Razakiho patálie

Razaki

Moje regenerace mě už naštěstí dala dohromady, vypadalo to ale, že moje evoluce ještě nezkončila, protože se zdálo, že se regenerace zpomalovala až přestala uplně...
Sebral jsem se ze země a rozhlédl se kolem... nic než poušť
Konečně se mi začala zase uklidňovat mysl...
Nevěděl jsem sice co se bude dít teď, ale měl jsem chuť něco zabít
Začal jsem se soustředit na okolní zdroje reiatsu a vydal se za nejsilnějším co jsem cítil

Razaki

Hollow ?! pomyslel jsem si pohrdlivě...
Protočil jsem zanpakuto mezi prsty
Tihle chudáci nemohli ani postřehnout moje shunpo
Vyskočil jsem dopředu a začal je krájet...
Byl jsem si jsit, ze tihle slaboši nemají sebemenší šanci

Razaki

Nehnul jsem ani brvou
Nejbližšího hollow jsem praštil vší silou do masky
Moje síla se značně zvětšila od doby, cose měl tu malou nehodu
Druhou ruku jsem namířil na dalšího hollow
Bakudo #61.Rikujōkōrō seslal jsem poutací kido
Byl jsem celkem zvědavý, co udělal ten poslední...

Razaki

Příval adrenalinu mi umožnil na několik omažiků potlačit nevolnost...
Rozpřáhl jsem se a vší silou uhodil...
Mohlo to být tou přemenou... mohlo to být vyčerpáním z používání bankai...
Jakmile byl poslední hollow v tahu, tak jsem se opřel o nějbližší cokoliv
Vyzvracel jsem se a následně se kousek dál posadil...
Musel sem si odpočinout, asi jsem se přecenil

Razaki

Léčení mi moc neříkalo
Neměl jsem sebemenší tušení co se se mnou děje
Sevřel jsem křečovitě jílec zanpakuto a čekal...
Nic jiného jsem dělat nemohl

Razaki

Pozoroval jsem hollow jak se navzájem požíraj...
Velice poetické... sežer nebo budeš sežrán... takovej je hold život
V tuhle chvíli mi to bylo ale dost jedno...

Tento hollow konečně pohltil svého druha, jeho reiatsu kriticky vzrostlo. Rozhlédl se kolem, pozoroval Razakim zabité hollow. Pak se otočil směrem k Razakimu a ukázal na ním prstem. "Ty, ty si zabil mé poddané, za trest místo nich budeš sloužit mě, mocému Atadao-sama!" Podívá se pozorně na dusícího se Razkiho. "Co vlastně jsi? Člověk, shinigmi, hollow?" Našlápne na zemi střep zanpakuto. Začne zkoumat střepy v písku. "Ať už si byl kýmkoliv, teď si ničím a já zajistím, aby si mi zplatil svůj dluh." Přistoupí k Razakimu, rozevře dlaň, podívá se do jeho vyhasínajících očí. Rozevřenou dlaní projede skrz místo, kde bývá srdce. Všude okamžitě začala proudit krev, čapl Razakiho a odhodil ho kousek dál. Tomu se na místě srdce začal tvořit otvor, prvotní proudy krve ustaly. Bylo mu mnohem líp, avšak cítil prázdně, necítil žádné pocity, necítil žádnou část svého těla....

Hollow

Udělal ze mě zrůdu bez pocitů a bez myšlenky na cokoliv jiného než jak zasitit svůj hlad... a oběd jsem viděl hned před sebou...
Takže jsem ho šel sežrat...

Atadao-sama

Opovrženíhodným pohledem se podíval na řítícího se Razakiho, byl po boji a Razaki zrovna povstal, měl menší šanci. S hlasitím "Tsss" Roztáhl křídla a vzletěl. Mezitím se Razakiho katana pospojovala, jeho reiatsu stabilizovalo.

Hollow-Razaki

Posadil jsem se na zem...
Byl jsem dost unavený. Musel jsem si odpočinout před další cestou
Sebral jsem ze země svoje zanpakuto... nevěděl jsem co si o tom myslet... ale věděl jsem, že ať mě to napadl kdokoliv, že za to zaplatí...

Nebe nad Hueco Mundo, které tu zůstalo od jedné doby bylo pět černé. Po poušti se pohupoval studený vánek, pach krve byl stále cítit všude, avšak nikdo nový nepřicházel. Bylo zde hrobové ticho.

Razaki

Chvíli jsem si odpočal
Když jsem měl dost síly vydl jsem se hledat místo, kde bych mohl přečkat nějaký čas. Ani jsem nevěděl co tu dělám, asi mě sem přivedlo moje divoké já.
Vydal jsem se dál pouští směrem, který aspon trochu připomínal nějaký ukryt...
Vypadalo to, že to tu bude docela drsné...

Nakonec Razaki došel do temného lesa, který velmi připomínal scény z katastrofického filmu. Avšak nejen to nahánělo strach. Po okolí bylo cítit silné reiatsu jež bylo rozprostřené po okolí. Nedal se určit zdroj, možná jich bylo více. Každopádně ukrývat se zde dalo dobře.

Razaki

Uschoval jsem se někam, kde jsem nebyl ihned vidět
Tolik zdrojů reiatsu... to jsem mohl doufat v to, že se tu ukryju
Potřeboval jsem si odpočinout než vyrazím dál
V tomhle stavu ostatně jsem neměl moc šanci tu přežit...

Razaki netušil kolik uběhlo času, každopádně si pořádně odpočinul. Zjistil, že jeho regenerační schopnosti se zvýšily. Veškerá jeho zranění se zacelila, on sám však cítil, že jeho reiatsu je míšené. Každopádně venku se mohlo potulovat daleko více silnějších soupeřů, než si dokázal představit. Hueco Mundo bylo stále pod tmavou oblohou, na což si také musel zvykat.

Razaki

Tohle bylo trvdé prostředí
Jeden hollow požíral další aby přežil...
Cítil jsem se opět dost silný na to, abych dokázal bojovat...
Bylo na čase najít toho pošuka co mě napadl a vrátit mu to...
Nečekal jsem, že bych ucitíl jeho reiatsu... ale prostě jsem zamířil za tím nejsilnějším co jsem cítil...

Nakonec Razaki došel na větší kopec, který pokrývaly krátery, z kterých se stále ještě kouřilo. Uprostřed toho všeho byly na hromadě povalující se kousky ohryzaných kostí nebo kousky rozbitých masek či dokonce celé všelijak znetvořené hlavy hollow. O kousek dál vyčnívala jakási jeskyně, která zdánlivě připomínala sluj draka. Nevěštila nic dobrého, reiatsu vycházelo právě od této jeskyně.

Razaki

Beze strachu jsem vešel dovnitř...
Nebál jsem se hollow, už dávno ne...
Navíc jsem neměl co ztratit takže... asi tak
Se zanpakutem v ruce jsem vešel dovnitř, ale přirozeně ostražitě...

V jeskyni se ukrýval tento hollow, který si momentálně dával šlofíka. Avšak, když Razaki vešel, otevřel svá krásná žlutá očka. "Kdo jsi, bastarde?!"