Las Noches

Las Noches je několik stovek let starý palác, jehož stavba je opředena mnoha legendami. Byl velmi dlouho opuštěný a z velké části se už pomalu rozpadá, ale nyní to v něm opět začíná žít.

Razaki

Sebral jsem se a vyrazil se podívat kde je kdo...
Cítil sem se fakt divně, rozhodně ne silněji než předtím
Chtěl sem najít papoucháče a zeptat se ho co se vlastně stalo...
Opět jsem točil zanpakutem mezi prsty
Dělal jsem to často

Razaki

Ehm... jo docela jo... cítím se trochu líp... řekl jsem
Copak se mi vůbec stalo? Pamatuju si že jsem skočil do tý díry a pak... no vlastně už nic... zeptal jsem se
Tohohle jsem měl celkem rád... byl vlastně docela pohodovej...

Modos

nejistě zamrkal.
"Promiňte, ale co se stalo, to bohužel nevím... Jen vím, že vás Jiten-sama a hime-sama přnesli v bezvědomí... Jiten-sama mi řekl, že jste zkoušel své štěstí, ale nebylo vám zatím dopřáno otestovat svou sílu... Sám tak úplně nevím, co si pod tím představit, Jiten-sama vždycky mluví tak vzletně, ale ne zrovna jasně," řekl omluvně, přičemž při té poslední části trochu ztišil hlas, jako by se bál, že by ho za to, co řekl, mohl někdo potrestat.

Razaki

Lehce jsem se pousmál
No jo... trochu se to nepovedlo no...
Nevíš kde je tenhle "Jiten-sama" teď?
zeptal jsem se přívětivě
A když jsme u toho kde jsou ostatní?

Modos

"Jiten-sama se prochází ve své zahradě," informoval Razakiho. "Ostatní? Karir odešla z Las Noches... moc se tu nezdržuje," pokrčil mírně rameny, ale zdálo se, že má z toho spíš radost. "Shiueretto nejspíš někde něco zkoumá, jako vždycky... kde jsou ostatní, to netuším, a ani nemám odvahu se jich na to ptát," dokončil upřímně.

Razaki

Ukaž mi cestu do té zahrady prosím, musím s ním mluvit řekl jsem
Vesele jsem dál točil zanpakutem. Byl jsem naprosto klidný a usmíval jsem se
Spěchá to řekl jsem když jsem viděl jeho zaváhání

Modos

chvíli zaváhal, protože Jiten-sama nechtěl být rušen, když se zdržoval ve své zahradě, ale na druhou stranu měl rozkazy vyplnit každé Razakiho přání, navíc ten meč byl taky dost výmluvný, takže nakonec se uklonil a naznačil Razakimu, aby ho následoval. Netrvalo dlouho a vyvedl ho ven na terasu podobné té, na které předchozí den s Jitenem mluvili. Kolem se rozprostírala podivná kamenná zahrada, nejspíš byla hodně rozsáhlá. Jitena nebylo nikde vidět. Modos se znova uklonil na znamení, že jít dál už mu nepřísluší.
"Jiten-sama nijak neskrývá svou přítomnost, věřím, že už ho hravě najdete," řekl a zmizel uvnitř.

Razaki

Zahrada v Hueco mundo mě při nejmenším překvapila
Děkuju usmál jsem se. Najdu si ho řekl jsem a sledoval jsem Jintenovo reiatsu. Pořád jsem točil zanpakutem, kochal se okolím a sledoval stopu. Začal jsem si trochu pobrukovat... a pokračoval dál

Zahrada byla trochu nadnesené slovo, hlavně pro někoho, kdo byl zvyklý na stomy, keře a květiny. Tahle zahrada byla celá vytvořená z různých minerálů a všeho neživého, možná by se víc hodilo označení sousoší nebo uskupení stalagmitů... kdo ví, jak to celé vzniklo, ale bylo to pozoruhodné. Některé útvary opravdu připomínaly stromy a táhly se do velké výše, jiné byly krásně zbarvené a uskupené do pomyslných záhonků. Ovšem byla tu i místa, která se skutečnou zahradou měla jen pramálo společného. Masivní skály i krystalická vlákna o tloušťce niti se proplétaly a tvořily prapodivné výjevy, které vzbuzovaly strach i úctu. Náhle se ozvalo lehké zaplácání křídel a na "větev" nedaleko Razakiho dosedl zelenomodrý papoušek. Pozorně si ho začal prohlížet lesklým okem.

Razaki

Sledoval jsem dál stopu reiatsu...
Papušek mi byl ukradenej i když díky němu asi už Jinten dávno věděl že jsem tady... ale to mě nezajímalo, přiliš moc jsem chtěl vědět co se mi stalo...
Trochu jsem zrychlil... nesnášel jsem čekání, vyčkávání nebo otálení

Jiten

Protože ani Razaki neschovával své reiatsu, nebo možná doopravdy díky tomu papouškovi, vyšel Jiten Razakimu naproti, takže se zanedlouho setkali. Bylo to zrovna u jednoho poivného útvaru, který neměl daleko do kašny, jen v něm nebyla žádná voda. Okolo se tyčily vysoké krystalové stromy.
"Razaki-kun, rád vidím, že jsi v pořádku a na nohou," přivítal Razakiho a jeho hlas se v okolním tichu podivně rozléhal a lámal.

Razaki

Jsem celkem odolnej chlapík... Každopádně sem vás tu nechtěl rušit, ale potřebuju to vědět... co se stalo včera? Bylo to tak podivné... řekl jsem
Pořád jsem kroutil mečem mezi prsty... bylo to už skoro otravné, ale zlozvyk je zlozvyk... Teď jsem si ale spíš prohlížel ten podivný útvar...

Jiten

se trochu omluvně usmál.
"Obávám se, že tvůj plán nevyšel... vypadalo to, že aktivace tvých shinigami schopností věci ještě zhoršila. Myslím, že kdybys neměl... něco od nás, tu hollow část, nejspíš bys tam zemřel," popsal Razakimu jeho pokus o dostání se k trhlině.

Razaki

Aha... no asi to není nic pro mě...
Byl hloupý nápad to zkoušet... nebudu vás rušit usmál jsem se a otočil se na odchod... V tu chvíli jsem se prudce otočil a máchl zanpakutem proti Jintenovi. Těsně před dopadem úderu jsem řekl jen jedno slovo
Ban-kai

Razaki

Tos byl ty? Protože pokud ne tak je tu problém...
Potřebuju toho debi*a rozdrtit ať to stojí co stojí !
řekl jsem svému vnitřnímu hollow...
Evidentně měl nějakou nechutnou sílu, ale to mi nevadilo...
Byl jsem připravený zmobilizovat veškeré své síly...
Zašel jsem tak daleko, že jsem byl ochotný využít sílu svého hollow...

Razaki

V tuhle chvíli mi bylo všechno jedno...
Ležel jsem tam... naprosto bezmocný...
Všechny mé schopnosti byly naprosto neužitečné
Jediná žena na světě na které mi kdy záleželo tam stála a šíp se k ní blížil
Zmobilizoval jsem veškeré své síly... chtěl jsem jí zachránit...
Místo toho jsem viděl, jak jí šíp zasáhl...
Přistihl jsem se, jak se směju... zkutečně jsem se smál...
V ruce jsem držel svoje zanpakuto ve fázy shikai... ani jsem nevěděl kdy jsem ho vyvolal...
Vrhl jsem se do útoku... ať měl sebelepší obranu byl jsem připravený jí proniknout, jakkoliv i za cenu svého života

Stalo se úplně to stejné, jako poprvé. Razakiho vlastní tělo se zarazilo, jako by nemohlo proniknout přes neviditelnou bariéru, která byla okolo Jitena. Ale žádná tam nebyla. To, co Razakiho zastavilo, vycházelo z něho samotného. Jen tentokrát to bylo o to horší, že nesoupeřil jen se svou vlastní silou, ještě měl co dělat se silou hollowa. Bylo to téměř mučivé. Jiten konečně dal najevo, že se tu cosi odehrává.
"Vidím, že jsi doopravdy odhodlaný... a nedivím se ti. Kdybych byl na tvém místě, udělal bych to samé. Jsme si opravdu tolik podobní... a právě to mi dalo výhodu předvídání," usmál se a na chvíli hleděl zaujatě na Razakiho, který bolestně bojoval sám se sebou jen několik centimetrů od Jitenova obličeje. "Víš, od té doby, co jsem procitl, jsem se naučil jednu věc... srdce je to nejdůležitější, co může bytost mít. Dokud máš srdce, nic tě nedokáže zlomit. Pokud nemáš srdce, potom jakákoli moc, kterou můžeš získat, je nicotná. Srdce je tvou největší silou." Lehkce se předklonil, což Razakiho donutilo proti jeho vůli mírně couvnout. Při jeho dalších slovech se jeho výraz úplně změnil. "A já držel tvoje srdce ve vlastních rukou, copak jsi zapomněl?"

Spoiler:

Razaki

A teď přišel čas na plán B... dokážeš plně ovládnout moje tělo... vím že to dokážeš... udělej pro mě jednu věc... zastav mi srdce a zabij ho ! A co bude potom... to je mi jedno... řekl jsem zcela vážně svému vnitřímu hollow. Ihned na to jsem ho ke kormidlu pustil na 100%. Tohle byla ta šance na kterou čekal a já mu jí naservíroval na stříbrném podnose...

Razaki

Pokud ti na mě tak záleží tak ho zabij rychle a můžeš mě nahodit zpátky...
A pokud ne tak si užij moje tělo... nejdřív ho ale zabij ! Dokud nebude mrtvej tak nemůžu žít dál. A až bude po smrti tak nebudu mít důvod žít dál... řekl jsem mu...