Sídlo rodu Nakashima a kolem celého Rukongaie

Skvostné sídlo rodu Nakashima. Je to starší, avšak výrobně udržovaný rozhlehlý dům, který stojí u většího průzračného jezera. Návštěvníky přivítá otevřená brána ve tvaru dvou líbajících se labutí.

Hiiragi Kyoya

Po krátké cestě jsem se dostali k nějakému nóbl sídlu. "Pěkný... trochu přeplácaný... ale pěkný." řekl jsem a díval se na bránu z labutí. Bylo to trochu... divný. Já bych zvolil něco drsnějšího, jako draky... nebo tak něco. Ale pro princeznu byly labutě asi přiléhavější... ale co já jsem věděl. Zatím jsem princezna nikdy nebyl...

Sen Kagami
Kagami měl celou tu krátkou cestu v hlavě jen to jméno Mika-hime-chan. Těšil se, až potká opravdovou princeznu a dokonce se snažil si jí i představit. Jenže to bylo skoro jako snažit se uhádnout, co má pod maskou Kakashi. Nakonec dorazili k rozlehlému sídlu u jezera. Jako první ho do očí trkla ta brána tvořená labutěmi. To mu k princezně dokonale sedělo. Mika-hime tedy byla taková Odetta z Labutího jezera....už se nemohl dočkat, až jí potká.

Sen Kagami

Jak tak Kagami byl myšlenkami mimo, někdo do něj vrazil, až skončil Kagami na zemi i s onou osobou, kterou instinktivně chytl kolem pasu, jak padal. Když se Kagami podíval, kdo že ho to svalil, uviděl krásnou blondýnku se zelenýma očima. Dnes měl asi šťastný den či co. "Jste v pořádku, krásná slečno?" zeptal se dívky, která se po něm válela. Na to se k jeho uším doneslo, že princezna utekla. Dal si dvě a dvě dohromady. "Hime-sama?" zeptal se překvapeně s pohledem upřeným na dívku, kterou stále držel kolem pasu.

Kagami -> Dívka sebou překvapeně trhla. "Ummm. Ne. A teď mě pusť!" řekla a začala se s tebou prát. Jenže to byla jemná dívka, takže tě to spíše lechtalo.
Zanedlouho k vám přiběhli strážní, ještě s jedním starším podsaditým mužem. Ten když viděl, jak se princezna po někom válí, ulekl se a rychle jí vytrhl Kagamimu z náruče se slovy: "Co si to sakra dovolujete?! Nevíte snad, kdo já jsem?! A co tu chcete?!" vykřikoval pisklavým hlasem.

Sen Kagami

Když princezna, která tvrdila, že není princezna, řekla, ať jí pustí, Kagami jí opravdu pustil. Těsně před tím dokonce schytal pár princeznovských lechtavých ran. Poté, co jí pustil, ale dívku z jeho náruče vytrhl jakýsi postarší muž. Když už se tedy po Kagamim nic neválelo, tak mu také nebránilo nic v tom, aby vstal ze země a oprášil se. Pak na ně muž začal něco pisklavě pokřikovat a v něčem měl pravdu. Kagami opravdu nevěděl, kdo ten chlap je, kdyby si měl ale tipnout, tipl by ho na princeznina otce...Ten chlap se mu nelíbil. 
"Jsme shinigami, kteří mají dovést princeznu k jejímu ženichovi..." vysvětlil Kagami důvod jejich návštěvy.

Hiiragi Kyoya

Otočil jsem oči v sloup, když jsem viděl, jakou protivnou fiflenu máme někam doprovázet. Radši jsem se do tohohle nezapojoval, protože jsem nechtěl říct něco neslušného. Teda chtěl jsem říct něco neslušného ale věděl jsem, že bych rozhodně neměl. Pokud ta mise měla dopadnout dobře, tak bych raději neměl mluvit vůbec.

Hiiragi Kyoya

Chlápek se mi nelíbil. Připadal mi falešný. Hned jak zjistil, že jsme tu kvůli němu tak byl najednou samá úsluha. Vůbec jsem s ním nechtěl mluvit. Raději jsem se snažil působit dojmem, že jsem tu jen do počtu. Když nám nabídl něco k pití odpověděl jsem mu jen zamítavým pohybem hlavy. Ale posadil jsem se. Nechtěl jsem stát, zatím co ostatní budou řešit nudné detaily cesty...

Sen Kagami

Když chlápek uslyšel, že jsou tu jako doprovod princezny, okamžitě roztál. Najednou byl sladký jako med a dokonce Kagamimu přišlo, že jim podlejzá. Kagami princeznu litoval, že musí mít takového otce. Poté je zavedl do jakési velké místnosti. Kagami se posadil vedle Kyoyi. "Ne, děkuji. Přejdeme rovnou k věci." pronesl Kagami. Chtěl se v blízkosti tohohle chlapa zdržet co možná nejméně.

Hayato

Celou dobu se zdálo, jakoby tam Hayato ani nebyl. Jen ovšem tiše sledoval, snad to všechno, co se kolem dělo. Sledoval, a následoval, když je bylo pozváno dovnitř. Ani na celou tu komedii kolem "uteklé" princezny nijak nereagoval, spíš si prohlížel, co všechno uvidí kolem, a jak celý ten fancy dům vypadá. Na něj trochu moc, ale i tak to vypadalo jako sídlo někoho, kdo se jako fakt špatně nemá.
A pak je někdo, kdo byl zřejmě otčím princezny, která byla předmětem celé jejich mise, zavedl dovnitř domu a do nějaké úctyhodné místnosti. Hayato si celou cestu všechno bedlivě prohlížel. A než se posadil k ostatním, ještě spustil: "Děkujeme za pozvání. Musím pochválit velikost a.. zdobnost vašeho sídla. Doufám, že naše práce tady bude bez problémů, a prohloubíme tím spolupráci mezi námi a vámi.." pronesl diplomaticky, ale s milým úsměvem, a pak se posadil. Tak nějak vědomě vzal konverzaci do vlastních rukou - což dělal vždycky rád. "Myslím, že bude nejlepší, když se dostaneme přímo k detailům." dodal k tomu, když si konečně sedl, a s trvajícím úsměvem pozoroval jejich hostitele.

-> Otec princezny byl potěšen pochvalou od Hayata a mile mu pokývl hlavou. Pak se tedy otočil tak, aby viděl na všechny. "Nevím co vám bylo řečeno a co ne, takže popřípadě ještě jednou. Má dcera Mika se má vdát do rodiny Wang, která má sídlo v 6. oblasti. Bohužel kvůli zvláštní nemoci ve 4. oblasti to budete muset celé obejít. Samozřejmě Mika pojede v kočáru. Dám vám sebou i nějaké stráže, ale kdyby se něco hodně pokazilo, tak na vás spoléhám. Má dcera je z bohaté rodiny, takže se jistě někdo pokusí o únos. Byli jste mi doporučeni díky svým schopnostem, takže vám věřím." řekl. Když domluvil, tak v tu chvíli přišla i princezna Mika už zabalená.

Hiiragi Kyoya

Tohle znělo jako zábavný den. Budu šlapat vedle kočáru aby se nějaká bohatá holka mohla bohatě provdat. Hezké... připadal jsem si jako nějaký vesničan. Nebo městká stráž. Jako hezká sice byla, ale proč by jí někdo unášel? Kdybych já jí chtěl unýst tak buď hned, nebo až při svatbě. Mimoděk jsem se mračil, jak jsem si přehrával scénáře v mysli...

Hayato

Celou dobu pevně poslouchal, a usmíval se. V duchu se modlil za toho chudáka, co musí žít pod jménem "Wang". To by teda fakt nechtěl, i když pořádně nevěděl proč. Na povrchu ale nepřišel ani větší pohyb, a na tváři mu po celou dobu zůstával diplomatický úsměv.
Když pán domu promluvil, Hayato nechal chvilinku ticho, kdyby k tomu chtěl někdo z jeho společníků něco říct, ale nic se neozývalo, tak se pustil do slov zase on.
"Zdá se, že doopravdy čekáte, že vaše dcera bude přepadena.." pronesl s vědoucím úsměvem, kterým jasně naznačoval větu. "Máte nepřátele. A ti se vás nebojí.", ale nic takového pochopitelně neříkal. Chvilku počkal, dramatickou odmlku, a pak znovu promluvil, zpátky s úsměvem milým.
"Ale věřím tomu, že bychom to měli zvládnout bez problému a.. vaše dcera.. princezna.. by se měla dostat ke svému milovanému ženichovi." pronesl spokojeně, a pokývnul hlavou.

Sen Kagami

Kagami také poslouchal slova jejich hostitele a také zaměstnavatele. Jelikož se Hayato ujal mluvení, nepletl se do toho a nechal to na něm. Když se dostali k části o přepadení a únosu, Kagami se nad tím zamyslel. Přišlo mu to vlastně logické, za princeznu by určitě někdo vyfasoval slušné výkupné. Také si ale uvědomil jednu důležitou věc...uvědomil si to, že by vlastně nejraději princeznu unesl sám, akorát by teda za ní žádné výkupné nechtěl.

-> "Ano. Čekám, že by mou milou dceru mohl někdo unést." přikývl otec princezny.
Vše už tedy bylo připraveno. Kočár stál venku. Menší doprovod o 5 lidech kolem něho. Spoustu zavazadel na kočáru. Stačilo už jenom vyrazit. "Cestu znáte. Potřebujete ještě něco?" zeptal se pro jistotu otec princezny

Hiiragi Kyoya

Trhnul jsem sebou. Ucítil jsem něco divného, ale moje shinigami schopnosti mě spíš děsili, než aby mi pomáhali. "Necítíte něco divnýho?" zeptal jsem se ostatních. Toho nebubřelého idiota jsem spíše ignoroval. Měl jsem zlé tušení a doufal jsem, že mi ostatní potvrdí, že to tak není. Protože mi přišlo, že jsem někde ucítil hollow...

Hayato

Hayato se nadále usmíval a soustředil se na celý ten rozhovor.
"Ne, nemyslím si, že.." pak se zasekl. Promluvil Kyoya. Hayato to také cítil, a z jeho milého výrazu se stal jeden poměrně zatraceně překvapený.
Otočil se ke svým oběma společníkům. "Cítím. A čuchám průser." pronesl potichu, aby ho slyšeli pokudmožno jen ti dva. Nevonělo to jako nějaké prima rožnění, nebo tak. Ani trochu.

Sen Kagami

Kagami dál tak nějak teoreticky přemýšlel o únosu princezny, když je otec princezny propustil. Mohli vyrazit, vše bylo nachystáno venku, prostě jen stačilo se zvednou a vyjít ven. Kagamiho smysly něco ucítily, přesněji řečeno ucítil hollow. Pak se ten prcek jménem Kyoya zeptal, jestli i oni necítí něco divného, takže to Kagami nemohl dávat za vinu bujné představivosti. "Vlastně...něco jo..." odvětil mu Kagami.

Hiiragi Kyoya

Vykoukl jsem oknem ven. A nevypadalo to dobře a to ani trochu. "No... jak to říct abych vás nevyděsil. Znáte hollow? Takové ty dušežroucí hrozivé příšery, kdy jedna je schopna zničit stovky nebohých duší? No tak několik stovek jich zrovna padá z nebe... a nejspíš některé míří i sem..." řekl jsem tomu nabubřelému chlapovi. Pak jsem se otočil na ostatní. "Neměli bysme... já nevím... se vrátit?" zeptal jsem se

Hiiragi Kyoya

"No víte... já bych tu hrozně rád zůstal a pomohl vám... opravdu. Ale pokud se nevrátím, tak mě vyhoděj... a pak bych neměl kam jít... a co bych dělal potom?" řekl jsem. Znělo to docela zkroušeně. A ano, byly to sice kecy, ale nikdo mi nikdy neříkal, že je zakázané se snažit na tom něco vydělat...

Hayato

No.. Kyoya to nevyřešil zrovna tak, aby "nevyděsil".
Každopádně, tohle byl problém, obrovský, což Hayato poznal jen, jak vykoukl z okna. A protože Hayato byl zatraceně oddán svojí divizi.. no, tohle pro něj vůbec nebyla ideální situace.
Na druhou stranu, i když ho to svědilo a vážně to chtěl udělat, ani neodstřelil nebo nespoutal Pána domu nějakým kidem, nebo tak. Teď ale myslel hlavně na svojí milovanou divizi..
"Má pravdu, někdo tu musí zůstat. Ale jinak.. měli bychom se vrátit.." pronesl zoufale k ostatním, moc si nevšímaje borce, co ho držel za nohy. Ale výraz měl zatraceně nervózní, a bylo vidět, že vyloženě chce vystartovat zpátky.