Seireitei

Akio Ukitake

Souhlasně přitaká a usrkává čaje.No..na své postavení si nestěžuji...jsem hrdý že jsem synem svého otce...Nahodí úsměv...Ale oproti váženosti vašší rodiny jsem jen nízko postavený...Sní kousek oblíbeného zákusku.Ale pěkné to tu je...to ano...Nenápadně koukne na tři dívky a pokračuje.Vztahy mezi našimi rodinami byly vždy velmi dobré...doufám, že tomu bude i nadále..a ještě něco...jak dlouho jste kapitánem??

Keikoku Shiouin

"První den," přecedil jsem mezi zuby. Kei-sama, co to tropíte za neplechu? Jakou neplechu? JEN se bavím s otcem. Co je to za neplechu? Co kdybyste mu to prostě vyklopil, hm?! Ale to, nejde... Nemůžu prostě říct: "Jsem Váš syn," to prostě nejde. Karei sice byla starostlivá, ale tohle jsem chtěl řešit sám a ne být neustále rušen jejím pokusem se připojit do konverzace. "Vy... máte nějaké děti?" vyskočila ze mě otázka přímo na tělo.

Akio Ukitake

První den...tak to ještě třeba sbírat zkušenosti...Usměje se ale následující otázka ho překvapí.Čekal vše, ale tohle...Ehm..ne...ne žádné o kterem bych věděl...a to jsem si 100% jistý, že vím...vono k tomu je potřeba jisté činnosti že ano A tu jaksi delší dobu nevykonávám.Zasměje se.

Keikoku Shihōin

"Ach, ano, jistě..." řekl jsem celkem normálním přívětivým hlasem a mírně se pousmál, ale ne tím klasickým upřímným úsměvem, ale takovým tím, který říkal: "Slyšel jsem dost," ale i přesto zas tak tvrdý a nepříjemný ten úsměv nebyl. Pusť mě na něj! Začala se Karei bouřit, ať už jsem se tvářil jakkoliv, tak přeci jenom před ní jsem skutečné pocity skrýt nemohl. Jak si ale může být tak jistý? Každý nemůže vědět vše a tohle je jenom další prostor pro hru s osudem. "Omlouvám se za svou hloupou otázku, teď, kdybyste mě prosím omluvil, mám toho ještě hodně na řešení a momentálně se to týká bezodkladné záležitosti," omluvil jsem se a zvedl jsem se od stolu, v tu chvíli jsem si to také vyrazil směr záchody, kde jsem také v pánském "oddělení" zmizel.

Akio Ukitake

Se usměje.Ano jistě nebudu vás zdržovat...mnoho úspěchů v nové funkci.Řekne a pak se vrátí k zákusku a čaji.

Keikoku Shihōin

Po asi deseti minutách ze záchodů vylezla akorát černo-bílá kočka, která pajdala na pravou přední tlapku. Kde zůstal Kei to nikdo vědět nemohl, ani jestli třeba už neodešel, nebo jestli se mu něco nestalo, ale prvního návštěvníka pánských záchodů čekalo nemilé překvapení a to rozmlácená zeď a kaluž krve, která se utvořila ze stékající krve z rozbité zdi. Nebyla sice probouraná, ale rozhodně dost poškozená.
Kočka pomalu, ale jistě, zmizela v ulicích a trmácela si to přímo do Seireitei.

Hideki Kanegawa

Situace o pár hodin později. Kapitán, tentokrát s hořkostí v ústech a množstvím peprných slov na jazyku, již naplňoval únosný čas sezení nad knihami. Ještě měl tak nějak v plánu omrknou akademii, kam už dlouho nezašel. Nyní dočítal jednu velmi zajímavou knihu z reálného světa. Tipická militantní řežba lidí ze země proti zvláštním, velice nechutným a ve všech směrech daleko bezcenějším organismům na planinách Ganymeda, což je měsíc Jupitera.
Poznatků z toho bylo mraky, leč né moc užitečných, ale tak co, člověk by si měl přečíst něco na oddych.
Těch kravin na oddych čtu v poslední době nějako moc... zapřemýšlel kapitán se zaklapnutím knihy. Vstal od stolu, pozdravil Megu, která se taky zavrtala do nějakých knih a vyšel z kasáren. Do obličeje ho ihned práskl studený vzduch a poměrně silný vítr. Zachoulil se více do svého haori a vyšel směrem akademie.

Satoshi
Během mise ostatních jsem se rozhodl, po nějakých dalších vynálezech, že zkusím, podle svého předchůdce Mayuri stvořit shinigami. Po dlouhém bádání v knihách, které Mayuri zanechal, jsem se konečně dostal k tomu, abych mohl shinigami stvořit. Je to komplikovanější, když nemám po ruce Suzaku... řekl jsem si, ale to už jsem byl uprostřed tvorby. Ovšem zase jednodušší s Hogyoku... dodal jsem okamžitě. Vše šlo jako po másle a po několika dnech a jak již u mě bylo zvykem bezesných nocích jsem skutečně dokázal shinigami vytvořit. Trochu prcek... ale na začátek to není špatné... Přece jenom jsem to asi dělal na rychlo... příště si musím dát více záležet... řekl jsem hodnotíc svůj výtvor Jméno... to asi bude první co bych měl udělat... řekl jsem a začal přemýšlet a v tom mi rychle přišlo na mysl zajímavé jméno Youmaru... to bude tvé jméno. rozhodl jsem se Příjmení asi nechám moje... Mayuri to tak také udělal. pomyslel jsem si a už jsem se rozhodl to neříkat nahlas. Nyní si odpočiň... ještě možná bude trvat, než se budeš moct plně hýbat. No uvidíme... řekl jsem a nechal jsem svůj výtvor na operačním stole odpočinout si. To by pro teď bylo... teď když vím, že i teď jde vytvořit něco co šlo v minulosti, pak půjde i to co dokázal Aizen... dořekl jsem a vrátil jsem se na své křeslo v laboratoři.

Hideki Kanegawa

Postupov ale poměrně studeným prostředím směrem k akademii. Po chvilce chůze došel do cílové destinace.

pokračování v akademii

Akio Ukitake

Dojí poslední kousek koláče,dopije zbytek čaje.S úsměvem zaplatí a zamíří k východu.Po pár krocích se mu však začne motat hlava počemž s nevelkou parádou ztratí vědomí a bezvládně dopadne na skleněný stůl který se rozbije.

Malý černo-bílý kocourek

Kocour, který před nějakou dobou z kavárny odešel, se do ní zase vrátil a ve dveřích zůstal stát jako opařený. Když uviděl kapitána Akia, jak leží ve střepech, tak se narychlo rozeběhl na záchody, bohužel si spletl dámské a pánské, ale ve chvíli, kdy vešel, vyběhl z těch dveří kapitán Keikoku.

Keikoku Shihouin

Hned jsem běžel ke kapitánovi Akiovi, ale nebyl jsem zrovna znalý v poskytování první pomoci mužům. (xD) Takže jsem přitáhl Yaoi fanynky s výrazem i naléhavým řevem: "Pomožte mu sakra!"

Yaoi fanynky

byly náhle tak oslněny kapitánovým ladným pádem a následným tvrdým přistáním, že si vůbec nevšimli, že Kei vyběhl z dámských toalet. Jejich pohled byl stále na Akiovi, pořezaném od rozbitého skla.
"Ooooo, krev!" zhrozila se černovláska, ale její výraz vůbec nevypadal zděšeně, naopak, spíše nadšeně. Yaoi fanynky měly tolik plánů pro případ, až bude jejich kapitán v bezvědomí a nebude se jim moct bránit! Ale zdálo se, že nyní je neuskuteční, protože Kei po nich chtěl, aby Akiovi pomohly.
"Klid, klid, není třeba panikařit," vzala blondýna Keie stranou, zatímco její kolegyně vytáhly foťák a pořizovaly umělecké fotky zakrvaveného kapitána. Když byly spokojeny se svým dílem, zrzka mu dala zleva a zprava facku.
"Taichou, taichou! Slyšíte mě?"

Akio Ukitake

Z mlhavého oparu vlastní mysli ho vyruší několik plesknutí a následná bolest v obličeji,částečně způsobená střepy jenž ho povrchově zranily a částečně fockami po nichž mu tváře zčervenaly.Co se to...??Zmateně se rozhlédne po přítomných jenž na něj zírají.V davu si všimne zrzky,černovlásky a blondýny.Bleskurychle zkontroluje stav oblečení a s úlevou zjistí, že vše je tam kde má být.Pak si všimne toho nového celkem sympatického kapitána.Copak se stalo??Otáže se hlavně jeho, ale teké všech ostatních,zatímco pomalu vstává.Když se napřímí v hlavě se mu opět zatočí,avšak pro tentokrát se mu podaří se opřít o Keikokovo rameno a udržet se na nohou.Pfuuu..točí se mi hlava....

Keikoku

"V pořádku, musíte si odpočinou," usmál jsem se na něj a podepřel ho tím, že jsem ho chytil kolem bránice. "Raději si sedněte... Co se stalo, netuším, zrovna jsem se vrátil..." řekl jsem a posadil Akia na blízkou židli. Vytáhl jsem z kapsy papírové kapesníky a vytáhl jeden z nich, utřel jsem krev, hlavně proto, aby Akiovi nenatekla do očí. Ale jeden nestačil, a tak jsem v tom pokračoval.

Akio Ukitake

Děkuji....posadí se a je trochu překvapen když mu Keikoku začne utírat krev z obličeje, ale nemá ani sílu ani vůli se tomu nějak bránit.Občas jen sykne, když mu kapesníčkem přejede po bolavém místě.Vstal jsem...pak se mi nějak udělalo nevolno, celý sevět se roztočil a následně se rozplynul...pak si pamatuju průplesk...Koukne na yaoi fanynky.Děkuji za první pomoc...a váš skutek bude po zásluze potrestán.Zazubí se.Oznamte Kyouheiovi, že tento týden táhne úklid místo vás.

Yaoi fanynky

bez dechu hleděly na ty dva před sebou a ani nedutaly, aby je nevyrušily. Něco podobného často nevídaly!
"Kjááááá! Tedy... dobře kapitáne, řekneme mu to..." odpověděly, ale bylo jim úplně jedno, kdo bude co uklízet, jen chtěly vědět, jak tato scéna skončí.

Keikoku

"Snad jste si nic vážnějšího neudělal... Jen mám obavy, že obličej není to jediné, co máte pořezané," řekl jsem a ukázal na zbytek Akiova těla, které bylo od střepů taktéž zasažené. "Někdo Vám to vyčistit musí a..." tyhle tři k tomu nepustím... pomyslel jsem si a s úsměvem se na chvíli podíval na ty "Yaoi fanynky". Vytáhl jsem několik obvazů a další p. kapesníky. Bez zeptání jsem kapitánovi sundal jeho oblečení, samozřejmě jen horní část, a pomocí p. kapesníčků vyčistil od krve i zbytek jeho těla, načež jsem se chystal rány ovázat.

Akio Ukitake

Ani nestačí cokoliv udělat a už mu ten kapitán sundává vrchní část shihakusha.Aa....aaaaa co to jako...Pak ho začne ošetřovat...Já..moc vám děkuji..ae tady...uprostřed všech těch lidí...Začne pociťovat stud ale postupně ho přejde..nemá se za co stydět.

Manažer kavárny pan mgr. Tříslo, PhD

byl drobný, hubený mužík s pisklavým hlasem a asi třemi posledními vlásky na hlavě. Jedna ze servírek ho zavolala, protože už nevěděla, co si počít, v kavárně se odehrávaly strašné věci. Přiřítil se a celý supěl zlostí.
"Notak pánovééé!" zapištěl rozčileně, "jak si to jako představujetééé?! Za prvé tady pan kapitán není snad žádná mánička, aby potřeboval kvůli pár škrábancům být ošetřovaný jako miminó, za druhé tady máte učet za způsobené škodýýý a za třetííí! Obnažování si nechte na doma, pánovééé, my jsme slušná kavárna, žádný bordel! Dobrý den!" a než se Akio a Keikoku nadáli, vykopl je nečekanou silou ven. Na Akia ještě hodil účtenku a zabouchl za nimi dveře.

Keikoku

"Ksou," proklel jsem, když jsem tvrdě dopadl na zem a můj zadek se seznámil s místním betonem. "Moc se omlouvám, Ukitake-taichou-sama," začal jsem se omlouvat a neustále se sklánět před Akiem. "Gomennasai, gomennasai,.." nevěděl jsem, co jiného říct, až tedy na to, že jsem vzal účtenku a začal sčítat sumu. "Ech," začal jsem se škrábat v týlu, i pro mě se zdála ta suma přehnaná. "Přes osm miliónů yenů jen za stolek?" zarazil jsem se. "Jo, aha... Tady nám jedna nula přebývá..." řekl jsem naprosto klidně, když jsem si všiml, že z osmi milionů je najednou osmdesát. "Ech..." Někdy se skupinka rodinných vymahačů opravdu hodí...

Akio Ukitake

Po těch zraněníčkách co utrpěl už mu toto vůbec nevadí.S mírně odřeným zadkem se pomalu postaví a usměje na Keikokua.Za co se omlouváte??Ošetřil jste mi zranění...Jsem vám vděčný a měl bychse vám omluvit za to, že jsem vám způsobil ony potíže.Při slově "osm miliónů" ho zarazí a vykřikne.Cože?!To je účet za stůl nebo se rozhodl mi prodat restauraci??Avšak v zápětí uslyší opravnou částku tak se uklidní.Pfuuuu to už je lepší...ale já bych je vlastně mohl žalovat za to, že mi stůl ublížil na zdraví.Zasměje se.

Keikoku Shihouin

"V pořádku... Není třeba kolem toho dělat takový humbuk," vyzradil jsem svůj ďábelský plán s ještě více ďábelským úšklebkem. "Teď, když mě omluvíte... Řekl bych, že bych konečně měl zavolat tu hygienu; šváby v kuchyni, jsou šváby v kuchyni... Což teprve, když jsou to Hollow šváby," řekl jsem a na chvíli jsem si odběhl, bylo to asi na dvacet minut. Během té doby jsem se v podobě kočky dostal do kuchyně. Kuchař už mě tam moc dobře znal a já moc dobře věděl, že mému kočičímu pohledu neodolá a dojde mi do té jejich velké chladnice pro tuňáka. Natolik jsem byl ďábelský, když jsem se proměnil do lidské podoby, vypustil ze sklenice Hollow šváby, kteří patřily mezi rodinné klenoty. Jsou totiž vzácní, zdržují se jen na místech se silnými reishi, kde je ta nejneodstranitelná špína všech dimenzí. Slyšel jsem již kroky přicházejícího kuchaře, nejvyšší čas se zase proměnit zpátky. Vzít si do tlamy tuňáka a zmizet.
Když jsem se vrátil na místo, kde by měl být Akio-taichou; snad nikam neodběhl, i když to byla celkem doba; tak mi ještě z pusy koukal rybí ocas, který jako nic také zmizel. "Vše je zařízeno, už se nemusíte bát..." řekl jsem. Trochu drastické řešení, ale nikdo nebude vykopávat mého zraněného otce... trochu jsem litoval, jak ošklivě jsem situaci vyřešil, ale i přesto jsem se těšil na to, až přijede hygienická služba a...

Akio Ukitake

Trošku nechápavě na něj pohlédne.Eh..opravdu??To je skvělé..jde vidět že to umíte zařídit.Zazubí se.Dovolte mi..abych vás za vaší ochotu a pomoc pozval na čaj??U mě doma..Tedy pokud vám to nepřekáží v jiných činnostech.Zazubí se.

Keikoku Shihouin

"Ani ne... Nemůžu přeci odmítnout pozvání na čaj od někoho, jako jste Vy," usmál jsem se. Začínám se cítit skoro jako kořist... Ech, to bude jen ta kočičí paranoia. "Ale nezvete mě jenom kvůli nějakým postranním úmyslům, že ne?" ujistil jsem se. Něco mi na něm nesedí... Jsem to já, kdo ví, že je můj otec nebo on, kdo si myslí, že ho beru jako... ech, kořist... I když, chytit otce taky není špatný nápad... přemýšlel jsem. Ech, není to myš, i když má bílé vlasy... Raději to mléko nebo čaj...

Akio Ukitake

Ha ha ha..pozvání od někoho jako jsem já...jsem jen starý potrhlý mládenec.Zazubí se a pomalu se vydá k domu.Když uslyší Kaikokuovu narážku nedokaže se nezačít smát.Copak..čekáte, že vás svážu a ve sklepě na vás budu ukájet své touhy??Nebo že na vás budu experimentovat??Směje se.Kdepak je to jen čaj pro člověka, který mi pomohl..a věřte..moc lidí si domů nezvu, ale z vás cítím něco co mi přijde známé.Po chvíli dojdou k menšímu řadovému domku.Akio otevře dveře a pustí Keikokua dovnitř.Tak vítejte a chovejte se jako doma.Sám ani netuší jak doma by se tu Keikoku cítit měl.Byt je na nějakém pomyslném pomezí mezi uklizeným a nepořádkem.Je zde držen jakž takž pořídek, ale není prioritou.Obývák je útulně zařízen,je zde spousta rostlin.V rohu je malý stolek na němž je velké množství fotek.NA některých je mladá černovlasá žena.

Spoiler:

Na jiných je zase bělovlasý muž.

Spoiler:

Na dalších jsou spolu na různých místech.Na několika je i žena nafocena těhotná.Avšak fotky s dítětem tam má jen bělovlasý muž. Drží malého Akia v přikrývce dává mu dárek k prvním narozeninám atd. Nejvýraznější fotka je tato.

Spoiler: