Trénink Bankaie 1. - Hoshi Kitsune s pomocí Tomisury Raidena

Tomisura Raiden

"Silná je. Ale to nemusí vždycky stačit," podotkl a přitom přejel Artemis po kožíšku. Raději zavrtěl hlavou, aby to ze sebe dostal. Raději se napil saké, aby to spláchl a našel jiné téma. "Každopádně, až se vrátíme do Seireitei, budu muset zjistit, co s ní je. Snad poslala přesnou zprávu kdy se hodlá vrátit. A pokud ne, bude to špatné..." zakončil tuhle záležitost a hodil do sebe zase kousek sushi.
"Jak to teď vlastně vypadá ve vězení? Dlouho jsem tam nebyl, asi tam na mě už všichni zapomněli. Vždycky jsme měli takový krásný vztah. Hráli jsme si na bachaře a hajzlíky," zase zavzpomínal, snad jí tím nenudil. Pokud ano, měla by mu to říct. A zase se napil saké.
"A stále u vás vaří tak děsně? Ten kuchař, co tam byl za mě... chtěl jsem mu useknout hlavu, ale prý by s tím bylo moc papírů, takže jsem nemohl," nadhodil další otázku.

Kitsune

Artemis si v klídku ležela na zemi a bylo jí jedno, kdo na ní sahá,  hlavně, že na ní někdo sahá. 
Na jeho další slova jsem jen přikývla, nebylo, co k tomu dodávat a navíc, vypadal, že už o tom nechce přemýšlet, natož se o tom bavit. Ani já už, nad tím nechtěla přemýšlet. 
"Ve vězení jsem byla jen u vchodu, když jsme jim dovedli vězně z jiné věznice. Pořád si pamatuju jejich výrazy, když viděli, jak se ten vězeň šťastně usmívá." zazubila jsem se nad tou vzpomínkou. Na to, jaký šel z Erina původně strach, se z něj vyklubal fajn chlapík. Asi za ním zajdu na návštěvu... 
Napila jsem se svého saké. Dlouho jsem žádné neměla, ale bylo pořád stejně dobré. "Děsně? Mně to přijde v pohodě. Třeba změnili kuchaře." odpověděla jsem mu. Ani Artemis si na jídlo nikdy nestěžovala, i když ona si stěžuje jen málokdy, je skoro jako popelnice. Hlídat jí, aby nesežrala něco špatného je jako snažit se nabírat polévku vidličkou. Těžký úkol.

Tomisura Raiden

Když se Artemis nezlobila, nic proti tomu neměl, takže jí volnými pohyby pravé ruky hladil od hlavy až po ocásek. Fakt by si měl taky pořídit mazlíčka. Třeba takového lva, takovou kočku tady nikdo v Seireitei ještě neměl, takže by mohl být aspoň nějak originální. I když, už by se ani nedivil, kdyby tady někdo tahal Godzilu na vodítku.
"Problém je, že většina usměvavých vězňů by se tě hned pokusila využít k útěku, jakmile by k tomu byla možnost. Viděl jsem spoustu takových případů. Nikdo nechce být zavřený," podotkl z vlastní zkušenosti. Opravdu byl teď hrdý na svoje znalosti Hakuda, protože do vězení bylo zakázáno nosit vlastní zbraně.
Co se kuchaře týkalo, byl překvapen. "Třeba mu fakt někdo usekl hlavu," nadhodil zcela vážně! To už on sám uměl vařit líp, mnohem líp! I když byl schopný ugrillovat i Milouše, dochutil by ho správně bylinkami. "Ale je fakt, že se vaření zlepšilo asi všude. Nebo nám už to tolik zabilo chuťové buňky, že to nepoznáme!" řekl domněnku, která mohla být klidně pravdivá! Kuchařská korporace ovládla Seireitei a zbavila Shinigami chuti! Jak hrozné.

Kitsune

Vlčice na zemi pomalu usínala, asi toho měla za ten den dost, sprchu, blesky, stopování...a tak si jen užívala slunečních paprsků a vůně trávy okolo, když tu ucítila ten kus masa, co se v té trávě o kus dál válel. Otevřela jedno oko, druhé oko, zvedla se a šla si pro něj. Tam ho chytila do těch svých obřích tlap a zakousla se do masa. 
"Když jsme ho přebírali šel z něj strach...Ani z cely nechtěl, natož z vězení, museli jsme ho kus cesty táhnout v bezvědomí....ale po cestě jsme mu pak zvedli náladu, když jsme nakopali zadek jeho sestře, takový mrše, takže to pak bylo fajn." pokusila jsem se zkráceně vysvětlit, jak to tehdy bylo. Ale bylo mi jasně, že má víceméně pravdu. Stačilo mi, jak tam na mě tehdá pokřikovali. 
"Kdo ví, je to možné." odvětila jsem. Jestli to byla pravda, tak se to muselo stát před tím, než jsem nastoupila, jinak bych o tom věděla, asi. 
"Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela....tak si je trochu napravíme..." pronesla jsem a pořádně se napila svého saké.

Tomisura Raiden

"Zajímavý vězeň, většina vždycky využije první příležitosti se dostat na světlo a způsobit nějaké problémy. A pak je z toho většinou jen hromada papírování a vyšetřování, kde vážení shinigami udělali chybu. Jako kdyby 46tka neměla na práci lepší věci," povzdechl si nad jejích super vedením v podobě bandy senilních dědků, kteří celé dny jen tlachali nad chybami, kterých se Gotei dopustilo. Občas mu fakt dokázali hnout žlučí, jen co byla pravda. Už jen to, že jmenovali Razakiho na post Vrchního kapitána. Asi spadli na hlavu.
"Napravíme! A to pořádně!" schválil její způsob opravování chuťových buněk. Ta holka se mu začínala líbit, měla jisté vlastnosti, které dokázal ocenit a nemyslel tím jen výběr oblíbeného pití. Celkově to byl dost dobrý Shinigami-jedinec s vlčicí navrch. Kasumi měla štěstí, že jí měla. "Někdy by si měla přijít do sklepení 8. divize. Máme tam spoustu archivních kusů. Něco takového se už nenalejvá," nabídl jí a vzpomněl na sud, co tam schoval Raijin k Raidenovu narození než odešel ze Seireitei. Asi by měl ochutnat, co tam zrálo už 219 let.

Kitsune

"To tedy, byl zvláštní." potvrdila jsem. Ke způsobům vedení centrály jsem neměla, co říct. Co tam ti dědové dělali nebo nedělali...no, řekněme, že to byla jejich věc.
Potěšilo mě, že se mnou souhlasil. "Joo... tak přesně tohle ty mé chuťové buňky potřebovaly." pověděla jsem si spíše pro sebe. A taky, že jo. Přežila jsem trénink, bylo co oslavovat. A pití k takovým oslavám přeci patří. 
 Artemis si zatím hezky v klidu žužlala ten kus masa a občas z něj kus utrhla a sežrala. S jídlem se přece nehraje...ale tak, aspoň měla zábavu. Lepší, než kdyby se nudila.
"Pozvání od samotného kapitána, to bych neměla promrhat." odvětila jsem na jeho nabídku. Navíc se jednalo o archivní kusy, ty se přeci neodmítají. Tak už jsme měla další místo, kam někdy zajdu, až budu mít volno.

Tomisura Raiden

"Že je tohle ten nejlepší lék po tréninku?!" přitakal Raiden a přemýšlel nad tím, že by zase zrušil prohibici ve své divizi. Stejně všichni tajně chlastali, tak co! Aspoň by měli zase plné sklady kvalitního pití a né té samohoňky, co si všichni pálili. Filtr z ponožek byl fakt blbej nápad! Člověk z toho mohl dostat otravu. Ale ta, co byla vydestilovaná naposledy ještě docela ušla. Sice to nemělo moc procent, protože to bylo ze saponátu, ale pokus se cenní. Ale na to jí rozhodně zvát nehodlal!
"Koukám, že to byl dobrý nápad," pronesl nad kusem masa, které žužlala jejích čtyřnohá společnice. Každý přeci rád pořádný kus masa, hlavně po náročném dni. Sám by si taky měl udělat nějaký steak nebo tak něco. I když, to sushi co tu měli bylo taky dobré. A hlavně saké!
"No to tedy neměla, je to limitovaná nabídka, dokud se do toho sám nepustím a všechno to nevypiji ve chvilce alkoholického záchvatu a úzkosti, který se hromadí... božínku, tak sto let. Fakt bych se měl ožrat jak zamlada," pronesl sám nad sebou překvapeně. Měl by pít tři dny a tři noci a pak prospat přesně měsíc a den. Ale to bylo za mlada, teď by spal jen 15 dní a šestnáctý by odpočíval. Každopádně, velmi se těšil na její návštěvu. Opravdu!
"Doporučuji si vzít něco slavnostního, bude to velký okamžik. A nebo plavky a vypijem to ve vířivce," položil dva návrhy, přičemž ten druhý se mu zamlouval více.

Kitsune

"Ano, přesně tak, ten nejlepší." souhlasila jsem. Jen tak si tu posedávat, jíst a hlavně pít, na pěkném místě... Všichni byli spokojení. Joo..na to by si člověk rychle zvykl.
"Maso je dobrý nápad vždycky, i když já radši něco sladkého." pronesla jsem a sáhla po dangu, co jsem zabalila s sebou. To byla vlastně asi jediná věc, u které jsem si pamatovala, že jsem jí balila do zásob. 
"Tak to já určitě přijdu." pověděla jsem s úsměvem. Něco mi však říkalo, že po té návštěvě si jí ani nebudu pamatovat. Ale tak, já přece umím pít, ne? "To není dobré, takhle to v sobě dusit. Pak to všechno bouchne a bude z toho tragédie." dodala jsem pak na jeho slova. Nevěděla jsem sice, jestli je to stejné jako se vztekem, ale tak třeba jo. 
"No..snad něco najdu, i když nevím, nevím." pověděla jsem, když jsem si vzpomněla na svou skříň, kde bylo mé shihakusho a další stejné a další a další...Ale třeba tam něco bude. Třeba byla kouzelná. Nebo je v ní tajný průchod někam do tramtárie. Joo. to by bylo fajn.

Tomisura Raiden

Musel se zasmát, když mu schválila způsob odpočinku se saké. Kasumi moc alkoholu neholdovala, tudíž si tuto část s ní užívat nemohl. Když si dala dango, překvapeně zamrkal. Myslel si, že byla dango krize a že v Seireitei není žádné k nalezení, ale tak asi se jeho špioni pletli, asi nějaké bylo. Ale on si stejně nejraději dával sushi. Bylo delikatesní, i když ho jedl skoro každý den. Avšak, sladkým taky nepohrdl. Ale to si dá až někdy jindy.
"Dobře, uvidíme se u nás, v osmé divizi," potvrdil to definitivně, že prostě někdy musí přijít. A bude se pít! Co se týkalo toho dušení v sobě, neměl moc, co dodat, protože řekla naprostou pravdu.
"V nejhorším je povolená i uniforma. Nebo nic, myslím, že zvládnu všechno," mrkl na ní, když přemýšlela nad volbou ošacení na picí akci. Nevadilo mu nic, co by si na sebe vzala. Pomalu pak dopil zbytek saké z lahvičky a zvedl se. "Měli bychom vyrazit zpět," pronesl s úsměvem a uchopil svojí zanpakuto. Kolem něj se zajiskřilo.
"Ještě poznámka. Na další trénink doporučuji klidně další kapitány. Razaki má asi napilno, Daisuke je na trénink na prd, Hikaku neexistuje, Suki jsem dlouho neviděl, Firel nemá bankai, takže zbývá nejspíše Yoshiro a Satoshi. Vyber si třeba mezi nimi," doporučil jí a pak jeho zanpakuto změnila mírně tvar a obalila se blesky - Bankai. "Zatím... naviděnou," pronesl veselým hlasem a poslal je se vším, co jim patřilo do druhé divize. Pak zmizel i on.

>>> 2. divize {Kitsune & Artemis}
>>> Pryč {Raiden}

Kitsune

I když byla dango krize v celém Seireitei, druhé divizi se to z nějakého důvodu vyhlo. Možná to bylo tím, že mi kuchař vždy nějaké to dango schoval. Asi mě měl rád, kdo ví.
"Dobře." odsouhlasila jsem naše další střetnutí, ať už to bude kdykoliv. Když prohlásil, že můžu klidně přijít i v uniformě, trochu se mi ulevilo. Kdybych opravdu nic nesehnala, aspoň jsem si nemusela připadat blbě. 
"Jo, to bychom měli." pronesla jsem, když se zvedl. Dopila jsem svoje saké a také vstala. Artemis si přestala s masem hrát a během chviličky ho celé snědla. Poslouchala jsem jeho doporučení na další trénink. Všechny je zamítl, až na dva. A při tom posledním jméně mi jaksi přejel mráz po zádech. Tohohle kapitána jsem znala, sice jen z vyprávění, ale znala. Něco mi říkalo, že bych taky mohla skončit jako zombie, kyborg nebo jen jako náhradní díly...Takže zbýval jen Ruyichi-taichou. Jenže, kde ho hledat? Měnil prý divize častěji, než ponožky. Třeba je pořád v devítce, kdo ví. Jedno ale bylo jasné, hned tam nepůjdu, nejprve musím nabrat síly. 
A než jsem se s kapitánem stačila rozloučit, už jsem koukala na svou divizi.

----> 2. divize