Prostory 2. divize

Prostory druhé divize jsou jedny z těch menších rozměrů, pravděpodobně proto, že místní členové v rámci svých povinností a misí věčně někde pobíhají. Informace se samy neposbírají, tajné zprávy samy nepředají, zločinci sami nepochytají, nepohodlné cíle samy neodstraní...prostě klasika a spousta práce a pobíhání mimo divizi.
Polovinu pozemků druhé divize zabírá poměrně hustý les, v jehož hlubinách se nachází speciální podzemní vězení zvané Červí Hnízdo a nedaleký nedávno objevený důl. Ten se stal součástí nově založeného programu na nápravu vězňů s méně závažnými zločiny a tím i protiopatřením před možným přeplněním věznice.
Nedaleko od okraje lesa se rozprostírají hlavní prostory jako jsou kancelář kapitánky, kancelář zástupce, kancelář administrativních pracovníků, kanceláře velitelů jednotek Onmitsukidō, jídelna, onsen a tréninkové prostranství včetně doja jakožto kryté alternativy. Zbytek zabírají obytné prostory a několik dílen produkujících potřebná vybavení.

Yoru Akkaku

Akkaku si vyskládal věci do své kanceláře a povzdechl si. Tak a teď už jen setkání s Hoshi-taichou. s tím si vzal své spisy a složky a podíval se na balíček, který uložil hned po příchodu do své kanceláře do miniledničky. Sám jsem vysvětloval matce, že je to více méně anální alpinismus... tak proč jsem to připravil?
...
O pár minut později stál Akkaku i s balíčkem v jedné ruce před dveřmi kanceláře své kapitánky a zaklepal. Moc se se svou kapitánkou vlastně neznal, takže přemýšlel, jaká vlastně bude. Snad má ráda sladké. Ještě bych jí tím mohl jako bonus i urazit... pomyslel si s lehce kyselým úšklebkem během toho, co po zaklepání svěšoval ruku.

Hoshi Kitsune

"Dále." ozvalo se i z kapitánské kanceláře ve druhé divizi. Na rozdíl ale od jiné divize, když Akkaku vešel dovnitř, nenašel tam chaos, nýbrž klasickou urovnanou kancelář. Police s knihami, svitky a šanony, velké okno prosvětlující celou místnost, masivní kancelářský stůl s hromádkami papírů...dokonce i pohovka u stěny naproti dveřím, dvě poměrně pohodlně vypadající křesílkové židle naproti kapitánčinu stolu a pár zelených velkých rostlin dodávající místnosti trochu příjemné atmosféry pohodlí. Vedle stolu pak Akkaku zahlédl rozměrný polštář, na kterém ležel vlk upřeně sledující jeho osobu.
Kapitánka samotná pak seděla za svým stolem a zrovna něco dopisovala, takže měl Akkaku možnost si místnost prohlédnout, než mu bude moct věnovat svou pozornost.
"Yoru Akakku, že?" ozvala se kapitánka, když k němu zvedla hlavu a odložila papír stranou na jednu z hromádek. Nebylo těžké uhádnout, kdo to byl. Viděla jeho fotku v jeho složce a navíc se tu měl dneska hlásit.

Yoru Akkaku

Akkaku rychle přelétl pohledem místnost. Zlozvyk hledat cokoliv nebezpečného. Jeho výraz lehce roztál při pohledu na vlka, ale jinak byl velmi chladný a kalkulovaný.
Ano, kapitánko. řekl Akkaku rázně s okamžitou úklonou v pase, která napověděla, že je celkem tradicionalisticky smýšlejícím shinigami. Poté, co se Akkaku narovnal přišel blíže, ale zůstal stát, dokud nebude vyzván k posazení. Přišel jsem ohlásit svůj přechod pod vaše přímé vedení do druhé divize. Již jsem si zařídil kancelář a jsem připraven převzít jakékoliv povinnosti... a... nyní se Akkaku zatvářil trochu nervózně: A má matka... mi přikázala Vám něco upéct nebo uvařit... kvůli dobrému dojmu a tak. Na Akkakovi bylo vidět, že se mu celá tato situace nelíbí. Ale i expertní assassini poslouchají své matky. S tím kapitánce podal balíček, který po odhalení ukázal dvě Ringo Ame a dvě mističky vanilkového suflé s malinami a posypem z hořké čokolády. Už podle vůně šlo poznat, že jde o perfektní práci z vybraných surovin.

Hoshi Kitsune

Akkaku v kanceláři své kapitánky nic nebezpečného kromě vlka a kapitánky samotné nenašel, než ho již zmíněná kapitánka oslovila a získala si tak jeho plnou pozornost. Když došel blíž k jejímu stolu, pokynula rukou k jednomu s křesel na znamení, že si může sednout, pokud chce. Mezitím si vyslechla, co měl její nový zástupce na srdci. Taková ta profesionální klasika s ohlašováním nástupu do nové pozice.  Pak ale vytáhl něco nečekaného. Překvapeně pozvedla obočí, když jí na stůl pokládal balíček sladkých dobrot se slovy, že mu jeho matka přikázala pro ní něco upéct a navařit značíc, že to, co jí leželo na stole, Akkaku vyráběl sám. "To má být úplatek nebo pokus o assassinaci?" zeptala se ho s pobaveným pousmáním. Ať už to bylo jakkoliv, rozhodně to vypadalo lákavě. Kitsune věřila, že tohle nemá být nějaký pokus o to se jí zbavit. Přeci jen...jako pokus o assassinaci to bylo dost ubohé na to, aby se o něco takového pokoušel zrovna někdo s dlouhými léty strávenými u Onmitsukido.
Kitsune vstala od stolu. "Dáte si čaj...nebo trochu saké na nervy?" zeptala se ho. Jasně viděla jeho nervozitu, když vytahoval ten svůj balíček pokušení. Ať už se Akkaku rozhodl pro cokoliv či pro nic...v jeho případě pravděpodobně pro čaj nebo nic, přešla Kitsune k nízké skřínce po straně místnosti, na které ležela jednoduchá čajová sada a rychlovarná konvice, přístroj tak jednoduchý na ovládání, že to zvládala i ona. A mnohem lepší způsob, jak si uvařit horkou vodu na čaj než někde nad plamenem.
Po chvilce se vrátila s dvěma hrnky čaje s vůní pomerančů a náznakem skořice. Jeden postavila na stůl před svého zástupce a s druhým se posadila zpět na své místo, kde přišoupla jedno ze dvou suflé Akkakuovi a druhé zase k sobě. "Musíte mít se svou matkou velmi dobrý vztah..." pronesla s lehkým zasmáním v hlase.
"Takže...jaká máte očekávání od své pozice podkapitána? Nebo máte nějaké otázky?" zeptala se ho s úsměvem, zatímco si lžičkou dloubla do suflé a strčila si sousto do úst.

Yoru Akkaku

Akkaku se posadil. Na otázku pozvedl obočí a suše nadhodil: Z mých složek víte, že jsem dobrý s jedy... ale takhle dobré jídlo by byla škoda otrávit. Sotva to vyslovil, trochu pobledl: A Vás samozřejmě taky, kapitánko! Akkaku pak vydechl a znovu se uklidnil. Hoshi však musela u ochutnání krémového sufflé uznat, že by toho jídla opravdu byla škoda.
Čaj. řekl znovu se stoickým klidem profesionála. KDyž k němu Kitsune posunula mističku suflé, byl rád. Částečně i proto, že sladká jablka nemusel. Na poznámku s matkou váhavě kývl s výrazem člověka, který má matku mnohem raději, než přiznává.
Má očekávání jsou jednoduchá. Budu Vaší pravou rukou a pomáhat Vám s povinnostmi a papírováním. řekl s lehkou pauzou na rozhlédnutí se: Což s radostí vidím, že bude jednodušší, než by podle vyprávění bylo u jiných kapitánů. Konkrétněji nevím. Mám za sebou přes 250 misí a z toho jen 3 byly mise shinigami. Takže v této práci budu tak trošku nový. Samozřejmě se budu snažit co nejrychleji mezery dohnat a být kompetentní pravou rukou.
Po tomto vysvětlení svých očekávání si onmitsukido veterán upil čaje a nadhodil: Má první otázka je velmi všeobecná... co vy si myslíte, že bych měl vědět? Akkaku se po této otázce teprve natáhl pro svojí mističku s vanilkovým potěšením a zkoumavě sledoval Kitsunin obličej. Ta si mohla myslet, že se snaží vypozorovat u čeho bude Kitsune dávat největší důraz, nebo jak měli zlozvyk někteří veteráni z výslechového hledat zaváhání a pravdu či lež. On však hledal jinou věc: Tohle je můj oblíbený recept... chutná jí?

Hoshi Kitsune

Akkaku na její poznámku o účelu balíčku jen suše odpověděl, než si uvědomil svou špatnou volbu slov a bledý skoro až v panice se opravil. Hm...trochu suchar, ale celkem zábavný... pomyslela si nad touhle reakcí a pobaveně se uchechtla. Rozhodně se zdálo, že by mohla být zábava ho občas trochu poškádlit. 
Nad jeho odpovědí ohledně jeho vztahu s matkou se pousmála. Jasně na něm viděla, že má svou matku mnohem raději, než by kdy nahlas přiznal. 
No a pak byl čas přejít k podstatnějším věcem, které měli na dnešní agendě. Ujasnit si co a jak. A tak se ho zeptala na jeho očekávání a nějaké otázky z jeho strany, zatímco ochutnala to suflé. To mohl Akkaku na vteřinku zachytit zajiskření v Kitsuniných očích značící, že její chuťové pohárky jsou zcela určitě potěšeny touto obětinou.
"Kdybych neznala Vaší složku, řekla bych, že jste se minul povoláním...Zdědil jste talent po rodičích..." pronesla, čímž dostal i slovní odpověď a nemusel hledat jen nějaké náznaky.
Pak se tak zamyslela nad tím, co jí Akkaku řekl, zatímco si dala další sousto. "To ráda slyším, protože ty papíry jsou pěknej opruz a budu jedině ráda, když jich z mého stolu co nejvíc zmizí. A mít k ruce někoho schopného a spolehlivého je jedině plus....Tedy ne...obráceně by to mělo být. Jen důkaz toho, jak moc se tu kupí dokumenty, když je místo podkapitána prázdné." pronesla s menší opravou samy sebe. 
"Pokud jde o to, co byste měl vědět...hm...Základem je vyznat se v prostorech divize. Vědět, co kde je. Když bude třeba zajistit dodávku nového vybavení, kam zajít. Když Vám na stole přistanou dokuementy, které nepotřebují nutně podpis podkapitána, kam je máte odnést. K tomu taky, naučit se rozlišit důležitost jednotlivých dokumentů a kompetence, které jsou potřebné k jejich podepsání. S tím Vám poradí v administraci. Například všechny dokumenty týkající se jednotek Onmitsukido musí vždy doputovat k jejich vedoucím a ti poté sepíšou report, který musí vždy skončit na mém stole. Jakožto podkapitán dostanete jednu takovou jednotku taky na starost, až se tu trochu rozkoukáte. Hm... co dál...Jistě také víte, že se naše divize stará o Červí Hnízdo. Ale vědět byste měl i o nápravném programu, který pobíhá v nedalekém dole...Dál mě momentálně asi nic nenapadá." předala mu Kitsune nějaké ty informace o jeho nové pozici. "Abych nezapomněla...tady." dodala ještě a předala mu pásku podkapitána, která jí do teď ležela na kraji stolu. "Těším se na naší spolupráci." pověděla mu s úsměvem.

Yoru Akkaku

Akkakuovi se na tváři objevil náznak úsměvu po kapitánčině pochvale. Poté si vyposlechl informace, které mu kapitánka předávala. Většinu z toho vlastně už věděl, jen ho zaskočila informace s osobní jednotkou Onmitsukido. Párkrát již jednotku vedl, ale mít pod sebou stabilní tým by mohlo být fajn. Pak se optal na to, co ho ovšem zajímalo nejvíce a čeho se i nejvíce obával: Děkuji, Hoshi-taichou. Nyní ke konkrétnější otázce. Byl jsem dlouhou dobu zvyklý operovat ze stínů. Pendloval jsem mezi misemi týkajících se inhumace a získávání informací. Jak moc se mám tedy připravit na... Veřejnější funkci. Akkaku se poškrábal za uchem a zapřemýšlel nad správnou formulací: Spisy budou vždy sepsané a na správných místech, informace předané, jen nejsem moc velký fanda toho vystupovat na veřejnosti nebo vést nějaké velké meetingy nebo tak... Akkaku si během toho, co toto vysvětloval připadal velmi směšně: Jak mám inteligentně říct, že jakmile mám mluvit před důležitými lidmi nebo většími davy jinak, než z pozice role, kterou hraju z utajení, tak dostávám pekelnou trému?!

Hoshi Kitsune

Akkaku si od ní podkapitánskou pásku nepřevzal a tak jí zůstala ležet na stole. Místo toho se jí tam ptal na to, jak moc se má připravit na veřejnější funkci, než je zvyklý. Kitsune nechápavě naklonila hlavu trochu na stranu, jak netušila, co tímhle myslí. 
Akkaku se to pokusil trochu rozvést, ale popravdě mu to moc nešlo. Při tom stačilo se prostě vymáčknout a říct na rovinu, s čím má problém. Kitsune se tak opřela do židle a poťukávajíc si prstem o podkapitánskou pásku se zamyslela nad možnou odpovědí. Co byly povinnosti podkapitána potřebující nějaké vystupování na veřejnosti a vedení meetingů. "No...jsou tu porady podkapitánů...říkají tomu tedy Spolek zástupců...ale je to to samý víceméně. Navíc musíte být schopný potom vést svou jednotku. Pak taky v mojí nepřítomnosti musíte vést divizi Vy. Pokud po mě někdo něco bude chtít, když tu nebudu a nepočká to, než se vrátím, je na Vás to rozhodnout případně uskutečnit. Případně se může stát, že dostanete na starost někde něco vést...třeba provádět nováčky nebo něco. Takže ano, nějaké to vystupování potřeba určitě bude. Si představte, že hrajete roli nějakého řečníka nebo něco, pokud Vám to pomůže..." odpověděla mu a vyčkávala, co dalšího má její nový zástupce na srdci a nebo jestli se jí nerozhodne na poslední chvíli zdrhnout.

Yoru Akkaku

Akkaku si vyslechl odpověď a pak po radě tvářit se, že je to role pokýval: Zkusím to tak brát. Děkuji, Hoshi-taichou. poté si převzal pásku a velmi rychle si ji nasadil na paži, jako kdyby už něco podobného někdy dělal.
Bude mi potěšením pod Vámi pracovat. s těmito slovy Akkakua vstal a opět se formálně uklonil. Po narovnání se zeptal: Jaké budou mé první povinnosti, Hoshi-taichou? Tak schválně. Bude to učení se papírování? Seznámení s administrativním? po Akkakuových očích přebehl stín, jak lehce sklopil hlavu: S trochou štěstí žádné seznamování... Nejdřív práce a potom až lidí!

[name=kitsune]Hoshi Kitsune[/name]

Lepší radu pro něj neměla. Mohl si jen zvyknout a nebo to prostě překonat a přežít ty občasné situace. Sama s tímhle moc problémy neměla. Prostě vždycky řekla, co měla na srdci a bylo. Alespoň tedy v pracovních záležitostech.
Tak jako tak jí Akkaku zpod ruky čmajzl podkapitánský odznak a Kitsunin prst tak při dalším ťuknutí dopadl na stůl. Nechala ho si pásku nasadit a usmála se na jeho prohlášení, že se těší na práci s ní.
No a pak si rovnou řekl o první povinnosti. Kitsune se trochu falešně usmála, takovým tím stylem jasně říkajícím, že to nebude nic přímo příjemného. Vstala, čapla jednu, tu největší, hromadu dokumentů na svém stole a s těžkým buch jí postavila před něj na stůl. [rec=kitsune]"Naučit se roztřídit a vyplňovat tohle. Pokud možno do večera."[/rec] oznámila mu a na tu hromadu, co byla skoro velká jako půlka Akkaka, poklepala rukou.

>>> Pozemky 8. divize

Yoru Akkaku

Ten úsměv Akkaku znal. Ale vůbec ho neděsil. Naopak to pro něj byl trošku návrat na domácí půdu. Pak si prohlédl hromadu dokumentů. Dobrá. To nebude problém.
S tím zvedl hromadu dokumentů a odnesl si je do své kanceláře. Byl trochu překvapený, že mu žádný nespadl. Nebo že si je nesrazil o futra ve dveřích. Pak začal ve své kanceláři třídit dokumenty. Třídil je pár minut a pak je začal velmi rychle procházet a házet na hromádky. Pokud ho nic nezastavilo, vrátil se za Kitsune za dvě hodiny s vozítkem s hromádkami dokumentů: Hoshi-taichou? Složky používají v Onmitsukido stejné řazení jako ve druhé divizi. Tyto složky odnesu důstojníkům Onmitsukido, tyto tam nechte pak prosím poslat s Vaším podpisem. Zde jsou složky, které si budete muset projít, podepsat a sepsat hlášení pro první divizi. Zde jsou složky, které po podpisu pošlete do našich kanceláří. Tady jsou další složky, co projdu s administrací, protože potřebuji informace a nebo dodatečné reporty. po vysvětlení složek podal ty, které potřebovaly Kitsune přímo jí na stůl. Pár z těch, které máte u sebe pak časem převezmu, ale chodu divize narozdíl od chodu Onmitsukido ještě tolik nerozumím.
Podkapitán se pak zamyslel, zda jeho kapitánka opravdu zapomněla, že v Onmitsukido dělal důstojníka a že administrace je prakticky stejná. Nebo jestli zkoušela jeho pracovní morálku . Ale musel uznat, že ho to papírování trochu zmohlo. Mám vyrazit rovnou za administrativním?

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku se chvíli díval na stůl, za kterým nikdo neseděl. Kdyby ho v ten moment někdo sledoval, myslel by si, že čeká na odpověď. Pak se Akkaku rozhlédl, jestli ho někdo nesleduje. [myslenky=akkaku]To... Bylo kapku trapné. Že by kapitánka opravdu čekala, že mi to zabere čas až do večera?[/myslenky]
Pak prostě položil papíry na stůl na hromádky, vzal si prázdný papír a udělal z něj šipky k jednotlivým hromádkám a k nim napsal, co se kterou udělat. Ještě vzal jeden papír, položil ho na okraj stolu a tam udělal další šipku a nápis VELMI velkým a výrazným písmem: Nové dokumenty kapitánce sem", aby sem pak nepřišel nějaký expert a na jeho hromádky nedával nový nerozřazený bordel.
Pak se otočil, vyšel z kapitánčiny kanceláře. Za sebou si dál táhl vozík dokumentů. [myslenky=akkaku]Takže teď administrativní, kvůli dodatečným reportům a k odeslání nějakých formulářů, a pak do Onmitsukido. To zatím nevypadá tak náročně.[/myslenky] Začal se ale obávat jiné věci. Je možné, že byl mezi těmi dokumenty takový bordel kvůli nekompetentní administraci. V tom případě by se měl opravdu na co těšit, tím spíš, že po nich bude potřebovat nějaké informační reporty...

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku si slečny prohlédl. Byl rád, že byly jen dvě a že tu nebylo nějaké velké oddělení, kde by ho posílaly od čerta k ďáblu. Akkaku jen popotáhl vozík blíž k sobě a začal ukazovat na hromádky: [rec=akkaku]Tuhle hromádku zarchivovat. Tuhle hromádku poslat do první divize. Tuhle hromádku budu muset projít s vámi, protože tam jsou potřeba informace, které nemám k dispozici bez toho, abych si neprošel nějaké starší reporty. Můžete se na to se mnou podívat?[/rec] Hromádku pro Onmitsukido nekomentoval, protože si nebyl jistý nakolik je to jejich starost.
Pak se zamyslel a dodal: [rec=akkaku]A... Mé jméno je Yoru Akkaku. Rád vás obě poznávám.[/rec] S tím udělal zdvořilostní úklonu, jen malou, protože věděl, že to jsou technicky vzato jeho podřízené, ale i tak [myslenky=akkaku]Jsem schopen papíry projít velmi rychle ale... Když mě budou mít slečny rády, jsem si jistý, že mi budou schopné práci dost ulehčit... A nebo alespoň nepřidělávat. Zajímalo by mě, jestli vědí, kde je kapitánka. Na to se jí h pak musím zkusit zeptat.[/myslenky] Akkakuovi létaly hlavou myšlenky, ale stále se soustředil na to, aby vnímal pokud mu budou něco vysvětlovat.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku pokýval. Dívku zabranou do počítání a zapisování celkem i chápal. Pak se otočil k Nami a vysvětlil jí co bude potřebovat. Záznamy o pár misích kvůli reportům. Skladové položky kvůli účetním formulářům. A další podobné věci. Bylo toho celkem dost. Nakonec to zakončil slovy: [rec=akkaku]...a možná ještě informaci o tom, kde se nyní Hoshi-taichou nachází. Jen tak že zvědavosti, jestli tušíte a jestli takhle mizí často. A možná celkově mi říct něco o tom, jaká vlastně je.[/rec]
Poté začal zvedat hromádky dokumentů, které potřeboval aby se zde založily či odsud poslali a jen se zeptal: [rec=akkaku]Kam?[/rec] Poslouchat o své kapitánce mohl ostatně i během toho, co bude něco dělat.

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Akkaku následoval Nami do archivů a poslouchal. Obchůzky chápal a uvědomil si, že její pes potřebuje nejspíš dost pohybu a asi i kapitánka sama se ráda protáhne po dnech strávených v kanceláři. Co se odpovědi "brzy poznáte sám" týče... vůbec ho neuspokojila, ale byl si moc dobře vědom toho, že by nepůsobilo dobře, kdyby tlačil na otázky, které nejsou podstatné. [rec=akkaku]Rozumím. Budu potřebovat statistické informace na porovnání vývoje v rámci výdajů a počtu misí.[/rec] zopakoval, co už Nami věděla z předešlého vysvětlení. Potom suše dodal: [rec=akkaku]Mimochodem to je standardním, že budu muset za den zpracovat tři čtvrtě metru vysoký sloupec dokumentů? Nebo je to jen tím, že se práce nakoupila za nepřítomnosti zástupce?[/rec] zeptal se tak, že nebylo skoro vůbec poznat, jak se kolem toho cítí. Částečně bylo neukazoval emoce zvykem, ale nyní to dělal záměrně.
[myslenky=akkaku]Byl to test? Je to test? A co vlastně Hoshi-taichou testuje? Jestli jsem schopen zpracovávat obrovské množství dat? Jestli se nesesypu z nudné práce? Má důvěryhodnost?[/myslenky] Akkakuovi to stále šrotovalo, ale ne a ne se dostat k nějaké odpovědi. A kdyby nebyl i na sběru informací, tak věděl, že by to nedělal něco málo přes dvě hodiny, ale možná i dva dny. Možná to byl ten test? [myslenky=akkaku]Ale ptát se tady přímo nebudu. I kdyby Nami znala odpověď, dost pravděpodobně má zakázáno mi ji sdělit![/myslenky]

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Po chvilce procházení Archivem měl Akkaku v rukách už docela pěkný stoh dokumentů. Začala se mu lehce točit hlava. [myslenky=akkaku] Rychločtení vyžaduje schopnost doplňovat si chybějící slova v textu, který jen rychle přelétnu pohledem a umožní mi to přečíst stránku během pár vteřin... Ale je to náročný na mozek. Koledují si o pěknou migrénu.[/myslenky] [rec=akkaku]Možná kávu. Černou. A jen jestli byste mi pak prošla ty dokumenty a dala mi krátký soupis toho, kolik z nich mohu předat vám. Nechci samozřejmě na vás přehazovat práci a budu dělat většinu dokumentů, co mi Hoshi-taichou předá. Ale kdybych byl třeba na dlouhodobé misi, ať vím, co vám během mé nepřítomnosti smím svěřit.[/rec]
Akkaku velmi pečlivě volil slova. Stále si nebyl jistý, jaký byl ten test od kapitánky a nechtěl si ho pokazit. [myslenky=akkaku]Co když to je ta zkouška. Vedení i administrativní se topí v dokumentech a já musím vyřešit co nejvíc svými schopnostmi z informačního a nezatěžovat nikoho jiného?[/myslenky]

[name=akkaku]Yoru Akkaku[/name]

Udělat si kafe nebyl problém, systém "zkoušej říct a uvidíme, jestli poznáš" mu taky nevadil. Byl to koneckonců nejlepší způsob, jak se to naučit. Po asi dvou hodinách procházení složek mu již zbývalo dodělat report a odnést složky, které patří Onmitsukido. U toho ho napadlo, že by si to mohl ještě zjednodušit. [rec=manzen]Poslali byste ještě, prosím, tyto složky k důstojníkům Onmitsukido?[/rec] optal se.
Pak ať byla jakákoliv odpověď se jen uctivě rozloučil, umyl hrnek po dopité kávě a vyrazil do své kanceláře dodělat poslední dva reporty. To mu vzhledem k mentálnímu vyčerpání zabralo další skoro hodinu. Otázkou je, zda ještě musí za Onmitsukido, nebo zda má konečně volno.