Back To The Seireitei

Byakuya

Objevil se nad ležícím Zarakim a Yachiru, která se nad ním skláněla. To reiatsu ho nemohlo nechat v klidu. Ono když někdo aktivuje bankai, tak to jde cítit. Podíval se na Zarakiho. "Slabý." Pronesl tak, aby to rolnička slyšel. Pak se prostě otočil a vyrazil směrem k místu, odkud to reiatsu pomalu mizelo. Viděl tam Ayegasawu a Madarameho z jedenácté divize, kteří se skláněli nad nějakým tělem. Pak se tam objevil další shinigami. Toho ale neznal. Vypadalo to ale, že zná toho bělovlasého. Pomalu k němu přišel a zastavil se. "Hm." Pronesl vážně.

Renji

Pomalu se vyškrábal ze země. Blízko odtud cítil reiatsu svého kapitána. Byl dost vážně zraněný, ale to, co cítil před chvílí ho donutilo vstát. Navíc byl kapitán na tom místě, odkud to cítil. Pomalým krokem se tam začal belhat.

Izumi Razaki

Vytáhl jsem svoje zanpakuto
Jsem Izumi Razaki, zástupce kapitána 3. divize... já a tady Ruyichi-taicho jsme se k vám dostali z budoucnosti. Nechceme nikomu ublížit nebo s někým bojovat, ale pokud chcete ubližovat kapitánovi, budu ho bránit svým životem... řekl jsem zcela vážně...

Byakuya

On na něj vytáhl meč? On si dovolil vytáhnout meč na kapitána? Byakuya tohle nemohl nechat nepotrestané. Pomalu vytáhl svůj meč. "Dovoluješ si vytahovat svoji zanpakuto na kapitána?" Zeptal se chladně. Byl si téměř jistý tím, že nějaký shinigami, co se vydává za zástupce kapitána třetí divize mu nemůže ani trošku ublížit.

Renji

Zdálo se to fakt daleko. Krvácel a bolelo ho celé tělo, což se na rychlosti, kterou se dostával za svým kapitánem, hodně podepsalo.

Izumi Razaki

Promiňte kapitáne, mám všechny kapitány, i ty z minulosti, ve velké úctě, ale nebudu tu nečinně stát když je můj přítel v ohrožení!
řekl jsem a dál svíral svůj meč. Necítil jsem se na boj s kapitánem, ale pokud budu muset, byl jsem připraven

Izanagi

Kde se vzal tu se vzal dvoumetrový ex-kapitán jedenáctí divize. Obrovskou rychlostí se objevil vedle Kuchikiho a svou velkou rukou ho chytl za zápěstí, takže prostě nemohl vytáhnout lehce svůj meč. Svým vražedným pohledem si ho přeměřoval od paty až k hlavě. Byl tu Kuchiki a takových měl na účtě spousty... třeba Yasumara. To by stačilo.

Byakuya

Byakuya se podíval na nově příchozího. Měl dost pevný stisk, ale Byakuya se mu zatím nijak nebránil. Koukal se prostě na něj. Pak se mu švihnutím ruky dostal ze sevření a otočil se. "Odveďte si svého přítele." Pronesl stejně chladným hlasem jako to předtím. Zavřel oči a čekal. Byakuya to sice nedával najevo, ale měl také srdce. A nejspíš i na správném místě. Pokud měli takový strach o svého přítele, tak ať si ho odnesou. Navíc, ten co říkal, že je zástupce byl opravdu odhodlaný. A to se Byakuyovi líbilo.

Izumi Razaki

Trochu nedůvěřivě jsem schoval meč. Děkuju kapitáne, jste mimořádně čestný člověk... řekl jsem a začal ze země sbírat Yoshira. Vypadal docela špatně... nějak zničeně. Asi narazil na silného soupeře... jen jsem nevěděl co teď, neznal jsem tu mnoho lidí, vlastně žádné...

Izanagi

Ustoupí od Kuchikiho. Razaki- kun, postarejte se o Yoshira a dorazte na Soukyoku. Poradí mu a rázem zmizí hledat další členy skupiny, kteří byli pravděpodobně roztroušení po Seireitei. Na nebohou členku mezitím úplně zaopomněl. Jeho myšlenky byly momentálně jinde, ani si neuvědomoval, že tam byl ex kapitán 11. divize osobně.

Renji

Najednou se z nebe něco sneslo. "Hoero, Zabimaru!!" Proti Razakimu vyletěla Renjiho prodloužená čepel. Nejspíš by ho i trefila a možná i zabila, kdyby se Renji dobře trefil. Navíc, Razaki byl nepřipravený a nemusel to čekat. Naštěstí ale zakročil ten kapitán, co tam stál, který svojí zanpakuto vyrazil ránu ananase. "Renji." Pronesl jenom. Zástupce z toho jasně pochopil, že se má stáhnout. "Omlouvám se, taichou!" Vykřikl a posadil se na střechu. Teď už jen vražedně sledoval Razakiho, jak odnáší Yoshira.

Raiden

Konečně se dostali ven z lesa a on se porozhlédl po krajině. Vše vypadalo skoro stejně jako v současnosti. Začal se soustředit, aby vycítel Reiatsu ostatních. Chvíli mu to trvalo, ale nakonec se zdálo, že vyhledal všechny členy. Jenže pak přišel ještě na jedno Reiatsu. Najednou mu jeho dívčí tvář zamrzla a on jen otevřel pusu. Po chvilce se otočil na Kasumi a zamumlal zmateně: "Kasumi? Do jaké doby jsme se to krucinál měli dostat? Proč tu cítím Reiatsu někoho kdo již dlouho nežije?!" Ano, nepletl se. To Reiatsu co ho tolik vyvedlo z míry bylo Reiatsu muže, který ho dostal z Rukongaie. Kyoraku-taicho, byl někde zde! Pomalu se rozběhl k Seireitei. Musel zjistit co se natolik podělalo, že to až možný nebylo. Za tohle chtěl Satoshiho rozmlátit na fašírku!

Kasumi Haruka

Konečně. Než si toho stihla všimnout a uvědomit si to, byli venku z lesa a naskytl se jim pohled na Seireitei. Úžasné, ještě by to chtěla, aby se nad ním z ničeho nic začal vznášet Satoshi. Ulehčilo by to hledání, přeci jen. Pomyslela si, jak si tak prohlížela jejich prozatimní cíl. Vše se zdálo na pohled být zcela v pořádku, ale ten les jí k tomu prostě neseděl. Z ničeho nic uslyšela vedle sebe něco říkat Raidena. Neobrátila se na něj, ale vnímala ho. Měli jsme přeci změnit něco s Reimei, nemýlím-li se. Zapřemýšlela. A ano, to je dobrá otázka... Všichni jsou tu duše, kterou již nějakou dobu nežijí, jestli jsi náhodou už zapomněl. Takže to je vysvětlující, nemyslíš? Hlesla, ale tu už se on zase hnal někam pryč. Bez váhání se rozběhla za ním, tím nejrychlejším shunpo, co tohle tělo dokázalo a mermo mocí se jej snažila dohnat. Raidene, zastav! Křikla za ním. Doufala, že alespoň tohle se k němu doneslo.

Raiden

Valil si to dopředu když v tom najednou zaslechl svůj hlas v zádech. Okamžitě zastavil a ohlédl se na Kasumi se slovy: "Spěcháme! Musím si ověřit, že se pletu a to Reiatsu nepatří osobě, která už by tu neměla tak 150 let minimálně být jestli se nepletu. A jestli tu je... tak nechám Satoshiho rozmontovat na náhradní díly!" Zaburácel jemným hláskem své přítelkyně a čekal než ho ona sama dohnala v jeho vlastním těle. Byl to pěkný zmatek když se stále díval na sebe. Naštěstí měl tu výhodu, že si nemusel zvykat na to, že má všechno delší a mohutnější. Jen hrudník teď měl o dost vystouplejší a to byl nezvyk. Ale co nadělal, alespoň si otestoval, jaké to je mít něco co ve svém těle tak obdivoval.

Kasumi Haruka

Konečně jej opět dohnala, ale ani se nestihla zeptat "Kam se to proboha splašil" a on už začal vysvětlovat. Ale mělo to světlou stránku, alespoň ušetřil trochu času, protože takhle se jí zdálo, že je každá minuta drahocenná. Moment, co tím chceš říct, že by se po Seireitei potulovala osoba, co je už takovou řádku let po smrti. To je přeci... Najednou se zarazila, jako by viděla ducha, nebo hollowa, což by bylo u shinigamiho přijatelnější při takovém výrazu. Každopádně, všechno jí najednou začalo tak nějak docházet. Možná proto to tu je i tak jiné, ale to by přece znamenalo.... Doufám, že se jenom pleteš! Vyhrkla po nějaké chvilince na své tělo, jako by za to snad mohl Raiden. Takže kudy za tím přeludem? Řekla v naději, že se opravdu jenom strašlivě se své domněnce mýlí. Ale čím víc si začínala uvědomovat okolní reiatsu, tím víc jí všechno přišlo jiné.

Raiden

Pokrčil rameny a chytl své tělo za ruku. Naštěstí se již přizpůsobil Kasuminím schopnostem používat Shunpo a tak vyrazil společně s ní kupředu za tím Reiatsu, které už nemělo být. Během krátkých přestávek vždy něco pronesl: "No, to Reiatsu co cítím... tak se určitě nepletu. Ta osoba vlastně může za to, že jsem Shinigami," pronesl během jedné zastávky a rychle pelášil dál. V hlavě se mu honilo spoustu myšlenek. Jestli to Satoshi podělal tak jak si myslel a vykopl je o spoustu let do minulosti... znamenalo to, že byli pěkně v hajzlu. Nyní neměli jak napravit příčiny boje s Reimei, ale navíc zaskočili Seireitei, takže je nejspíše všechny museli považovat za nepřítele.

Kasumi Haruka

V hlavě si přemítala všechny možnosti a následky toho hokus pokusu šíleného vědce. Radši se snažila bránit myšlenkám, kde asi jsou ostatní a co se mohlo přihodit jim. Protože, samozřejmě připustit si skutečnost, že výměnu těl dostali jen oni dva jako bonus, by byla naprostá hloupost! I tak, hloupost bylo vlastně všechno tady. Momentálně si ze všeho nejvíc přála, aby to byl jenom sen. Navíc do toho všeho k tomu Raiden ještě zapletl svou historii, a to si uvědomila, že o té skoro nic neví, takže jí přepadla zvědavost.
Ale... jestli je vše, jak říkáš... měli bychom být při vstupu do Seireitei opatrní a uvnitř taky. Dovolila si mu připomenout.

Kenpachi

"Cos to řek? Ty malej...!" reagoval na Byakuyovu poznámku, ale nepodařilo se mu vstát, takže jen velmi naštvaně ležel dál na zemi. Růžovovlasá holčička se tomu zasmála. Za chvíli přišli mánička a pleška a začali svého nadřízeného táhnout pryč, protože tady už to bylo v rukou jiných a oni cítili povinnost se o něj postarat. Nutno podotknout, že to bylo provázeno mnohými nadávkami a výhružkami smrti z jeho strany, ale na to už byli zvyklí.

Yasumaru

vše sledoval zpovzdálí, hlavně svého dědu v akci. Vypadalo to, že je to opravdu správný kapitán a šlechetný muž! Přesně jak ho znal! Sice se tvářil trochu chladně, ale možná to přece jen byla jen nějaká maska pro ostatní... Zaslechl poznámku o tom, že sem přišli z budoucnosti. Zamračil se. Moc to nechápal, ale bylo možné, aby tohle byla realita, avšak o pár set let dozadu vzdálená? Jaké to zvláštní příhody!
"Tak vidíš, dědečku! Jsi můj dědeček! A já tvůj vnuk z budoucnosti!" vyslovil nahlas své myšlenky a doufal, že tohle už jeho příbuzného přesvědčí. Opravdu rád by s ním strávil ještě nějaký čas...

Akio -> Dalo by se spekulovat o moudrosti snahy schovat haori uprostřed divizních pozemků v Seireitei, když se dalo zakopat třeba v blízkém lese, ale takový už byl Akio. Kasárny stály stále na stejném místě, takže ty neměl po několika desítkách chůze problém najít. Uvnitř byl čilý ruch, který se moc nelišil od toho, na který byl zvyklý. Přátelská atmosféra ve třinácté divizi se v jeho časech nezměnila. Ovšem nutno říci, že budil mírný rozruch. Občas ho lidé zdravili, ovšem hleděli na něho stejně zmateným pohledem, jako onen muž s vidlemi. Z jejich slov pochopil, že je natolik podobný otci, že si ho s ním pletou.

Satoshi
Tak šílený...? zopakoval jsem Tohle slýchám velmi často. s naprostým klidem, i když jsem si uvědomoval zvýšení koncentrace hollowů Že by se konečně někteří odhodlali zjevit se jen protože se objevil tento Vasto Lorde...? pomyslel jsem si, jsem pronesl. Pak mi hollow nabídl vytvoření garganty Se vší úctou budu muset tvůj návrh odmítnout. Jelikož stále cítím určitou věc uvnitř mě, tak předpokládám, že minulost mě neobrala o mé schopnosti, takže bych si Gargantu mohl vytvořit sám. odmítl jsem vytvoření garganty někým jiným Zatím jsem se chtěl porozhlédnout po starém Hueco Mundo. Jistě by to bylo velmi užitečné pro můj výzkum. dodal jsem a prohodil jsem rukama

Mya---> Kapitán Hitsugaya tě celou dobu co jsi mluvila, upřeně sledoval. Jakmile si domluvila, zamyslel se. Jistě mě pochopíte Myamoto, když řeknu, že váš příběh zní dost fantasmagoricky. Důvody proč vám věřit se dokonale vyrušují s důvody, proč bych vás měl nechat popravit. Dokaret vám hrají dvě věci...první, že jste se dobrovolně nechala spoutat, což už do jisté míry poukazuje, že nám důvěřujete, a my bychom měli vám. Ta druhá je, že v naší době tu máme také šíleného kapitána 12. divize a sám vím, čeho je schopen. Takže vám budu nejspíš věřit. Přejde k tobě a sundá ti okovy, krom pout na rukou. Můžete užívat desátou divizi, jako doma, ale tohlevám zatím nechám...víte..důvěřuj...ale vždyměj nějakou posjistku. Usměje se na ní. Co se týče vašich přátel, jistě se brzy najdou.

Satoshi---> Hmm...shinigami, který dokáže otevírat Gargantu? Pozoruhodné!! Řekne hollow, ale jeho nezměněný výraz tomu nenasvědčoval. Takže rozhlédnout po Hueco Mundo? Zde za něco stojí pouze Palác Las Noches a radím vám..vyvarujte se tomu místu. Není to nic pro shinigamiho...ani vaší síly...berte má slova vážně... Roztáhne svá křídla a během vteřiny zmizí na temném nebi.

Lus---> Zmrákot tě probudily dva pocity. První byl chlad kamenné země, na níž si přistála a to druhé byly děti, které do tebe šťourali klacíky. Myslíte, že je mrtvá? Usmyšela si jedno z dětí. Doufám že ně...vypadá jako Shinigami...a důůůůležitý...byly by to problémy..

Akio

Byl to hezký pocit, když si vás vaše divize, který vaší ještě pár století být neměla, pletla s vaším otcem. Ano fakt byl, že mu byl velice podobný. Nesměle tedy zdravil lidi okolo a přátelsky se usmíval. Jeho nohy jej dále vedly do domu jeho otce.

Izanagi

Lítal po Seireitei a snažil se najít ostatní. Přemýšlel o tom, jestli ostatní také dopadli jako Yoshiro, nebo snad dokonce hůř. Byl to problém - byli na své vlastní půdě a zároveň na nepřátelské, což byla velmi zvláštní zkušenost.

S hlasitým dopadnutím přistál na jednu se zdí, který byla zdobena žlutými taškami. Veškerý jeho další pohyb byl tedy doprovázen klapáním, což ho tak trochu prozrazovalo, avšak vzhledem k jeho rychlosti to byl zanedbatelný detail. Kdyby ho někdo zpozoroval, stejně by měl problém s jeho identifikací.

Satoshi
Když hollow odletěl už neslyšel něco jako poděkování Takže jdu správným směrem, díky za informaci. pak jsem se tedy rozhodl pokračovat Já sám dobře vím, jak je Las Noches nebezpečným místem, ale v této době může být něco... pomyslel jsem si Musím si to otestovat... a pokud to bude pravda, potkám toho, koho jsem chtěl potkat celou dobu...

Myamoto Usagi

Jakmile Hitsugaya domluvil, trochu se mi ulevilo, protože bojovat zbytečne proti shinigami Gotei 13 se mi nechtělo. Karty mi prostě vždycky šli.......Takže tu mají také šíleně/geniální nebo geniálně/šíleného kapitána, aspon je tu šance, že by mě a nebo nás, pokud tu jsou ostatní mohl vrtátit zpět, kdyby byl Satoshi v jiné době a kdyby byl v této, tak bude mít alespon k dizpozici jejich vybavení, jestli nám budou tedy věřit i ostatní... Oplatila jsem mu úsměv, když mi sundal většinu pout. Chápu, že jste opatrný, kdyby do mé kanceláře přišel někdo neznámí s tímhle příběhem, asi bych mu také hned neuveřila.....A ohledně mých přátel, ráda bych se po nich podívala. Znám jejich reiatsu, takže bych mohla pomoci s určením jejich polohy. Pokud tedy neskrývají svá reiatsu... Mám takové obavy, že by vám nechtěně mohli způsobit nějaké problémy.......... Představila jsem si všechny, co s námi šli. ..........velké problémy.

Chizu Nakayama

Zamžourám očima. Nic nevidím. Rukama začnu ohmatávat zem okolo mě a po chvíli konečně najdu své brýle. Oddechnu si, když zjistím, že nejsou rozbité a konečně se zvednu z té studené země. Rozhlédnu se. Kolem stojí pouze banda dětí s klacky v ruce. Oni mě tu nechali! Pomyslím si, když zjistím, že široko daleko jsem jediný shinigami. Pohlédnu na děti. Možná by mi mohli pomoci. Nevíte náhodou, kam šli ti shinigami, kteří tu byli se mnou?

Akisha Shihomaru

Zastavila se, kapitán jí unikl. Sákra a co teď??? Přemýšlela jsem. Asi půjdu tam, kam jsem měla namířeno. Otočila jsem se zpátky a co nejrychlejším Shunpoo, které byla schopna použít, vyrazila zpátky, do kasáran desáté divize, kde by měla být podle všeho kapitánka Usagi....
Po pár minutách jsem se zastavila kousek od kasáren desáté divize a začala jsem přemýšlet, jak se dostat dovnitř. Mám tam prostě naklusat a říct, že tady hledám ženu s hnědými vlasy, která sem nějak nezapadá???Vyšla jsem zpoza rohu a prostě jsem dělala jako by nic abych se bez problémů dostala dovnitř kasáren.

Akio -> Nějakým zázrakem se ti podařilo dojít až k otcovu domku nad jezerem, aniž bys vzbudil nějaký poprask, naštěstí na tebe nikdo moc nemluvil ani jsi nepotkal důstojníky. Stanul jsi tedy před vchodem. Zdál se tichý... příliš tichý, jako by se uvnitř něco nekalého dělo!

Satoshi---> Kráčel jsi tou nekonečnou pustinou, písku jsi měl plné ponožky a stále si pociťoval to množství hollow, kteří si od tebe drželi odstup. Díky tvé vytrvalosti si však po velmi dlouhém čase objevil to, co jsi hledal. Když jsi vystoupal na jednu dunu, zahlédl si něco...majestátného. Palác Las Noches vypadal ohromně. Bylo až podivuhodné, že se něco tak úžasného mohlo za ty roky proměnit v takové ruiny. Nicméně byl daleko...vypadalo to na několik hodin cesty.

Mya---> Kapitán na tebe pohlédne způsobem, že už můžeš poznat, co bude následovat. To...není moudré...Pokud to správně chápu, mělo to vaše přátele vyhodit někde po Seireitei. Jestli je objevili jiné divize, mohlo se dobře stát, že je nahlásili...to by znamenalo...poplach...pak byste ani vy nebyla v bezpečí...nikdo vás nezná a mohlo by dojít k nedorozumění, bojům a úmrtí. Popiště mi své přátele a já se je pokusím najít. Řekne kapitán. Sám chápe, že takové boje by mohly seireitei zbytečně oslabit. V tom se ozve zaklepání.

Lus---> Jakmile se pohla a promluvila na ty děti, ozval se jekot a všechny prchly někam do postranních uliček. Byla jsi sama na jednom ze zapadlých Rukongaiských náměstí. Všude bylo ticho. Pak sis všimla, že tě někdo pozoruje polootevřenými dveřmi.

Akisha---> Tvé vniknutí bylo nápadné jen z počátku. Ale členové 10. divize se navzájem znali docela dobře a tebe, i když jsi byla nenápadná, nikdo nepoznával. A tak než jsi stihla cokoli udělat, zastoupili ti dva shinigami cestu a někdo tě silně praštil do hlavy. Vše zčernalo a tys upadla do bezvědomí. Když ses probrala,zjistilas že tě táhnou knějakým dveřím.

Akio

Došel až k otcově domu. A pak to uslyšel...nic...naprosté ticho což naznačovalo, že se uvnitř něco děje. Měl silné nutkání otevřít ony dveře, které jej od toho tajemství dělili, ale....

Celým Seireitei se ozval hřmotný hlas, který nejspíše patřil starému muži. Členové Gotei 13. Před malou chvílí jsem dostal zprávu, že do Seireitei se dostal muž, vydávající se za podkapitána 3.divize. Jeho přesné záměry nebyly zjištěny, ale bojoval s podkapitánem 6. divize. Seireitei hrozí nebezpečí..takovýchto lidí zde může být více. Vyhlašuji okamžitou bojovou pohotovost. Jakmile hlas dozněl, divize se začaly přeskupovat a připravovat k boji.