Re: Razakiho patálie

pro **Miss_Atlantis** Mon Nov 01, 2010 4:47 pm

Muž s papouchem jen seděl a spokojeně se usmíval.
Za chvíli do dveří vstoupili dva další... no, lidé... osoby. Jeden z nich byl Modos, toho už jsi znal, druhá byla žena, vypadala mladě a taky vypadala, že je Modosova příbuzná, jelikož měla stejnou snědou pleť a zrzavé vlasy, jen měla trochu delší sestřih než on. Ovšem to bylo asi tak vše, čím se Modosovi podobala. Vůbec nevykazovala známky jeho mírné povahy. Naopak, na Razakiho se koukla dost arogantně a nepřátelsky.
"Tak todle je ten novej, jo?" vypadlo z ní výrazným hlasem místo pozdravu.
"Ah, vítám vás, Karir, Modosi... jsem rád, že jste přišli!" řekl muž s papouchem nerozrušeně.
"No nazdar," odpověděla mu Karir, aniž by se na něj podívala. Sedla si na opačnou stranu stolu do čela a hodila nohy na stůl. Modos si sedl vedle ní, ale tvářil se trochu ztrápeně.
"Karir, měj trochu respekt, je to náš nový spojenec, měla by sis ho vážit..."
"Jo? Proč jako?" hleděla Karir na Razakiho stále tak přezíravě a že by ho tam nejradši neviděla.

pro **Nawaki** Mon Nov 01, 2010 4:50 pm

Razaki

Přišli další dva
jednoho jsem znal, ten byl celkem uctivej, ta druhá působila dojmem běhny...
Nestojím o její úctu... ostatně ani o její přátelství... řekl jsem zcela popravdě... Neměl jsem opravdu náladu se hádat...
Chvíli jsem doufal že se objeví další "spojenci" ale vypadalo to skoro jako že jsou jenom 3...

pro **Miss_Atlantis** Mon Nov 01, 2010 11:02 pm

Karir

na Razakiho hodila pohrdlivý obličej.
"Fajn, to jsem sama ráda, že je to vzájemný," odsekla a začala si čistit nehty svým meřem ve tvaru šavle.

Muž s papouchem si tím nenechal zkazit náladu, stále se usmíval, asi tu tohle bylo na denním pořádku. V tu chvíli se v jiných dveřích objevila další... no, osoba... řekněme postava. Bylo to opravdu prazvláštní stvoření, spíš vypadalo jako obyvatel hlubokého vezmíru než jako hollow. Mělo tvar válce, který měl nahoře něco jako hlavu, ovšem tam, kde by měly být oči, byl zvláštní kovově se lesknoucí štít. Z hlavy pak vyrůstalo mnoho tykadel, která se vlnila jako tráva ve větru. Místo nohou a rukou mělo stvoření několik chapadel, pomocí kterých se fascinujícím způsobem sunulo po zemi. Celé tělo bylo neobyčejně zbarveno modro-fialovo-stříbrně, kteréžto barvy se na kůži, dá-li se to tak nazvat, různě přelévaly a mísily. Jakmile stvoření vešlo, světla zablikala a Karir s Modosem se ošili.
"Sakra, musí tady bejt i on?" zakdákala Karir naštvaně.
"Jistě, je to přece schůzka spojenců, Shiiueretto je náš milý přítel, trochu nepohodlí snad kvůli němu sneseme," odpověděl jí muž s papouchem.
"Láry fáry..." zafuněla Karir.
Razaki sám žádné nepohodlí nepociťoval.

pro **Nawaki** Mon Nov 01, 2010 11:05 pm

Razaki

Lehce jsem nadzvedl obočí (Teal'c style) když TO vešlo...
Neměl jsem tušení co to mělo jako bejt... ale hollow přicházeli ve všech tvarech, barvách i schopnostech... Jenom jsem se na TO lehce pousmál se slovy "velice mě těší" a čekal dál...
Napůl jsem čekal že další návštěvník bude žirafa...

pro **Miss_Atlantis** Tue Nov 02, 2010 4:09 pm

Chvíli se nic nedělo, ale vypadalo to, že se ještě na někoho čeká.
"Tak kde je ta slepice? Já tady nebudu kvůli ní čumět celej den!" zakňourala Karir naštvaně.
"Ale do očí bys jí to neřekla, viď?" pousmál se Modos. Karir si jen odfrkla, ale nekomentovala to.
"Jestli se hime-sama zpozdila, určitě pro to má nějaké důvody. Musíme být trpěliví," uklidňoval ji chlápek s papouchem.
Na pár minut zavládlo ticho. Potom se ozvalo to divné stvoření s chapadly a tykadly. Jeho hlas byl... nečekaný. Bylo to spíš jako hudba. Bylo dokonce nemožné rozlišit, jestli skutečně říká nějaká slova, nebo jestli se význam jeho řeči přenáší do hlavy posluchače nějakou telepatií. Byl to dost zvláštní zážitek. Karir to zřejmě rozčilovalo, protože si ve snaze se toho ušetřit zacpala uši a podrážděně zavrčela.
"Když tedy máme trochu času... ukážu vám, co jsem našel při zkoumání námi neobydlených částí tohoto paláce!" zazpívalo stvoření. Z jakési kapsy, která se asi nacházela přímo na jeho těle, vytáhl podivný sáček. "Nemám tušení, co by to mohlo být... našel jsem to ve vysoce zabezpečeném sejfu, takže ani čas tomu neoblížil... odhaduji, že to tam leželo několik stovek let!" Obdivně se koukal... tedy, zřejmě koukal, ale nebylo nikde vidět oči... tedy obdivně "koukal" na předmět ve svých chapadlech. Razaki mohl jasně přečíst největší ze znaků, které na sáčku stály. Byl to znak "čaj".

pro **Nawaki** Tue Nov 02, 2010 4:28 pm

Razaki

Otočil jsem oči v sloup
Můj spojenec byly želatýnový varhany co nacházejí staré čaje...
Skoro mi tý želatýny bylo líto...
Na druhou stranu jí neměla ráda ta otravná... ženská...
Beze slova jsem čekal, až dorazí ona "hime-same"
Neměl jsem rád porady...

pro **Miss_Atlantis** Tue Nov 02, 2010 7:31 pm

Ještě chvíli se čekalo, ale potom se přece jen v dalších dveřích objevila postava. Když vstoupila, viděl Razaki, že se jedná o překrásnou ženu ve zdobeném kimonu. V okamžiku pochopil, pro jí ten chlápek označil za "hime-sama", skutečně vyzařovala do okolí vznešenost. Jen její oči k tomu moc neseděly... byly plné nenávisti. Jakmile ýena vstoupila, chlápek s papouchem vyskočil.
"Ohime, vítám vás," uklonil se uctivě. Papoušek vzletěl z jeho ruky a místo toho usedl na rameno té ženě. "Už se mu po vás stýskalo," pousmál se chlápek.
"Však mně po něm také," odpověděla žena a pohladila papouška po peří. Zdálo se, že si dobře rozmějí.
"Přinesla jste i posledního?" optal se chlápek, zatímco odsouval židli a pomáhal dámě si sednout. Ta jen přikývla, odhrnula rukáv a zpod něj na stůl postavila podivnou nádobu. Byla válcovitá, opletená různými hadičkami a panýlky. Jen vepředu uprostřed byl průzor, kterým bylo vidět dovnitř. Tam se v probublávající tekutině vznášel... vypadalo to jako mozek.
"Čágo bélo!" ozvalo se uměle znějícím hlasem od nádoby. Karir jen složila hlavu do dlaní, bylo vidět, že její trpělivost se skutečně blíží ke konci.

pro **Nawaki** Tue Nov 02, 2010 7:42 pm

Razaki

Fajn... začínal jsem chápat tu ženskou...
Tohle byl blázinec... mozek v lahvy... beztvarej slizák...
Otočil jsem oči v sloup
Tohle začínalo bejt dost i na mě
Ale ještě jsem se zachovával chladnou hlavu
Tak tohle jsou všichni teda... 4... humanoidni... sliz a mozek...
Pořád jsem čekal až se dozvím víc, nehodlal jsem se pouštět do obsáhlejších verbálních projevů...

pro **Miss_Atlantis** Tue Nov 02, 2010 8:51 pm

Chlápek s papouchem, tedy teď momentálně bez papoucha, se postavil a ujal se slova.
"Takže, mí drazí přátelé! Dovolte, abych vám dnes představil našeho vzácného nového spojence! A vás jemu. Ujmu se té milé povinnosti hned, nemáte-li nic proti." Nečekal na odpověď a hned se jal představovat všechny přítomné. "Tohle je Karir a Modose už znáš," pokynul směrem k dvojičce snědé pleti. Po pravdě vypadali jako dvojčata. Karir jen protočila panenky, Modos Razakimu s úsměvem zamával. "Támhleto je Shiiueretto-kun, jeho vynalézavost a touha objevovat nezná mezí," doplnil pár informací o podivném tvorovi, který se momentálně zdál nesmírně zaujatý zkoumáním sáčku s čajem, takže nevnímal. Chlápek jen pobaveně pozvedl obočí a přesunul se k dalšímu, k mozku v nádobě. "Asi se ti zdá povidný, že..." poznamenal celkem zbytečně, protože výraz na Razakiho tváři mluvil za vše. "Také jsme si nebyli jisti, co je zač, to ostatně nejsme dodnes, ale jeho znalosti o historii tohoto místa a vlastně i o všem ostatním týkajícím se Las Noches jsou nedozírné, proto se snažíme o něj co nejlépe starat a on nás naoplátku obohacuje svou moudrostí. Říkáme mu... Ludvík."
"Cože? Tak takhle o mně mluvíte za mými zády! Vy prevíti!" ozval se mozek, ale chlápek ho ignoroval. "Já se jmenuju Jiten, jak už víš. A toto," ukázal na onu krásnou ženu, "je pricezna Konstance, ještě jednou děkuji, že jste se dostavila, ohime," uklonil se. Princezna celkem spokojeně přikývla. Zdálo se, že papoušek jí zvedl náladu, v jejích očích už vůbec nebyla nenávist, teď se tvářila klidně a vyrovnaně. Ty klidné oči teď upřela na Razakiho.
"A jak máme říkat jemu?" zeptala se příjemným hlasem. Jiten odpověděl:
"Tohle je Izumi Razaki." Razaki netušil, jak se dozvěděl jeho jméno, ale očividně ho znal. Princezna Razakiho počastovala úsměvem Mony Lisy.
"Vítej mezi námi, Razaki."

pro **Nawaki** Tue Nov 02, 2010 9:05 pm

Razaki

Jenom jsem se lehce pousmál...
Fakt jsem neměl náladu se vybavovat...
Nějak se veškerá moje nálada měnila na vztek...
Sám sem nevěděl proč...
Když ale promluvila "hime-sama" tak jsem se přistihl jak sem se mile usmál a odvětil "Děkuji vám"

pro **Miss_Atlantis** Wed Nov 03, 2010 9:55 pm

Spokojena s tvou slušnou odpovědí, podívala se princezna zpět na Jitena. V tu chvíli včak zabilikala světla a místností se roznesl podrážděný jek mozku... vlastně Ludvíka.
"Odneste mě, odneste mě, okamžitě, vy bando nevděčníků! Já tu s ním nemůžu být, dyť mi selže podpora života! Pryč, pryč!!" kvičel hystericky. Podivný chapadlovitý tvor se trochu smutně zvedl.
"Tak já radši půjdu..." pronesl a začal se šinout ke dveřím.
"No proto! jen počkej, až budu mít zase tělo!" vyprovodil ho svým skřekem ven mozek. "Tak, teď když jsme se ho zbavili a já můžu zase volně dýchat... tos nás sem jako všechny zavolal jen kvůli tomu?!" rozčílil se pro změnu na Jitena. Zdálo se, že to je věčně nespokojený mozek.
"No... ne tak uplně, doufal jsem, že se konečně zase jednou sejdeme, seznámíme se s naším novým spojencem, sdělíme si novinky... tak například jak jde vyjednávání, ohime?"
"Bohužel zatím nemám dobré zprávy," zatvářila se princezna mírně rozčarovaně. "Zdá se, že domlouvání na něj nefunguje... Donutila jsem ho naslouchat všemu od začátku do konce, ale stále si stál za svým..."
"To je mrzuté..." Zdálo se, že debata Razakiho opustila.

pro **Nawaki** Wed Nov 03, 2010 10:15 pm

Razaki

Seděl jsem nezaujatě dál...
Mezi prsty jsem začal protáčet zanpakuto (nezapomínat že mam wakizashi)
Diplomacie... porady... rozhovory o věcech, o kterých jsem nic nevěděl...
Prostě nuda. Od papírování ve 3. divizi se to moc nelišilo zase
Každopádně po všech těch bojích to byla celkem vítaná změna

pro **Miss_Atlantis** Sat Nov 06, 2010 12:45 pm

"No dobrá, ale o tomhle si povíme později," uzavřel to Jiten. "Razaki-kun se jistě cítí nepatřičně, když mluvíme o něčem, čemu nerozumí. Ohime, co říkáte na to, že byste ho zasvětila do záležitostí našich nepřátel? Nedokážu si představit vhodnější osobu!" Princezna se samolibě pousmála a pohlédla na Razakiho.
"Ale proč ne, ráda mu o nich povykládám," přikývla vznešeně. Na chvíli se rozhodstilo ticho.
"No a teď... Myslíš, že je konečně čas ukázat Razakimu-kun div, díky kterému jsme tím, čím jsme," řekl Jiten téměř slavnostně. Ovšem ne všichni s tím souhlasili.
"Děláš si srandu?!" ozvala se Karir, která doteď mlčela a zřejmě ani neposlouchala, o čem je řeč.
"Máš snad nějaké námitky, Karir?" zeptal se Jiten klidně.
"Tak to si kuř, že mám! Jsi vůbec normální? Dyť je to shinigami! Jestli si s ním chceš hrát, fajn, ale on nikdy nebude jeden z nás, nemůžeme mu s něčím takovým věřit!"
"Karir, tohle není tvoje rozhodnutí."
"Nebudu důvěřovat nějakýmu shinigamskýmu slabochovi. Ani nám neukázal, jaký má schopnosti, jestli vůbec nějaký!"
"Můžu ti zaručit, že Razaki-kun není slaboch, viděl jsem jeho sílu na vlastní oči."
"A kdo říká, že tobě věřím?" Na to se Karir zvedla. "Jestli ho tam jen tak vezmeš, tak se rozluč se mnou a s Modosem." Modos se snažil protestovat, ale Karir ho rychle umčela ránou do hlavy. Jiten se též zvedl.
"Jestli se od nás oddělíš, víš co to znamená," řekl tichým hlasem, ale bylo v něm jasně slyšet, co tím myslí. Nebyla to výhružka smrti, bylo to konstatování. Když se obrátil na Razakiho, jeho hlas byl zase milý jako obvykle.
"Pojď, Razaki-kun, vyrazíme. Ohime, nepůjdete taky?"
"Ano, ráda se přidám."

pro **Nawaki** Sun Nov 07, 2010 9:28 pm

Razaki

Já jsem tam už ale nestál...
Neměl jsem už tu trpělivost nechat se urážet tou namyšlenou courou
Se zanpakutem jsem si hrál celou dobu takže jsem ho už držel...
Moje shunpo nebylo sice jako Yoshirovo, ale pořád dost rychlé
Objevil jsem se těsně před tou mrchou a svým wakizashi jsem jí mířil přímo na krk
Už tě mam fakt plný zuby... buď zavřeš svou nevymáchanou hubu, nebo ti ukážu svojí sílu řekl jsem stylem, který víc než mě připomínal Batariela...

pro **Miss_Atlantis** Sun Nov 07, 2010 10:34 pm

Karir vytřeštila překvapeně oči, ale Razakiho zanpakutou jí krk nerozpáralo - holou rukou ho bez větších potíží zadržel Modos.
"Prosím jestli se chcete prát, vemte si to ven..." řekl trochu ztrápeně. Karir se rychle vzpamatovala a na tváři jí zahrál úsměv.
"Fajn, konečně slovo do pranice! Tak pojď jestli si troufáš, tvoji sílu bych totiž fakt ráda viděla. Jsi rychlej, aspoň to už vím... ale příště už nebudu sedět jak pecka, s tím nepočítej!" křikla přes rameno, když už vycházela ze sálu.
"Máme takové nepsané pravidlo, Razaki-san, souboje jedině venku," s naprostým klidem informoval Razakiho Jiten.
"Hmm, zdá se, že to bude ještě zajímavé," zaslechl za sebou Razaki i pobavený hlas princezny.

pro **Nawaki** Sun Nov 07, 2010 10:50 pm

Razaki

Schoval jsem zanpakuto
Nebudu s ná strácet čas... řekl jsem opovržlivě
Můžeme pokračovat řekl jsem tomu s papouchem
Bojovat s ní... to je přesně to co chce, nebudu hrát hru podle jejích pravidel

pro **Miss_Atlantis** Sun Nov 07, 2010 10:57 pm

Když si Karir všimla, že ji Razaki nenásleduje, celkem ji to dopálilo.
"Hej, tak kde se flákáš, srabe?" neslo se ozvěnou z chodby, kterou zmizela. "Bojíš se, že ti nakopu zadek, hm? Hm?? Nebo to snad bylo všechno, co ten tvůj nožík zvládne? Hubu plnou keců, ale skutek utek, co?" pokračovala chodbou dál ven a rozesmála se.
"Ten její nehasnoucí entuziazmus..." pousmál se Jiten trochu omluvně. Modos se tváříl stále strápeně.

pro **Nawaki** Sun Nov 07, 2010 10:59 pm

Razaki

Nehodlám se s ní bavit, je to arogantní ... spolknul jsem podstatné jméno které jsem měl na jazyku. Nakonec jsem se ale opanoval a nepoužil ho
Můžeme pokračovat tedy? řekl jsem už naprosto klidně. Neměl jsem sebemenší chuť zaplést se do hádek a konfliktů téhle bizardní zkupiny

pro **Miss_Atlantis** Mon Nov 08, 2010 11:09 pm

Karirino řvaní odeznělo v chodbě. Modos vypadal, že si celkem oddychl.
"Pojďme tedy," vydal se Jiten procházkovým tempem stejnou chodbou, jakou zmizela Karir.
Když jste došli s Modosem i princeznou ven, Karir tam právě osekávala nějaký kamenný stromeček a nadávala. Modos k ní zamířil a pokoušel se ji uklidnit. Jiten to chvíli sledoval, pak zavrtěl hlavou a celkem pobaveně otevřel gargantu.
"Ohime, až po vás," pokynul Konstance s jeho papouchem stále na ruce, aby šla první. Ta vznešeným krokem vešla. "Razaki?" pokynul Razakimu, aby udělal totéž.

pro **Nawaki** Tue Nov 09, 2010 8:03 pm

Razaki

Vešlel jsem tedy také...
Hlavou mi proběhly vzpomínky na souboj s Yoshirem a na můj "úťěk" do HM
Suše jsem polknul... a pak jsem vešel taky...
Začínaly se mi vracet ošklivé vzpomínky

pro **Miss_Atlantis** Wed Nov 10, 2010 4:09 pm

Ovšem z garganty jste se vynořili úplně jinde, než kde se odehrály všechny věci, které teď běžely Razakimu hlavou. Stáli jste na kopci a kolem se rozprostírala temná krajina. Naproti byl další kopec a na něm jakási zřícenina. A v rozlehlém údolí mezi oběma kopci bylo něco nevídaného - obrovská armáda hollow všech možných tvarů a velikostí. No, armáda možná není to pravé slovo... nejevili žádné známky, že by se jim chtělo bojovat či že by chtěli někoho napadat. Jejich pozornost byla vesměs upřena na podivnou věc na obloze, která se nad vámi všemi klenula. Vypadalo to trochu jako velká garganta, díra v obloze plná rlzných vlnících se barev, o kterých nebylo možné říci, jestli je člověk dopravdy vidí nebo mu jen tak přecházejí oči. Každou chvíli do té díry skákala spousta hollow a mnoho jich naopak vyskakovalo ven. Asi je to bavilo. Nad celým údolím a hlavně nad zříceninou naproti se rozprostírala bledá záře, která osvětlovala ponurou temnotu okolo.
"Působivé, že ano!" přerušil ticho jako první Jiten, když se obrátil na Razakiho.

pro **Nawaki** Wed Nov 10, 2010 4:21 pm

Razaki

To je díra v obloze...
A velká fůra hollow...
Možná byste mi mohli vysvětlit o co jde abych mohl být ohromen...
řekl jsem a koukal se střídavě na oblohu a oborvský počet hollow...
Ale řekl bych že to skákání skrz má nějakej efekt že?

pro **Miss_Atlantis** Wed Nov 10, 2010 9:42 pm

Jiten vypadal trochu zklamaně, že ten pohled neudělal na Razakiho až tak velký dojem.
"Přesně tak. Po pravdě, nikdo z nás tak úplně neví, co to je a jak to vzniklo. Ale jedno je jisté - když hollow projde skrz, může získat nevídanou sílu! Může získat mnohem víc, než by jakýkoli hollow mohl kdy doufat..." Vypadalo to, že se trochu zasnil.
"A to není všechno. Můžeš projít víc než jednou, takže se ta síla může sčítat, dokud máš odvahu procházet," doplnila princezna a toužebně se zahleděla na ten podivný úkaz. "Jestli dovolíte, na chvíli se vzdálím," řekla potom s úsměvem. Papouch přeletěl na ruku svého pána a ona se vydala směrem k té díře. Pohybovala se velice rychle, Razaki by skoro mohl přísahat, že používala shunpo. Ostatní hollow se jí klaněli či ji ignorovali, ale všichni jí šli okamžitě z cesty. Za chvíli zmizela uvnitř těch prapodivných barev.
"Jak vidíš, princezně se to velice zalíbilo," poznamenal Jiten směrem k Razakimu.

pro **Nawaki** Wed Nov 10, 2010 10:29 pm

Razaki

Odvahu? Tedy to není bez rizika zdá se...
A na shinigamiho to asi nefunguje co? To by mě docela zajímalo...
zeptal jsem se. Větší moc se hodí vždycky...
Díval jsem se na hollow jak proskakují skrz..
Tohle mohlo bejt dost šílený... hollow tak mohli získat neomezenou sílu...
to je ohromný...

pro **Miss_Atlantis** Thu Nov 11, 2010 2:15 pm

Právě v tu chvíli se nad hordou hollow rozlehl hlasitý skřek. Jeden z těch, kteří vyskočili z podivné trhliny v obloze, vypadal, jako by byl v křeči. Rozzářil se bledým světlem a potom se jednoduše rozpadl a nic po něm nezůstalo.
"Hádám, že tohle odpovídá na tu záležitost ohledně rizika..." mírně se zasmál Jiten. "Zdá se, že pokud někdo přecení své schopnosti, tvrdě na to doplatí. Vždycky je to tak trochu hazard, jaké schopnosti získáš a jestli budeš schopný je ovládat, nebo to bude příliš..." pokrčil rameny. "Za přílišnou touhu po moci se vždycky platí." Pak chvíli přemýšlel, než zase promluvil. "Ještě jsem neslyšel, že by sem přišel shinigami a stal se silnějším, ale ani jsem to nijak nezkoumal... Ale ty nejsi jen shinigami, Razaki-kun... bylo by jistě zajímavé sledovat, jaké by měl tento div účinky na tebe..."
Během jeho řeči se začal Razaki cítit nepříjemně. Nebyl to žádný konkrétní ani silný pocit, jen neurčitá nevolost z tohoto místa.

pro Sponsored content