Seireitei

Akio Ukitake

Po cestě se párkrát zastaví a popovídá si s členy.Pakdojde až je své kanceláři.otevře dveře nakoukne dovnitř a zase je zavře se slovy.Pardon asi jsem si spletl dve....Rozrazí dveře.Jeho pohledu se zjeví něco strašlivého.Mmmmoje kancelář?!!Kdo kdo kdo to udělal??Kdo ji uklidil??

Hiboru Baru

měla velmi dobrý pocit. Uklidila celou kapitánovu kancelář, všechno tam urovnala, prastaré a prošlé zprávy vyházela, prázdné hrnky, co byly pod nimi pohřbeny, též... nyní to tam jen zářilo čistotou a pořádkem, kapitán ji jistě pochválí za její první den ve funkci! Zrovna si po dobře vykonané práci uvařila (v kapitánské kuchyňce) zasloužený čaj, když se zdálo, že kapitán přišel. Nakoukla do kanceláře.
"Taichou, vy už jste na nohou? Dáte si čaj?"

Akio Ukitake

Co co co to je???Kde kde jsou mé věci??Hrnek od otce,hrnek od spolužáků??Slavnostní láhev od sakého k ukončení pobytu na Akademii.Prudce se rozhíží po místnosti.Pak jeho pohled sjede na koberec.Já tu mám koberec??Pak jeho oči začnou opět zkoumat pokoj.Doběhne k protější stěně kde je znatelně poznat že tam něco chibí.Kde...kde...Kde jsou ty kalhotky co tu visely!!!!Řekne až maniakálně prstem štouchajíce do zddi.

Hiboru Baru

sledovala stoicky vyšilujícího kapitána.
"Všechny věci, hrnky a tak, jsou támhle v té krabici, můžete si je přebrat, než je vyhodím. Ta láhev... no, tu jsem bohužel asi už vyhodila, spolu s dalšími asi pěti nebo kolik se jich tu válelo. Všechny ponožky a další, ehm, prádlo, jsem dala do prádelny, jistě se vám brzy vrátí, tedy pokud to nepozná nějaká členka divize, které to právem patří, a neodnese si to. A ano, máte koberec, dokonce bych řekla, že tu byl dost dlouho, ale vzhledem k těm nánosům nepořádku, co na něm byly, je stále docela zachovalý, tak jsem ho nechala. Je to tu pěkné, že? Asi vám ještě donesu nějaké kytky, trochu to tady oživí..."

Akio Ukitake

Baru jej umlčí.Kouká na ní jako by nebyla z tohoto světa.Pak přejde ke krabici a opravdu tam najde své hrnky.Ano...opravdu..je tu čisto a ..ehm hezky..Hrnky si uklidí s celou krabicí.Kytky??pokud se samy zalejí tak proč ne.Ty kalhotky musím najít..je to má největší trofej...patřili jí..Najednou je nějak mimo a zasněně kouká na strop.

Hiboru Baru

povytáhla obočí při pohledu na kapitána, který nějak dlouho a beze slova koukal na strop. Podívala se tam, ale pavučinu tam nenechala...
"Kapitáne, je vám dobře? Nechcete přece jenom ten čaj? Zrovna jsem ho uvařila!" zopakovala svou původní nabídku. Asi ta nemoc, možná měl halucinace nebo tak něco...

Firel
Sakra! Řeknu naštvaně. když si uvědomím že kolem mě kapitán prolít aniž by mě zaznamenal.Vyšel jsem před kasárny a nakreslil do země kruh rozdělený na 4 části ve kterých byli symboli.Potom zarecitui zaklínadlo.
Bakudo no.58. Kakushitsuijaku!Kruh se rozzářil a začal určovat souřadnice kapitána.
Však já vás najdu taicho.Já vám dám prolítnout kolem mě a ani nepozdravit. Potom jsem se už jen soustředěl na kapitánovo reiatsu aby kido mohlo správně fungovat.

Akio Ukitake

Yoru-chan..ehm..cože..jo tak..čaj..ano rád..budu se muset pustit do papírování.Nějaké novinky má fukutaicho??

Bulic
Přece to papírování taichou to sem vás dostal.. Kdybyste vyděl váž divný výraz a nahlas se chychotám.Z nenadáni ucítím nepopsatelně velké reiatsu a stuhnu po chvílí se rozhíbu ale divnými pohyby jako by mi něco v pohybu bránilo,Hnedka se vzpamatuji a vážným hlasem se zeptám Taichou nevíte co to je ??

Yoshiro

Při mé cestě ke kasárnám 6. divize mě trochu "polechtalo" zvláštní reiatsu. Ale vůbec mě to nezajímalo. Jediné, co jsem měl v plánu bylo lehnout si a vyležet opici.
Kasárny mé divize byly pořád přes půlku Seireitei.. To byl zase nápad..Jít se tam podívat... Jsem to ale idiot. Pomyslel jsem si a plácl se přes čelo. Kdybych tam nechodil, moh jsem teď být v posteli a psát jak mimino.. Dost mě to štvalo. Navíc tenhle můj malý výlet probudil staré vzpomínky, které dřímaly hluboko v mojí hlavě. A měly tam zůstat.

Jeemusu Ginsei

Vyjde z pokoje který už na dále nebude jeho domovem.Tak 5.divize těš seuuuuuuaaaaaaaauŘekne když kolem něj projdou dvě krásné dívky.Zapíská.Holky...tak kvůli vám bych i vraždil.Pak se otočí a směřuje dál do kasáren 5 divize kam za chvíli dorazí.

Mokuto Takahiro

Schoval jsem hadřík a zanpakuto schoval spět do pouzdra. V tom přišel do mého pokoje Diddy. Zdravím Diddy...potřebuješ něco ? zeptal jsem se a ucítil jsem silné reiatsu Hmm...že by někdo bojoval ? pomyslel sem si

Firel
Když jsem přesně určil kapitánovu pozici o správnosti souřadnic mě ujistilo příchozí reiatsu.okamžitě jsem se vydal směrem k místu,do přesunu jsem dával všechno.Kido se souřadnicemi bylo stále aktivní tak se mohl kdokoliv podívat co jsem tam vlastně ukutil,bohužel ten kdo nevěděl na jaké reiatsu jsem se soustředil byly souřadnice zbytečné.

Bulic
Než stačí kapitán odpovědět krokem shunpo se přenesu prič a mířím ke knihovně.Když dojdu do knihovny zeptám se obsluhy na nějakou knížku se zaměřením na Hado.
(prosí nikoho aby sehrál obsluhu)

Daisuke Ryusaki

Po dlouhém hledání našel kapitána za pultem z jedné z dalších knihoven co tu jsou, dal mu lístek a doufal, že už konečně dostane knihu, aby ji mohl odnést své kapitánce. Nebyl moc příjemný ale co se dalo dělat. Vyzval daisukeho aby šel za ním ale no ták jak dlouho to ještě bude trvat? říká si pro sebe. Následoval ho a došly do místnosti kde byli další dva shinigami. Pokývnul na pozdrav těch dvou a čekal až dostane od kapitána knihu, kterou má donést.

Bulic
Přiletěl ke mě pekelný motýl a dal mi informace o tom že se mám přesunou k západní bráně.Po ukončení zprávy se rozeběhnu tím směrem.
(Všichni z modrýho teamu dostavte se tam )

Mokuto Takahiro

Když se mně Diddy zeptá jestli sním nepůjdu na trochu saké, v tom proletí oknem pekelný motýl. Předal mi informace o misi a pak odletěl Promiň Diddy řeknu a krokem Shunpo se přemístím k západní bráně.

Daisuke Ryusaki

Dostane do ruky velkou zaprášenou knihu se slovy dejte na ní pozor je velmi křehká Veme ji a odnese ji kapitánce. Když ji předá začne si balit na misi a čeká od kapitánky ňáké rady na jeho první misi.

Hideki Kanegawa

Megu mi podala obálku. Ne klidně tu můžeš zůstat, nevím co v tom může být. pravil tajemně.
Kotlík, co to má být? že by to někdo věděl? pomyslel. V tom ho vyrušil jeden z řadovýcg shinigami.
Před dveřmi stojí shinigami ze čtvrté divize s žádostí o vypůjčení jedné knihy. Konkrétně *******.
Taicho se na něj zahleděl a po chvilce ukázal na polici, kde by se kniha měla nacházet. Hlavně ať s ní zachází opatrně. řekl ještě, když shinigami vycházel ze dveří. Za chvilku už za dveřmi nikdo nebyl.
nasměroval svou pozornost zpět na obálku... zdobná, s čerevenou pečetí, taková, která vždycky vzbudí podezření.
Jeho pozornost upoutala znovu obálka. Chemický útok, předvolání, odvolání?! to by byly od babči hodně blbý vtipy...
Pomalu s vynaložením větší síly, se pečeť začala deformovat, až se úplně rozlomila. Rozevřel obálku a pomalu do ní nahlédl...

Urahara Jomei

Když dorazil do kanceláře, všiml si papíru na stole a na něm bylo napsáno "Urahara Jomei". Natočil dvojlist papíru k sobě, otevřel ho a četl "Neprodleně se dostav k Jižní bráně a vyčkej na další rozkazy." Po přečtení založím papír do šuplíku a pomyslím si. To je zase informací. Vyrazím tedy shunpem k jižní bráně.

Aukishiro Mikuzure
dorazil k pekárně objednal si najedl se a vyrazil shunpem k Západní bráně protože k němu přiletěl pekelný motýl s oznámením o misi.Sakra asi jdu pozdě no nic třeba to ještě stihnu.

Diddy de Hakushi

No asi má ňákou misi tak půjdu sám.Vyšel jsem z kasáren 10.divize a šel rovnou do hospody...Cestou jsem potkal tu malou kočičku.Ahoj Meddy asi máš chuť na mléko co tak tedy jdeme.Dorazil jsem do hospody sedl jsi i s Meddy a rekl Prosil bych trochu saké a mléko pro kočku.Obsluha přinesla saké a mléko tak jsme si oba dali do nosu a další a další a další.

Hiboru Baru

Když si dali s kapitánem čaj a probrali počasí a podivné vražedné reiatsu, které se šířilo od kasárny první divize, oznámil jí kapitán, že ji přihlásil na jistou misi, aby nabrala nějaké ty zkušenosti na své nové pozici vicekapitána. Zanechala ho tedy přehrabovat se v krabici s vyházenými věcmi a odběhla si zabalit. V duchu ho samozřejmě proklínala, protože neměla půlku věcí, které určitě bude potřebovat, a už nebyl čas je sehnat. Naházela (neboli krásně naskládala, ale ne tak krásně, jak by to udělala, kdyby nespěchala) si do batohu náhradní oblečení do zimy a do deště, lékárničku, kobercovku, konzervované mandarinky, ešus, zásobu čajových lístků, kapesní nůž, sirky... no, hodně toho bylo. Ve výsledku byl její batoh poměrně těžký a stejně měla dojem, že půlku věcí nemá, ale nedalo se nic dělat. K východní bráně to byl flák cesty a ona už měla jen několik minut. To ji naštvalo, protože nerada běhala, ale nic jiného jí nezbylo.