Karakura Town

Bulic
Rozhlížím se po troskách a nic nevidím poté následuji Lus. Lus pronese svou otázku na kterou odpovím Ty seš tu kapitán rozhuduj ty ale vypadalo že už se rozhodla do středu města tak sem jí následoval. Žeby to byl hollow, ale jak mohl tak rychle zmizet nějaký druh super hollow nebo co to je... Lus tenrkát jak si šla do té místnosti s kapitánem co vám tam říkali ???

Akio Ukitake

Pomalu kráčel na místo, kde předtím bojovali. Když tam, ale dojde nikdo už tam není. Začne tedy vyhledávat reiatsu Suki. Po chvíli jej najde a vydá se směrem za ní. Po chvíli je dostihne. Takže právě došla zpráva ze Seireitei. Začne opakovat zprávu.Skupina sběhlých shinigami sídlících ve světě lidí, která si říká Reimei, zaujala nepřátelský postoj vůči Gotei 13 a Seireitei. Neopouštějte své pozice, ale postupujte opatrně a mějte se před nimi na pozoru. Vyčkejte dalších rozkazů.Odmlčí se.Snad chápete o co tu jde takže buďte ostražití.Já si musím odpočinout v té továrně, ale kdykoli budete potřebovat jsem tu. Pak se beze slova otočí a vrátí se zpět.

Lus Ayazaki

Vlastně ani nic zajímavého, rozhodně jsem se teda nedozvěděla, co jsem chtěla. Přiletěl ke mě pekelný motýl. Nechám ho sednout na mou ruku a vyslechnu si zprávu. Takže nepřátelští shinigami... Pohlédnu na Bulice. Měli bychom informovat ostatní skupiny... Postaráš se o to? Možná bych se mohla vrátit zpět do továrny, třeba něco ví o těch sběhlých shinigami.

Hitsuto

chvíli jsem stál a přemýšlel stále nad tím incidentem ale hned jak Suki zmíňila že by jsme měli vyrazit tak jsem přikývl Hai.. a vydal jsem se za Suki.
Když se k nám dostal Taicho tak jsem byl celkem překvapený a místo toho abych poslouchal jsem sledoval jeho zátylek Sakra taicho... proč si nemůžete odpočinout ? řekl jsem si a sledoval jsem odcházejícího kapitána Hm... co teď ?

Renmaru Houkazaki

Správu som dostal len krátko po tom, čo som sa vybral na cestu na svoje pôvodné miesto. Vedel som, že shinigami sú rôzne povahy. Ale čo môže niekoho hnať k tomu, aby zbehli? Strava? Buzerácia? To by za to určite nestálo. Stál som na streche a pozoroval okolie. Musím sa mať na pozore.

Suki Taiketo

Potom, co s Hitsutem došli na severozápad města, kde se měli nacházet, rozhlédla se. Netrvalo dlouho, než opět k něčemu došlo. Akio se před nimi zjevil a Suki bedlivě naslouchala tomu, co říká. Pak jen souhlasně kývnula hlavou a s nejistým pohledem koukala za ním, jak se vzdaloval. Měla strach o jeho zdraví a nejen o to..Přiznat si, že si k němu vytvořila jistý vztah, že přitom když ho poprvé uviděla v nemocnici a hrdinsky se vrhla mu na pomoct, že někdy mezi loupákem v kavárně a návštěvě u něj doma se v ní začalo rodit něco, co toužilo být s ním. Ta skutečnost, kdy jí všechny ty kousky zapadly do sebe a ona si uvědomila, kam její city spějí, byla těžká. Vzhledem k tomu, jak situace postupovala.
V následné chvili, kdy kontrolovala okolí, kdy nahlížela do výstavních skříni a přitom byla stále ve střehu, si něco slíbila.
Že na něj přestane myslet..
V tu chvíli jí oči zchladly a ztratily svůj přívětivý lesk a něco v ní tiše trpělo. Jen její vůle být dobrou shinigami a podkapitánkou v jednom, jí donutila zase myslet s chladnou hlavou.
"Měli by jsme asi zůstat tady a být ostražití, je pravděpodobné, že se s námi kapitánka 5.divize bude chtít kontaktovat. Nemůže vědět, že nám to kapitán už řekl. Neměli by jsme opuštět svou pozici.." zopakovala Akiova slova, pravou ruku položenou na zanpakuto.

Bulic
Samozdřejmě Lus...Vyšlu všem motýla se zprávou stejného znění jako přišla mě a Lus.

Spoiler:

Lus tak kam ted ??? Neměli bychom tu marnit čas..

Lus Ayazaki

Mezitím, co Bulic vyslal pekelného motýla se zprávou pro statní skupiny, přemýšlím, co dál. Vrátím se zpátky do továrny, možná něco ví o těch sběhlých shinigami. Ty mezitím udělej to, co uznáš za vhodné. Každopádně, dávej pozor. Otočím se a zamířím zpátky k továrně, pak se však zastavím. Co když mají něco společného s Reimei? Ne.... To je blbost. Rychle tuhle myšlenku zaženu a shunpem se přesunu k továrně.

Bulic
Jen se zakřením... Dělat si co chci....Myslíš si že tě nechám jít někam samotnou v žádnem případě.Rozeběhnu se za Lus snažím se být nenápadný a tlumit své reiatsu...To si vážně myslela že si pudu někam poflakovat naivní...Diskriminace člověk má hodnost podkapitán a už by neměl nikde být ...

Suki Taiketo

Když přiletěl pekelný motýl a sdělil jim stejnou zprávu, kterou jim už stačil říci Akio, jen se pousmála. Byla za to vděčná, přeci jenom nepřátele se mohli zjevit znenadání a to, že se připraví a budou ostražití podle ní rozhodně nepříjde ku škodě.
Čokoládové oči Suki bedlivě rentgenovaly okolí. V hlavě jí výřilo mnoho myšlenek i vzpomínek. Slévaly se do jedné a vystupovaly nové zápletky, které se stačila dozvědět.
Tiše doufala, že všichni ostatní jsou v pořádku. Nikdy člověk nevěděl, co se stane v další minutě jeho prostého životě a v přiípadě Suki a ostatních to vzhledem k situaci platilo stoprocentně.
Okolí vypadalo zatím v pořádku. Suki letmým dotykem přejela po náhrdelníku, co měla na krku. Byl to červený dráček, kterého dostala od jedno chlapce v dávné minulosti. Krátila si dlouhou chvíli tím, že si s ním začala hrát. I přes to nezapomínala, co je jejím úkolem, proto nepřestala sledovat okolí. Ani si pořádně neuvědomala, že moc nekomunikuje s Hitsutem. Nebylo to proto, že by něco proti němu měla... Ba naopak.. Byla však v poslední době trochu uzavřenější..

Hitsuto

Stál jsem vedle Suki a sledoval jsem oblohu Tady snad nikdy neprší řekl jsem zklamaně a pomyslel jsem na deštivé dny strávené v Rukongaii.
Doufám že ty chlapíci z toho Reimei budou aspoň trochu silný.. chtěl bych si trochu zabojovat a ukázat ostatním že nejsem na nic jako minule.. pomyslel jsem si a podíval jsem se na zraněné rameno přičemž jsem si z něj sundal obvaz Ten už nebude potřeba.. zamumlal jsem.
Když k nám přiletěl motýl tak jsem se na něj jen usmál a podíval se na Suki Co se jí stalo ? je teď nějaká uzavřená.. je to protože je se mnou ve skupině ? no ... nechám to plavat.. nakonec by to dopadlo jako s ... chtěl jsem si vybavit jméno první velké lásky z dětství ale nemohl jsem a tak jsem začal pátrat v mysli Je to divné.. do nedávna jsem na ni pořád myslel ale najednou to nejde.

Suki Taiketo

"Máš rád déšť?" optala se Suki s opravdovým zájmem v hlase. Napadlo jí, že když už jsou spolu ve skupině, tak by o sobě mohli vědět více. Snažila se proto odbourat ten zvláštní pocit, který jí v duchu napovídal ať si hledí svého, ten který jí připomínal po kom smutní. Nečekala, že bude lehké na Akia přestat myslet a věděla, že se jí to pravděpodobně hned tak nepodaří, ale bylo zbytečné si přeci dělat naděje na někoho, kdo o ní nemá zájem. Nebo to bylo aspoň to, co si Suki myslela..
Když viděla, že si sundává obvaz na její tváří se objevil úsměv."Je to lepší? Nebolí? Vzala jsem si sebou plno věci, všemožným obvazů.. Myslela jsem, že se budou hodit a chtěla jsem pomoci." řekla přívětivě. Bylo znát, že důvod její občasného smutku nemá s Hitsutem co dočinění. "Mám ještě nějaké léky proti bolesti, kdy něco.." dodala Suki ještě a zkontrolovala taštičku, kterou měla přehozenou přes pravého rameno.

Hitsuto

Jo ... já miluju déšť ... připomíná mi domov ... usmál jsem se To byly doby kdy jsem eště neměl žádné starosti řekl jsem, podíval jsem se na Suki a usmál se.
když se Suki začala ptát jestli jsem v pořádku tak jsem se na ni usmál To je dobrý Suki ... už to nebolí ... myslim si že jsi pomohla dost. Ty léky nebudou potře- co to je ? nějaké reiatsu... Suki ? cítíš to taky ? řekl jsem a chytnul jsem zanpakuto.

Suki Taiketo

Se zájmem ho vyslechla."To já naopak z domu vždy utíkala." pokrčila s úsměvem rameny a mlhavě zavzpomínala na ty časy, kdy se jako mála holka prala a toulala se nocí. Někdy Suki ten bezstarostný život chyběl....
"Ráda jsem pomohla.." řekla a vypadalo to, že chce dál vesele konverzovat, když v tom vycítila to neznámé reiatsu, které se k nim blížilo. Hitsutovi souhlasně kývla, že si toho je vědoma.
Suki se hned poté začala opět plně koncentrovat. V očích chladný výraz, pravá ruka připravená v momentu tasit zanpakuto. Nebyla si jistá, jestli se zbytečně neukvapují, ale kdo ví..

Renmaru Houkazaki

Trpezlivo som hliadkoval na svojej pozícií a cmúľal som už asi piatu lízanku. Obaly sa povaľovali všade naokolo. Mesto to bolo priam malebné a hlavne pomerne veľké. Videl som dokonca pár duší, ktoré len tak prechádzali okolo rôznych miest. Nevedel som si predstaviť, že tí ľudia tam dolu ich nevidia. Ale ináč to bola nuda. Po tých zbehlých shinigami ani stopa. Aspoň Uyokukaze sklapol. Časy absolútneho ticha ho zvyčajne prinútia k jeho invektívom.

Suki Taiketo

Na nové reiatsu se zaměřila, takže nebyl problém nálezt toho, komu patří. Shinigami, který stál na budově jí připadal zvláštní. Její kaštanové oči ho bedlivě sledovaly.
"Hitsuto, tam je.. Na třech hodinách" hlesla. Stála ve strnulé pozici a pravá ruka spočívala na zanpakuto. Cítila se divně, neklidně..
Nikdo z lidí, kteří se měli starat o reálný svět to rozhodně nebyl. Takže tu zbývala jediná možnost, že je to nepřítel.. Nebo snad nějaká posila?.. Suki o tom pochybovala, chovala se velice ostražitě..

Hitsuto

Po chvíli pátrání po nepříteli mě na něj Suki upozornila Jo.. už ho vidim.. Sáákra nechce se mi tu postávat a čekat na první tah ... doufám že to je jeden z Reimei pousmál jsem se Menší provokace neuškodí ... Hado no 4# Byakurai řekl jsem s rukou namířenou na toho chlápka To by mělo zajistit že nepůjde jako první po Suki.. Tak se ukaž řekl jsem si s úsměvem a pravou rukou na zanpakuto.

Renmaru Houkazaki

Chvíľu som len tak sedel a preciťoval ten pach okolia. Odrazu som zbadal akýsi záblesk.
To je Byakurai!
Pomyslel som si a švihol som si na to miesto. Bolo to miesto, odkiaľ som len pred pár minútami odišiel.
Toto zas bude nejaká habaďúra.

Bulic
JSem v dřepu na jedné z vyžších budov města Karakura a z výšky sleduji Lus... Když si tak uvědomuji asi ji už musím líst krkem furt sem za ní jak ocásek, ale přeci jenom mám v sobě nutkání ji hlídat. Při hlubokém položení do myšlenek přestanu sledovat Lus takže mohla i zmyzet, ale byl jsem tak mimo že jsem si nic neuvědomil v tu chvíli jsem zamířil hlavou na oblohu a pronesl nahlas... Nádherný klid jak uspokující ..... Tento klid je vždy před vypuknutím bouře.... Necítím v tom nic dobrého, ale když už je tak pěkně proč si to neužít že... Pokud mě nidko slyšel musle jsem vypadat divně mluvil jsem sám pro sebe...

Lus Ayazaki

Už delší dobu jsem seděla na kraji střechy nedaleko Bulice a pozorně ho poslouchala. Ze začátku to vypadalo, jako by mluvil sám se sebou. Ani po tom, co jeho hlas utichne, nedám nijak znát, že se nacházím v jeho blízkosti a dál přemýšlím. Brzy dorazí další skupina ze Seireitei a pak.... pak to začne. Pohlédnu k nebi a pousměji se. Přesto, že je lidský svět od toho našeho tolik odlišný, něco máme společného... Nebe. Právě proto ho tak často sleduji. Pohlédnu na Bulice, který nebe pozoruje stejně jako já. Nepřipomíná ti Soul Society? Přeruším tichou chvilku svou otázkou a hledíc opět k nebi se pousměji.

Bulic

Když Lus promluví jen se pousměji už od začátku o ní vím a jak jí znám věděla o tom.....S usměvem řeknu Ano na to že jsou naše světy tolik rozdílný máme pár věcí společné nebe... a plno odhodlaných srdcích.... Na tu oblohu bych se mohl dívat navždy....Ale nemohu musím dávat vsázku svůj život aby mí přátelé mohly tutu oblohu sledovat dál...

Lus Ayazaki

Po tom co řekl, na něj překvapeně vykulím oči. Připadalo mi, jako by mi ukradl mou myšlenku přímo z hlavy a ihned ji vyslovil, aby ji použil dřív než já. Plno odhodlaných srdcí... Zdá se, že máme s tímto světem společného víc, než jsem myslela. Porozhlédnu se po městě. Studený vítr, který začal vát ze severu, si začne hrát s mými vlasy a postupně mi je začne zacuchávat. Mé myšlenky se přesunou zpátky k plánovanému napadení Reimei. Mé tělo se při té myšlence zachvěje. Nemám příliš dobrý pocit z tohohle boje. Vlastně jsem takový pocit ještě nezažila. Možná to je tím, že tohle bude můj první boj. Už to nebude souboj mezi přáteli... Tady už poteče krev a možná... možná někdo umře. Okamžitě se mi vybaví vzpomínka na náš souboj v nováčcích, při kterém umřel jeden shinigami.
Z přemýšlení mě vytrhne teprve slunce, které mě svými paprsky na chvíli oslepí. Odvrátím pohled od nebe a pohlédnu na Bulice. To ticho, které tu panuje, mě pomalu začíná užírat. Jak dlouho už jsi podkapitánem? Zvědavě na něj pohlédnu. Dalo by se říct, že Bulic patří k těm, které znám nejvíc, přesto o něm nevím skoro nic. Vlastně... když se tak zamyslím, tak neznám skoro nikoho.