu na hlavu spadl nějakej chlápek. Byakuya byl rozpláclý na zemi. Ve tváři měl však stále svůj chladný výraz bez jediné emoce.

Izumi Razaki

Jen tak tak jsem stačil ushunpnout stranou. Jo, promiň, nemůžu si pomoct... mimochodem, kdo je tvůj kadeřník? zeptal jsem se ho. Vytáhl jsem svoje zanpakuto a připravil se na jeho další útok. Jeho útok mě trochu překvapil, zdálo se, že je spíš na útoky na dálku... to se mi tak moc nelíbilo...

Satoshi
Všiml jsem si kolem probíhajících hollowů, kteří se nějak neměli k tomu, aby se přiblížili. Vidím, že na cestu se nebudu moct zeptat... pomyslel jsem si Jestli stále nevidím nic, tak to může znamenat jedině, že jsem na odvrácené straně Hueco Mundo... Škoda, že tady nemám svoji motorku... zalitoval jsem trochu, ale rozhodl jsem se pokračovat, v takovém klidu se lépe přemýšlí.

Yoshiro -> Ten muž s rolničkami na vlasech vypadal, že tohle je ta nejšťastnější věc, co se mu stala v posledních několika měsících. Chechtal se jak na lesy, asi mu to opravdu udělalo radost. Vytáhl meč. Byl plný zubů, nerovný, vypadal proti jiným zanpakutou tak trochu... mrtvě. "Tak jo, jdeme na to!" zařval muž. Ovšem to už jsi slyšel jen tlumeně. Zjistil jsi totiž, že za jednu paži tě drží ten s pérama na oku, za druhou ten plešoun, a že tě odtáhli kousek od toho psychouše se zubatým mečem.
"Hele, brácho, asi si připadáš cool, ale vyzývat na souboj Zarakiho-taichou je hodně velká chyba, pravděpodobně tvoje poslední. Podle těch hadrů jsi tu novej, tak ti to radši říkám... Od něj dál. Nejsi náhodou ze čtvrtý divize?" šeptal ti rychle ten pleška.
"Hmm, hmm, to by souhlasilo. Vyzvat Zarakiho-taichou na souboj může opravdu jen idiot," přizvukoval mu hezoun. Mezitím v pozadí byl slyšet pištivý hlas růžovovlasé holčičky, která fandila velkému muži s rolničkama do nastávajícího souboje. Ten už řval, ať mu dají jeho protivníka, nebo je pozabíjí všechny.

Yasumaru

měl opravdu nejlepší úmysl zvrátit krutý osud Seireitei, i když moc nechápal, jak to chce Satoshi udělat. Ale to nebyla jeho starost, on jen chtěl trochu odčinit své váhání před rozhodující bitvou, které možná stálo několik nevinných životů!
Co se však dělo, to zcela nepobíral. Ani jednu část. Ale nejvíc tu, kdy spadl. Naštěstí na měkké, takže si neublížil. Ovšem po chvíli, i přes své otřesení, si uvědomil, že to měkké je nějaký člověk. Rychle tedy vyskočil, i když trochu vrávoral, a začal se omlouvat a pomáhal tomu člověku na nohy.
"Promiňte, vůbec nevím, co se to stalo, že bych byl náměsíčný a chodil ve spaní? Že bych..." ovšem jeho hlas a také myšlenky se vytratily, jakmile spatřil, kde je. Byl v doma, v sídle klanu Kuchiki, ale nemohl si nevšimnout drobných detailů, které byly špatně... a také ten muž před ním... Yasumaru byl velice udivený a zaražený. Neznámý, kterého srazil, mu totiž připadal trochu povědomý, i když zatím nevěděl odkud. A nesl znaky klanu Kuchiki... a také haori. Yasumaru jen zmateně zamrkal.

Yoshiro

Nejdříve se podíval na máničku a pak na plešounka. Chvíli si je prohlížel a pak se jim vytrhl. "Tohle je fakt jako špatnej sen. Jestli ten váš kapitán chce bojovat, pak ať je po jeho. Radši bych to taky vyřešil diplomaticky (ano, Yoshiro, a proto jsi mu řekl, ať jde z cesty nebo ho zabiješ, diplomate vole), ale mám blbej den a tenhle váš šašek mi stojí v cestě. Navíc.. Třeba si trochu vybiju vztek, ale neručím za to, v jakým stavu vám ho vrátím." Pak obrovskou rychlostí tasil meč a vypustil trošku víc reiatsu. "A abych se představil, Ruyichi Yoshiro, kapitán desáté divize." S chladným výrazem hleděl na rolničko-hlava. Fakt ho dneska všechno štvalo. Vůbec tu nemusel a hlavně neměl být. Kdyby ho Akio nezatáhl do duhy. Pak spadl a narazil a ještě teď ho bolej záda z toho, jak proletěl zdí. Měl chuť něco zabít.

Byakuya

Nějakým prapodivným způsobem se mu podařilo dostat zpod Yasumara. Postavil se a podíval se na něj. "Kdo jste a proč na mě padáte?" Zeptal se najednou chladně.

Renji

Vůbec nechápal tu narážku na vlasy. Podle sebe měl totiž jeden z nejlepších účesů v Seireitei. A nějakej divnej chlápek mu to rozhodně nemohl vyvrátit. Znovu se napřáhl a zase sekl tím svým mečem, který se prodloužil a letěl přímo na Razakiho.

Yoshiro -> Asi sis opravdu chtěl zabojovat. Pleška se podíval se zakroucením hlavy na máňu a ten jen pokrčil rameny. Bylo jim teď už celkem jasné, že tenhle nejspíš je od čtvrté divize, ovšem ani ne tak člen jako pacient v ústavu pro duševně choré.
"Třeba mu aspoň vylepší ten jeho účes," poznamenal načančaný chlápek. Pak se ti dva už jen dívali a čekali, co zbyde z bělovlasého blázna. Navýšení reiatsu toho s rolničkama na vlasech ještě víc rozveselilo. "Jo! Tohle by mohla být zábava! Už jsem si dlouho nezabojoval!" zařval, krvežíznivě se zazubil a vrhl se po tobě. Obrovskou silou po tobě sekl tím svým podivným mečem. Růžovovlasá holčička mu seděla na ramenou, jako by boje vůbec nebyly nebezpečné pro malé děti.

Yasumaru

Ten muž... Byl tohle snad opravdu sen? Tohle celé? Celý tento den? Musel být, nic mu totiž nedávalo smysl. Tak trochu mu připadalo, že se dívá sám na sebe, znal tuhle tvář ze zrcadla, ale nikdy se takhle netvářila. Tak vážně, zkušeně, chladně...
"No, já... já jsem... Kuchiki Yasumaru." Ano, byl naivní. Nedošlo mu, jak může být nebezpečné říct své pravé jméno podivným lidem ve svých snech! "Vy jste moje zlé dvojče?" zeptal se potom a čekal dychtivě na odpověď.

Izumi Razaki

Shunpnul jsem přímo proti úderu toho otravného vícekapitána. Nechal jsem jeho útok svést se po hraně mého meče a vrhl jsem se přímo na něj. Svým zanpakuto jsem zaútočil na ruku, ve které držel meč a dal jsem si velice záležet abych mu kolenem správně "pohladil" žaludek.

Yoshiro

Podíval se pod sebe. Zdálo se mu totiž, že tam něco zahlédl. ale asi se mu to fakt jen zdálo. Mezitím samozřejmě natáhl meč, aby vykryl útok toho šílenýho kapitána. Bylo mu jasný, že jestli je to kapitán jedenáctky, tak nebude žádnej slaboch, ale spoléhal taky na své síly, které nebyly rozhodně chabé.

Byakuya

Dost tupě se díval na Yasumara. Asi 3 minuty se na něj díval a pak promluvil. "Kuchiki.." Zavřel oči a ani se nepohnul. "Nepamatuji si na to, že by byl do rodiny přijat nějaký nový člen. Vysvětlete mi tedy, co to má znamenat." Celou dobu mluvil smrtelně vážně a fakt z něj šel strach. Chudinka naivní Yasu-chan.

Renji

Co nejspíš Razaki nečekal, bylo to, že se Renjiho zanpakuto vrátila do shikaiového neprodlouženého stavu strašně rychle. Když se k němu Razaki přiblížil s úmyslem nakopnutí žaludku, sekl proti němu, aby ho zastavil. Byl v souboji zkušený. Proto to byl nejspíš zástupce, že ano. Ale to i Razaki. (chichichi )

Izanagi

Když ho ty dva čapli, začínalo to pro něj být špatné. Moc neuměl lhát, i když tentokrát se překonal. Izaa..nabi ... Kenpachi .... Střelil od boku a hodně špatně. Jedenáctá divize .. Podívá se na Rangiku ... a pak níž... a pak už toho moc nevěděl....

Izumi Razaki

Zablokoval jsem jeho úder a usmál se. Tohle nebylo ale vůbec špatný! Klobouk dolů, pokud to takhle půjde dál, budu se snad muset začít snažit řekl jsem. Nějak jsem se musel radovat, už dlouho jsem nebojoval s někým, kdo nebyl
A) naprostý slaboch
B) arcipadouch s ohromující silou
Druhou rukou jsem mezitím namířil na něj
Hadō #124 BANG vykřikl jsem a čekal na jeho reakci. Nějaký hluboko zakořeněný smysl pro zvrácenost mě nutil dělat si z něj legraci... muselo to být genetické

Yoshiro -> Náraz byl o něco silnější, než jsi čekal, a to tě mohlo překvapit. Byl jsi už zkušený, takže jsi to ustál, ale i tak to byla nevídaná síla někoho, kdo nemyslí na to, aby mu zůstaly ještě nějaké síly na zítřek, nebo do další minuty. Mohl jsi z toho poznat, s jakým typem bojovníka máš právě tu čest. Takovou auru krvežíznivosti jsi snad nikdy nepocítil. Zatím nenavyšoval nijak své reiatsu, pouze se pořád tak psychopaticky usmíval. V povzdálí se mánička otočil čelem pryč.
"Asi se nebudu koukat. Nějak na to dneska nemám náladu," řekl celkem unuděně, ale trochu i znechuceně. "Och, škoda, že nekvetou sakury..." posteskl si při výhledu na pár stromů rostoucích opodál. Plešoun si právě otvíral flašku s nějakým pochybným pitím.
"Nojo, co naděláš, některý lidi si nenechaj poradit..." Sedl si a sledoval z bezpečné vzdálenosti souboj. Zatím ho ten šílenec celkem překvapoval - ještě žil.

Yasumaru

Ten tón na něj opravdu nepůsobil dobře. Nechápal, proč je na něj jeho dvojče tak zlé, i když je zlé, takže to asi tak má být.
"Jak jako přijat do rodiny, vždyť já jsem nejstarší... vlastně teď už jediný syn rodiny Kuchiki, vždyť jsem hlava klanu!" řekl smutným tónem a skoro jako by natahoval k pláči, asi jako dítě, kterému někdo rozdupal bábovičky.

Yoshiro

Jako jo, bylo to trochu drsnější, než čekal. Tak radši odskočil opodál, aby přemýšlel o taktice. Nicméně, tenhle chlápek nevypadal jako někdo, kdo ho nechá přemýšlet, tak se na to vykašlal a prostě vyrazil přímo proti němu. Teď naplno vypustil svoje reiatsu, který muselo máničce odhodit ty jeho paví pérka z oka a plešoun z toho musel vyplešatět. Yoshiro byl hodně rychlý a zaměřil svůj sek přímo proti hrudi toho chlápka.

Byakuya

Zakroutil hlavou. "Zdá se, že se nechápeme. Já jsem hlava rodiny Kuchiki. Kuchiki Byakuya." Měl fakt náladu tasit na tohoto divnýho chlápka Senbonzakuru, aby mu ukázal, kdo je tady Kuchiki a kdo ne. By se ještě divil.

Renji

Tohle byla vážně situace na facepalm. Když totiž Razaki zavolal ten BANG, Renji padl k zemi a kryl se. Když si ale uvědomil, že si z něj ten šmejd dělá srandu, vyskočil na nohy a s plnou zuřivostí naplno se pustil do Razakiho hlava nehlava. Sekal, kopal, sekal, sekal a sekal.

Izumi Razaki

Málem jsem pukl smíchy když jsem si uvědomil, že ten Ananas mi na to fakt skočil. Bohužel pak dostal frenzy a úsměv mi tak trochu zmrzl na rtech. Byl jsem ale rychlejší, takže se mi dařilo ty útoky odrážet. Pořád jsem byl trochu znepokojen tím, že může kdykoliv ten meč prodloužit, takže jsem ten boj začal brát trochu vážně. Na to, že byl zástupce kapitána ale vypouštěl docela málo reiatsu... bylo na čase přitvrdit... shunpnul jsem trochu dál od něj. POZOR! ČÁP LETÍ! zakřičel jsem a hodil po něm oblázek, který jsem bůhvíkde sebral

Kasumi Haruka

Nevyčerpávala se hned ze začátku zbytečnými detaily o tom, kdo to povolil nebo nepovolil. Měla už tak co dělat, aby se dostala k tomuhle 'projektu'. Už od počátku snad všech věků neměla ráda tyhle hokus pokusy, co připomínali kouzelnická čísla. Navíc byla na sto procent přesvědčená, že se vždy při něčem takovém, něco pokazí. Takže se snažila myslet spíš na to, co bude až budou na druhé straně těch mihotajících se barviček. Ale její představy rozhodně neobsahovali nic z toho, co se doopravdy stalo.....
Probrala se po dopadu a dost jí třeštila hlava. Chytla se za ní, snad s předpokladem, že hučení ustane a měla zavřené oči, jako osvědčený způsob udržení bolesti. To nám to pěkně začíná. Poznamenala, otevřela oči a normálně se posadila, aby se rozhlédla po krajině, když tu zůstala nehybně zírat před sebe, div neměla otevřenou pusu údivem. Odkdy máme ve Společenství takováto zrcadla... Uhm... Dobře, tady něco nehraje.... Polkla, když si uvědomila, že před sebou vidí sebe, ale odraz by přeci dělal totéž, co ona. Najednou přestala být z toho všeho tak vyjevená a zatvářila se velice nezaujatě. Ať mi někdo připomene, proč jsem se musela motat do těch hokuspokusů toho šíleného "génia."......

Myamoto Usagi

Skvěle...zjevně mě to vyhodilo v nějaké jiné době, než kam jsme původně směřovali. Tohle se Satoshimu moc nepovedlo.......doufám, že jsou ostatní aspon ve stejné době jako já....co by se asi stalo, kdyby se objevili například v pravěku? Existovalo by vůbec Soul Society? Na okamžik jsou si představila Godzillu v shinigami unifomě 3.divize, Godzillu protože to byl jediný film z dinasoury ze světa lidí, který jsem kdy viděla, ale proč měla uniformu 3.divize to mi bylo záhadou.............................No asi by to šlo až na to oblečení.....vždyt i tady jsou zvířata, ale jak se sem vlastně dostávají? Nikdy mě nenapadlo něco takového řešit....Že by sami? Duševní pohřeb zvířete jsem vážně nikdy nezkoušela......Znamená to pak, že jsou v tomhle vyvynutější než lidi? Další rána do lidské představy jejich nadřazenosti.... Raději jsem další myšlenky pustila z hlavy a zapouslouchala jsem se do toho, co jeden ze shinigami říkal. První mě napadlo, že bych řekla: Přícházíme v míru...........dobře to nebude to pravé ořechové, ale vždycky jsem to chtěla říct.......Navíc vykládat těmhle pravdu, by byla ztráta času...pochybuji, že by mi uvěřili a skončilo by to tim, že bych s nimi bojovola a nebo pro jejich dobro utekla......obojí by vedlo k tomu, že bych se stala z jejich pohledu nepřítelem či zrádcem Seireitei nebo popřípadě vetřelcem...což by bylo směšné...A navíc ani jedna z těchto možností se mi nelíbí.... Ještě chvilku jsem mlčenlivě přemýšlela a pak jsem dostala nápad. Dobře, přesně zde jsem potřebovala být. Jsem shinigami 9.divize a jsem na tajné misi. Mám naléhavý a důležitý vzkaz pro kapitána 10.divize, který musí být okamžitě osobně doručen a proto jsem sem tak vtrhla. Za to se omlouvám. A mé haori je součástí mise, ale ted nemám čas na detaily. Řekla jsem s naprostou sebejistotou. Potom jsem ukázala prstem na toho, který prvně mluvil. Okamžitě mě zaved' za svým kapitánem! Je to otázka života a smrti, takže doufám, že shunpo ovládáš dobře. Pokud mi nevěříte můžete mě doprovodit ve více lidech, ale je to urgentní. Rozkázala jsem a čekala, jestli mi na to skočí. Prosím, jen at nemá zdejší 10.divize včele kapitánku to by pak určitě prokoukli..... Své reiatsu jsem držela celou dobu spíše ztlumené, abych nepřitahovala ještě větší pozornost, ale zase né moc nízko, protože nějaký druhořadý člen by s největší pravděpodobností nedostal tajnou misi. Také jsem se zaměřila na okolní reiatsu s nadějí, že objevím nějaké mě známé.

Akisha Shihomaru

Náhle jsem uviděla někoho v desáté a dokonce v šesté divizi. "Kam teď???"Rozhodla jsem se jít do 10.divize. Co nejrychleji, co jsem uměla, jsem spěchala na to místo a doufala jsem, že tam potkám někoho znáného.

Yoshiro -> Co bylo s těmi dvěma, tos neviděl. Ale ten velký chlap jen stál, nechal se seknout a strašně se chechtal.
"Hej, Yachiru!" křikl, když mu z rány na hrudi začala téct krev proudem. "Jdi dolů, tohle vypadá na chvíli pořádný zábavy!" Malá holčička mu hned seskočila z ramene a šla si sednout na střechu opodál. Taky se usmívala a vypadala spokojeně. Veliký chlap potom začal vypouštět reiatsu. Hodně, hodně silné. Asi nemusím popisovat, jak hodně, když se jedná zrovna o tohohletoho s rolničkama na vlasech...

Yasumaru

zalapal po dechu, ale výraz na jeho tváři se změnil na veselý.
"Kuchiki Byakuya-sama? Ale... to jste... přece... DĚDO!" skočil na muže a vroucně ho obejmul. Tohle byl skvělý sen! Trochu se mu chtělo pořád brečet, ale dojetím, jelikož jeho dědeček zemřel už před pár lety a jemu se po něm stýskalo. Měl ho moc rád.

Yoshiro

Nechápal, proč se ten chlápek tolik směje. Vždyť ho právě dost ošklivě zranil. On se ale chechtal. Jako, znal hodně shinigami, kteří milovali boj, ale že by k němu měli až takovou lásku, aby se jim líbilo, když jim někdo rozřízne břicho, to ne.. Nad tím mu zůstával rozum stát. Postavil se do obrané pozice a odhodil z očí vlasy, které mu do nich padaly. "Hele.. Možná jsme to vzali za špatnej konec.." V tom ten chlápek vypustil svoje reiatsu a Yoshirovi bylo jasný, že už spolu asi moc nepokecají. Na to bylo pozdě. "Vzleť, Tenshi!" Řekl dost nahlas a dost jasně. Jeho zanpakuto lehce zablýskla a aktivoval se shikai. Yoshirova zanpakuto byla rozšířená a i prodloužená, ale to ten rolničkář nevěděl.

Byakuya

Samozřejmě, že stačilo jenom mávnout rukou, aby se tu ukázaly tajné jednotky a zatkly tohoto muže. Ale byl to jen nějaký chudák, co nejspíš utekl z ústavu a Byakuyovi ho bylo líto. Což samozřejmě nemohl dávat najevo, protože to prostě vznešenej Kuchiki dělat nemůže. "Pane.." Oslovil ho chladně. "Abych vám to uvedl na pravou míru." Odtáhl od sebe Yasumara. "Nejsem váš děda." Celou dobu mluvil tím svým suchým tónem se zavřenýma očima."Měl byste odejít." Ukázal na východ.

Renji

Jedním seknutím mečem srazil kámen k zemi. Pak se svým mečem ukázal na Razakiho. "Budeš hodně litovat, bastarde!" V očích se mu rudě zablesklo. Razaki mohl vědět, že to asi fakt přestává být sranda. Renjiho výraz zvážněl a pomalým krokem vyrazil proti Razakimu. Pak se rozběhl a vypustil své podkapitánské reiatsu. "Heoro, Zabimaru!" Sekl a jeho meč se znovu prodloužil. Letěl přímo na Razakiho. A byl snad rychlejší než předtím. Renji samozřejmě pořád běžel za svým prodlužujícím se mečem. "Tohle ho určitě dostane!" Pomyslel si. Měl menší plán, jak by mohl Razakiho dostat do kolen.

Izumi Razaki

Ten chlápek se fakt neuměl ovládat, jak se z někoho takového mohl, při všech bozích Olympu, stát fukutaicho? rovněž jsem vypustil trochu větší reiatsu. Sice to bylo jako obří neonový nápis "Jsem tady" ale co se dalo dělat. Bakudō # 21. Sekienton vykřikl jsem a zmizel v oblaku růžového kouře. To vše v pohybu, aby mě netrefil ten jeho nudný shikai...

Satoshi---> Opravdu...zdejší klid ti poskytoval mnoho prostoru k přemýšlení. Popravdě tě v místním prostředí napadlo pár vylepšení na různé přístroje a dokonce i na časoprostorovou gargantu, avšak každý nápad byl přebit tím následujícím. Přišlo ti, že kráčíš už celé hodiny, ale přesně jsi to zde odhadnout nedokázal. Pak si to ucítil. Bylo to silné reiatsu jistého hollowa, který se nacházel asi kilometr daleko. Když si se tím směrem podíval, mohl si zahlédnout trosky něčeho. Reiatsu vycházelo s největší pravděpodobností z oněch ruin.

Izanagi---> Vaší romantickou chvilku přeruší zase ten trpajzlík. Matsumotooooooo!!! Přestaň se chovat jako nadržená puberťačka na koncertě! Chovej se dle své hodnosti!!! Naštěstí jej žena uposlechne a stoupne si vedle něj. Ehm...takže 11.divize...Izanabi říkáš..počkat...Kenpachi? Já ti dám holomku dělat si ze mě srandu!!! Nahodí smrtící výraz. Kdybys patřil do mé divize nechal bych tě okamžitě zbičovat a drhnout záchodky tvým vlastním zubním kartáčkem. Ale že nejsem, ztrestá tě tvůj kapitán. Neboj se, že mu to nenahlásím. A teď padej do své divize! Trpajzlík se okamžitě otočí a zrzka jej následuje. Než však odejdou, mrkne na Izanagiho a pošle mu vzdušný polibek.

Sode---> Kapitán 8. jednotky..tedy Kapitánka 2. s vědomím kapitána 8. spala, nebo ležela v mrákotách. Jenomže pohled na ní nebyla zdaleka ta nejdivnější věc. Teď když jsi byla v Raidenově těle cítila ses jako v cizí kuchyni. Nic zkrátka nebylo tam kde by mělo být a něco bylo dokonce navíc. Ano bylo to tak...nyní jsi měla dvě hlavy, ale né dost krve na použití obou naráz. Pak si s něco uvědomila a to, že někdo stál poblíž. Když ses otočila, stála tam jistá mladá žena a ta se s křikem dala na úprk, když vás spatřila.

Mya---> Všichni tě napjatě poslouchali a museli být nejspíš naprostí idioti, neboť ti to sežrali, tedy aspoň částečně. Hlodal je červíček pochybností, ale stále byli ostražití. Pak se řady rozplynuly a za tebou přišel nějaký muž. Kapitán zde není..ani podkapitánka, ale dobrá. Mohu vás zavést do jeho kanceláře, co nevidět by se měl vrátit. Nejdřív mi však dejte své zanpakuto...jistě chápete, že vám jen tak nemůžeme důvěřovat. Natáhl ruku, abys mu vydala zanpakuto.

Akisha---> Utíkala jsi k desáté divizi jak nejrychleji si mohla a naštěstí si tě ostatní příliš nevšímali. Když si však zahla za jeden roh, vrazila si do jednoho shinigamiho a oba jste skončili na zemi. P-pardon...já nechtěl jsem vás srazit...mrzí mě to..ukaždtě pomůžu vám. Nabídne ti neznámý ruku ihned jak se vyškrábe na nohy. Dovolte mi se ještě jednou omluvit a představit se. Hanatarō Yamada 4. divize. A vy?

Yoshiro -> Chlap se teď už jen zubil a jeho pohled byl momentálně trochu opovržlivý.
"Andílci ti nepomůžou, tohle je boj pro pravý chlapy, bělouši," procedil napůl pobaveně mezi zuby. Potom začal útočit. Vypadalo to, že zatím necítí potřebu aktivovat shikai, prostě jen sekal do Yoshira svým zubatým mečem, jako by zkoušel jeho sílu. Možná si říkal, že kdyby použil něco víc, jeho zábava by se zkrátila, a to nechtěl...? Pořád se u toho sebevědomě usmíval, jako by si byl jistý, že Yoshiro mu nemůže v podstatě ublížit. A nebo mu to prostě bylo jedno. Pokud by měl možnost párkrát seknout i do Yoshirovy čepele, která by odrazila jeho ránu (nebo naopak), nebylo by pro něj zase tak těžké si všimnout, že je čepel širší, než vypadá.

Yasumaru

"Ale nene, vy jste můj děda, vznešený Byakuya-sama! Pamatuju si, jak jsme spolu sedávali u jezírka pod sakurami, jak jsme spolu hráli Go a já vždycky prohrál a vy jste mě káral, ať nekoukám, kde co lítá, a soustředím se!" vytáhl Yasumaru hned z paměti pár svých oblíbených vzpomínek na dědečka. Bohužel stráže neměli pochopení pro jeho záplavu náklonnosti ke svému pánu. "Však se podívejte, jak jsme si podobní! Všichni vždycky říkali, že je to jako bych vám z oka vypadl!" křičel ještě, když ho strážci táhli ven, kam ho vyhodili a dveře se zavřely. Yasumaru se zatvářil smutně. Ten sen nebyl tak skvělý, jak si původně myslel... co bude dělat teď?! Rozhodl se obejít si sídlo a podíval se i do zahrady.

Yoshiro

Sek tam sek sem. Yoshiro se napřáhl a vypadalo to, že se chce dostat do protiútoku. No.. "Andělská čepel!" Vykřikl a sekl. S jeho seknutím z jeho zanpakuto vyletělo asi sto bílých mečů, které při nárazu vybouchly. Chtěl se toho otravnýho chlápka zbavit. Ale bylo mu jasné, že ho tímhle nesloží. "To ti nestojím ani za to, aby jsi aktivoval shikai?" Zeptal se Yoshiro a koukal se na místo, kde byl výbuch. "Tohle tě třeba donutí.." Mluvil samozřejmě o tom svém útoku, který na Kenpachiho střelil. "Poslouchejte mě.." Promluvil ke všem. Vypadalo to, že má teď trochu času, protože se ten rolničkář neozýval."Jsem opravdu kapitán desáté divize. Jen ne z vaší doby.. Kapitán 12. divize se snažil o nějakej pokus s cestováním v čase a já skončil tady." Doufal, že aspoň jeden z těch 4 o něm neřekne, že je naprostej blázen.

Byakuya

Celou dobu jen suše sledoval Yasumara a to, jak ho táhnou stráže. Pak se prostě otočil a pokračoval dál v cestě, kterou původně šel. "Opravte to." Řekl dvojici shinigami, kteří stáli opodál. Ta díra ve stropě se určitě sama neopraví a Byakuya to přece dělat nebude.

Renji

Už ho fakt štvalo, že ten chlápek není schopnej aktivovat ani blbej shikai. Třeba ho neovládal. Určitě to byl nějakej slaboch. Po tom, co zmizel v tom oblaku kouře se Renji začal rozhlížet. Nic neříkal. Jen se díval svým vražedným pohledem okolo a hledal Razakiho.

Izumi Razaki

To je ale pěkně hnusnej shikai tohle... jako myslím nebezpečnej, víš o tom? řekl jsem když se dým konečně rozplynul a já stál jen pár centrimetrů od původního místa. Vůbec se mi nelíbí, že na mě mácháš mečem z takové dálky... dodal jsem. Tak sbohem zamával jsem mu a nejvyžší rychlostí jsem se vydal co nejdál od něj... samozřejmě mi bylo jasné, že mě asi nenechá odejít, tak jsem dával pozor

Yoshiro -> Jedenáctá divize ale asi nebyla ta nejvhodnější skupina lidí, kterým by se mělo vykládat o cestování časem. A i kdyby... dokázal by ještě někdo zastavit toho šíleného, bestiálního chlápka? Jeho úsměv však schladl. Na těle měl šrámy od Yoshirova útoku a zřejmě to pro něj nebyl zrovna obvyklý pocit. Stál, jakoby opravdu v úžasu, že se mu něco podobného mohlo stát. Jen na chvíli civěl na Yoshira, ale co se mu honilo hlavou, to šlo jen těžko poznat.
Ti dva, kteří souboj sledovali pod vzdálenými stromy, se na chvíli zarazili.
"Cože to říkal?" zeptal se ten s pérama. "Moc jsem ho neslyšel..."
"Nevím, něco o tom, že je kapitán desáté divize a o času... je to blázen."
"Hmmm."
Yoshiro to neviděl, ale holčička sedící doteď na střeše si stoupla a měřila si ho kawaii zkoumavým pohledem, když zaslechla jeho projev.

Yasumaru

se procházel kolem sídla. Bylo menší, než jak ho znal, i když jen o něco. A části, které znal jako nepoužívané, byly živě obydleny. Přemítal, kde se tohle všechno bere v jeho hlavě a jeho snu. Nepamatoval si, že by zkoumal historické dokumenty (i když je určitě někdy číst musel, na to jeho otec dbal) nebo že by měl takovou fantazii. Všechno kolem bylo tak jasné a hmatatelné... Začínalo mu docházet, že tohle asi nebude sen. Z toho se ho však začalo zmocňovat zděšení. Co to bylo, když ne sen?!

Akio -> Probral ses v kupě slámy a slepičího peří. Kolem tebe poletovaly zděšené slepice a kdákaly jako o život. Možná jim i o život šlo, když na ně z nebe padali lidi!