30. okresek Jižního Rukongaie

Kitsune

No..Artemis nepřestávala jiskřit a ještě se nad tím usmívala. Kitsune se prostě sebrala a vylezla z vody, protože tohle na ní začínalo být moc. Ten hnus z vlčice nakonec odletěl sám díky tý elektřině a tak byla Artemis volná. Co ale Kitsune nedávalo smysl, byl fakt, že si do té vody lehla. Artemis se nerada koupala. No a pak z ní vyšlehl sloupec bleskové energie. No co bylo zase tohle...Do toho ještě Koto zaala utíkat někam pryč. Kitsune z toho začínala bolet hlava. I tak se ale shunpla před Koto, která ještě nestihla utéct nijak daleko, chytila jí a objala ji, aby se nebála. Při tom se dívala na Artemis a..bála se o ni. Doufala, že je v pořádku a že jí to neusmaží nebo tak něco.

Kitsune

Když se Koto začala smát, musela se nad tím pousmát, ale i tak si dělala starosti o Artemis. Trochu Koto rozčepýřila vlasy jakožto správný rodič. Pamatovala si, že jí strýček dělával to samé, když byla malá. Po chvíli dorazila Artemis, celá, živá a zdravá, takže si Kitsune mohla oddychnout. I tak si ale o ní dělala starosti. Chovala se divně. Pak vzala Koto jemně za ruku. "Pojď, půjdeme dál." řekla směrem k ní s úsměvem a vydala se za Artemis.

Kitsune

Následovala Artemis a při tom držela Koto za ruku. Šly a šly, dokud nevyšly ven z lesa. Pohled na tu obří louku, která snad nikde nekončila, Kitsune ohromil. I Koto se zdála ohromená velikostí tohoto zeleného prostranství. Artemis pak pokračovala dál a Kitsune vyrazila za ní. Tedy vlastně ne, protože nosem vrazila do bariéry. Světle modré bariéry. A co bylo zase tohle to? podivila se v duchu a promnula si nos. "Artemis..." zavolala na vlčici a rukou se dotkla té bariéry. Jak se přes to měly dostat a jak to, že Artemis v klidu prošla?

Kitsune

Kitsune překvapeně zamrkala, když její ruka prošla skrz bariéru. Podívala se na Koto a došlo jí, že jí to dovnitř nepustí. Artemis se při pohledu na ně naježila a zavrčela. Do toho Koto nechápavě zamumlala Mama? a Kitsune z toho všeho šla hlava kolem a nevěděla, co tím. Měla chuť si prostě jen dřepnout do trávy a začít trucovat, jak se svět nefér a jejího nového kawaii mazlíčka si nemůže vzít s sebou a bez něj nikam nejde...Nemohla jí tu jen tak nechat, vždyť byly někde v..bůh ví kde. Nikde nikdo a upřímně, Koto nevypadala, že by se o sebe zvládla postarat sama. Co s tím?

Kitsune

No...Artemis jí neporadila...Koto tam furt mumlala...Kitsune byla bezradná. Dívala se z jedné na druhou a zase zpátky. Musela jít dál. To bylo jasné. Ale zároveň tu nemohla Koto nechat. Na chvilku zavřela oči a zapřemýšlela. Pak je otevřela. "Koto? Podej mi ruku..." řekla směrem k ní a počkala, až to udělá. Vzala jí levou rukou za ruku a do pravačky nahromadila pořádnou dávku reiatsu. Pak pravačkou napálila co nejvíce mohla do té bariéry. Zkoušela, jestli jí třeba nerozbije.

Kitsune

Upřímně... Kitsune čekala, že by se  něco takového mohli stát. No a tak se proletěly. Jak tak letěly, Kitsune si přivinula Koto k sobě, aby si neublížila.Dopadly naštěstí do měkkého v podobě trávníku, ale i tak se Koto rozplakal. "Ššt...to nic, jsem tu u tebe." chlacholila jí. "Je to jen pitomá bariéra." odpověděla jí a vstala že země. Něco s tím přeci musela udělat. Pomohla vstát i Koto a došla s ní k té bariéře. Pak sama vešla za bariéru a odtamtud zkusila vzít Koto za ruku. Doufala, že při tom pokusu nepřijde o ruku.

Kitsune

Blo to v pořádku. Ruku zatím měla a ní je neodpálilo. "Bariéra je něco jako neviditelná zeď, kterou může projít jen někdo." vysvětlila jí. "Zkus udělat pár kroků ke mně a natáhni před sebe druhou ruku, aby ses nepraštila když tak." řekla jí a čekala, co se stane.

Kitsune

Už teď si Kitsune říkala, že je divné, že necítí ruku, kterou Koto drží a při tom tam byla a vypadala v pořádku. Koto bariérou neprošla. Kitsune si nad tím povzdychla. Cítila se ztracená a to, že Koto div nebrečela, zase jí řekla Mami a navíc jí začala zářit tvář, tomu vůbec nepomáhalo. "Zkus se uklidnit Koto. Neplač. Nenechám tě tady." pronesla k ní a zkusila poslední věc, co jí napadala. Prostě začala tahat.

Kitsune

Kitsune tahala Koto za ruku a snažila se jí vtáhnout do bariéry, ale nešlo to. Koto fňukala a než si Kitusne pořádně stihla všimnout, že Koto ze zad leze něco bílého, tak už cítila, že se jí Koto pouští..nebo jí vykluzuje, to je jedno..tak jako tak si z toho sedla na zadek. Pak jí něco oslepilo, něco praskalo a najednou jí něco viselo kolem krku a řvalo jí do ucha. Když se trochu rozkoukala, poznala..no skoro nepoznala...Koto. Vypadala...tak nějak starší. Kitsune už slyšela o tom, že děti rostou jako z vody, ale tohle bylo dost extrémní. Zároveň si všimla toho, že má křídla. Vypadala jako andílek. Kitsune jí pohladila po hlavě. "V pořádku. Pššt..." uklidňovala jí jemně.

Kitsune

Kitsune tam ještě chvíli hladila Koto jemně po vlasech, dokud jí tedy Koto nepřestala mačkat a nepodívala se na sebe zmateně. Kitsune taky nevěděla, co na to říct. S dětmi a jejich růstem neměla žádné zkušenosti a navíc...Koto nebyla normální dítě, to Kitsune moc dobře věděla. A tak položila svou ruku na její hlavu, aby si nedělala starosti. Mezitím si všimla, jak Artemis zaceluje tu díru. Když viděla, že jí z tlapek nejdou jen blesky ale i vítr, napadla jí jen jedna věc. Kdo jsi? 

Kitsune

Sledovala, jak se bariéra opět zacelila a pak Artemis ukázala, kudy se mají vydat tentokrát. "Upřímně...ani nevím. To vím Artemis. Jdeme tam předat balíček." odpověděla jí na dotaz. "Pojď, vstávej." řekl jí a začala se zvedat. Při tom držela Koto za ruku. I tak si ale dávala pozor na ty věci, co měla Koto na zádech. Hlavně proto, že se jí nelíbilo, jak jí na tváři svítí ta věc a taky proto, že viděla, jak tím nabodla hromadu šneků. Když pak obě stáli na nohou, vydaly se tam, kam Artemis ukazovala.

Kitsune

Kitsune se cesta líbila. Bylo tu hezky, rozkvetlá louka a tak všechno. Pak ale v dálce uviděla mraky, které dokonce vrhaly na zemi stín. To přišlo Kitsune divné, ale Artemis šla dál. Jenže hned, jak se dotkla tlapkou toho stínu, do ní uhodil blesk a ona zmizela. "Artemis!" zavolala vyplašeně. Snažila se ale v duchu uklidnit myšlenkami na to, že teď přeci ovládá blesky jak Raiden a že před tím u říčky do ní taky praštila elektřina a že je určitě v pořádku. Při tom se podívala na Koto, která se zastavila a...usmívala se. "Koto? Co se děje?" zeptala se jí opatrně. Nelíbilo se jí to a připravovala se na nejhorší.

Kitsune

Kitsune si v duchu oddychla, když Koto ukázala na mraky a z nich se vynořil létající ostrov. No..na to musela vykulit oči. Jako jo...už než vyrazili, tak věděla, že to má co dělat s létajícími ostrovy, ale i tak to byla překvapující podívaná. "Páni." vypadlo z ní. Když se podívala ale pozorněji, všimla si tam Artemis a ještě nějaké osoby. A Artemis se s ním mazlila. To bylo divný. Hmm...teď jak se tam dostat. Začala se tedy přibližovat. Třeba je to také přenese.