Prostory 10. divize

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

[rec=razaki]"Nemáte vůbec zač. Rád jsem pomohl a palce vám budu držet určitě,"[/rec] ujistil ho Razaki. Kdyby měl jeho odvahu, tak by kapitánku 4. divize pozval někam už dávno.
Po jeho odchodu zůstala knihovna překvapivě tichá. Razaki se usadil na stoličku a chvíli oddychoval. Setkání se členy 11. divize dokázalo být náročné, ale tohle bylo rozhodně... unikátní.

Razaki -> Myslel sis, že si konečně užiješ klid, bohužel ale to nevydrželo příliš dlouho. Nejdřív jsi slyšel přibližující se rychlé, lehké kroky, a potom se tvým očím objevila hnědovlasá, hnědooká členka tvé divize jménem Kaiyo. Podle jejího výrazu jsi mohl soudit, že pravděpodobně nikdo neumřel, ale něco se nejspíš opravdu dělo.
"Taichou, jste tady?" začala se po tobě shánět hlasitým šeptem, protože v knihovně se přece nekřičí.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki věděl, že se měl jít schovat na střechu, ale doufal, že snad bude mít chviličku klid i tak... neměl.
[rec=razaki]"Ano... jsem tady. Copak se děje?"[/rec] zeptal se po vteřině ticha. Nejspíš to muselo být něco důležitého, protože jinak by se nikdo neodvážil vejít do knihovny, kde čekala nepříjemná práce...

Razaki -> "Taichou!" vydechla Kaiyo, která tě ráda viděla. Ale hned nato zase zvážněla. "Venku je nějaká paní s vozíkem knih... víte o tom něco? Říká, že je domluvená s kapitánem!" vysvětlila starostlivě a poněkud vystresovaně, co ji přimělo pro tebe běžet.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki se usmál. [rec=razaki]"Děkuji za vyřízení, nemám nejmenší tušení o kohgo jde, ale postarám se o to," [/rec]ujistil jí. Neměl sice nejmenší tušení o koho jde, on se rozhodně s nikým nedohodl, ale bylo docela možné, že šlo o nějakou domluvu se starým kapitánem. Nebylo to přeci jen tak dlouho, co je opustil...
S tím se Razaki zvedl a vydal se před budovu divize zjistit, co na tom bylo tak zvláštní

Razaki -> Především si zjistil, že "vozík knih" nebylo úplně výstižné označení. Venku stál skoro vagón tažený dvěma velkými, důstojnými voly. Byl zakrytý plachtou, ale viděl jsi, že je úplně plný knih. Na první pohled jsi získal dojem, že jsou to staré knihy a svitky. Nedaleko stála jakási brýlatá žena v kimonu, které prozrazovalo, že je z dobrých poměrů. Když tě viděla, zatvářila se pochybovačně a nespokojeně. "Co to... kdo jste? Co to znamená?" obořila se na tebe bez pozdravu. Už sis mohl být skoro jistý, že to opravdu bylo tak, jak jsi tušil, že domluva proběhla s předchozím kapitánem, o jehož nahrazení tahle paní ještě neslyšela.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki zdvořile pokýval hlavou a nedal na sobě jakkoliv znát, že by se ho výraz té ženy jakkoliv dotknul. [rec=razaki]"Je mi líto, že Vám musím oznámit, že náš drahý kapitán se odebral na věčný odpočinek. Moje jméno je Izumi Razaki a jsem novým kapitánem 10. divize."[/rec] řekl.
[rec=razaki]"Mohu Vám nějak pomoci?"[/rec] zeptal se

Razaki -> Žena na tebe chvíli hleděla, když se snažila pochopit, co jí to říkaš. Potom zalapala po dechu a zakryla si rukou ústa. Ne že by jí vyloženě tekly slzy, ale zpráva o osudu bývalého kapitána se jí na pohled hodně dotkla. Trvalo nějakou dobu, než se vzpamatovala. "Tak už jsou spolu..." pronesla posmutněle po nějaké chvíli. "Můj dědeček mu odkázal po své smrti vše ve své knihovně, byli přátelé... Ale vypadá to, že už se toho nedožil..."

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

[rec=razaki]"Je mi líto Vaší ztráty,"[/rec] řekl Razaki. Nechtěl tvrdit, že ztratit kapitána bylo srovnatelné se smrtí dědečka, ale i tak ho to zasáhlo víc, než čekal, takže dokázal alespoň částečně sdílet její zármutek.
[rec=razaki]"Nejsem sice náš bývalý kapitán, ale on mi důvěřoval natolik, aby svěřil svojí divizi i knihovnu do rukou. A mohu Vás ujistit, že o knihy se tu staráme stále velmi pečlivě,"[/rec] ujistil ji Razaki. Netušil, zda tu chce knihy zanechat nebo s nimi měla jiné plán teď, když byl kapitán mrtvý.

Razaki -> "Takže... si je vezmete?" ujistila se žena, že rozumí, jak to myslíš. Bylo vidět, že trochu váhá. "Víte, je tam pár speciálních věcí, které jsem měla předat osobně kapitánovi, jenže když už nežije... Nejspíš to tedy připadne vám... Nevím, co jiného bych s tím dělala, takže pokud máte zájem, je to vaše." Řekla to trochu smutně, jako by ji mrzelo, že nemůže vyplnit poslední přání svého dědečka. Ohlédla se na velký vagón. Zatímco jste mluvili, dokonce přijely dva menší vozíky tažené nějakými muži, asi jejími známými, pomocníky, sluhy, otroky... nebo tak něco. "Chcete si to vzít hned nebo se mám později pro ten vůz vrátit?" položila praktickou otázku. Asi byla pravda, že bys musel zaúkolovat několik členů divize vykládáním, aby se to stihlo v nějaký rozumný čas.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki přikývl. "Bylo by pro nás ctí si knihy převzít a postarat se o ně tak, aby jak by si přál Váš dědeček i náš bývalý kapitán," ujistil jí.
[rec=razaki]"Nepřeji si Vás zdržovat déle, než bude nutné, takže pokud si přejete, zavolán dostatek svých můžu, aby vyložili všechny knihy v rekordním čase, ale zároveň opatrně,"[/rec] nabídl Razaki. Shinigami měl po ruce dost... a všichni byli obeznámeni s tím, jak se s knihami zachází. V 10. divizi k tomu byla speciální pravidla.
[rec=razaki]"Pokud máte něco speciálního, co si měl kapitán převzít osobně, tak prosím vydržte, zavolám své lidi a podíváme se na to,"[/rec] řekl a zavolal si rychle shinigamiho, co nakukoval zvědavě ze dveří a zaúkoloval ho, aby sehnal dohromady vykládací četu.

Razaki -> "Hm, ráda se podívám na jednotku Gotei 13 v akci," tleskla rukama potěšeně žena. Možná si ale chtěla jen být opravdu jistá, že všichni budou s knihami zacházet slušně, a proto to chtěla celé vidět na vlastní oči. "Ach ano. Mám jeden speciální trezor a pár dalších předmětů," potvrdila potom. "Jsou támhle v tom menším voze," pokynula k jednomu z těch menších, které dotáhli její muži. Působil jako povoz pro nějakou vznešenou osobu, byl vyřezávaný a nabarvený obrazci spirál, květin a ptáků. Jeho obsah byl také pečlivě zakrytý těžkou plachtou. Nebyl tak vrchovatě naplněný jako velký vůz a druhý vozík.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki zapískal na shinigami co stáli nejblíž. [rec=razaki]"Seberete koho můžete. Máme tu knížky, které potřebují vyložit, roztřídit, zkatalogizovat... a to všechno šetrně! Běda jak se jim něco stane,"[/rec] Razaki občas působil dojmem, že má knihy raději než své shinigam, ale nebylo to tak. No, většinou, záleželo dost na tom jaké knihy a jaké shinigami. Ale většinou to tam nebylo.
[rec=razaki]"Rád se na to podívám,"[/rec] ubezpečil jí Razaki.
[rec=razaki]"Musím říct, že ten trezor rozhodně vypadá velmi zajímavě... nebudu lhát, ale jsem docela zvědavý..." [/rec]přiznal.

Razaki -> Netrvalo to tak dlouho a shromáždilo se dost členů divize, kteří začali postupně vykládat obsah povozů. Nevěděli, co dál s tím, takže zatím všechno nechávali ležet na nádvoří. Tvým očím se postupně odhalovalo víc a víc knih a svitků, které působily dost věkovitě, i když našly se mezi nimi i modernější předměty.
"Sama nevím, co vše tam je. Nikdy mě nenechal se na nic z toho podívat, nikoho z rodiny. Prý toho nejsme hodni, protože jsme hlupáci," uchichtla se žena. I když to bylo docela urážlivé, pro ni to zřejmě byla spíš milá vzpomínka. "Víte, dědeček byl sběratel, vědec. Zajímalo ho všechno, co se týkalo historie. Hlavně méně známé věci, dokonce bych řekla... zakázané věci, nebo tajemné, legendy a tak podobně. Určitě tam bude hodně zajímavých věcí," usmála se a kývla na tebe hlavou. "Často se scházeli s bývalým kapitánem a rozebírali různé události, artefakty..." Zdálo se, že ale sama nemá nejmenší chuť se ve všech těch věcech hrabat a raději to přenechá někomu jinému.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki nevěřícně koukal, jak jeho podřízení skládají knihy na hromadu a pak si nejsou jistí, co dělat. [rec=razaki]"Opatrně s tím vším do skladu, je potřeba knihy prohlédnout, roztřídit a zkatalogizovat... jsme knihovna, ne sklad,"[/rec] ty knížky se do knihoven nedostanou samostatně.
[rec=razaki]"No, teď jsem ovšem ještě zvědavější,"[/rec] připustil. Nebyl si jist, zda by nebyl dědečkem zařazen také do skupiny hlupáků... o historii se velmi zajímal, ale vědec nebyl.
[rec=razaki]"Kapitán o tom nikdy nemluvil, ale on obecně o svých zálibách nemluvil," [/rec]připustil. Pravda ovšem byla taková, že on sám neměl s kapitánem nějak extra blízký vztah.

Razaki ->Shinigami Razakiho poslechli a opatrně začali všechno přenášet do skladu. Žena to sledovala s nostalgií, ale zdálo se, že i s úlevou. Byla to poměrně zdlouhavá práce a mnohdy nepříjemná, protože některé knihy byly ještě zaprášené a obalené pavučinami, ale Razakiho podřízení byli moc moudří na to, aby si stěžovali. Nejeden z nich si nenápadně prohlížel, co to vlastně nosí. Knihy byly samozřejmě zajímavé, ale vyskytlo se tam i několik sošek a zvláštních zařízení neznámé funkce, které měly nejspíš dost velkou cenu. Taky pár velice divných vycpaných... ehm, hollow? Ovšem když se pokoušeli vytáhnout z nosítek trezor, něco se zvrtlo a on jim sletěl s velkou ránou na zem. Někdo zařval, jelikož mu spadl přímo na nohu, ovšem také byla otázka, jestli ten pád přežilo to, co bylo uvnitř, ať už to bylo cokoli. Ve stejnou chvíli vykřikla také žena, leknutím, že vzácné dědictví jejího dědečka by mohlo přijít k úhoně.

________________________

Razaki >

Kolem vagónu teď nastal docela solidní chaos. Zraněný shinigami tam křičel, že přijde o nohu, žena zase křičela, že je po dědictví a do toho se tam začalo motat mnohem víc lidí, kteří se snažili uklidnit situaci.
V tom se za Razakim ozval nový hlas. "Izumi-san?" Byl to příjemný mladý hlas. "Teda vlastně Izumi-taichou, odpusťte, haha!" Když se Razaki otočil, uviděl tvář, která mu byla povědomá, ale nedokázal tomu úplně přijít na kloub, což muži zřejmě došlo, takže se představil. "Akazu Shiraki, osmý důstojník první divize. Byl jsem dva roky za vámi na akademii a jednou nebo dvakrát jsme spolu trénovali. Nejspíš si nevzpomínáte, ale to nevadí." Zasmál se, ale z tónu jeho hlasu bylo slyšet lehká skleslost.
"Izumi-taichou, potřeboval bych s vámi mluvit o něčem důležitém. Rozkazem vrchní kapitánky Shounagon a obávám se, že je to neodkladné." Očima přejel přes situaci, která se odehrávala nedaleko nich. Zdálo se, že to tam Razakiho podřízení mají docela pod kontrolou.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki se plánoval vrhnout do středu všeho dění a zjistit, co se sakra stalo, když v tu chvíli ho oslovil hlas. Razaki si rychle vyslechl co se děje než prsten naznačil, aby chviličku vydržel a otočil se zpět ke svým lidem. Ukázal na náhodného shinigami ze své divize.
[rec=razaki]"Ty máš tohle všechno na starost... zraněné do nemocnice, zachránit co se dá a pokud se něco poničilo tak si následky ponesou všichni zůčasnění! Takhle se chováme k pokladům?"[/rec] jeho tón naznačoval, že není spokojený. Bez dalších slov se otočil zpět k důstojníkovi 1. divize.
[rec=razaki]"Prosím, povídejte copak po mě chce 1. divize?" [/rec] zeptal se.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki jen kýval hlavou zatímco poslouchal. Jako kapitán se snažil zůstat v obraze, takže tohle po něj nebyla taková novinka, ale stále to bylo přinejmenším zvláštní.
[rec=razaki]"Hueco Mundo není místo známé svojí přívetivostí pro nás shinigami. Takže musím předpokládat, že minimálně druhý tým nebyl bezbranný..." [/rec] alespoň logicky by to dávalo smysl.
[rec=razaki]"Takže teď, když celé 2 týmy zmizely tam půjdu já a někdo ze 4. divize?"[/rec] Razaki lehce zvedl obočí.No, asi dávalo smysl riskovat život kapitána, co byl na svém postu krátce a bylo poměrně snadné ho nahradit...
[rec=razaki]"Budu předpokládat, že máte s sebou tento rozkaz písemně..." [/rec] zeptal se.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki pokýval hlavou a přečetl si rozkazy. Když zjistil, že opravdu všechno sedí tak přikývl.
[rec=razaki]"Inu dobrá. Vydám se do 4. divize a pokusím se najít někoho dostatečně bláznivého, aby se tam vydal se mnou,"[/rec] řekl.
[rec=razaki]"Předpokládám, že 12. divize nás tam poté dostane?"[/rec] zeptal se. Ačkoliv přečetl tuny hlášení tak stále byl kapitánem jen krátce a s cestováním do Hueco Mundo neměl právě zkušenosti.

[name=razaki]Izumi Razaki[/name]

Razaki přikývl. [rec=razaki]"Děkuji za radu. Nejsem obeznámen se 4. divizí tak jak bych chtěl, takže využiji Vaší rady. Děkuji,"[/rec] řekl Razaki s drobným úsměvem, který mohl znamenat tak nějak cokoliv. Něco mu na celé téhle věci trošku smrdělo, ale vždycky chtěl navštívit Hueco Mundo, takže ve své podstatě nemohl nic namítat. A to kromě faktu, že proti vrchní kapitánce nebylo nejmoudřejší něco namítat... zvláště když poslala rozkaz...