Hollowtown (SZ)

Izumi Razaki

Moje soustředění přerušilo silné reiatsu, které jsem cítil mířit přímo k nám. Omamžitě sem sebou trhl. "Vy... ehm... Tulipáno" řekl jsem. Věděl jsem, že se jmenuje nějak po kytce, ale neměl jsem čas vzpomínat. "Vemte Seika do bezpečí prosím, ale pokud se mu něco stane..." nedokončil jsem větu, bylo jasné co jsem měl na mysli. "Tady za chvíli bude velice nebezpečno." řekl jsem a vytasil Batariela. Nejspíš tu přeci jen byl nějaký mocnější hollow a já byl rád, že jde po mě a ne po ostatních členech mé divize. Pravděpodobně byl dost silný aby s ním měli ostatní dost dělat.

Amaru

Jeden dole fůra zbejvá. Takže fofrem dolu a jdeme bojovat řejk jsem a rozběhl se dolů pomoct. Rozběhl jsem se a vyskočil na záda tomu velkýmu medvěd hollow a píchnul jsem mu zanpakuto do hřbetu. Nebojte se Amaru je tady!´zakřičel jsem a zkusil medvěda bodnout ještě jednou něž mě setřese dolů. Nemohl jsme nechat fukutaicho bojovat samotnou proti dvěma hollow. A ten medvěd vypadal pomalejší než ta kočka což nebylo zase tak divný. To medvědi většinou bejvaj

Akashiya -> Medvěd neměl rozhodne tu rychlost, co kočka, takže když jsi ho překvapila zboku, nestihl se včas bránit a trefila jsi ho. Naštvaně zařval a snažil se co nejrychleji obrátit tam, kde cítil ránu od tebe. Ohnal se tím směrem svou velkou prackou. Kočka opět zasyčela a pokusila se tě kousnout do nohy ve chvílích, kdy jsi medvěda sekala a teoreticky bys mohla mít problém se okamžitě vyhnout.

Razaki -> "Vzít do bezpečí?" podívala se na tebe nechápavě Lavanda, aniž by se zastavila nad tím, jak jsi ji oslovil. Sama sotva stála a pokud by někam šli, Seiko by spíš bral do bezpečí ji. "Kde je tady podle vás bezpečno?" doplnila. Tam, kde dřív bydlela, rozhodně ne. A všude jinde byla džungle, kde se mohli potloukat hollow. Reiatsu se mezitím natolik přiblížilo, abys mohl poznat, že se pohybuje někde nad vámi, zřejmě v korunách stromů.

Amaru -> Chystal ses vyskočit medvědomi na hřbet, ale k tvému údivu jsi nedopadl... místo toho jsi pokračoval nedobrovolně v letu dál a výš. Někdo a nebo něco tě ve skoku chytilo za shihakushou na zádech a neslo tě to do výšky a pryč od místa, kde bojovala zástupkyně kapitána.

Amaru

Tak nějak mi zamrznul úsměv na rtech když jsem se místo zásahu vznesl do vzduchu. Asi mě něco chytlo ale já jsem se fakt bál podívat. Místo toho jsem zvedl ruku a odříkal rychle zaříkadlo. Hadō #33. Sōkatsui! vystřelil jsem na to jednou rukou a tou druhou začal zběsila sekat zanpakutem všude nad sebe. Tohle jsem totiž hrozně nesnášel když mě chytlo něco co jsem neviděl

Izumi Razaki

"No tady bezpečno nebude... ale zkusím ten boj vzít co nejdál od vás..." řekl jsem a shunpnul směrem, kterým jsem cítil to silné reiatsu. Chtěl jsem toho hollow napadnout co nejdál od ostatních, hlavně proto, kdybych ten boj musel vzít hodně vážně a použít nějaké více ničivé schopnosti. Samozřejmě se mi nelíbilo nechat tam Amara s tou shinigami, ale nebylo na výběr. Snad nebyla tak tupá, jak působila, když nechápala ani frázy "vzít do bezpečí"

 

Krčila sa pred tými schodmi a potom si všimla, že Razaki zmizol. Prekvapene zamrkala a ohliadla sa. Nevedela, čo sa dialo, pretože teraz nevnímala kvôli tomu boju. Všimla si však Seika a Lavandu. Bola tu s nimi vlastne jediná, keď Razaki zmizol. Postavila sa a podišla k nim
"Čo sa deje? Kam Razi-chan zmizol?" opýtala sa ich zmätene a pohľad striedala medzi nimi dvomi. Bola trošku zmätená a znepokojená, pretože by Razaki len tak neodišiel. Na tejto celej misii bolo niečo čo ju hodne znepokojovalo. Keby sa dialo niečo, čo by ohrozilo ich dvoch, tak by sa pokúsila ich ochrániť prípadne aj zabiť útočníka, ale fakt by nemala z toho dobrý pocit. 

Wilhelm Gure
Celou dobu jsem spíše nečině přihlížel a přemýšlel. Ne, taky takhle nechci skončit. Přemýšlel jsem nad Amarovými slovy. Pak jsem si všiml, že má Akashiya sama problém.
Rozeběhl jsem se na kočku, která byla trochu mimo s taseným mečem. Kočka zaútočila Akashiye na nohu. Já zaútočil na kočku. Teď jen doufat. pomyslel jsem si, když se má čepel řítila z boku směrem ke kočičí hlavě.

Amaru -> To, co tě neslo, asi nemělo rádo problémové pasažéry, protože tě to hodilo na zem. Už to bylo z pořádné výšky a pod tebou byl zrovna zničený bazének, který kdysi mohl být přírodními horkými lázněmi.

Razaki -> Shunpem ses přesunul o kus dál a výš, takže sis mohl prohlédnout, kdo se to na vás přišel podívat. Bylo to hollow ve tvaru velikánského a dlouhého hada, měl rozhodně několik desátek metrů. Jeho tělo i hlava byly chráněny rafinovaně navrstvenými kostěnými pancíři a k tomu měl ještě okolo namotaný jakýsi řetěz. Plazil se kolem tlusté větve stromu.

Minami -> "Myslím... že ucítil nepřítele a vydal se za ním," vysvětlil Seiko. poznával reiatsu toho, proti komu Razaki stál. Bylo to velice smutné. Ten nejmoudřejší z hollow, který všechny vedl na cestě k míru, teď nejspíš vezme velice rychlý konec.

(s Wilhelmem počkám ještě na Aku)

Razaki

Popadl jsme Batariela jakmile jsem uviděl toho obřího hollow. "Vypař, Batarieli..." pronesl jsem. Nehodlal jsem se zdržovat pokusy o diplomacii nebo tak něčím, ten hollow byl velkej a nebezpečnej, nechtěl jsem tenhle souboj dostat blízko k ostatním, zvlášť kdybych byl nucen použít víc Reiatsu... ostatní byli shinigami, zvládli by to, ale pro Seika to mohlo být náročné... vyskočil jsme do vzduchu nad hollowa a odříkal přislušné zaříkávání "Bakudō #62. Hyapporankan" doufal jsem, že mi tohle kido pomůže dlouhého hollow upoutat k zemi. Následně jsem mu chtěl prostě probodnout hlavu...

Akashiya Masamune

Tak nějak jsem čekala, že na mě na přerostlá zlobivá kočička zaútočí aby bránila medvěda. Jednu ruku s čepelí jsem zvedla, abych se ubránila ráně medvědí tlapou a druhou jsem přitom namířila na kočičí hlavu a rychle vyštěkla: "Hadō #31. Shakkahō." Rána do nohy by byla velmi bolestivá a vůbec by mi v tuhle chvíli neprospěla.

 

Prekvapene zamrkala, keď jej to Seiko povedal a pozrela sa smerom, kde zmizol Razaki a potom sa pozrela na schody. Cítila sa tak trochu odstrčená a ignorovaná, ale asi za to mohla sama. Nevie, proste sa tak cítila a nebolo jej z toho dobre, ani trochu. Potom sa pozrela na Lavandu.
"A vy ste teda v poriadku? Necítite už žiadnu bolesť?"opýtala sa a poškriabala sa vzadu vo vlasoch. Fakt nevedela kam by ich mala uprataj do bezpečia, aj keď sama by to mala ťažké, keď vie len bojovať s mečom a so shikai toho príliš nenabojuje. 

Razaki -> Hollow byl neobvykle odolný. Kido se od jeho ktunýře odráželo jako tyčinky ze hry mikádo. Ovšem naštvalo ho. Zkroutil se, čímž polámal hned několik velkých větví, a otočil hlavu směrem k tobě. U tlamy se mu začalo tvořit velké vínově zbarvené cero, které po tobě záhy vrhl.

Akashiya, Wilhelm -> Vykrýt medvědí tlapu bylo těžší, než sis myslela. Jeho rány byly jako malé bomby cera, takže když do tebe teď praštil, shodil tě na zem a ještě ses do zubů praštila záštitou vlastního meče, jak do něj zatlačil, když ses jím snažila bránit. Shakkaho tedy tak úplně nevyšlo, ale kočka schytala ránu mečem od Wilhelma. Jen do boku, ne do hlavy. I tak ale zasyčela a uskočila stranou, zatímco medvěd se dál sápal po Akashiye a snažil se jí uštědřit do nejvíc svých silných ran.

Minami -> Lavanda se na tebe usmála. "Ano... ano, jsem v pořádku. Bolest těla časem vždycky odezní..." pronesla trochu záhadně. Vypadala trochu jako divoženka, takže se takové výroky celkem hodily i k jejím vzezření. Seiko se utrápeně rozhlížel do směrů, kde se bojovalo, stejně jako ty.

Izumi Razaki

V hlavě mi blesklo, že nejlepší by bylo vytvořit nějaké ochranné kido a zablokovat jeho útok, ale tím bych ztratil čas. Takže jediné co jsem mohl udělat bylo zaútočit co nejrychleji to šlo... a navíc tak, abych nezranil svoji rodinu. A na to jsem měl perfektní techniku. "Ban...kai..." řekl jsem, jako kdyby mi ta slova fakt už chyběla. Okamžitě mě obklopila ochranná aura, která jsem doufal dokáže zastavit cero... v té samé chvíli vyšlehli 2 plameny, které začali obmotávat celé hadovo dlouhé tělo...

Razaki -> Bankai cero zastavil, ještě aby ne. Vznikl z toho pěkný výbuch, který Lavandě, Minami a Seikovi řádně pocuchal vlasy, ale jinak byli uchráněni. Had se zarazil, ale ne na moc dlouho. Plameny, které ho omotávaly, se z nějakého důvodu držely jen těch řetězů, co měl po sobě navěšené, a on se začal plazit po stromech k tobě. Rozmáchl se svým mohutným ocasem a chystal se tě spolu s několika stromy smést.

Izumi Razaki

Plameny po tom hadovi se začali lámat, větvit a obklopovat celé jeho tělo. Had se ale nevzdával snadno. Nehodlal jsem ale ustupovat a ten boj přinést blíž k ostatním. Chráněn aurou bankaie jsem se vrhl kupředu abych jeho útok zablokoval. Celou svojí silou jsem se vrhl do protiútoku. Doufal jsem, že se ostatním daří líp, když jsem je teď nehlídal, ale věřil jsem jim

Akashiya Masamune

Medvědí rána byla jen o trochu silnější, než jsem očekávala. No přesněji o dost, ale to se neříká. Tvrdě jsem dopadla na zadnici. V puse jsem ucítila kovovou chuť krve. To bylo od toho, jak jsem se při pádu kousla do jazyku. A ještě k tomu všemu jsem měla velké podezření, že mi chybí jeden zub, nebo aspoň chybět bude. Těžko říct. Bohužel medvídkovi to nestačila a chtěl mě znovu obejmout. Vytřeštila jsem oči, když jsem viděla, jak se po mě začal opět sápat. Okamžitě jsem položila ruce na zbytek podlahy a s pusou plnou krve jsem vykřikla: "Bakudō #21. Sekienton." Asi to neznělo tak, jak by mělo, ale doufala jsem, že účel to splní. Pro jistotu jsem stejnak použila shunpo, abych se dostala dál od medvěda. Mezitím co se medvěd nořil/nenořil v oblaku kouře, koukla jsem očkem po kočce. Kde vlastně byla.

Wilhelm Gure
Zatímco Akashiya byla otočená k medvědovi, věnoval jsem se kočce, která odskočila od nás. Tak pojď, já mám zvířátka rád. usmál jsem se na kočku a v jedné ruce zatočil mečem, který by mnozí nezvedli ani oběma rukama.
Pak jsem se rozeběhl a zároveň pronesl plné zaklínadlo: Bakudo #1. Sai! pak jsem přeskočil ten zbytek prostoru mezi námi a doufal, že jí to zpomalí dost, abych se tentokrát do hlavy trefil. Poslal jsem hrot svého meče proti kočičí masce.

Amaru

Lítací hollow nebo co bylo mě pustil. Jenomže už jsem byl dost vysoko a teď jsem padal z větší vejšky. Nějak jsem zapomněl že vlastně můžu chodit po vzduchu. Hadō #58. Tenran zařval jsem a použil větrnej vír abych zpomalil pád. Nechtěl jsem se polámat. Aspoň jsem cestou dolů měl čas si prohlídnout okolí a zjsitit kdo kde s kým bojuje. Chtěl jsem vědět zda je bratranec a nee-chan v pohodě

Razaki -> Had nedbal na tvůj útok a zřejmě se rozhodl otestovat pevnost svého krunýře, protože se pokusil tě omotat a zadusit. Vzhledem k tomu, že na něm stále byly ohnivé provazce z tvého bankaie, mohlo to být celkem nepříjemné. Ovšem vydrží dost dlouho na to, aby ti mohl sevřením nějak výrazně ublížit?

Akashiya -> Kouřová clona byla velice dobrý nápad, jak se ukázalo. Medvěd uměl dobře mlátit, ale teď, když nic neviděl a nevěděl, kam mířit, byl celkem ztracený. Mimochodem, tvoje zuby vydržely víc, než sis myslela, protože jsi ani o jeden nepřišla.

Wilhelm -> Zrovna když jsi zaútočil, použila Aka kido a ty ses spolu s oběma hollow zahalil do mračna červeného kouře. Nedaleko od tebe naslepo mlátil tlapami velký, medvědí hollow, který před chvílí zasáhl Akashiyu.

Amaru -> Viděl jsi kouřovou clonu, ze které vyskočila podkapitánka. Měla obličej od krve. Taky sis mohl všimnout, že to, co tě uneslo, byl látající hollow velikosti telete, který ale měl tvar spíš netopýra. Ve vzduchu se už obracel a chystal se na další nálet. Potom jsi žbluňkl do horké vody.

Izumi Razaki

Hada pálil můj útok a moje aura rovněž. Tohle nemohl vydržet dlouho, nic nemohlo vydržet ten žár věčně. Otázkou bylo, zda moje obrana vydrží věčně. Tohle bylo poprvé co jsem tuhle formu použil v boji. A ten had zřejmě měl svoje drcení docela vymakané. Nehodlal jsem mu ale dát dost času na to, abych to zjistil, zatímco had dál svíral svůj útok tak jsem vytasil svůj meč a vší silou ho zarazil hadovi do těla. Nezajímalo mě kolik měl pancíře, řetězů a další ochrany, prostě jsem do něj začal řezat veškerou silou a tý jsem měl zatím opravdu dost, teprve jsem se rozjížděl.

Pozrela sa na Lavandu celkom nedôverčivo, ale prikývla. Nevedela teraz odhadnúť, či to len predstiera alebo nie. Veď keby ju to bolelo dosť, tak by predsa povedala, takže to nechala tak. Pozrela sa potom na Seika. Dívala sa chvíľu naňho a potom sa pozrela tým smerom, ktorým sa pozeral. Fúkla si do strapatej ofiny a pozrela sa späť naňho.
"Sei-chan!" zvolala, chytila ho a privinula si ho k sebe. Začala si ho k sebe túliť a pevne ho držala, aby jej neušiel.

Razaki -> Po chvíli vrtání mečem do krunýře přece jen něco povolilo. Ještě aby ne. Už takhle se dalo říct, že ochrana toho hollowa byla nevídaná, takto odolávat kapitánskému bankaii, ještě navíc tvému. Hollow zaúpěl a začal se zmítat, čímž lámal další a další větvě i celé stromy.


Seiko

Jeho stísněnost vnitřní doplnila Minami i stísněností vnější, když se na něj přimáčkla a nechtěla ho pustit.
"Minami-san!" pokusil se protestovat, ale pravda byla, že mu to vlastně ani tolik nevadilo. V této nepříjemné situaci bylo objetí od hyperaktivního klubka štěstí docela milé.

Izumi Razaki

Jakmile jsem se prosekal skrz hadovu obranu tak se sice dostal dál z mého dosahu, ale všechen ten oheň, který ho spaloval se opět pohnul a začal se rozvětvovat skrz díru dovnitř do jeho těla a pálit ho. Teď už jsem vše nechával jen a jen na ohni... nechtěl jsem se dostat moc blízko, aby mě svíjející se had nezranil. Byl jsem jen připravit ho odpálit ho do zapomění, kdyby se pokusil dostat blíž k Seikovi, Minami a Růženě...

Amaru

Natáhnul jsem ruku do vzduchu abych vystřelil další kido jenomže v tu chvíli jsem dopadl to horký vody. Šplouch! Leknul jsem se a máchal rukama abych se dostal zase nahoru. Rychle jsem si sundal mokrý vlasy z očí a uviděl hollowa jak letí přímo na mě. Hadō #31. Shakkahō!!! vypálil jsem z blindu bez zaříkání rovnou na hollowa. Jenomže sem přestal plavat zase

Spokojne si ho k sebe tisla, keďže veľmi neprostestoval a sem-tam pokukovala po Lavande, a tak ju pozorovala, ale inak sa venovala Seikovi, ten teraz potreboval podporu zo všetkých najviac. Samozrejme to, že počul všade okolo seba boj a zabíjanie jeho priateľov príliš jeho nálade nepomáhalo, ale nevedela, čo má robiť. Napadlo ju ísť trošku ďalej, aby to nemusel celé počuť.
"Poďme trošku ďalej, ale budeme blízko." snažila sa navrhnúť a postavila sa. Samozrejme, ako sa postavila a ešte aj k sebe túlila Seika, tak ho vlastne niesla, on chodiť nemohol. Na sekundu sa ohliadla smerom, kde mal byť Razaki, ale potom sa venovala Seikovi. Trošku sa posunula ďalej, ale len kúsok, čiže nebol ten boj zase toľko počuť. "Chceš lízatko?" opýtala sa a vytiahla lízatko, pekné veľké červenoružové v tvare srdiečka a narvala mu ho do pusy nečakajúc na odpoveď a pritom ho hladila po vlasoch ako hodného psíka. Potom sa pozrela nebezpečným pohľadom na Lavandu, akoby to isté čakalo ju a už vyberala ďalšie, teda aspoň to tak vyzeralo.