Seireitei

Akio Ukitake

Koukne na ní překvapeně a zakašlá.Auděláte to za mě snad vy ??Navíc už jsem si vzal lék..Ukáže na čaj.Čekám až zapůsobí.

Kuchiki Kyou

si právě na ukrácení dlouhé chvíle kreslil své oblíbené znaky, což bylo samozřejmě strašně důležité, takže se nemohl zdržet ve společnosti své tchýně, čehož jistě velice litoval. Ovšem když do jeho pracovny náhle někdo vstoupil, vytrhlo ho to ze soustředění a ujela mu ruka, takže na jinak bezchybném znaku nakreslil nepěkný zub. To ho docela rozčarovalo a vzhlédl, kdo ho to přišel tak náhle vyrušovat. Ten pohled byl strašný. Ty cetky ve vlasech... nevdané. Chabá náhražka za šál... nechutné. Skutečně pohoršující a urážlivé. I tak se mu ale rozbušilo srdce při pohledu na jeho nejmladšího syna.
"Ano?" řekl chladným hlasem a zcela potlačil chvění, které pociťoval.

Hiboru Baru

"No samozřejmě, že to za vás udělám, k čemu jinému jsou zástupci?" zavrtěla nechápavě hlavou nad touto nelogickou otázkou. Potom opatrně přičichla k hrnku s čajem. Vůně, kterou pocítila, ji nepřekvapila. "Aha, ten zázračný všelék..." založila si ruce na prsou, ale dále se k tomu nevyjadřovala, nakonec, to byl kapitánův problém, čím se léčil.

Suirou Kuchiki

Ani po tolika letech se to nezměnilo... Stále si ode mě bere odstup, jako to vždycky dělával... Jeho postoj vůči mě mě celkem zamrzel a rozhodil, i když možná uvnitř něj něco chtělo říct, že mě rád vidí, tak se naopak zachoval tak, jak nejhůře mohl, chladně. Vybral jsem si tu nejhorší možnou příležitost... "Kuchiki Kyou-sama," oslovil jsem ho velmi formálně. V mém hlase byla cítit stále silná náklonnost, která však ze dne na den pomalu vyprchávala. "Chtěl bych Vás o něco požádat..."

Akio Ukitake

Tak to jste hodnáUsměje se na ni.Pak vstane přejde k ní a do ruky jí tá kovový odznak zástupce 13.Je mi ctí vás jmenovat svým zástupcem a podkapitánem...Hiboru Baru.A nyní se odeberu domů...vypotit se.Kopne do sebe zbytek čaje,zařepe se a pomalu odejde.

Kuchiki Kyou

"Požádat?" pokračoval stejným, chladným hlasem. "Ty, s tvým postavením? Ale dobrá, poslouchám." Upřeně Suiroua pozoroval, jeho syn byl stále uctivě skloněn, takže mu neviděl do obličeje. Jak to vlastně dospělo takhle daleko? Jak se stalo, že jeho vlastní syn ho nyní musí o něco žádat s tváří k zemi?

Hiboru Baru

přijala uctivě odznak a poděkovala za něj, ovšem její další proslov ohledně toho, jak si váží skutečnosti, že do ní kapitán vkládá tolik důvěry, musí zřejmě počkat na jindy. "Brzy se uzdravte!" popřála kapitánovi a když odešel, zamnula si ruce a na její tváři se objevil šťastný úsměv. Konečně si to papírování může udělat podle svého! A uspořádat ho! Hurá!!!

Daisuke Ryusaki

Stále hledá kapitána 10.divize v knihovně. Je to strašný s těma kapitánama, člověk aby nedělal nic jinýho než hledal nějakého kapitána. povídá si pro sebe a prochází knihovnou stále a stále do kola. Mohl bych dělat tolik užitečných věcí a já tu strávím mládí hledáním kapitánů to je k zbláznění ááách jo!! povzdychne si nahlas a opře se o nejbližší regál s knihami. Takhle to dál nejde. podrbe se v zátilku a přemejšlí jak nejrychleji by ho mohl najít.

Suirou Kuchiki

Zašlo to daleko, ale pokud chci vrátit zase vše tam, kde to bylo... Musím to udělat... Pevně jsem sevřel své oblečení na kolenou, celé mé tělo bylo napjaté, chtěl jsem se otci podívat do obličeje, tak rád bych se podíval do jeho očí, ale nešlo to jinak, stále jsem se sklopenou hlavou pokračoval v mé žádosti, když k tomu tedy dovolil. Mé postavení... K čemu mi to je, když vlastně nesmím vidět svoji vlastní rodinu? "Kuchiki Kyou-sama, Hlavo rodiny Kuchiki, potomku Legendárního Byakuya Kuchiki-sama a bývalý kapitáne 6. divize, tímto Vás vyzývám na souboj o čest rodiny Kuchiki," můj hlas zněl mírně rozčíleně, ale stále formálně, avšak má hlava stále zůstávala hluboko sklopena. Jako Hlava rodiny Kuchiki nemůže odmítnout... I když nerad, jiná šance se dostat zpátky do rodiny není... Na očích se mi začaly tvořit slzy, které pomalu skapávaly na sevřené pěsti na kolenou, avšak toho si otec všimnout nemohl.

Diddy de Hakushi

Po desátem pokusu mi to šlo trochu líp,ale né jak jsem očekával sice dám tři metry jako nic 5 metrů ještě zvládám,ale 7 metrů to dneska asi nedám tak rychle jako ty 3 metry.No nic du si dát trochu saké...hmm sem špinavý raději se půjdu převlíc.Tak jsem šel do kasáren 10.divize.

Kuchiki Kyou

dlouho mlčel. Potom konečně promluvil a jeho hlas zněl podivně posmutněle.
"O čest rodiny Kuchiki? Já nemám povinnost ani potřebu chránit čest rodiny Kuchiki tím, že tě porazím. Stejně tak ty ničím nepomůžeš naší cti, pokud porazíš mě. Nevidím v tom žádný smysl." Chvíli se odmlčel, potom pokračoval trochu tišším hlasem. "Myslím, že vím, o co ti jde. Ne o čest rodiny, jde ti o tvou vlastní. Žádám tě ale, aby sis to ještě rozmyslel. Tento souboj nikomu neprospěje."

Firel
V shunpu jsem profrčel kolem bulice který byl asi zaskočen mím zmizením,pokračoval jsem na cestě zpět do kasáren páte divize když v tom jsem málem nezaznamenal konec toho lanka které jsem tvořil cestou na cvičiště.Došlo mi že na misi bych si měl zbalit nějaké knížky a záložní muziku.Přidal jsem tedy do kroku abych byl ve své divizi co nejdříve.

Suirou Kuchiki

"Ano, jde mi o moji čest a jde mi o čest rodiny." řekl jsem rozčíleně. "Vy jste tu čest, kterou naši předci budovali tisíce let, pošpinili během několika málo týdnů! Než aby jste přiznali, že váš syn je duševně mimo, raději jste ho zavrhli! Než abyste se vůbec zajímali, proč je takový, spíš jste se jenom snažili probudit jeho nitro, ale koho to zajímalo?! Nikdy vás ani nenapadlo, že za to nemůže, že to dítě prostě jen potřebovalo motivaci?" odmlčel jsem se, takové výlevy u mě nebyly časté, ale jakmile to jednou začalo, nedalo se již přestat. "Bratr měl být chloubou rodiny a vést 6. divizi. Sestra měla vést celou rodinu a co zbylo na mě? V čem jste mi někdy věřili?!" v tu chvíli jsem také zvedl hlavu a pohlédl otci přímo do očí svýma zaslzenýma očima. "Kdo jsem?" zeptal jsem se již klidně a pomalu se vracel zase k obyčejnému klidu, napětí ustalo, ale uctivost a vztah k otci již v hlase ani pohledu nebyl, bylo to... nic... V mém pohledu nebylo nic, bylo to jako bych se díval do prázdna, jako bych nikoho neviděl a tím méně mého otce.
"Pokud jste natolik zbabělý, že odmítnete, už se nebudu rodinou Kuchiki dále zabývat..." s těmito slovy, které stále jako by vysely na mém jazyku jsem se také zvedl na nohy a otočil jsem se k otci zády. "Kyou-sama," řekl jsem ještě, než jsem se přichystal na to odejít.

Kuchiki Kyou

jen seděl jako opařený. Ale teď už ho nemohl nechat odejít, jakkoli si přál, aby se za touto epizodou zabouchly dveře. Postavil se na nohy.
"Jedno ti musím přiznat. Jsi chytrý a nezastavíš se před ničím, pokud chceš něčeho dosáhnout. Takový muž se z tebe nyní stal. Nazvat představitele rodiny Kuchiki zbabělcem je neodpustitelné a ty to dobře víš. Za tuto drzost zaplatíš," pronesl bezvýrazným hlasem a jeho oči byly tvrdé.

Suirou Kuchiki

"Věděl jsem, že nakonec přijmete moji výzvu, ale nečekal jsem, že mě sám vyzvete," řekl jsem s kamenným výrazem. Vlastně jsem čekal, že tak vypění, když ho nazvu zbabělcem... Ještě jsem měl trumf mezi narážkami, pokud se jednalo o rodinu Kuchiki a co na její členy zabírá, ale jsem rád, že na to nedošlo... "Tak tedy, za několik minut na hlavní zápasišti Soul Society, na zápasišti první divize. Jakožto výše postavený shinigami znáte své povinnosti," řekl jsem mu, protože ačkoliv jsem byl vyzyvatel, tak poprvé odmítl a podruhé to byl již on, kdo navrhl boj, tudíž to byl také on, kdo musel souboj ohlásit, ale beztak by to byl on, protože má mnohem mnohem vyšší postavení.
"Prozatím se s Vámi loučím, Kyou-sama," řekl jsem, bohužel, protože mě vyzval on, již se jednalo o oficiální záležitost a já se již postavil na nohy, proto mě vyzval jako kapitána 5. divize, ne jako svého syna a ne jako svého přímého podřízeného. Takže to znamená i to nejhorší... Boj na život a na smrt, až do úplného konce...
Vypravil jsem se proto do kasáren 5. divize, kde jsem si oblékl haori, abych poté mohl vyrazit na zápas. Čekal jsem již jenom na pekelného motýla.

Firel
Shunpem jsem se oběvil přede dveřmi do kasáren.Vyrazil jsem dveře a vážně si to kráčel do kanceláře kapitána.
Doufám že tam bude.Klel jsem si nahlas,naštvaný na zkažený tréning a zdlouhavou cestu o ničem na cvičiště a zpět.
když jsem přišel k němu do kanceláře ještě se zaklepáním jsem vešel dovnitř,pohlédl na stůl kde se to pořád hemžilo papíry a všiml si že se nic nezmenilo od doby co jsem tu byl ráno.Vypadl jsem z kanceláře,zabouchl za sebou dveře vzteky zařval. Kde sakra trčí!

Diddy de Hakushi

Dorazil jsem do kasáren celý špinavý a spocený.Hmm raději se půjdu i vysprchovat.Šel jsem do pokoje vzal si věci na převléknutí,ručník a šel do sprchy.Áááá jo to jsem potřeboval...vyšel jsem ze sprchy a převlíkl se.Když jsem vyšel ze sprchy pomyslel jsem si je tu vůbec někdo?Cítil jsem mokutovu reiatsu...asi zaním zajdu a pozvu ho na saké.Tak jsem šel k mokutovýmu pokoji zaklepal jsem,vešel a řekl...Zdravím Mokuto.

Bulic
Všimnu si jak vedle mě profrčí Firel. Poté ke mě dorazí pekelný motýl abych šel do kasáren tak se vydám směrem k mým kasárnám a hlédám svého kapitána..

Akio Ukitake

Pro propocených hoda pultuctu rúzných léku vstal.Již se cítil celkem dobre.Teplota klesla a hrbitovní chrchlaní se preformovalo v obyčejný kašel.Osprchoval se,oblékl a vydal se do své kanceláre.Nemoci ač u nej byly časté tak nikdy netrvaly moc dlouho.

Ruyichi Yoshiro

Konečně jsem dorazil do Seireitei. Odzívl jsem si a rozhlédl se kolem sebe. Hlava už mě nebolela tak jak ráno. Dost tomu pomohla ta procházka. Ovšem nic se neměnilo na tom, že jsem pořád viděl celkem rozmazaně. Pomalým krokem jsem se vydal ke kasárnám 6. divize. Jestli dneska vyrazíme na tu misi, na kterou jsme se přihlásili, tak mě asi trefí.. Přemýšlel jsem.

Arinoki Kenkyoshou

Ležím ve své kanceláři a odpočívám a přemejšlím nad svou divizí a jejích změnách..a najednou ke mě vejde Bulic..tak se ho zeptám..Co potřebuješ?..

For Darlian

Za pultem v knihovně s omezeným přístupem jsi zahlédl shinigamiho, ukázal jsi mu dopis s podpisem. Po chvilce koukání střídavě na dopis a na tebe se prudce otočil a vyzval tě, ať ho následuješ. Byl to očividně pěkný morous. Po chvilce chůza tě dovedl ke dveřím, v místnosti již byly dvě osoby.

Hideki Kanegawa

Stále čekal na otázku od Megurine.

Bulic
Dobrý den taichou a ukloním se.Pekelný motýl mi oznámil že se mám dostavit do kasáren kuli nějaké misi tak jsem se šel zeptat nevíte něco o tom??.

Izanagi Kentaro

Seděl na nejvyšší věži Seireitei opřený o svojí tykev plněnou alkoholem. Vedle ležel batoh, ve kterém pro změnu byly láhve plné alkoholu. Vzhlížel na Seireitei, věděl, že se nemusí již vrátit. Kdyby na pohraničí zaútočili hollow, dvanáctá divize by o tom již věděla. Kdyby se jednalo o vzpouru, poznali by jsme to my všichni. Tak co se ksakru mohlo stát? Nemám nákladu na dalšího Aizena. Podíval se na nebe, které tentokrát bylo jasné a lehce pohupující mráčky tomu dodávali tu správnou romatickou chuť.

Suirou Kuchiki

Do mé kanceláře dorazil motýl, pekelný motýl, aby byl přesný. Takže už to připravili... Vyposlechl jsem si zprávu od motýla, která mě vůbec nepotěšila. Nemohl jsem očekávat, že věci půjdou přesně tak, jak mají. Své haori jsem odhodil na stranu a vyrazil jsem do prostranství u kasáren 1. divize. Nebyl jsem rád z toho, že to bude souboj mezi vyvrhelem a jeho otcem, ale i to nebylo zas tak nejhorší. Musel jsem si však i přesto zachovat vážnost jako někdo, kdo býval Kuchiki.

(omlouvám se nebyla jsem tu)

Megurine Luka

Určitě víte, jak jsem si tu půjčovala ty knihy, tak když jsem jednu otevřela vypadla obálka a podala jsem ji kapitánovy. Mám odejít, abyste se na ní podíval osamoceně nebo můžu tu být sváma? Asi půjdu pryč řekla jsem si, určo je to něco důležitého a u toho nebudu smět být.

Firel
Když kolem mě prošel kapitán, udiveně sem zíral jak jsem ho mohl přehlédnout.Pokusil jsem se ho sledovat jenže byl o něco rychlejší.ztratil jsem ho bez známky informace kam měl namířeno.
Zastavil sem se tedy na místě a přemýšlel co budu dělat dál.