Re: Razakiho patálie

pro **Miss_Atlantis** Sat Oct 23, 2010 2:36 pm

Muž se zastavil a prohlížel si Razakiho.
"Tak tedy zabít mě... To by mě zajímalo... Když se teď podíváš do svého nitra. Do temnoty, kterou jsi přijal, když ses vzdal svého srdce... chceš to pořád ještě udělat? A nebo jsi se srdcem přišel i o svou nenávist a touhu po pomstě?" zamnul si bradu a hleděl na Razakiho se zaujetím.

pro **Nawaki** Sat Oct 23, 2010 2:41 pm

Razaki

A dokážeš mě dát dohromady? zeptal jsem se
pořád jsem trpěl tou "rovnováhou" a kecy spojené okolí ní
Sám sem to moc nechápal, ale pravda byla že on mi mohl pomoci...

pro **Miss_Atlantis** Sat Oct 23, 2010 5:30 pm

"No, když už se ptáš... můžu." Mávl rukou jako kouzelník, který vytahuje z rukávu růži, a mezi palcem a ukazováčkem se mu objevila záčící koule bílého, jiskřivého světla protkaná červenými záblesky, které se v ní přelévaly ze strany na stranu. "Můžu ti dát zpátky i tvoje srdce, o které ses nechal připravit," usmál se na Razakiho, ale v jeho úsměvu bylo cosi zlého.

pro **Nawaki** Sat Oct 23, 2010 5:40 pm

Razaki

A co budeš chtít na oplátku? Teda kromě toho, že se vzdám pomsty... řekl jsem už vysloveně srkze zuby
Ta bolest z částečné přeměny byla značná
Navíc vyčerpání z používání bankaie...

pro **Miss_Atlantis** Sat Oct 23, 2010 5:52 pm

"Řekněme že to udělám z dobré vůle, něco jako přátelská služba, co ty na to? A pak bych pro tebe měl... jistou oboustranně výhodnou dohodu," přimhouřil oči v dalším vypočítavém úsměvu a přitom si pohrával mezi prsty se zářící koulí.

pro **Nawaki** Sat Oct 23, 2010 6:20 pm

Razaki

Oboustranou dohodu si vyslechnu potom, teď ukaž přátelskou službu řekl jsem mu. V tomhle stavu jsem fakt neměl náladu se vybavovat dlouze
Nelíbil se mi jeho ton, nevěřil jsem mu, ale neměl jsem moc na výběr...

pro **Miss_Atlantis** Sat Oct 23, 2010 8:17 pm

Podíval se na Razakiho trochu nedůvěřivě, ale stále s úsměvem, jakoby říkal "copak na mě šiješ?".
"Vy shinigami doopravdy nevíte, co chcete, že? Copak si nevzpomínáš, proč si své srdce tak snadno odvrhl? Jsi si jistý, že ho teď chceš zpátky? Chceš opravdu tím vším projít znova? Poznal jsi, jaké to je se srdce zbavit... Pokud ho opravdu chceš zpátky, je vidět, že jsem se v tobě nemýlil," pokývl spokojeně hlavou a trochu pozvedl obočí, jako by se chtěl ujistit, že Razaki skutečně souhlasí.

pro **Nawaki** Sat Oct 23, 2010 8:22 pm

Razaki

Já se s tím už nějak vyrovnám... chci žít dál, a v tohle stavu to nefunguje...
Lepší žít se srdcem, než umřít bez něj... řekl jsem
Takže se dej do díla, pokud ne, tak mě zabij, takhle se nedá žít!
řekl jsem

pro **Miss_Atlantis** Sat Oct 23, 2010 9:08 pm

"Dobrá, vidím, že jsi rozhodnutý, tak tedy - jak si přeješ," usmál se muž. Zhluboka se nadechl. Pták, který mu doteď seděl na ruce, zaskřehotal a vzlétl, aby nepřekážel tomu, co bude následovat.
Zářívá koule se přesunula do jeho dlaně a on ji prudce vrazil Razakimu do hrudi a silou ji tam držel.
Razaki cítil, jak mu do celého těla proniká teplo. Ovšem když se dostalo až do hlavy, měl dojem, že praskne. Najednou se mu před očima začaly objevovat tváře lidí a on cítil, jak moc je má rád nebo naopak jak moc je nenávidí. A jak moc mu někteří z nich chybí. Pocítil, jak je tu v té temné poušti úplně sám a bez podpory kteréhokoli z nich. Viděl, jak téměř zabil Yoshira, viděl zoufalství v jeho očích. Viděl, jak zemřela Suiren. Teď, když ho měl zpátky, cítil palčivou bolest míst v jeho srdci, která zela prázdnotou a už nikdy nic je nemohlo zahojit. Ta bolest byla nesnesitelná.

A potom to přestalo. Muž odstoupil a Razaki měl zase srdce.

pro **Nawaki** Sat Oct 23, 2010 9:16 pm

Razaki

Chvíli ta bolest byla nesnesitelné...
Bolest ze ztráty... bolest ze zrady...
Chuť zarazit tomu chlápkovi zanpakuto do oka...
Vstal jsem ze země a podíval se ostrým pohledem na chlápka
Bude mě pořád trápit ta věc s rovnováhou? Pokud ne, tak mi řekněte co to je za návrh... řekl jsem chladně

pro **Miss_Atlantis** Sat Oct 23, 2010 10:46 pm

"Proč se ptáš? Už máš své srdce... tak do něj nahlédni!" řekl muž vzletně.

Razaki si mohl všimnout, že znetvořená část jeho těla se vrátila do normálu (ale roztrhané oblečení ne). Cítil uvnitř sebe hollowa, ale nebyl s ním nijak ve spojení. Jestli to znamenalo, že ho má z krku, to říct nedokázal. Jeho prázdná část si zatím žila svým vlastním životem někde kousek od jeho srdce, protože do něj proniknout nedokázala... nebo možná zatím nepotřebovala či nechtěla.

"Ach ano, ta dohoda! Ale nebudeme přece stát tady v těch troskách, pojďme na nějaké přívětivější místo..." vydal se k díře, kterou vešel. Pták mu opět se zaskřehotáním přistál na ruce. Zavedl Razakiho na rozlehlou terasu v úrovni země pod černou oblohou. Poušť kolem ní byla však změněna v podivnou... zahradu. Nebyly v ní rostliny, jen různobarevné krystaly rozličných tvarů. Vypadalo to velice depresivně, ale neslo to v sobě jakousi smutnou krásu.
"Tak tedy, posaď se," nabídl muž Razakimu... nějaký kamenný kvádr, kterých bylo na terase několik. Sám si taky na jeden sedl.

pro **Nawaki** Sat Oct 23, 2010 10:55 pm

Razaki

Postojím... odpověděl jsem stručně
Zanpakuto jsem měl pořád při ruce...
Kdyby se o něco pokusil...
Poslouchám a velice pozorně
řekl jsem nakonec
Měl jsem vážně divný pocit... Suiren byla mrtvá... Yoshira jsem málem zabil... i kdybych se vrátil zpět, tak těžko bych se mohl vrátit ke svému starému životu... ten byl navždycky pryč...

pro **Miss_Atlantis** Sat Oct 23, 2010 11:18 pm

Poprvé se zatvářil trochu otráveně, to když Razaki trval na tom, že bude stát.
"Dobrá," začal i tak klidným a celkem přívětivým tónem. "Řeknu to rovnou. Nemohl jsem si nevšimnout, že jsi silný. Velice silný. Proč se tím tajit, jsi tak silný, že mít tě za nepřítele by pro mě znamenalo nepohodlí..." Podíval se na Razakiho. "Vidím to tak, že máš tři možnosti. Vrátit se mezi shinigami. Potloukat se v tomto světě na vlastní pěst. A nebo se přidat ke mně." Odmlčel se, čekal na Razakiho reakci.

pro **Nawaki** Sat Oct 23, 2010 11:20 pm

Razaki

Když se vrátím mezi shinigami tak mě zabijou protože jsem přizabil kapitána
Když se budu protloukat tímhle světem sám, tak se časem střetneme a pak umřeš. Co mi přinese když budu pracovat s tebou ?! řekl jsem bez větších emocí. Byl jsem zvědavej co chce tenhle hollow po mě...

pro **Miss_Atlantis** Sun Oct 24, 2010 6:39 pm

Muž se mírně pousmál u Razakiho prohlášení, že by ho dokázal zabít.
"Co ti to přinese? Nestačí ti vidina silného spojence, se kterým by ses jinak musel potýkat? Ale dobře, chceš víc. Dovol, abych se tě na něco zeptal. Přemýšlel jsi někdy o tom, kdo jsem vlastně já?"

pro **Nawaki** Sun Oct 24, 2010 7:41 pm

Razaki

Ne, popravdě ani ne...
Ale hádám že když jsi to nadhodil, tak mi to prozradíš pokrčil jsem rameny
Každádně poslouchám co mi chceš říct... řekl jsem mu
Když na to tak upozornil fakt jsem neměl tušení kdo je...

pro **Miss_Atlantis** Sun Oct 24, 2010 9:24 pm

Muž shovívavě obrátil oči v sloup. Tihle shinigami... jsou jako děti...
"Nerad se chlubím, ale jistě sis všiml, že nejsem obyčejný... nerad používám slovo hollow, tak řekněme jedinec. Mám přístup k metodě, která pomohla tisícům k získání větší síly, inteligence, nevídaných schopností... a pokud se staneme spojenci, vše ti samozřejmě ukážu," pozvedl obočí a čekal, co Razaki na to.

pro **Nawaki** Sun Oct 24, 2010 9:28 pm

Razaki

Kdybych nestál o to bejt tvůj spojenec byl bych tady ještě? položil jsem dost očividnou otázku
Ale než to stvrdíme, rád bych věděl do čeho jdu řekl jsem rozhodně
A ta metoda má něco společného s tou koulí co?

pro **Miss_Atlantis** Sun Oct 24, 2010 10:17 pm

Muž se zatvářil poměrně nechápavě.
"Jakou kouli máš na mysli? Netvrdím, že přesně rozumím všemu, co se během toho procesu odehrává, ale žádná koule v něm nefiguruje, pokud vím..." vstal a přivolal na své předloktí svého papouška, který do té chvíle poletoval mezi zvláštně tvarovanými krystaly v "zahradě".

pro **Nawaki** Sun Oct 24, 2010 10:26 pm

Razaki

No to bílé světlo jak si vyvolal... ale to je jedno, zapomeň že jsem něco řekl řekl jsem. Ten chlap se mi nelíbil, dělal ze mě vola...
Řekneš mi teda o co vlastně jde? Momentálně nemám moc trpělivost...
zabručel jsem...
Jsem pořád dost unavený, mám za sebou několik bitev

pro **Miss_Atlantis** Mon Oct 25, 2010 12:22 pm

"Abych řekl pravdu, je to věc, která se dost těžko popisuje. Ale než ti to ukážu, asi by sis měl odpočinout. Pokud je tvé reiatsu nestabilní, mohlo by to... no, řekněme, že už jsem viděl pár dost ošklivých věcí, které z toho vzešly," lehce se zasmál. "Zavedu tě do jedné z ubikací, pokud si přeješ. Tam budeš moct načerpat síly."

pro **Nawaki** Mon Oct 25, 2010 1:27 pm

Razaki

Fajn... mezitím se připravte nějaký dobrý vysvětlení...
řekl jsem. Přišlo mi že se neustále vyhýbá odpovědi a to e mi přirozeně nelíbilo. Navíc trpělivost nebyla v poslední době moje silná stránka

pro **Miss_Atlantis** Tue Oct 26, 2010 3:05 pm

Muž se jen pousmál shovívavým aizenovským úsměvem a podíval se do strany. Jako by to bylo smluvené znamení, ze dveří vyšel... zřejmě další hollow. Stejně jako neznámý muž, vypadal skoro k nerozeznání od člověka. Byl snědé pleti a jeho rezavé vlasy střižené na mikádo působily jako pěst na oko, nicméně tvářil se celkem příjemně.
"Modosi, ukážeš našemu hostu jeho pokoj?" řekl muž s papouškem. Modos přikývl a pokynul Razakimu, aby ho následoval.
Chodby, kterými Razakiho vedl, byly rozlehlé, tiché a temné. Vypadaly zašle a že už je hodně dlouho nikdo nepoužíval. Občas na nich byly patrné známky rozkladu a schátralosti... nicméně pořád stály.

pro **Nawaki** Tue Oct 26, 2010 3:43 pm

Razaki

Teď mě vedl nějakej jinej šmoula starým komplexem
Nemluvil na měm já na něj taky ne... Bylo to tu dost divný...
Ze všeho tu smrdělo stáří a rozklad, ale zároveň něco solidního...
Pokračoval jsem mlčky za svým novým průvodcem...
Vůbec se mi to tu nelíbilo...

pro **Miss_Atlantis** Tue Oct 26, 2010 4:16 pm

Modos

by si rád s tím novým popovídal, ale on se tvářil jako kakabus, takže se Modos nakonec neodhodlal. Teprve když došli k určeným dveřím, odvážil se.
"Tady to je, pane," a otevřel je. Za nimi se nacházel ne zrovna přívětivý pokoj. Vypadal v podstatě stejně, jako chodby. Bylo jasné, že už stovky let tam nikdo nebyl. "Promiňte, ale nábytek bude až v úterý..." řekl omluvným hlasem s očima přibitýma k podlaze.

pro Sponsored content