12. divize, výzkumný ústav

Hakio

Pravda byla, že stěna neměla proti Ceru té síly příliš velkou naději, avšak pár chvil odolávala, pak však povolila. Cero pak již ale nebylo dost silné na to, aby mohlo Satoshiho vážně zranit. Když to Hakio uvidí, tak skočí nazpátek a začne si regenerovat pravou ruku, kterou si zranil v boji s Yukim. Pri plné síle trvá asi pět vteřin, než se ruky plně zregeneruje. Hmm odněkad znám tvé raiatsu, ale nedokážu si vybavit odkud...ale to je jedno...zabiju to co z tebe zbyde. Shunpem se přesune za něj a ožene se po něm zdravou rukou na níž se nehty prodloužili do jakýchsi drápů.

Satoshi
Během pěti sekund, které strávil Hakio regenerací jsem stihl přesně to, co potřebuju. Stihl jsem pohltit do pravé ruky část Hakiova cera a zapečetil jsem jej do podoby levitující krychle. To vše jsem stihl za 2 sekundy a 481 milisekund. Ale věděl jsem, že nemůžu povolit, takže jsem během 1 sekundy a 112 milisekund musel vymyslet plán, jak zabránit dalšímu útoku. Takže to budu muset použít. a dříve, než jsem něco jiného udělal, uvolnil jsem levé oko a tak jsem v čase 4 sekundy a 756 milisekund dokázal zpozorovat Hakia a zablokovat jeho útok svým zanpakuto, ale jeho nehty byly trochu delší, než jsem předpokládal a tak mě jeden škrábl po obličeji a druhý se svezl po rameni. Takže jsem rychle uskočil a otřel si krev z líce. Znáš mé reiatsu...? No výtvor by si měl pamatovat svého stvořitele. jen jsem odvětil Že by si začal vzpomínat na svůj vznik...? To by znamenalo, že začíná mít vlastní vůli a myšlenky, to znamená, že obyčejný postup už tady nemá smysl... analyzoval jsem situaci, která nastala. Bylo jasné, že analýza už je prakticky dokončena, jen provést výzkum cera a udržet Hakia na uzdě a při nejlepším sebe naživu. Co musím všechno dělat... pomyslel jsem si stále soustředěn na jakýkoliv odvetný útok

Hakio

Sledoval Satoshiho počínání a sám nedokázal uvěřit, jak se dokázal vyhnout, avšak to že jej zranil na tváři jej mimořádně potěšilo. Jednou rukou si nadzvedla masku a pohlédl na něj. Krev z druhé ruky oblízl. Hmm...zas tak rychlej nebudeš. Zničím tě. Škubnutím hlavy si opět nasadí svou masku a mezi rohy se začne tvořit ono bílé cero. Avšak začne narůstat co do belikosti a když už to začne být nebezpečné, tak přiloží obě ruce na strany cera a to se najednou začne zmenšovat a zhuštovat. Satoshi může být překvapen, že to dokáže ale musí vědět, že pokud to neutne včas, tak to můž mít katastrofální následky.

Satoshi
Já že nejsem rychlý? pomyslel jsem si a klidně bych spustil jeden ze svých epic ďábelských smíchů, ale nechal jsem to na později, protože jsem uviděl velké formující se bílé cero Tohle... vypadá jako Gran Rey Cero o čem jsem jenom četl... nikdy jsem si nemyslel, že bych to mohl vidět zblízka. Jaký to historický okamžik. pomyslel jsem si rychle, ale věděl jsem, že nemůžu nechat tohle cero uvolnit. I když tento prostor byl velice dobře vyztužen, tak s takovým cerem by si pravděpodobně neporadil, takže nebyla jiná možnost, než jej zastavit. Važ si tohoto pohledu, bude to na nějakou dobu tvůj poslední. řekl jsem a přejel si po levé straně obličeje na čež se tam vytvořila poloviční maska a posílen o hollow formu jsem použil uber speed sonido a objevil se z nenadání před hakiem a své zanpakuto jsem zabodl do jeho dlaní Promiň Akio, hned ti to vyléčím. ještě jsem si pomyslel a pak jsem dal své dlaně před sebe a kolem nich se vytvořily magické kruhy Kai! zvolal jsem a zformovala se pečeť, která cero zapečetila, aby nemohlo učinit další škodu, ovšem cero bylo dosti silné a tak přece jenom vybuchlo a jelikož bylo nekotrolovatelné, tak vybuchlo a oba nás to odrazilo k oběma stěnám místnosti. Během letu jsem ještě zkontroloval čas. Konečně... konec... bylo to trochu těžší, než jsem čekal. blesklo mi hlavou a narazil jsem do zdi.

Řekněme, že to teda už skončilo Že jakože už ta pilulka vyprchala

Akio

Se probudí s palčivou bolestí v rukou a pocitem něčeho na obličeji. Pomalu otevře oči a s překvapením zjistí, že hledí na své ruce, probodlé Satoshiho zanpakuto, ale co víc..koukal na ně skrze dva úzké průzory. Po chvíli se ale ozve zapraskání a jeho maska se rozpadne, tak jako zbytek hierra. S-satoshi? Co se tu dělo..a co jsi zjistil...já nemám ani ponětí co se stalo.

Satoshi
Stále s poloviční maskou na sobě jsem se těžce zvedal ze země a Akio už se vrátil do své podoby. Vítej zpět. řekl jsem s mírným úsměvem a začal jsem se přibližovat k Akiovi Všecho je v... začal jsem, ale pak mě zachvátil příšerný pocit a šel jsem velmi rychle k zemi a kolem mě začala stoupat temná energie Ksakru, už jsem tuhle sílu tak dlouho nepoužil... velmi tlumeným hlasem jsem řekl ...že se ve mě nahromadila. dodal jsem si. Byl to šílený pocit, věděl jsem, že jestli to nezastavím, budu moct zničit celé kasárny. Takže to došlo k tomuto... pomyslel jsem si. Tlak, který mě tlačil k zemi byl enormní, ale dokázal jsem s obtížemi zvednout pravou ruku Akio vypadni rychle z dohledu! zakřičel jsem a nahromadil jsem veškerou energii do pravé ruky SPACE SLASH! vykřikl jsem a rychlý pohyb pravé ruky provedl sek, který, jak naznačil název útok, prosekl prostor. Tím veškerá energie zmizela a já mohl pravou pěstí rozbít masku a tím se pod levým okem objevil proud krve Uf... tak to by bylo. řekl jsem již normálním hlasem Byl bych rád, kdybys tohle nikomu neříkal. Taková schopnost je velmi riskantní a navíc je to příliš nebezpečné jak sám můžeš vidět. řekl jsem, když v místě, kam útok dopadl zůstala díra v prostoru Tohle už raději používat nebudu... No každopádně, mám všechno, co jsem potřeboval i když musím poznamenat, že tvůj hollow je opravdu něco... řekl jsem a opravdu se k Akiovi přiblížil a opatrně jsem mu vytáhl zanpakuto a okamžitě začal s léčením za pomocí regeneračních schopností hollowa Bude mi chvíli trvat, než úplně stanovím, co budeme dělat, ale předpokládám, že bych to měl dokončit v blízké době, kde tě budu moct najít? zakončil jsem otázkou

Akio

Jen překvapeně kouká na satoshiho a ani se nehne. Ta maska a ta síla. věděl že je Satoshi silný ale to co předvedl bylo...nepochopitelné. Nedokázal to zpracovat, avšak ze zamyšlení jej vytrhl Satoshiho hlas. Takže jsi to zkoušel na sobě? Jsi strašný šílenec víš to. Probodne jej pohledem a trochusykne při vytahování zanpakuta z ruky. Něco...? Jsem rád že sis všiml... Nechá si ještě ošetřit ruce a pak ho to napadne. Bude se konat ples..za pár dní...tak mi to můžeš oznámit tam. A když už jsme u toho..budeme potřebovat, abys vytvořil slavné zpěváky...pošlu ti pak seznam. Počká, až se to doléčí a pak vstane. Měl bych jít..zařizování je dost..bude to teď v pořádku?

Satoshi
Jo vím... odvětil jsem, když Akio poznamenal, že jsem šílenec Někdo musel být první... Neodpustil bych si, kdybych udělal něco neotestovaného. řekl jsem a doléčil jsem Akiovy zranění.
Takže ples, no to je zajímavé a ideální místo, kde se jistě potkáme. souhlasil jsem A pokud tedy budu muset něco tvořit, tak se asi dovím detaily přímo od organizátora, takže asi tě prozatím můžu propustit. domluvil jsem a trochu si otřil krev z podoka. Tak ples... no zajímavé, asi se po delší době objevím. pomyslel jsem si

Akio

Dobrá Satoshi....děkuji ti. A jsi si jistý, že....no...že se nic nestane? Koukne na něj kapku nervózně. Byl bych nerad, kdyby jse si kvůli nějakému vedlejšímu účinku té pilulky roztrhal polovinu divize. Pokusí se to brát kapku s humorem.

Satoshi
Sakra, byl jsem odhalen... Naplánoval jsem to tak, abys zničil celou 13 divizi a už by byla jenom Gotei 12... sarkasticky jsem mu odpověděl a trochu se pousmál Ale teď vážně, nemusíš se ničeho bát, ta pilulka je naprosto perfektní. Přece jsem říkal, že bych ne udělal nic neotestovaného. ubezpečil jsem Akia

Akio

Dobrá tedy...já musím jít zařídit věci ohledně toho plesu. Měj se Satoshi. Zvedne se a pomalu zamíří pryč z kasáren 12. divize.

Satoshi to Sakura
Opatruj se a ať ti ples vyjde. jen jsem stihl dodal, než Akio zmizel. Měl jsem i dostatečný čas na regeneraci, takže jsem se mohl konečně odebrat z tohoto zničeného místa a sebral jsem krychli cera. Tak ještě tohle analyzovat, nikdy nemůže být shinigami dostatečně obezřetný. pomyslel jsem si a vyšel jsem ven z místnosti. Tam mě okamžitě Sakura zavalila otázkami na to, jestli jsem v pořádku. Trochu jsem to přehnal... jen jsem odpověděl Dávej si příště lepší pozor. pokárala mě Já vím... jen jsem odvětil Všechny data vezmi do laboratoře X001. Začneme s anlýzou ihned. poručil jsem a Sakura přikývla A další den práce... už tak dlouho jsem neměl volno... v duchu jsem si zastěžoval, ale uvědomil jsem si, že to někdo dělat musí.

Proběhl časový posun o jeden den.

Seireitei se celkem uklidnilo, většina zraněných byla v kasárnách 4. divize, kde o ně pečovali doktoři. Pořád ale nebylo vše tak, jak by mělo. Kapitánka první divize a kapitán třinácté divize byli nezvěstní. A nebyli sami. Shinigami, kterých nebylo k nalezení pořád přibývalo. A navíc tu ještě někde byl ten chlápek, který to všechno způsobil.

Takeshi Hatsumara.

... To nieje možné, ja som uspel. Dostal som sa sem do 12. divízie , takže mám plné právo vstúpiť. Ale mám zaklopať? Alebo potichu vstúpiť?
Hádam že asi zaklopať, ale koľkokrát? Majú tu nejaké tajné klopanie ako heslo ? Alebo je to jedno a stačí proste zaklopať?... Takto premietam už od rána celú cestu od akadémie ku kasárňam divízie. Keď sa nakoniec dostanem k vstupnej bráne, vykríknem:
ÁÁÁhhh. Ja sa snáď zbláznim sám so seba! potom sa však uvedomím kde som a tak radšej zaklopem na dvere a už normálnym hlasom poviem Haló? Je tu niekto?. Odrazu ma ovládne zvedavosť. a hlavou mi prúdia otázky na hádam všetky možné témy. Ale navonok stuhnem napätím. A čakám na pokyn vstúpiť.

Suzaku (moje zanpakuto =D)
Satoshi mě pověřil průzkumem... neboli mě vyhodil, když analyzoval Hakiovo reiatsu, tak jsem se vydal na procházku a pak jsem se rozhodl vrátit a opět se věnovat péči o divizi, když to určitý kapitán nemá v úmyslu... Yare yare... to zase bude práce... pomyslel jsem si, když jsem byl u ostnatého drátu obléhající celé prostranství, když jsem viděl, že někdo před kasárnami stojí. Zase někdo...? došel jsem k epickým dveřím s moderní otevírací technologií a bez okolků jsem oslovil shinigamiho Tady se klepáním daleko nedostaneš. poté jsem se odvrátil a klepl do malého obdélníčku, což způsobilo výpad klávesnice a obrazovky se snímačem duhovky a obdélníčkem pro heslo. Dneska máme to krátké heslo... řekl jsem si pro sebe a vyťukal heslo (krátké samozřejmě sf85Ngasna85la94+.JRAN2) a dveře se otevřely U nás se dostáváme dovnitř takhle. řekl jsem s úsměvem No a pro hosty máme zvonek. dodal jsem Takže jestli máš něco k vyřízení, pojďme dál. vyzval jsem shinigamiho a vešel.

Takeshi Hatsumara

Chvíľu som tam stál ako hlupák, ale potom sa zjavil nejaký zvláštny chlapík a tie dvere otvoril. Kto to sakra je? spýtal som sa sám seba a šiel za ním, chvíľu potichu, no potom som sa ozval. Ehm, no... Volám sa Takeshi Hatsumara a mal som sa hlásiť ako nový člen divízie. poviem a ani sám neverím , že to poviem súvisle. Vzhľadom na množstvo pocitov, ktoré mnou lomcujú.

Suzaku
Další pokusný králík. pomyslel jsem si Dobře... Takeshi. řekl jsem a rozmýšlel jsem, kam ho vlastně poslat No zatím bude nejlepší, když se seznámíš s prostředím tady, jistě tě vedoucí výzkumu brzo přidělí do potřebného místa. a když jsem domluvil hned se zjevila A tady ji máme... takže dále směřuj své dotazy na ni... dokončil jsem a odebral se pryč.

Proti tobě vyšla shinigami zlehka dívka s červenými krátkými vlasy a čelenkou, vypadala, že to tady má na starost, protože udávala příkazy všem pracujícím NPCčkům =D

Takeshi Hatsumara

Aha, tak fajn stihol som ešte povedať smerom k odchádzajúcemu než som svoju plnú pozornosť nasmeroval na shinigami vedľa mňa, ktorá ako bolo vidieť vydávala rozkazy a teda to tu mala na starosť. Teda, zdravím, moje meno je Takeshi Hatsumara a nejaký chlapík čo práve odišiel ma odkázal na vás, som nový člen.vyhŕknem zo seba v súvislej rade slov.
Tak kde môžem začať?nadviažem. A trocha sa vystriem. Predsa len, niečo musí byť z tej výšky vidieť pomyslím si ale hneď sa zarazím a uvoľním sa.

(tady je btw Sakura =) https://bleach.forumczech.com/t1481-division-no-npc)

Sakura
Poté co jsem rozdělila úkoly na zefektivnění práce jsem potkala Suzaku a nějakého nového shinigamiho, který okamžitě začal mluvit. Poslouchala jsem a pak jsem se mile usmála a odvětila. Ahoj, Hatsumara-kun. nejdříve jsem pozdravila Ten co tě sem přivedl je Suzaku, kapitánovo zanpakuto. řekla jsem jako bych konstatovala naprosto normální fakt. Měl by být připraven na vše. pomyslela jsem si a trochu se zahihňala. Já jsem Sakura Koizuki mimochodem, dodala jsem, když jsem si uvědomila, že jsem se ještě nepředstavila mám tady v podstatě na starost chod divize. přidala jsem svoji funkci Co se týče tebe... myslím, že by jsi se měl ze začátku trochu seznámit s divizí a okolím. Zatím bych tě mohla zavést ke tvému pokoji. nabídla jsem

Takeshi Hatsumara

Najprv som sa snažil porozumieť každému slovu, ale po zistení, že ma práve sprevádzal zhmotnený zanpakutou som sa zmohol vlastne len na pootvorené ústa a tupý výraz. Avšak po nakopnutí zvnútra (od mojej zanpakutou) Sa rýchlo zozbieram , zhlboka sa nadýchnem a vydýchnem, aby som sa zmohol na :To by bolo fajn.Poviem Oh. A rád ťa spoznávam Koizuki-sanDodám. Zvyšok informácií sa ešte snažím vstrebať. Keď si nové informácie ako tak utriedim v hlave. Spýtam sa na to prvé čo ma napadne a to je:Ako je možné, že kapitánovo Zanpakutou chodí voľne po svete?poviem zo zmäteným výrazom.

Sakura
Viděla jsem, jak ho informace o Suzaku zaskočila, tak jsem se uchichtla. A pak se na to přece jenom zeptal. No... to je složité... ale v podstatě se dá říct, že dvanáctá divize nezná význam slova nemožné a proto popírá to, co se nemožným zdá. řekla jsem trochu vyhýbavě a pokračovali jsme směrem k pokoji.

Takeshi Hatsumara

Aha.Poviem zamyslene, zatiaľ čo premietam nad významom slova nemožné, čo si pod tým vlastne predstavujem. Ale nenapadá ma nič konkrétne a tak radšej prestanem a začnem uvažovať o ohromne závažných problémoch ako napríklad:Hmm, dúfam , že na obed bude niečo dobré, lebo inak zjem svoj shikai.Nad čím sa v duchu doširoka usmejem a vyzvraciam. I keď Daikama mi to nikdy neodpustí.

(Neblil jsi doufám doopravdy xD Btw shinigami nemusí jíst, jestli je mi dobře známo =D)
Sakura
Tak jsme tady. řekla jsem, když jsme dorazili ke třetím dveřím ve druhém koridoru čtvrtého oddělení první uličky s číslem 827. Tohle je tvůj pokoj. řekla jsem a otevřela dveře.

V pokoji byly výplody nejmodernější techniky pro pohodlí vědců, vlastní plasmová obrazovka, komunikátor pro spojení s ostatními, elektronická postel a spoustu dalších věcí...

Máš nějaké další dotazy...? Ještě jsem se pro jistotu otázala.

Takeshi Hatsumara

Wow.Je to je jediné na čo sa v prvom okamžiku zmôžem.
Následne začnem užasnuto pobehovať po izbe a v nezrozumiteľnom, súvislom slede slov sa vypytovať na účel všetkých tých zariadení. A až po chvíľke si spomenie, že neodpovedal na otázku dámy, čo sám sebe neodpúšťa.
Oh, pardon. Nie, myslím, že sa budem musieť ešte zoznámiť s mojou izbou.poviem a usmejem sa aby to vyznelo čo najnevinnejšie.

______
ne neblil. =)

Sakura
Uchichtla jsem se, když shinigami vypadal jako malý kluk, kterému se splnil jeho největší sen. Chápu, všichni jsou takoví. řekla jsem s úsměvem Kapitán toho tvoří trochu moc, tak máme trochu lépe vybavené pokoje. přidala jsem podobným tónem. Tak si to tady zatím prohlédni a pokud budeš cokoliv potřebovat, budu v hlavním štábu. rozloučila jsem se a vyšla z pokoje zpět do hlavní místnosti