Las Noches

Mozek

"JAK TO MÁM VĚDĚT, DO KELU! Jsem snad nějakej jasnovidec? Tak mě zvedni a půjdem ji hledat!" zavřískal panovačně.

Firel
Jsi napojený na počítače a nevíš kde co je? Podobně nabručeně jsem zvedl sklenici.
Nějaké návrhy? Zeptal jsem se a vyrazil tím směrem kterým jsem přišel. Bylo mi skoro jedno že by měl být připojený k zemi na nějakých drátech, očividně byl na počítače napojen bezdrátově.

Mozek

"Vidím naši databázi a podobný kraviny, ale Satoshiho věci ne..." pronesl facepalmovým hlasem. Mohl jsi vidět, že je v jakési nádobě, která byla z jedné strany průhledná, a měla nahoře držátko, aby se dala nosit. Za to jsi ho vzal. "Nevim... teda, vim, kde má laboratoř. Zhruba. Tak třeba budeme mít štěstí..." řekl a začal tě navigovat směrem, kde by se podle něho měla nacházet Satoshiho tajná základna.

Chizu Nakayama

Po tom, co jsem se odpojila od kapitána a hollowa, jehož jméno mi uniklo, se již dlouho potuluji sama po chodbách Las Noches. Původně jsem plánovala prozkoumat jenom kousek a vrátit se zase zpět. Naneštěstí jsem stihla zabloudit a najít cestu zpět byl úkol opravdu nadlidský. A nikde nikdo, kdo by mi poradil, kudy kam. Jediná pozitivní věc na tom je, že jsem nepotkala žádného hollow, který by se mnou chtěl bojovat. Další boj bych už nejspíše nezvládla. Je sice pravda, že se mi zranění z boje o mnoho zlepšila a bolest ustala, ale další útok bych už asi nezvládla. Necítím se na to.
Když tak chodím sem a tam chodbami se sklopeným zrakem, najednou do někoho vrazím. Přesněji řečeno - do něčeho, co ta osoba nese. Pohlédnu vzhůru, abych zjistila, zda mám či nemám brát nohy na ramena. Nejprve spatřím průhlednou nádobu v níž plave něco, co chvíli nemůžu identifikovat. Když však zjistím, že jde o něco, co by mohla být napodobenina mozku či dokonce opravdický mozek, na tváři se mi objeví zděšený výraz. Pomalu přejedu očima ještě výše, abych zjistila, kdo může takovou věc nést. Když spatřím docela pohledného mladíka, přestane mě zajímat, co má v ruce. Nezajímá mě ani to, kdo to je. Prostě mu doslova skočím kolem krku a je i docela možné, že ho povalím na zem. To už však nevnímám. Zachraň mě! Zvolám hlasitě a můj hlas se ještě chvíli rozléhá chodbou. Chytnu se ho jako klíště a nehodlám ho pustit, dokud mě nevyvede ven!

Firel
Nějakou dobu jsem s mozkem bloudil chodbamu ovšem nevypadalo to, že by jsme vůbec věděli kde to jsme.
Je napojenej na knihovnu a neví kde to jsme? Ksakru doufám že....
Myšlenku jsem ovšem nestihl dokončit jlikož jsem musel chytat nádobu s mozkem. Když jsem konečně pevně držel nádobu s mozkem měl jsem kolem krku nalepenou nějakou shinigami.
Co to??! Problsklo mi hlavou když jsem pomalu přepadával dozadu. Zapřel jsem se pravou nohou a snažil se nabít vědomí.
Dobře, dobře. dostal jsem ze sebe a ujištoval se že ztracená shinigami nerozmačkala mozek.
Hlavně se uklidni apust mě. Po tom co se mi povede vyprostit se z jejího sevření, pokud mě dobrovolně nepustí, na ní pohlédnu velice překvapeným výrazem.
Nečekal jsem že tady někoho potkám. Jak jsi se sem vůbec dostala?

Chizu Nakayama

Snažila jsem se držet své objeti zuby nehty. Po chvíli, kdy se mě snaží dostat ze sebe dolů, mi dojde, že tohle nebylo zrovna to nejlepší, co jsem v tuto chvíli mohla udělat. Co si teď o mě bude asi myslet?! Tahle otázka v mé hlavě způsobí to, že se začnu následkem svého činu cítit trapně. Vědět to, že jsem se srazila s zástupem kapitána, tak se nejspíše hanbou na místě propadnu. Ale na tohle určitě také dojde. Povolím své sevření a ustoupím krok dozadu. Eh... no... já... p-promiňtě! Vykoktám ze sebe nesmyslnou větu jako omluvu. Jak jsem se sem dostala? Zopakuji po něm otázku a zamyslím se. Vlastně ani nevím, byla jsem venku a pak jsem šla spolu s jedním kapitánem dovnitř, ale pak jsem se ztratila a objevila se úplně někde jinde a pak jsem došla sem. Odpovím mu na jeho otázku. Nejspíše se však z toho nic nedozví. Už tu bloudím delší chvíli a nemůžu se dostat ven. Jsem vážně ráda, že jsem konečně na někoho narazila. Poté očima sjedu na nádobu, ve které si v klidu hoví mozek. A co tady vlastně děláte vy? Tady toto je vaše? Prstem ukážu na mozek a trochu se k nádobě přiblížím.

Firel
Setřást ji bylo těžší než jsem myslel, ale mozek to díky bohu přežil.
Ještě že to přežil, nerad bych Satoshimu zabil exemplář. Když jsem se poté podíval na dívku došlo mi že není až tak ve své kůži.
Spíše do někoho narazila, než na někoho. Zasmál jsem se když mě konečně pustila ke slovu.
Toto? Ne... opravdu si nelibuji v uskladňování ostatků a jejich následné napojování na databázi Las Noches. Jen tak si tu bloudím, jelikož tu má někde být i brána do Seireitei. Do Hueco Mundo jsem se dostal nechtěně, nějaká síla mě vyrvala ze Soul society a poslala sem. Teď hledám nějakou laboratoř, ve které bych tomuhle celkem starému a vzdělanému mozku stvořil nějaké nové tělo. Opravdu mě zajímalo jak bude na tyto informace reagovat.

Mozek

začal hrozně ječet, když se jeho sklenice začala kymácet a hrozilo, že spadne a bude po něm!
"Šmarjá ženská! Slez z něho sakra! Dávej pozor!" vřískal hystericky. Vůbec ho nezajímalo, že tady probíhá nějaký rozhovor. "To je strašný, co to je za móresy! Taková bezohlednost vůči starším! To si povíme, až ty budeš mozek v láhvi, holubičko, jak se ti bude líbit, až tě někdo bude málem házet po zemi!" pokračoval ve svém nelichotivém monologu. "Tak konec keců a jdeme! Chci mít do večera nohy, jasný?!" vřískl nakonec.

Chizu Nakayama

Brána do Seireitei?!No sláva! Na mé tváři se objeví výraz nadšení ještě většího, než když dítě dostane svou vysněnou hračku. Zmíní se o tom, jak se sem dostal. Je jen další obětí něčeho nevysvětlitelného, díky čemu se oba dva ocitli zde. Najednou se však k hovoru přidá mozek. Leknutím ustoupím dozadu, přičemž nešikovně zakopnu o své vlastní nohy a během pár vteřin se moje zadní část těla dotkne země. Naštěstí se stihnu opřít rukama, takže zůstanu sedět a nevyvalím se na zem. Ono to mluví! Opáčím překvapeně a pomalu se začnu zvedat ze země. Můj mozek do láhve nikdo strkat nebude! Copak jsem nějaký exemplář? A vůbec! Není v něm nic zajímavého. Vyjeknu ze sebe. Představa, že by se můj mozek měl nacházet v něčem takovém mě docela vystraší. Poté se otočím zpět k osobě. Já jsem se sem dostala nejspíše stejným způsobem, jako vy. A byla bych hrozně ráda, kdybych se mohla vrátit zpátky. Nemůžeme tu věc tady nechat ležet a jít hledat tu bránu? Pronesu tiše po tom, co mozek dokončí svůj monolog. Nebylo mi nějak jasné, proč by měl nějaký starý hysterický mozek mít nové tělo, ale na tohle jsem se již radši neptala.

Firel
Nebyl jsem si jist jestli jí říct o tom že tohle je jeden ze Satoshiho odložených projektů.
Myslím že to přesně udělal někdo přede mnou, když jsem ho našel tak ležel uprostřed místnosti. A jelikož už je v tý sklenici dost dlouho, tak si myslím že to je důvod jeho mrzutosti.
Bylo by slušné podat dámě ruku a pomoci jí vsát, jenže jsem momentálně držel sklenici s mozkem takže jsem počkal až vstane a pomalu vyrazil dál.
Jak se vlastně jmenuješ?

Hikaku
Morice mu neodpovídal a Yasumaru byl duchem asi někde jinde.Štvalo ho že už tu jen tak postávají."Morici budem pokračovat nebo tady budem lenošit do smrti?"Oslovil jej nakonec a nechal předešlou otázkou rozplynout.Tahle přednáška jej nudila čím dál víc,jediné co na ní bylo zajímavé byli ty obrazy kolem kterých procházeli.

Morice (Sorry já čekal na Yasumara)

Podívá se na Hikakua. Je to pouhý exponát, již dlouho se nepoužívá k pravým účelům, za jakými byl vytvořen! Ano, Satoshi-taichou si občas sedne, ale to pouze z melancholických důvodů, nebo kvůli odpočinku. Nicméně, pokud jste se již nabažili, můžeme pokračovat do trofejní místnosti. Usmál se mile na oba, ale nevstával.

Yasumaru

byl, pravda, trochu mimo, ale zároveň se chtěl zeptat na to samé jako Hikaku, takže také čekal na odpověď. Docela ho zklamalo, že trůn Hueca Munda už není, co býval... Tak se ještě naposledy rozhlédl po trůním sálu, který pro něj teď ztratil něco ze své vznešenosti, a následoval kastelána dál. Trofejní místnost... to znělo zajímavě!

Chizu Nakayama

Můj plán nechat tu mozek ležet a odejít nenápadně pryč se mu nejspíše příliš nezamlouval. Co se dá dělat. Nejspíše budu muset snášet jeho přítomnost a počkat, až bude mít, jak ti dva říkali, nohy. To se třeba pak i dostanu zpátky do Seireitei. Poté se mě onen shinigami optá, jak se jmenuji. Předtím mě vůbec nenapadlo, že by bylo slušné se představit. Co se slušnosti týče vůči ostatním osobám, dalo by se říct, že ji trochu postrádám. Moc se omlouvám, že jsem se nepředstavila už dřív. Vydám ze sebe a na chvíli se odmlčím. Jmenuji se Nakayama Chizu, osmá divize. Odvětím a čekám, zda se mi také představí.

Firel
Příjemně jsem se usmál na Chizu když se mi představila. Už vypadala že je konečně zase sama sebou.
Firel Dakuraito. Nebyl jsem si jist jestli mám říct i že jsem podkapitán, přeci jen jsem neměl rád když ke mě všichni chovali přehnaný respekt. Vždyť jsem jenom schopný zabíjet nižší bytosti lusknutím prsty! Večina shinigami na vyších úrovní to dělá zlím pohledem...
Pátá divize. Po tomhle se můj úsměv zmenil na Ginův úsměv. Když po chvíli opadl pokračoval jsem chodbou.
Neděl si s tím hlavu, byla jsi celkem dost zmatená a tak mě to nepřekvapilo.

Chizu Nakayama

Shinigami nahodí úsměv a také se představí. Firel Dakuraito. Zopakuji si v duchu, abych si to jméno zapamatovala. Nebýt čerstvý absolvent akademie, tak možná i znám jména všech kapitánů a jejich zástupců a uvědomím si, s kým mám tu čest. Na akademii mě vždy akorát zajímaly důležitá jména ze čtvrté divize a pak také osmé, do které jsem se hlásila. Ostatní mě v té době nezajímali. Také se usměji. Jsem ráda, že tohle mé představení vzal dobře a nedělal mi žádné peklo. Takže Firel... Zopakuji si ještě jednou a vydám se hned za ním, abych ho neztratila. Takže... napřed musíme zajistit tělo pro ten mozek a pak se můžeme vrátit? Optám se po chvíli ticha.

Firel
Tak nějak. Odpovím Chizu na její otázku a potom svoji odpověd upřesním.
Nemusí to být rovnou tělo, pokud to bude trvat delší dobu možná by stačilo uvést mozek do stavu, ve kterém by byl schopen dokončit si tělo dle svích představ. Jedno tělo měl již slíbené, takže by to neměl být až takový problém.
Na chvíli jsem se odmlčel a potom pokračoval.
je to trochu divné, nést mozek jednoho z nejmocnějších holowů kteří tu kdy kráčili. Zajimalo by mě proč se ho konkurence ještě nezbavila. Škoda že mozek neměl oči, jinak by jsi všiml že to byla nepřímá otázka, pohledem směřovaná na něj.

Mozek

pochopil, že to bylo tak trochu na něj.
"Pfffff..." udělal podivný zvuk. "Mají mě za slabocha! Co zmůžu takhle? Ho*no. Ale až budu mít tělo, já jim ukážu, já jim dám, akorát mě využívat k tomu, abych jim hledal každou blbost v databázi!" vybalil ze sebe rozzuřeně. Asi ho to opravdu štvalo a asi nebylo divu, vzhledem k jeho hollow nátuře. "Já znám všechny jejich tajemství! Ha! Tady doleva a někde tam by to mělo být!" přešel plynule k navigaci po Las Noches.

Chizu Nakayama

Slova Firela mi příliš nešla do hlavy. Moc jsem to nepobírala a trochu mě to děsilo. Navíc, proč bychom se my, shinigami, měli zabývat něčím takovým? Od toho tu jsou přece jiní! Nehodlala jsem však vznášet nějaké námitky. Hlavně, že se dostanu odtud pryč. Mozek jednoho z nejmocnějších hollow? Zopakuji jeho slova udiveně. Právě mi to přestalo dávat ještě větší smysl. Jeden z nejmocnějších hollow. Nechci ani uvažovat o tom, co by se mohlo stát, kdyby na nás třeba zaútočil? Nebo zaútočil na Seireitei! Slova, které poté mozek pronese, ve mě probudí strach. Což jde trochu poznat i na barvě mé kůže, která je teď trochu bledá oproti normálu.

Firel
Já to s těma iluzema předtím myslel vážně. A pokud tě mají za slabocha tak tě podle mě podceňují.
Porkačoval jsem podle navigace mozku a vzkutku našel labolatoř podobnou té, ve které jsem vytvářel miny proti Reimei.
Vypadá to tu věrohodně. Teď ještě zjistit jak se to tu všcechno ovládá.
Našel jsem první stůl na který jsem mohl položit mozek a začal hledat něco jako ovládací panel. když jsem si všiml že se Chizu klepe strachy řekl jsem jí.
Můžeš zůstat klidná, udělat mu plně bojeschopné tělo nebude tak lehké a ani rychlé aby jsme se toho museli obávat. To ještě nemluvim o tom že se s tím tělem bude muset sžít...
Sice by ylo fajn kdyby tu Satoshi měl někde alespoň rozpracovaný projekt, ale rozhodně mám v plánu stihnout projít bránou do seireitei dřív než se nám tady mozek uvede do bojové pohotovosti.

Chizu Nakayama

Po chvíli konečně dorazíme do našeho cíle. Vlastně to je spíše jejich cíl, jelikož můj je dostat se zpátky. Ocitneme se v místnosti, která zrovna nevypadala moc příjemně. Ale to nejspíše nevypadá žádná laboratoř. Já jsem klidná. Pronesu tichým a trochu roztřeseným hlasem. Jeho slova mě však trochu uklidnila. Nebudeme hned první na ráně a dokonce budeme mít i nějaký čas náskok! A možná ho poté již nikdy neuvidíme! Když se začnu rozhlížet okolo, začne se mi tato laboratoř zdát méně strašidelná. Mám s něčím pomoct? Optám se a vydám se k nějaké prosklené skříni, abych zjistila, co se v ní nachází. Docela mě začalo zajímat, co se vlastně dá v takové laboratoři uprostřed pouště najít.

Hikaku
Souhlasil s Moricem, přeci jen trofejní místnost nezněla špatně.Rozhodně to znělo líp než kdyby měli ještě chvíli stát tady.Upřímně doufal že tato prohlídka už brzo zkončí.

Morice

Vás dovedl až do velké místnosti, který byla plná různých předmětů. Bylo tu vše možné. Mezi nimi jste viděli různé věci.

Firel -> Bylo až s podivem, jak snadno jsi našel rafinovaně skrytou laboratoř, o které nevěděl ani Jiten...!!! :-D Ale nějakou náhodou se ti to povedlo během několika vteřin. Uvnitř ale nebylo nic, co by připomínalo rozpracovaný projekt. Svoje data si Satoshi zřejmě velice dobře střežil.

Yasumaru

"Uuuuu!" žasnul nad... trenýrkama, jak jinak. "Co by se stalo, kdyby si ty trenýrky někdo oblíknul?" zeptal se nevinným hlasem. Ne že by toužil po moci... ale nějaké malé já v jeho nitru to prostě chtělo vědět.

Morice

Se usměje na Yasumara. To nikdo s jistotou neví...nikdo se o to nepokoušel. Podle legend však dotyčný získá moc nad prostorem časem a všemi fanynkami v okolí. Ale.... Zvedne prst a popojde blíže. ...jen někdo s tak vysokým Sex-appealem jako Aizen-sama může prý ovládnout moc trenýrek! Ostatní budou bez milosti vtaženi do velké hnědé skvrny!!! Řekne výhružně.