Re: Sídlo klanu Kuchiki & okolí

pro **Suki** Sun Apr 17, 2011 3:55 pm

Renmaru Houkazaki-> Místnost byla značne pobořená, takže se zde už nejspíš nějaký boj odehrál. Chlapec, kterého samurai držel pod krkem, byl podstatně starší než ten, který se krčil u dveří. Mohlo mu být tak dvanáct let.. Teď bezvládně visel.. Bylo to tím, že z něj samurai vysál sílu a to sáme zřejmě zamýšlel udělat i s tebou. Jen co jste vešli do místnosti, zdálo se vám, že vám je nějak slabo.. Ten muž měl podivné schopnosti..
"Zemřete všichni.." zasyčel nepříjemně..

Mioko
Šla za tebou, přičemž vlastním tělem chránila toho mladšího chlapce. Její výraz se podstatně změnil, dokonce i flašku saké odložila.

pro joemandel Mon Apr 18, 2011 3:47 pm

Renmaru Houkazaki

Začalo mi byť akosi divne. Avšak bolo jasné, že tu sa všetka sranda končí. Pomocou kidou som mohol všetkých pochovať v troskách tejto budovy, avšak by som pochoval aj ostatných.
"Bla bla bla bla... Ach vy máte stále rovnaké invektívy. Ale ak ťa nedostanem ja, dostane ťa niekto iný, tak si ušetrime námahu a rovno sa vzdaj. Mňa oslabiť môžeš, ale moje zanpakutou nie je len čepeľ blyštiaca sa vo svite mesiaca." ešte aj Uyokukaze mi otažel v ruke, ale ak by som použil nejaké Bakudo, tak by ho to mohlo neutralizovať. Naznačil som útok zanpakutou, avšak som mal iný plán, ktorý som narýchlo vymyslel.
"Bakudo 1: Sai!"

pro **Suki** Mon Apr 18, 2011 6:11 pm

Renmaru Houkazaki-> Samurai se zarazil a podíval se na tebe podivným pohledem. "Vážně? To bude asi tím, že vaše smrt je prostě jistá. Zrovna teď mnoho tvých přátel možná umírá v gigantické bitvě.. Tak, proč bys neměl zemřít i ty?.." řekl lhostejně.
Tvé následná akce nebyla moc úspěšná, spoutání nevyšlo.. On ti místo toho uhnul a dotkl se jen na pár vteřin tvých zad. Cítil jsi najednou jako by z tebe někdo doslava sál potřebnou energii. Bylo to nepříjemné a trochu to bolelo..
"Bude zajímavé tě pozorovat, jak se plazíš po zemi a prosíš ať tě konečně zabiju.."
Mohl sis povšimnout, že tento samurai byl hodně sdílný o mnoho více než ti ostatní.. Jako by nebyl jen pouhým tupým nástrojem Reimei..

Mioko
se snažila neustále chránit toho chlapce, kterého položila na zem a vytvořila kolem něj jakousi bariéru. Vypadalo, že na to, jak moc pije má poměrně mateřské pudy..

pro joemandel Mon Apr 18, 2011 8:05 pm

Renmaru Houkazaki

Odrazu som oslabol ešte viac. Už som sa ledva opieral o moje zanpakutou.
"Tak čo? Si hotový, pán Úžasný?" spýtal sa ma môj zanpakutou. Bolo jasné, že to tu potrebuje trochu čerstvý vzduch.
"Ja, že mám zomrieť ako ostatní? Priateľmi by som ich nenazval. Lebo všetci fajčia a pijú. Ale ja som iný. Nepijem, nefajčím, nedrogujem. Moja jediná závislosť je boj!" musel som použiť svoju mentálnu silu. Ten hajzlík ma podcenil a urobil chybu. Moje reiatsu odrazu veľmi narástlo a tým sa mi naskytla príležitosť chytiť druhý dych. Hlavne sa musím vyhýbať priamemu kontaktu s ním. K tomu použije Uyokukazeho. Asi dvakrát nadšený nebude, ale aspoň mu to zavrie klapačku.

pro **Suki** Tue Apr 19, 2011 6:25 pm

Renmaru Houkazaki-> Pohlédl na tebe trochu nechápavým pohledem a potěžkal v rukou svůj nádherně zhotovený meč. "Ty si myslíš, že když nepiješ, nekouříš a tak dále, že jsi lepší člověk a máš právo zemřít lépe?" zeptal se posměšně, zřejmě nesohlasil s tvým životním krédem. Byl poměrně ukecaný a vypadalo, že jen tak nehodlá přestat. Nakonec ale stejně musel po chvíli, když jsi začínal uvolňovat své reiatsu.
"Takže, ty to bereš vážně.. To se mi líbí!" zasmál se od srdce, které možna měl. Pak se rozběhl a tasil svou katanu..

pro joemandel Wed Apr 20, 2011 7:47 am

Renmaru Houkazaki

"To si už dávno nemyslím, ale znamená to dlhší život. Som ešte primladý na to, aby som sa zložil pod náporom takého tupca ako si ty." doložil som a shunpom som sa presunul mimo jeho dráhu a napadol som ho odchrbta.

pro **Suki** Thu Apr 21, 2011 9:23 pm

Renmaru Houkazaki-> Zatím tvým útokům hravě uhýbal, ale po chvíli kdy se čepele vašich mečů několikrát střetly sis mohl všimnout rány, která zela v jeho boku. Zřejmě byl už zraněný ve chvíli kdy jste přišli, ale teprve teď začala temná krev prosakovat skrz.
Kdybys zautočil na to místo, měl bys určitě velkou šanci uspět..

Mezitím, co jste bojovali se zdálo, že venku spíše boje utichají. Samuraiové se sice ještě toulali po ulicích, ale už jich nebyla taková spousta jako předtím. Venku teď spíše běhali členové 4.divize a snažili se zachránit co nejvíce zraněných shingami, kteří se nacházeli na každém rohu. Ulicemi se nesl nářek plný bolesti a utrpení..

pro joemandel Fri Apr 22, 2011 9:06 am

Renmaru Houkazaki

Konečne sa mi podarilo presunúť súboj len medzi nás dvoch. Tým pádom ma už skoro nič nemohlo obmedzovať. Teraz som už nemusel byť opatrný. Ale bol dosť rýchly. Pár krát sa mi podarilo zahnať ho do krytu. Vtedy som spozoroval tú ranu na jeho boku. Na stotinu sekundy som mihol pohľadom na to miesto, aby som nevzbudil pozornosť, že som si ho všimol. Pokračoval som v sekaní a potom som sa zameral na to miesto. Pridal som na dôraze. Najskôr som ho z otočky chcel udrieť rukoväťou do hlavy a potom prudko presunúť svoje ťažisko na úroveň jeho pásu a seknúť ho na citlivé miesto.

pro **Suki** Fri Apr 22, 2011 5:08 pm

Renmaru Houkazaki->Samurai opravdu několikrát ustoupil a spíše se jen bránil ve snaze neupozorňovat na své zranění, kterého sis bohužel pro něj všimnul. Tvému útoku rukojeti na jeho hlavu se nevyhnul a omračeně klopítl. Útlumení jeho schopnosti a koncetrace mělo za vinu rozhodně zranění, jež vypadalo čím dál hůř. Samurai pomalu ztrácel vědomí a před očima mu běhaly mžitky. Nebyl to příjemný pocit, ale i tak se tě pořád snažil zranit. Ve chvíli, kdy si ho zasáhl se sice tvé zanpakuto z části odrazilo od samuraiova brnění, ale i přes to si ho na zraněném místě lehce řízl. Muž sýknul a jeho katana mu vypadla z ruky.. Jako ve zpomaleném filmu dopadla na zem a on na tebe upřel své zelenkavé oči. Viděl jsi něco, co u těch předchozí samuraiů ne... Měl v očích lítost.. a vinu.. Když se jeho tělo zkroutilo pod náhlou boleti, nahnul se k tobě a místo, aby ti svým dotykem způsobil úbytek sil. Měl si dojem, že ve chvíli, když ti jeho hlava spočinula na rameni a od se dotkl svými dlaněmi tvých zad, spíš se ti síly začaly jako zázrakem vracet. Možná měl ten samurai, ten muž s zelenýma očima přeci jenom srdce na pravém místě.
Než zemřel a jeho tělo dopadlo na rohože tatami, šeptl ti něco do ucha. "Měl si v něčem pravdu.. Snad přežiješ." zamumlal a pak si cítil, jak se pustil tvých zad a se řinčením brnění dopadl na zem.
Rozhostilo se hrobové ticho, které prožízl až brekot mladšího chlapce..

Mioko
Ve chvíli, kdy viděla, že se boj nacházi u konce. Padla bariéra, která chránila chlapce a ona se objevila vedle tebe. "Ti bojovníci Reimei jsou zvláštní nemyslíš?.. Tenhle se choval úplně jinak než ti ostatní." zamumla a vytáhla z kapsy svého kimona menší lahvinku saké, z které se několikrát pořádně napila. Zřejmě by to nepřiznala, ale bez tohle posilnění by tu asi se zdravým rozumem nevydržela..
"Zajímalo by mě, kde tihle dva kluci mají rodiče, nemůžeme je tu tak nechat.. Nebo spíš neměli bychom.."

V tom se mrtvé tělo začalo s hlasitým syčením vypařovat. Bylo to až k neuvěření, ale po několika vteřinách zmizelo a zůstal po něm malý váček, který podivně zářil..

pro joemandel Fri Apr 22, 2011 7:22 pm

Renmaru Houkazaki

Konečne mi to vyšlo. Toho týpka som konečne porazil. Ale tento bol zvláštny. A zdalo sa mi to zvláštne, obzvlášť vtedy, keď som hľadel do jeho očí. Bol to viac než úctyhodný protivník. V tej chvíli som ale trochu ľutoval, že som ho musel zabiť. Neveril som tomu, že medzi dvoma protivníkmi môže existovať aj rešpekt. Doteraz som poznal len podceňovanie, výsmech a pýchu. Chvíľu som sa ešte pozeral na jeho mŕtve telo.
"Nebol to férový súboj. Bol vážne zranený už predtým. Mimochodom, som Renmaru Houkazaki, člen 5. jednotky." neviem, čo ma to napadlo, ale keď už putujeme spolu, tak sa mi zdalo fér konečne prezradiť tej žene svoje meno. Nebola nebezpečná a ani taká, ako som si myslel.
"Pravda..." odvolal som svoje zanpakutou a strčil si ho do púzdra.
"Pokúsime sa ich nájsť." doložil som. Následne na to sa telo vyparilo, ako kus suchého ľadu.
"Musí to byť pre nich trauma. To, čo videli, navyše moje shihakunshou je od krvy. Radšej sa ich spýtaj, kde bývajú. Od toho sa môžeme odraziť." vtedy moju pozornosť pritiahol ten vačok. Podišiel som teda bližšie.

pro **Suki** Sat Apr 23, 2011 5:09 pm

Mioko

"Těší mě, já jsem Mioko.." hlesla s úsměvem, ale stejně jako ty zůstávala trochu zaražená. Ten muž, byl něčím jiný a nechal ve vás obou určitý dojem a hlavně víru v to, že i špatní lidé mohou mít ve finále dobrou podstatu.
Po chvíli zamyšlení se otočila na oba chlapce, kteří se choulili na rohožích tatami. Jejich pohledy byly vyděšené a bylo vidět, že jsou v šoku. "Ano, máš pravdu. Najdeme jejich rodiče a předáme jim tyhle caparty. Budou zase v pořádku.." šeptla přejícně a opatrným krokem se k nim rozešla. Vypadalo to, že se obává udělat moc prudký pohyb, aby je nevystrašila.
"Chlapci, nebojte se!" řekla Mioko a snažila se vypadat optimistisky. "Už je to za námi, teď už jen stačí, aby jste nám pověděli, kdepak se nachází váš domeček a maminka s tatínkem.. My vás k nim dovedeme a řekneme, jak jste byli stateční!" zubila se a k oběma při použití lehké dávky psychologie.
Chlapci se rozhodli, že jí budou věřit, protože ten s tmavými vlasy a většího vzrůstu s trochu rozklepaným hlasem odpověděl. "Bydlíme v malém domečku asi.. asi.. čtyři ulice odtud." šeptl a chytl svého mladšího rezavovlasého bratříčka, které se právě rozplakal za ruku.

Váček sice na první pohled vypadal malinký, ale měl si takový pocit, že skrývá něco hromného. Zdálo se ti, jako by v něm byla malá dýka, nebo něco podobného...

pro joemandel Sun Apr 24, 2011 7:51 am

Renmaru Houkazaki

Vec predo mnou sa mi zdala zvláštna. Pravdepodobne je to niečo, čo patrilo tomu samurajovi. Rozhodol som sa to vziať a ukázať kapitánke. Vyzeralo to ako dýka, ale ja sa tím nemienim zaoberať. To nech si zoberie na starosť výskumný ústav.
"Asi to ešte nebude úplne bezpečné. Vyberieme sa tam ale všetci sa držte pri mne. Nechcem nič riskovať." predniesol som a hlavou som naznačil, aby sme sa pobrali.

pro **Suki** Sun Apr 24, 2011 12:04 pm

Renmaru Houkazaki-> Poté co se k tobě Mioko i chlapci přidali, jste pomalu a opatrně vyšli z polorozpadlé budovy. Venku panoval shon a nikdo si vám moc nevšímal až na pár členů 4.divize, kteří vás ve spěchu pozdravili. Stále jsi, ale ještě mohl cítit zbytky reiatsu samuraiů..
Starší chlapec, šel vedle tebe a svou hubenou ručkou ukázal do prava. Vypadal vyděšeně a smutně.
"N-Nevím, jestli to přežili.."

pro joemandel Sun Apr 24, 2011 5:05 pm

Renmaru Houkazaki

Moje zmysly boli bojom trochu otupené, ale to reiatsu som mohol cítiť. Síce slabo, ale ešte tam niečo bolo. Až keď som sa poobzeral naokolo mi docvaklo, že Seireitei bolo napadnuté. Že všetci v Soul Society boli v ohrození.
"Pôjdem radšej prvý." navrhol som a pokračoval som na miesto, kde chlapec ukázal.

pro **Suki** Mon Apr 25, 2011 1:02 pm

Renmaru Houkazaki-> Netrvalo dlouho než jste došli k malému domku, který stál nedaleko sídla Kuchiki. Kdysi býval určitě pěkný, ale potom zásahu samuraiů se z něj stala spíš rozbořená barabizna. Slyšeli jste z něj dva hlasy, jeden hlubší, patřící muži a jeden jemný a příjemný, patříci ženě.
Zřejmě jste nebyli tak úplně nenápadní, protože po pár minutkách vešli oba dva do vstupních dveří. Žena měla dlouhé a vlnité černé vlasy a jiskřivé modré očka, stejně jako ti dva malí chlapci.
Když vás viděla, musel ji muž téměř zachytit, protože se jí nebezpečně podlomily kolena.
"Děti moje!" plakala štěstím a během sekundy už je oba mačkala ve svém objetí. Muž se na vás usmál. "Jsme vám moc vděční, že jste naše děti dovedli do bezpečí. Kde jste je našli?" optal se užasle a bylo vidět, že je naprosto šťastný z toho shledání.
Mioko se vedle tebe také culila a dokonce ti přátelsky položila ruku na rameno. Dá se říct, že byla úplně jiná než se jevila na začátku..

pro joemandel Mon Apr 25, 2011 1:41 pm

Renmaru Houkazaki

"Neboli ďaleko. Hlavné je to, že sú obaja živí a zdraví." odpovedal som mu. Popravde sa mi nechcelo veľmi popisovať okolnosti. Mohlo by to byť pre nich dosť nepríjemné. Keď som zbadal tú rodinu ako sa radujú navzájom z prítomnosti toho druhého a pritom už skoro nemajú domov, spomenul som si na tú moju. Doma som skoro ani nebýval. Radšej som dúfal, aby som odtiaľ čo najskôr odišiel na Akadémiu. Do čerta s tým! Jediné, za čo môžem svojim rodičom ďakovať je moja existencia. Už dlho som nepocítil ten pocit. Nebolo to ani tak uspokojenie ako skôr pocit zodpovednosti. Z malého konfliktu sa vyvinulo toto. Zašlo to už akosi ďaleko a tak som sa rozhodol sa rozlúčiť.
"Tak fajn. Ale nedokázal som to sám. Poďakujte aj Mioko, ktorá vašich chalanov chránila. Bez nej by som ich hľadal po celom Seireitei." otočil som sa vo dverách s úmyslom odísť späť do kasární dať si po ťažkom dni šlofíka. Aj keď som mal na tele pár modrín a šrámov, asi by som odmietol akúkoľvek lekársku pomoc.

pro Sponsored content