Klidnější část Rukongaie

Wilhelm Gure


Kasárny 1. divize -->


Došli jsme do Rukongaie a Chieko dostala nějaký papírek. Měli jsme nakoupit v obchodu s vývěsním štítem malého dítěte. Nyní jsem se začal bát. Ne tolik, jako Akiry, ale určitě víc, než té armády hollow dva dny zpátky: Nekonome-fukutaicho? Co máte na tom lístečku? zeptal jsem se a tvářil jsem se tak, jak jsem se cítil. Vyděšeně. Snad po nás bude chtít pro nějaké děti jen nakoupit. Nebudeme se o ně muset starat. To určitě ne...

Yasuo Tachibana

--> Kasárny 1. divize

Došli jsme do Rukongaie. Moc častoukrát jsem tu nebyl, tak jsem si prohlížel okolí. Nebylo to tu tak hezké jako v Seireitei, ale... Moje myšlenky, týkající se krásy zdejšího kraje, byly přerušeny ženou, tou, která nás sem zavedla. "Nakupovat?" zeptal jsem se opatrně. "Co přesně stojí na tom papírku?" zeptal jsem se ještě opatrněji. *Proč se nás ptala na takové otázky? A pak nás zavedla sem?* přemýšlel jsem. Pak jsem znovu pohlédl na dva shinigami, kteří společně a možná i očividně a především nevěřícně koukali na obsah papírku, a zeptal se "Co o tom soudíte?" Nakonec jsem se na ně ještě mile usmál.

----> Kasárny 1. divize


Nekonome Chieko

Stařenka je dovedla někam do Rukongaie. Podle toho, co Chieko viděla kolem sebe po cestě, usuzovala, že jde o klidnější část. Žádné nepokoje ani problémy. Lidé se na ně dokonce ani netvářili, že by je chtěli na místě usmažit plamenometem kdyby nějaký měli. A pak to přišlo. Zastavili se před obchodem, na jehož ceduli bylo dítě s kývající se hlavou. Už to Chieko trochu vyděsilo a pak dostala do rukou papírek a peníze. Chieko se opatrně podívala na to, co stálo na lístečku a po přečtení se musela pousmát. Kuro se uchechtl. Pak se Wilhelm zeptal, cože na tom lístku vlastně je a hned po něm se zeptal i pátý z jejich skupiny. Kuro se na ně otočil a v očích mu hrálo pobavení. "Wilhelme-san? Seženete 100 dávek sunaru. Yasuo-san? Vy si vezmete 60 balení plenek a pudru. A Kyoya-san najde tisíc balení ubrousků. Případně si to proházejte podle libosti." pronesl kočičák směrem k ostatním.

-> 1. divize

Hiiragi Kyoya

Tohle bylo otravný. Sledovat tu fosílii bylo peklo, zvlášť když jsem rychleji seděl jak ona chodila. Tušil jsem, že to povede k něčemu hroznému... a měl jsem pravdu. "A za co to mám asi koupit? Nemám s sebou žádný peníze..." řekl jsem popravdě. Myslel jsem, že zase polezem kdovíkam... na misích obvykle nebyl čas zastavit se v Tescu. "Pokud babča chce, abych něco koupil ať mi dá prachy..." řekl jsem.

Wilhelm Gure


Jen jsem kývl a dodal: Sraz u pokladny. s těmito slovy jsem se vydal do tajemného obchodu s jednoduchým úkolem... hledat sunar. Nevěděl jsem, co to je (Sunar v Japonsku, pls), ale tušil jsem, že to na sobě bude mít popisek. Tak jsem hledal Sunar. Sice jsem přemýšlel, jestli kvůli neschopnosti 90% japonců říct L nemyslela Sunal, ale ono by mi ani to moc nepomohlo. Tak jsem hledal a doufal, že hledám správně...

Hiiragi Kyoya

Došel jsem k majiteli obchodu nebo prodavačce, nebo cokoliv co tam bylo. "Dobrý den... jsem shinigami... potřebuju 1000 balení ubrousků... platí ona... děkuju..." řekl jsem a ukázal na Chieko. To bylo hodně balení... netušil jsem, zda to mají... ale bylo mi to jedno. Náš zákazník, náš pán ne?

Yasuo Tachibana


No, sice mi to přišlo poněkud zvláštní, ale dobrá. 60 balení plenek? Nu fajn. Než jsem se vydal do onoho prapodivného obchodu zamářil jsem tázavě k Chieko, jestli má v plánu dát nám nějaké peníze z vaku, nebo pytlíku, co na tom sejde, abychom měli na zaplacení. Pak jsem opatrně otevřel dveře obchodu a vešel dovnitř.

Nekonome Chieko

No ano..Chieko dostala peníze na zaplacení tohohle nákupu. Nevěděla však, kolik co bude stát a tak si je nechala všechny. "S-stačí, když to seženete a já to pak zaplatím..." pronesla Chieko a poukázala na pytlík s penězi. Pak i ona sama vyrazila do obchodu hledat šestery dupačky. "Kuro? Proč jsi na nás nechal ty dupačky?" zeptala se svého kocoura, který rozhodl, kdo co půjde koupit. "Jsou to chlapi, co myslíš, že by vybrali? Navíc..jsi holka, oblečení je ti blíž..." vysvětlil jí kočičák a začal se dívat po dupačkách.

Nekonome Chieko

Po chvilce hledání, našla Chieko s Kurem oddělení s dupačkami. Měli jich opravdu hodně, různé barvy a vzory a obrázky a tak všechno. Už teď se Chieko cítila nerozhodně a v koncích. Chieko si všimla té slečny s Batmanovskými dupačkami, při pohledu na ně si vzpomněla na Ruyichi-taichoua ani nevěděla proč. Pak se zase pohledem vrátila k tý spoustě dupaček a hledala nějaké neutrální..něco, co by mohla nosit jak holka, tak kluk, jelikož nevěděla, pro koho je vlastně kupuje.

Yasuo Tachibana


*Sakra, to je ale vysoko.. * pomyslel jsem si, když jsem spatřil pyramidu plenek. Nemohl jsem tam došáhnout, nemohl jsem je všechny shodit. Chvilku jsem přemýšlel co s tím. Pak mě napadla zajímavá myšlenka. Zpevnil jsem si reiatsu a vyběhl až na vrchol pyramidy. Pak jsem začal pomalu snašet balení po balení, dokud jsem jich dolu nesnesl šedesát.

Wilhelm Gure


Sledoval jsem pultík. Pak jsem k němu došel. A ochutnal první. Hmmm. Vanilka... pak jsem se koukl na zbylých padesát příchutí a začal koštovat. Samozřejmě jen proto, abych pak vzal ten nejlepší. Čistě proto. Banán by taky ušel. Jahoda jakžtakž. Čokoláda nic moc. Kokos taky fajn... mumlal jsem si pod vousy a bral vzorek za vzorkem...

Hiiragi Kyoya

Hodil jsem na prodavače velice smutné oči. "Ale já ani neumím počítat do tak obrovského čísla... no ták, pane... chcem vám udělat velkej obchod, tak trochu pomocte..." řekl jsem mu. Očividně to byla jedna obří lež, ale mě se fakt nechtělo odpočítávat tak velké množství ubrousků. Samozřejmě mě to taky absolutně nezajímalo...

Nekonome Chieko

Chieko se prohrabovala těmi dětskými oblečky nějakou dobu, než se rozhodla, které z té hromady vezme. Nakonec jich přeci jen vzala šest, což byl přesný počet, který měla vzít. A tak se tedy s dupačkami v rukou a kocourem na rameni vydala k pokladně, jenže...pokladní nikde. No a tak se rozhodla tu počkat, než se prodavač vrátí. Mezitím se tak rozhlížela kolem, co tu ještě mají.

Wilhelm Gure


Podíval jsem se na ni s lehkým úsměvem a nadhodil: Víte... upřímně to celkem i jde, ale celkem by mě zajímalo... pokud by jste byla hypotetickým dítětem neznámého věku a pohlaví, který sunar by jste si vybrala, vanilkový či banán a jahoda? Vzhledem k množství mohu ovšem samozřejmě koupit oba druhy, neboť množství je dělitelné dvěmi. pronesl jsem k ní vážným tónem asi jako bych jí oznamoval, že musím vypočítat dráhu atomové pumy, která jinak zahubí 30 000 000 obyvatel a nemohu si vzpomenout na 8. cifru čísla pí, kterou potřebuji.

Yasuo Tachibana


Ten pád docela zabolel, i přes to, že jsem spadl do kupy plenek. Pomalu vstanu a otočím se za hlasem. "Moc se omlouvám, nechtěl jsem shodit všechny ty plenky, ale nezvádl jsem to tak, jak jsem původně předpokládal." řekl jsem a mile se usmál na toho, komu patřil onen hlas, ať to byl kdokoli.

Hiiragi Kyoya

"To je fér kopromis! Kopromix... to je jedno. Jdem na to..." řekl jsem a šel s ním. Došel k ubrouskům a začal je podávat dědovi tak rychle, aby je stíhal počítat. Co jiného jsem taky mohl dělat? Tohle byla nejnudnější mise co kdy byla... a to se mi celkem líbilo. Nudné mise byly fajn... málo práce, ještě méně bojování... prostě paráda

Yasuo Tachibana


Lehce jsem se uklonil k souhlasu. Pak jsem začal po desítkách sbírat množství, které jsem potřeboval. Když jsem tak učinil prohlédl jsem si spadlou hromadu a zapřemýšlel. Po chvilce přemýšlení jsem si uvědomil, ze nejspíš nebudu schopen postavit do tak úhledné hromady, jako byla ta původní. Nic méně jsem to zkusil..

Nekonome Chieko

Prodavač se stále nevracel a dokonce ani ostatní členové téhle dětské mise se neukázali. No a tak se je Chieko vydala hledat, jestli se třeba neztratili nebo tak něco. Nejprve našla Kyoyu, který u sebe měl nějakého postaršího pána, který mu očividně pomáhal a tak šla dál. Poté narazila na Wilhelma u ochutnávky sunarů, kde se bavil s nějakou slečnou, takže i on byl v pořádku. A nakonec našla Yasua, jak se snaží urovnat popadanou hromadu balení plenek. "Co se to tu stalo?" zeptala se překvapeně, protože pochybovala, že takhle rozházené to bylo schválně.

Yasuo Tachibana


Byl jsem zabrán do práce, takže mě Chieko trochu vylekala. "No Chieko-san, měl jsem tu malou nehodu. Snažil jsem se opatrně sundat přesný počet planek, který potřebuji a trochu se mi to vymklo z rukou." odpověděl jsem s pohledem směřujícím pryč od naší konverzace. Dal jsem si pauzu. "Naštěstí jsou spojeny po deseti, takže mám práci alespoň o něco lehčí.." usmál jsem se.

Nekonome Chieko

Chieko se podívala po těch rozházených plenkách. Bylo jich opravdu hodně. "Se stává. Nechcete pomoct?" zeptala se s milým úsměvem a aniž by čekala na odpověď se vrhla na první balení. Byla to celkem fuška a to i přes to, že plenky jsou poměrně lehké. "Jak přesně to vypadalo, než to spadlo?" zeptal se kocour na rameni zástupkyně.