Seireitei

Bulic

Přemýšlím kdo by šel se mnou trénovat zatím mě ale nikdo nenapadl.Běhám po SS a hledám kdo by se mnou šel trénovat.Sakra to tu nikdo neni kdo by šel trénovat sakra.

Izanagi Kentaro

Chtěl včera informovat svojí divizi, ale nějakým záhadným způsoem ho saké skolilo těsně před hlavní síní jedenácté divize. Vstal tedy celý rozlámaný, podívlal se, kde momentálně je. Opřel se o zábradlí, chvíli koukal a probíral se. Spatřil blížícoho se člena divize. Hey TY tam! Svolej celou divizi, vyrážíme do boje! Načeš se chlápek sbalil a začal utíkat pro ostatní. Já se mezitím snažil doplahočit na místo porady.

Firel
Probudil jsem se s knížkou na poslední stránce položenou na obličeji.Četl jsem celou noc tak není divu že jsem blyl ještě unavený.Vylezl jsem uklidnil knížko o kido sítích někam do knihovničky přečtených knížek a začal po pokoji hledat ty dvě knížky které jsem hodil za postel.
Já ti říkala že to ráno nenajdeš. zahihnala mi corode v hlavě.

Suiren Yoruichi Suzume

Nechala jsem Jomeie domluvit. Tohle všechno je od tebe milé, ale neříkej mi, že se mě snažíš sbalit? Zeptala jsem se zvědavě. Víš, na mě nestačí jen saké. Já jsem náročná kapitánka. Řeknu a cvrnknu Jomeie do čela. Také mu seberu jednu flašku saké. Dík. Usměju se a otočím se na odchod.

Urahra Jomei

Začervenám se a řeknu "Sama to víte určitě moc dobře a já moc dobře vím, že Vás nestačí pozvat na saké. Není zač Kapitánko Yoruichi. Zamávám lehce na rozloučenou a také se otočím, ale jdu si s flaškou saké lehnout pod nejbližší stromek. Opřu se zády o kmen, klobouk si nasadím víc na oči a dám si hlt z flašky. Co to zase dělám? Jí se prostě nedá odolat. Musím na to přestat myslet to bude nejlepší co mohu udělat. Usnu.

Vrána na noční obloze

"Ahó, ahó..."

Časomíra: A už máme další ráno, počasí se celkem vyvedlo, neprší.

Mokuto Takahiro

Vzbudil jsem se na podlaze ve svém pokoji. Jej...ani nevím že jsem usl... pomyslel sem si a vstal jsem ze země. Ze skříně se vytáhl láhev saké a vyšel sem z pokoje. Došel sem ven před kasárny, kde sem si sedl ke zdi jednoho domu a popíjel saké.

Firel
Několik minut sem marně hledal po pokoji knížky ketré jsem měl večer v ruce.Corode se mi celou dobu smála a nakonec mi oznámila.Za postelí ty hnupe.
jen co to dořekla tak jsem si vzpoměl kam přesně ty knížky letěli.vzal jsem tedy obě,jednu strčil do kapsy a druhou,elementy v kido část druhá: vítr, jsem otevřel na založené stránce.
Vyrazil jsem na snídani do pekárny kde na mě byli ještě naštvaní kvůli včerejšímu incidentu.Obědnal jsem si nějaký zákusek a odkráčel ke stolu poblíž okna.

Date

Už brzo ráno začali členové 9.divize roznášet nový shinigami magazín. Já jsem mezitím seděl ve své pracovně nad plánem protikapitánského úkrytu a přemýšlel, jak bych ho mohl ještě vylepšit.



Uvnitř:
- horoskop na týden
- fotbalové výsledky
- TV program
- něco málo z ekonomiky a problému SS
- exkluzivní fotka - Akio Ukitake v ručníku
- první kapitola Ichi Ichi paradise


- máte zajímavé články nebo fotky? Neváhejte a podělte se s nimi. I Vaše práce se může objevit v magazínu.


(Promiň, ta fotka se prostě nedala zahodit )

Kasumi Haruka

Bylo ráno, ale nepršelo jako včera. Sluneční paprsky mi svítili skrz okno do mého pokoje, a to mě probudilo. Podívala jsem se na čas. Nebylo ani brzo, ale ani pozdě. Prostě pro mě takový obvyklý čas na vztávání. I když jindy v tuto dobu vztávám bez problémů, dnes i přes to, že bylo takové slunečné ráno, se mi vztávat nechtělo. A tak jsem se jen obrátila na druhý bok a spala jsem dál.......

Ruyichi Yoshiro

Otevřel jsem oči. Nade mnou se skláněl strop. Uhum... Děsně mě pálily oči a viděl jsem tak trochu rozmazaně. Po tom, co jsem šel z meetingu, co svolala babča, jsem se totiž ještě stavil pro trochu saké, což taky dokazovala rozbitá láhev vedle mého bezvládného ležícího těla a ta neskutečná bolest hlavy. Pomalu a s velkými potížemi jsem se posadil. Chvíli jsem se rozkoukával, kde jsem a snažil se trochu uspořádat myšlenky, které byly rozházené a vlastně ani nedávaly smysl. Většina. Vstal jsem a... Mah.. Až teď jsem zjistil, že nejsem v kasárnách šesté divize. Kde to..? Okamžitě jsem vyskočil na nohy a šel se trochu porozhlédnout. Tak nějak jsem zjistil, že jsem v menším domku v Rukongaii.. Pfff.. Ale nebyl to leckde jaký domek. Když jsem ještě nebyl Shinigami, bydlel jsem tu. Nostalgie.. Příjemné, ale i smutné vzpomínky. Vzpomněl jsem si na svého kamaráda, který se mnou chvíli bydlel do doby, než záhadně zmizel. Sklopil jsem hlavu a vyrazil směrem do Seireitei..

Obsluha pekárny

Dva mladší shinigami pobíhali, nevědíc si rady, po místnosti. Pod-kapitán jejich divize sem přišel a objednal si zákusek, ale oni spoléhali na to, že se kapitán, jako včera, objeví zde a nějaké jim napeče, aby oni jen obsluhovali. Pobíhali tam jako šílení a hledali nějakou kuchařku, ale k jejich smůle to kapitán Kuchiki pekl vše z hlavy, a tak jim nezbývalo nic jiného, než spoléhat na zázrak, který však ne a ne přijít. Najednou se oba začali strkat a jeden druhému říkat: "Běž mu to říct ty," druhý však oponoval: "Já?! Já mám manželku a dítě! Já mu nic říkat nebudu!!!" Načež se ten první rozčílil: "Hej! Ty jsi tady zástupce vrchní! Tak běž!!!" a začal ho tlačit ke stolu s pod-kapitánem, když v tom se z kuchyně vyřítila zelenovlasá dívka, která se chopila rychlo-kursu, tedy, vlastně to bylo jen Kidou, které tady kapitán zanechal pro případ nouze, kdyby se náhodou nedostavil, a tak mohla vyvolat alespoň jednoduchý koláč, který sice nijak valně nevypadal, ale k jídlu byl. Na podnose ještě nesla horkou černou arabskou kávu v pěkném porcelánovém setu a také i smetanu. Už jí zbývalo jen dva kroky ke stolu s Firelem, když v tom ji podklouzla noha a ona málem spadla na zadek, ale naštěstí se vyrovnala a běžela dopředu, vlastně spíš letěla a skončila Filerovi kolem krku a celý podnos i s velmi horkou kávou mu skončil na klíně, tedy na místě velké citlivosti na jakoukoliv bolest.

Suirou Kuchiki
Už se začalo rozednívat a ani jedna věž stále nebyla v dohledu, vzdal jsem to tedy a raději jsem zamířil zpátky do Seireitei.

Izanagi Kentaro

Po radě jedenácté divize se odebral do své kanceláře, kde otevřel jeho tajný sklep. Hlavne hodně saké, hlavně hodně saké. Následně napakoval celý bágl lahvemi saké a vyndal ho nahoru do kanceláře. Avšak to nebyl konec. Vynález kapitána jedenácté divize byl mnoho účelový, ale k jeho hlavní funkci byla potřeba druhá část. Najednou vyndal do kanceláře nejmíň metrovou dřevěnou láhev, která měla tvar tykve. Potom do ní dal hadici a začal napouštět. No, snad to bude stačit.

Firel
Četl jsem knížku když v tom mi v klíně přistálo raní kafe a koláč.za to e mi nepřinesli můj oblýbený desert bych nevraždil,ale za to že mě polili kafem které nepiju a sejmuli koláčem na který mám alergii bych skutečně vraždil.
Z toho si nic nedělej Řekl jsem číšnici mile a dělal jsem že mi to nevadí.Potom jsem se zvednul šel se bez snídaně převlíct.

Megurine Luka

Probudila jsem se pod stromem, knížku o kido jsem měla na klíně. Jejda já usnula a protáhla jsem se. Asi je ráno, je trochu chladno ale neprší a podívala jsem se k obloze. Vzala jsem druhou knihu, že se do ní podívám a najendou vypadla obálka. Zvedla jsem si a na jedné straně byla zapečetěna a když jsem ji otočila tak tam byl zřetelný název *Kotlík*. Kdo ji tu moh takhle založit, musím jít za kapitánem. Popadla jsem knihy a pomocí shunpo se přemístila před knihovnu s omezeným přístupem. Zaklepala jsem a Kapitáne, něco jsem našla v knize a radši jsem přišla hned zaváma. Vešla jsem, kapitán pořád seděl u stolku a tak jsem kněmu přišla a čekala jestli si mě všimne.

Bulic
Vztanu ráno z postele a v ruce držím lahev saké a je prázdná panebože já si nic nepamatuju.Když jsem se vytelelil z kasáren zamířil jsem do pekárny když jsem tam dorazil bylo tam docela dost lidí.Objednal jsem si kafe a koblihu a poté se optal jestli někdo neviděl Firela...

Diddy de Hakushi

Když jsem se vzbudil říkal jsem si kde to jsem?...aha v knihovne to dlouhé hledání knihy mě uspalo.Když jsem vstal zhodil jsem několik knich jen nepatrným pohledem sem uviděl tu knihu:Sunpo pro začátečníky.Hmm já žadný začatečník nejsem,ale co možná tam bude něco užitečného.Tak jsem šel ven z knihovny si najít ňáké místečko kde bych se to moch naučit pořádně.

Daisuke Ryusaki

Probral se na věcech vedle postele a vubec si nepamatuje ze by sem nejak dosel, teda doufal ze je to v kasárnách 4.divize. Ach jo zdálo se mi to snad nebo co?? vztal a vyšel z pokoje na průzkum. Aspoň si to prohlídnu a pokusim se najít velitelku abych se zeptal s čim potřebuje pomoct.

Mokuto Takahiro

Dopiju poslední kapku saké a zahodím láhev do blízkého křoví. Zvednu se ze země a vrátím se spět do kasáren. Dojdu do svého pokoje, sednu si na postel a vytáhnu svou zanpakuto. Hmm...už aby mně poslali na nějakou misi... pomyslel jsem si a hadříkem jsem otřel ostří meče.

Kasumi Haruka

Tak vztávej!!! Ozvalo se mi v hlavě a opět mě to probralo. Co se děje..... Protřela jsem si oči. Už bys měla vztát... kdyby jsi vstala jako vždy, mohla už si být dávno na cestě... Ozvalo se mi opět v hlavě. Kenshine.... aha to jsi ty.... Vzala jsem do ruky své zampakuto. To jsem zabodla do země a okolo něj se vytvořila mlha z níž pak vystoupil Kenshin. Vždyť ještě není tak pozdě.... a já bych se stejnak za chvilku probudila. Řekla jsem mu. Haha, to tak.... Zasmál se a dodal. Mám za to, že jsme se na něčem dohodli....Opravdu?.... Nevim, o čem to mluvíš.... Zavrtěla jsem hlavou. Á já myslim, že víš... a to moc dobře, ale na to teď není čas, jdeme. Dořekl to, a ukázal směrem na dveře. Já jsem jen přikývla a šli jsme před kasárny. Tam jsme se rozhlídli, zda je někdo poblíž, ale nikdo nikde. Tedy, alespoň jsme si nikoho nevšimli. Stlumila jsem svůj duševní tlak, jak jen to šlo a sedla jsem si Kenshinovi na záda. Kenshin vzletěl, a zamířil si to kamsi do Rukongaie.......

Ruyichi Yoshiro

Pomalu ale jistě jsem se přibližoval k Seireitei. Pořád jsem se však nacházel na území Rukongaie.. Aspoň, že je dneska líp, jak včera. Kdyby zase pršelo.. Pff.. No to by byla podpásovka.. Au.. Proč mě tak děsně bolí hlava? Asi bych si měl dát chvíli pauzu od saké.. Sakra, Yoshiro, na co to myslíš? kdyby mě teď slyšel Ken-chan, tak mi usekne hlavu.. Přemýšlel jsem během cesty. Potkával jsem různé lidi, ať už chudáky, kteří trpí hlady, tak i děti, hrající si spolu na schovávanou a tak.. Bylo mi těch lidí vážně líto.. Jak kdybychom pro ně nemohli nic udělat.. Ve tváři se mi objevil, nevídaný, smutný výraz. Nebo spíše..Zklamaný.. Na chvíli jsem se zastavil a ohlédl se. Hlavou mi probleskly vzpomínky.

Mám hlad.. A všechny naše zásoby už došly.. Řekl mladý bělovlasý muž a jeho slova potvrdilo zakručení břicha, jenž následovalo hned po jejich vyřčení. Vyhublý černovlasý chlapec, sedící vedle něj, se rozhlédl po okolí, vrátil mu pohled a usmál se. Chvíli tu počkej..Zkusím něco najít.. Řekl, vyskočil na nohy a rozběhl se někam pryč. Rene! Počkej! Snažil se ho jeho kamarád zastavit. Bylo však pozdě. Chlapec zmizel..Vydal se pravděpodobně ukrást nějaké jídlo..Dělal to i dřív a většinou to vyšlo..A vždycky se vrátil.. Tentokrát však ne...Dlouho se nevracel.. Moc dlouho... Uběhlo několik dní.. Jeho kamarád zůstal v tom domku..Brečel.. Už nikoho neměl.. Nemohl si s nikým povídat.. Neměl se s kým smát..

Ten chlapec jsem byl já... Otevřel jsem oči a probral se ze vzpomínky. Zatřepal jsem hlavou a promnul si oči. Poté jsem se zhluboka nadechl a vydal se znovu k Seireitei.

Firel
Po tom co jsem se převlekl jsem odnesl špinavé prádlo do prádelny,tam jsem vyndal knížku,otevřel na založené stránce a vydal se směrem na veřejné cvičiště.
Cestou,v levé ruce jsem držel knížku a pravím ukazováčkem skoušel malovat kido sítku.Byla tlustá asi jako lano při horínu a po pár metrech se rozplynula.Takto jsem cvičil sítku jedním prstem cestou na cvičiště.

kapitánku.

Aki Maki

Probudil se.Otevřel oči a uvědomil si, že usnul opřenej o zeď u vchodu kasáren druhé divize. "měl bych zjistit něco více o té misi..." Řekl si v duchu.Bylo mu blbé povídat si sám se sebou nahlas.No a tak pomalu vstal a vyrazil se prvně někam nasnídat.Chodil a hledla nějaký dobrý (to pro něj znamená levný) obchod.Konečně ho našel.Pomalu se tam bál vlízt aby se to nerozpadlo.Udělal pomalí krok dovnitř, ale barabizna, tedy obchod, drží.Vešel dovnitř, koupil si kus nějakého pečiva a vyšel ven.Zacvíli kus pečiva ale zahodil, vůbec mu nechutnalo, spíš se hnusilo. "Počkat, misi mi zadala kapitánka...tak půjdu z akapitánkou...!" Napadlo ho a tak se vracel do kasáren.

Bulic
Když jsem dojedl tak sem se rovnou vydal na trénink.Nevěděl jsem kam jít tak sem tak bloudil a hledal nějaké místo na trénink.Po chvilí jsem zahlídl Firela s knížkou a tak sem se shunpem přenesl za něj.[b]Ohay Firel-kun..