Trénink Bankaie 1. - Hoshi Kitsune s pomocí Tomisury Raidena

Kitsune

Kdybych měla nějakou super mega ultra giga tajnou techniku, už bych jí použila. Všechno, co jsem uměla, už viděl...celý shikai, rychlostní techniky, dokonce i kido, což moc dobře nevyšlo...Začínala jsem litovat, že jsem na akademii nedávala větší pozor, co se kido týče. 
Kapitán mezitím vypadal znuděně, protahoval se a tak. Došlo mi, že se mi ukázal schválně. Určitě chtěl, ať ho ještě něčím překvapím. Ale čím? V mysli jsem projížděla seznam všeho, co dokážu, a přemýšlela, co bych mohla udělat. Nebyl to zrovna dlouhý seznam. K tomu všemu jsem ani neměla všechno reiatsu, přeci jen jsme tu bojovali už nějakou tu dobu a naplno, tedy alespoň já. 
Začala jsem si potichu něco mumlat. Přesněji kouzlo, aby se aspoň trochu zvýšila síla toho, co jsem se chystala použít. Pak jsem se shunpla na kapitánovu levou stranu. "Bakudō no. 4. Hainawa." pronesla jsem a na kapitána letěl pěkný žlutý paprsek s úmyslem ho omotat. Okamžitě na to jsem si začala mumlat něco dalšího, shunpla se nad něj a ve vzduchu pod sebou nakreslila rukou trojúhelník. "Bakudō #30. Shitotsu Sansen." Nejsilnější kido, jaké jsem měla. Pak jsem proti němu švihla mečem a poslala na něj ještě jednu pěknou ohnivou vlnu. Teď už nezbývalo nic jiného, než odtud vypadnout. Shunpla jsem se o kus dá a ukryla se pomocí Bakuda 26. úrovně, Kyokka.

Tomisura Raiden

Raiden se nechal chytit. A dokonce i přišpendlit k zemi. Sledoval, co bude dál, fakt byl napnutý. Vypálila po něm ohnivou vlnu! Konečně vhodná fantazie co se kombinování útoků týkalo! Ale nezapomněla na něco? "Kirameku Raitensho!" vykřikl Raiden ještě předtím než se stihla holka úplně zakrýt a místo toho, aby byla v bezpečí, objevila se přímo před letící vlnou. Ale tak... každý shinigami by měl přežít vlastní útoky, ne? A pokud ne... nemělo smysl se učit bankai, který byl neuvěřitelně náročný. Sám však zůstával přikurtovaný kidama, jen se obalil do svého brnění, kdyby jí náhodou napadlo, že na něj pošle další útoky. Dost oceňoval její výdrž, tu měla perfektní a určitě ne jen při boji.

Kitsune

Nestihla jsem zmizet. Mohlo za to to, že mě přemístil před vlastní útok, vyhodil mou koncentraci na provedení Kyokka imaginárním oknem. Myslel si, že ten útok schytám a on bude v bezpečí? Kdo ví. A tak jsem se prostě jenom ve vzduchu přetočila čelem dolů a při tom švihla mečem směrem pod sebe. Jakmile mnou prošla má původní vlna, rozplynula se. Jak se říká: Hodného nepálí. Jinými slovy, vlastní plameny mi neublíží, což on vědět nemohl...nebo jo? No teď už určitě.
Ale tak, na kapitána letěla ta další vlna, dokonce si oblékl i to své brnění. Hned na to, plameny na mé zanpakuto zmizely. Svírala jsem jí oběma rukama. "Ryu no Cero." pověděla jsem a hned za vlnou se vyřítil stříbrný paprsek cera.

Tomisura Raiden

Aha, takže aspoň proti svému je imunní, blesklo mu myslí a uvolnil zase reiatsu naplno, čímž zlomil poutací kida a prostým odkulením do strany se vyhnul jejím útokům. "Co by si řekla na poslední útok?" zeptal se jí se zablesknutím v očích, což nebylo sice zrovna nejlépe vidět, ale tak, pro ten pocit.
Každopádně, na ní zrovna moc nečekal a pevně uchopil svojí zanpakuto do které udeřilo několik blesků a doslova je obalily jeho čepel, tudíž teď skrývali plnou destrukční sílu. Teď už zbývalo to, co udělá ona.

Kitsune

Rozbil má kida, jako by to byly domečky z karet, zase. Odkulil se stranou od mých útoků, které s půdou v kráteru nadělaly pěknou neplechu. Poslední útok? Všechno nebo nic. 
Stála jsem nějaký ten kus před ním. Jeho čepel obalily blesky. 
"Karyū!" Čepel mého meče pro změnu obalily plameny a jelikož to měl být poslední útok, vložila jsem do toho své zbývající reiatsu. Plamen kolem čepele se zvětšil. Na okamžik jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla. Jdeme na to. pomyslela jsem si, říkala jsem to i Akamarovi, určitě to slyšel. Poté jsem vydechla a otevřela oči. Oheň nebo Blesky, co bude silnější? Určitě ty blesky, ve kterých je mnohem víc reiatsu, které já nemám. 
No...a vyrazila jsem vstříc své prohře doufajíc v nějaký zázrak z nebe....nebo ze země....nebo odkudkoliv. Asi jsem se po cestě stala i věřící, nepamatuji se přesně.

Tomisura Raiden

Tak velké finále bylo doopravdy tady, nezbývalo nic jiného než prostě do sebe nalítnout a doufat, že to meče vydrží. Raiden jí rozhodně nechtěl zabít, ale byl si vědom toho, že když udeří špatně, bude na místě vypařená. Takže na to musel jemně.
Blížili se k sobě opravdu rychle, tudíž nebylo moc prostoru na chybovost. Zbýval poslední krok. Nebylo potřeba už něco křičet, stačilo prostě seknout. Nebo spíše bodnou v Raidenově případě. Sice ze začátku vypadal, že jí chce doopravdy zabít, ale nakonec se jen usmál a svým reiatsu se obrnil proti poškození z její strany. Sám jí pak jen vyrazil meč z rukou a způsobil táhlou jizvu na boku, která nebyla příliš hluboká. Hlavní finále přišlo až pak. Kolem nich dvou udeřily blesky a vyhodili zem do vzduchu. Všude byla jasná záře. Kitsune mohla pocítit, jak jí Raiden chytil za límec a prudce vyhodil do vzduchu. Sám se pak zhmotnil pod ní a chytil jí do náruče, aby si nenatloukla. Už měl pouze křídla a dlouhé vlasy. Katanu nechal na zemi. Rukou stiskl její ránu a zasmál se.
"Moc dobré, další úroveň kráteru je hotová," pronesl a pokynul hlavou dolů, aby si prohlídla, že kráter byl zase o dobrý dva metry hlubší. "Pro dnešek asi konec, co?" zeptal se jí pro jistotu, více jí likvidovat nechtěl.

Kitsune

V jednu chvíli jsme se řítili proti sobě a seknout a ve chvíli druhou mi meč vyletěl z rukou. Ani nevím, jestli jsem se do něj trefila nebo ne. Všechno se to událo tak rychle. Jedno jsem ale věděla jasně, pěkně mě pálil bok. To znamenalo jen jedno, že on se trefil. A v tom mi vybuchla země pod nohama i ta okolo. Všude to příliš svítilo. Nic jsem neviděla, jen světlo. Najednou mě někdo, kapitán, kdo taky jiný, chytl za límec a mrskl mnou do nebe. Z celé té situace jsem byla celá zmatená a trochu mimo. Přísahala bych, že jsem měla i vykulené oči. Reiatsu stejně bylo pryč a já tak mohla jen padat k zemi. Už jsem očekávala nějaký ten tvrdý pád na zem, když mě chytly něčí ruce. Zmohla jsem se jen na to zírat na něj, to ten šok z toho všeho, vážně jsem myslela, že umřu. Když na mě promluvil, zamrkala jsem a otočila hlavou dolů do té "jámy smrti", opravdu se zdálo, že je o něco hlubší. Pak jsem se znovu podívala na kapitána a jen přikývla. Nějakou dobu se z toho šoku ještě budu dostávat, to mi bylo jasné, jinak bych sebou asi začala mlít, aby mě pustil a byl by mi ukradený i ten pád na zem.

Tomisura Raiden

Raiden zamával křídly a začal klesat k okraji kráteru, kde zanechali své věci, které byly kupodivu nepoškozeny. Prakticky se na ně jen podíval a i spolu s meči a sayou se přenesly někam do pryč. Na to místo pak zamířil i on. Jednalo se o zatravněnou plochu u jedné z řek v jiné čtvrtině údolí. Tam "složil" Kitsune a deaktivoval bankai. Meče leželi zabodlé v zemi těsně u vody.
"Dobrá práce. Omlouvám se za ten bok, ale ať je vidět, že jsi trénovala," pronesl s milým úsměvem a sáhl po svém Haori. "Kdyžtak se obvaž tímhle," nadhodil, kdyby jí vadilo, že to krvácí. Nebylo to sice nic vážného, ale jen pro jistotu. "Jaký z toho máš pocit?"

Kitsune

Bylo zvláštní, že naše věci byly ve stejném stavu, jako jsme je tam zanechali. Jen jedna věc tam chyběla, tedy spíš jedna bytost, Artemis. Určitě se se ale vrátí, až odsud neucítí to reiatsu z bitvy. Vždycky mě najde. Kapitán všechny věci přemístil bůh ví kam a pak i nás. Na tohle cestování si asi nikdy nezvyknu. V jednu chvíli tady a v druhou zase jinde. Místo kráteru jsme teď byli u řeky a asi i v jiné části tohohle údolí. Seděla jsem na trávě a držela si ránu na boku, když promluvil. "V pohodě, Vy jednu ránu, já jednu ránu, to je celkem fér, ne?" odvětila jsem a pousmála se. Trochu nechápavě jsem hleděla na jeho Haori, které mi podával. Haori! Přece mu nezakrvácím kapitánské Haori... "T-to je dobrý...to přejde...snad." odmítla jsem, přeci jen to nebyla zrovna hluboká rána, tak by to snad mělo brzy přestat krvácet.  
"Divim se, že žiju." odpověděla jsem na jeho otázku, byla to pravda. Chvílemi jsem si fakt myslela, že budu čichat kytky zespodu a strašit lidi. Hlavně našeho podkapitána bych chodila strašit, třeba by začal plnit i své povinnosti....Kdo ví.

Tomisura Raiden

Přikývl. I když jemu stačilo vypustit trochu více reiatsu a bylo po krvácení. Nebo si to mohl zapéct elektřinou jako obvykle. Pomalu k nim přitáhl jídlo a pití. Vedle hodil kus masa pro Artemis, které přibalil. Přeci jen... i když uměla stopovat, bylo tu tolik zbytkového reiatsu, že jí to mohlo trvat dýl. Maso určitě vyčuchá ihned.
"Ale kuš, zadělej to nebo ti to zaškvařím," přikázal Kitsune, když dělala takové drahoty kvůli jednomu Haori, které šlo přeci od krve hned vyprat. Přeci jí tu nebude ošetřovat násilím, to není praktické!
"Divíš? To jsem to hrál tak dobře?" zeptal se překvapeně. Myslel si, že jí došlo, že jí nechce nějak moc ublížit nebo tak něco. "Popravdě, asi je dobře, že jsi trénovala semnou. Ne každý má schopnosti vhodné na trénink," dodal tišším hlasem. Přeci jenom... když někdo, narozdíl od něj, používá útoky neřízené, může snadno dojít k nebezpečí.

Kitsune

Když vytáhl to maso a hodil ho stranou, musela jsem se pousmát. Bylo mi jasné, že nepřiběhne hned a to maso tomu moc nepomůže. Přeci jen hledala mě a ne maso. Ale tak, třeba t pomůže, kdo ví.
Popadla jsem to jeho Haori a přimáčkla ho k ráně. Elektřinu už jsem fakt vidět nechtěla, alespoň nějakou dobu, a už vůbec ne cítit. 
"Hrál jste si se mnou, jak kočka s myší....chvílema jsem měla fakt namále...tedy alespoň mi to tak připadalo....a po tý iluzi..." pronesla jsem a pohledem zírala na to Haori, které teď nasakovalo mou krví. 
"Tak to je dobře, že jste přišel k nám do divize...Díky za trénink a za to, že jste mě neusmažil." pověděla jsem a zazubila se na něj.

Tomisura Raiden

Když si vzala Haori, konečně mohla začít pobojová relaxace v podobě jejích připraveného občerstvení, tedy zkrátka piknik. Ale ještě by si měl zjistit, co tam vlastně měli k jídlu. Už si ani nevybavoval, co tam vlastně naskládali, aby se měli čím občerstvit. Ale teď se hlavně musel napít, její oheň dost vysušoval.
"Tvá iluze... není příjemná. I když jsem jí zvládl prolomit rychle, tak i tak jsem během chvíle spatřil... nehezké věci. Víš, co to znamená být kapitánem?" zeptal se jí přímo, aniž by dokončil původní myšlenku, nejdříve ho zajímalo, co si o tom bude myslet ona.
"Není zač, rád ti zase příště pomohu, ale počítej, že i když jsi stála proti bankai, viděla jeho moc, nemusíš být připravena získat ten svůj. Ale představu už by si asi měla mít. Tvé schopnosti jsou dle mě dostatečné, alespoň na základní probuzení bankaie," pronesl k ní delší řeč a přitom si vzal kousek sushi, co našel v 2. divizi, když to dávali dohromady.

Kitsune

Pořádně jsem se napila a pak jen uzobávala nějaké to onigiri. Nejprve se musím trochu zchladit, celé to byl až moc velký adrenalin. 
"Já vím, už jsem jí taky zažila." odvětila jsem, nebyla to zrovna příjemná vzpomínka. "Být kapitánem? Noo...kapitáni mají na starosti ochranu své divize a lidí v ní...Mít za ně zodpovědnost...a tak? A taky hodně papírování." zkusila jsem odpověď, samozřejmě, že to bylo složitější, ale tohle byl asi tak ten základ. 
"Chápu. Jednou...snad jednou...se ho dočkám." pronesla jsem a zahleděla se na nebe ujídajíc své onigiri. 
V tom jsem koutkem oka postřehla v dálce šedivý flek, který se přibližoval k nám, Artemis. Přece jen mě našla. "A jsme všichni." pověděla jsem spíše jen pro sebe.

Tomisura Raiden

"Inu, jak říkáš... ochrana divize, to je to nejpřednější. Správný kapitán chrání divizi vlastním životem. Takže, co asi může být nejhorší představa kapitána, který je se svojí divizí již relativně dlouho? Přidej k tomu trochu mrtvých přátel, Kasumi a totální destrukci a ani tvé emoce nezůstanou na uzdě," vysvětlil jí přesněji svojí iluzi, kterou způsobila její schopnost. Schvaloval jí to, v boji to mohlo krásně rozhodit protivníka, ale zároveň ho to mohlo vyburcovat k větší bojovnosti, tudíž by mohl být vskutku naštvaný, až by se z ní dostal. Pokud by se dostal. Byl to tedy pokus a omyl, jak to na koho zapůsobí. A ani Utsusemi nebude fungovat vždycky.
"Neříkej dočkáš... říkej dosáhneš. Není to něco, co příjde samo na stříbrném podnose. Hodí se mít motivaci, kvůli které chceš zesílit. Můj tehdejší cíl byl poměrně dětinský. Prostě jsem chtěl překonat Sei a Kyoraka, nic víc. A tak jsem dosáhl bankaie, tím, že jsem trénoval během dlouhých let, měl jsem na to prostor. Dnes už všichni získávají bankai rychle, většinou z nutnosti a pak se s ním dlouho sžívají. Já s Hiraishinem takové problémy neměl, šli jsme na to pomalu," začal jí trochu nudit historií s porcí moudrosti svého mládí. "Jaký bude tvůj cíl?" zeptal se opět přímo a pohlédl jí do očí.
Co se týkalo Artemisina příchodu, zaregistroval ho a už plánoval jak se jí omluví za to vyděšení v podobě blesků. Ale to počká až dojde.

Kitsune

"Chápu." pronesla jsem, nebylo, co dodávat. Věděla jsem přesně, co tím myslí. Tuhle schopnost jsem používala hlavně kvůli drakovi, hold se mu nesmí dívat do očí...
"Dosáhnu." opravila jsem se. "Jednoduše jste chtěl být ten nejsilnější shinigami pod sluncem, že?" zeptala jsem se. Nenudilo mě to. Vlastně jsem o kapitánovi
nevěděla, kromě jména a vztahu s mojí kapitánkou, nic. "Můj cíl? Ten byl vždy jen jeden, tedy takovej ten hlavní." pověděla jsem. "A to ochránit, co je mi drahé vším, co můžu." odpověděla jsem mu a dívala se na něj odhodlaným pohledem, aniž bych nad tím musela dlouho přemýšlet.
To už k nám dorazila i Artemis a vrhla se na mě. Srazila mě k zemi a oblízala mi celý obličej snad milionkrát. "Hlavně tuhle chlupatou kuličku." dodala jsem se smíchem v hlase a jednou rukou drbala vlčici na krku.

Tomisura Raiden

"No, nevím jestli nejsilnější na světě, ale ty dva jsem chtěl rozhodně překonat. A nejspíše i překonal, protože jsem už jako jedinej na živu," povzdechl si trochu a zahleděl se na nebe. Jestlipak ho odněkud sledovali? Bylo nějaké doubleSeireitei, kam chodily mrtvé duše? Třeba ano, ale to oni vědět nemohli.
"Základní, ale dobrý cíl. Jen je obtížné mu dostát, to mi věř," pronesl s mírným úsměvem na rtech a sledoval, jak se k nim vracela Artemis. "Já myslím, že ta se obrání sama," zasmál se kapitán 8. divize a omluvně se na vlčici podíval. "Omlouvám se za ty blesky, ale bylo to nezbytné," omluvil se jí... sakra, to bylo poprvé, co se omlouval vlčici! To si bude muset zapsat do kalendáře a udělat z toho státní svátek!
"Každopádně... co dál, jak jsi se vlastně dostala do dvojky? Přímo z akademie?" zeptal se na trochu jiné téma, aby se stále nebavili jen o bankaii. Možná by si měl zjistit, koho to vlastně učil, moc soukromého toho o ní nevěděl. Ale to o hodně lidech, přišlo mu, že jeho staří známí už jen mizí a nevracejí se.

Kitsune

Také jsem se podívala na nebe a přehrávala si v mysli, co pravě řekl. "Počkat! Tou Sei myslíte bývalou sotaicho? Ona je...?" zeptala jsem se překvapeně. Když jsem ji poprvé viděla, tak, i když to byla stará vrásčitá žena, vypadala jako někdo, kdo nás všechny přežije.
"Nečekám, že to bude jednoduché." odvětila jsem popravdě. "Zakusuje osmimetrové obry na potkání. Nebejt jí, tak tu s Vámi dneska nesedím." pronesla jsem, zatímco jsem od sebe odstrkovala tu obří vlčí hlavu. Artemis si při tom všimla mé rány a na kapitána zavrčela. "Klid, on taky jednu má." řekla jsem jí jemně a pak jí něco pošeptala do ucha. Vlčice přešla ke kapitánovi a natáhla k němu svou tlapu na důkaz díků, že mě neusmažil a že je vše v pohodě.
"No...technicky vzato, jsem akademii ani nedodělala. Nedokončila jsem zkoušku z kido. Místo toho jsem si nedobrovolně udělala výlet do lidského světa, tam jsem potkala Shounagon-sama. A když jsem se vrátila, tak mě rovnou vzali do dvojky." pokusila jsem se vysvětlit celou tu divnou situaci.

Tomisura Raiden

"Ano, už není s námi. Snad nalezla svůj vnitřní klid a pokoj. Vždycky dělala to nejlepší, co uměla," pronesl s úsměvem, už se s tím za ten měsíc dokázal vyrovnat.
"Jo tak obry, jo? Tak to bychom jí měli dát nějakou divizi na kapitování. Třeba sedmičku, o té jsem stovku let neslyšel," zapřemýšlel tak nad tím, jaké divize vlastně byly teď obsazené a které ne. Určitě byla volná trojka, ale Razaki by se raději vybuchnul, než aby dosadil do své milované divize vlka-kapitána.
Její vrčení více méně ignoroval a když k němu přišla, podal jí vlastní pac a spokojeně se zasmál. "Snad nezakousneš i mě," pronesl pobaveně a zaposlouchal se do vyprávění jak vlastně se Kitsune dostala do Gotei 13.
"Wow, dost působivej začátek. Ale nedivím se, že tě rovnou dovedla do nejlepší divize pro tebe. Ale aspoň tě nechytala, když jsi utíkala ze třídy během vyučování. Když mě tehdá učila, tak mě občas málem přizabila. Akademie mě dost nudila," přiznal se, což by asi neměl, protože tím nedával zrovna nejlepší příklad, ale tak... jí už asi více zkazit nemohl, vždyť sama zdrhla před dokončením zkoušek. "Takže Kido asi nebude tvojí silnou stránkou, co?" řekl něco, co po tom boji bylo sice očividné, ale třeba si to skrývala, aby taky hned neodhalil vše.

Kitsune

Tak to opravdu byla pravda, sotaicho byla po smrti. Nic jsem na to neřekla, nebylo asi ani co, a tak jsem jen přikývla.
"Sedmička? My takovou divizi máme?" zeptala jsem se naoko překvapeně a pak se zasmála. "Ale ne, tu vede Kioshi-taicho, pokud vím. Byli jsme spolu na jedné misi." zamyslela jsem se, to bylo vlastně naposledy, co jsem viděla svého věčně otráveného podkapitána. 
"Nápodobně. Já sice neutíkala, za to jsem se ale často prala. Prostě jsem se nemohla dívat, když si ti týpci dovolovali na slabší. Stejně jako, když jsem byla dítě." pověděla jsem a zavzpomínala na minulost, byly to fajn časy... "Ne, to opravdu není. Ale snažím se to pomalu dohnat." odpověděla jsem na jeho otázku a usmála se.

Tomisura Raiden

"V tom případě jí Hikaku vede blbě, neslyšel jsem o něm sto let a to jsem jeho původní kapitán! Stejně jako Shinichi, ten to taky nevedl moc dlouho," pronesl Raiden s trochu rozhněvaným tónem, protože neměl rád kapitáni, co převzali divizi, udělali v ní ještě větší bordel a pak zase zmizeli. To si Gotei 13 nezasloužilo! I když... třeba v případě Izanagiho to asi bylo dobře. I když Saito nebyl o nic moc lepší vůdce... ten se stal vrchním kapitánem jen proto, aby dosáhl své pomsty. Krevní msta byla vždy nejhorší.
"Já utíkal, spal na střechách, pil, prostě pohoda a klídek," zasmál se Raiden nad vzpomínkami na akademii. "Na dětství nemám nejlepší vzpomínky. Byl jsem uklizen do Rukongaie kvůli ukrytí, problém byl, že jsem vypařil 90% duší, které byli kolem mě. Nebyl to zrovna nejzářivější nápad, co si budeme povídat," povzdechl si nad tou vzpomínkou. Občas v noci měl sen o tom, jak si s někým povídá a pak jen sleduje, jak se ten druhý vypařuje.
"Nic si z toho nedělej, já taky absolutně nezvládám poutací Kido. Jsem dobrý jen na demolici," přiznal se jí a taky už přemýšlel nad tím, že by s tím měl sakra něco udělat. Mohl sice zbourat blok domů jedním útokem, ale ochránit ho nedokázal. Docela vážná závada. Ale zase na tom byl líp než ti, co všechno zaměřili jen na rychlost a zanjutsu. Takoví lidé nebyli příliš všestranní a bylo jich všude kopec.

Kitsune

"Shinichi?" O nikom takového jména jsem nikdy neslyšela. Co mě ale víc zarazilo, byl fakt, že Kioshi-taicho byl kapitánův podřízený. Jak dlouho je asi tenhle kapitán kapitánem. Asi hodně dlouho. 
"Joo..to byly časy...teď člověk ani nemá pořádně čas zajít si někam na skleničku..." pronesla jsem. Asi mě pohltila nostalgie nebo tak něco. 
"Ou." To bylo to jediné, na co jsem se zmohla. Taky, co na něco takového říct? Tenhle člověk přede mnou byl OP, už když se narodil. Bylo to šílený. 
"To mi došlo už z toho kráteru, že budete dobrý na demolici." pověděla jsem. Taky to byla pravda. Ale zase nevypadal jako někdo, kdo bourá města na potkání. Proč by taky něco takového dělal, že? 
"Chci být více všestrannější. Můžou přijít chvíle, kdy shunpo ani zanjutsu stačit prostě nebudou. Tehdy jsem si myslela, že kido je jen ztráta času, ale později mi došlo, jaká to byla chyba." přiznala jsem se.

Tomisura Raiden

"Ježiš, co to melu, myslím Saie, ten co zdrhnul z postu kapitána 13té divize. Shinichi byl kantýňák na Akademii..." zahrál do outu svůj zmatek ve jménech a zatvářil se drsně!
Když zmínila skleničku, v jeho očích se zajiskřilo a zalovil v jejích zásobách. "A co trocha saké, když do baru je daleko?" zeptal se s pobaveným úsměvem a vytáhl dva takové ty kalíšky a zazátkovanou lahvičku. Sám si tedy rozhodně nalil.
"Jo, demolice to je moje. Ale snažím se to omezovat na dvě města do měsíce. A většinou mám sebou nějaký komparz," přiznal se ohledně jejích oblíbené demolice, kterou tu dnes oba předvedli dost velkou a poměrně nepříjemnou. Kdyby to bylo v nějaké divizi, či obydlené části Rukongaie, asi by spousta lidí už znovu nežila.
"Dobrý postřeh, osobně si myslím, že kapitán by měl mít přehled o všem. Možná tedy léčení bych vynechal, protože na to podle mne není mé reiatsu vhodné. Je příliš agresivní," přemýšlel nad všestranností shinigami a uvědomoval si, že někteří kapitáni taky nebyli příliš všestranní. Furt jen mávali mečem nebo běhali velmi rychle. Ale takové Kido nikdy nebylo k zahození. Ale zase pak člověk nemohl být v jisté kategorii ten nejlepší.
"Chtěla by ses stát kapitánkou?" zeptal se zase jednou přímo. Každý se přeci někdy v životě chtěl stát kapitánem, tak proč ne ona?

Kitsune

"Tak ani toho neznám." pověděla jsem na jeho zmatek ve jménech, já vlastně neznala moc kapitánů, navíc se střídali, jak na běžícím páse, takže, kdo by si je všechny pamatoval...
Jakmile začal vytahovat ze zásob flašku saké, rozzářily se mi oči. Ani jsem si nepamatovala, že bychom ho s sebou brali, ale tak, brali jsme všechno tak nějak ve spěchu. Vzala jsem si jeden z kalíšku a nechala si nalít, jelikož druhou rukou jsem si pořád přidržovala ránu, i když už asi přestala krvácet. Nemyslela jsem na ní totiž.
Větou o demolici měst, mě trochu zarazil. Byl to přesný opak toho, co jsem si o něm myslela. "Byla alespoň vylidněná?" zeptala jsem se, než jsem se stačila zastavit. Přišlo mi to trochu drzé.
"Léčení šlo vždycky mimo mě. Víc lidí bych tím zabila, než zachránila...Co jde, to ovážu, ale o zbytek, ať se postará raději čtyřka." pronesla jsem a zašklebila se nad tím. 
"Kapitánkou? Já? No...bylo by to fajn, všechen ten respekt a úcta, ale na druhou stranu...je to hodně zodpovědnosti, starostí....a papírování...navíc jsem věrná své divizi a za žádnou jinou bych jí neměnila, ani kdyby to měl být post kapitána. " odpověděla jsem mu zcela upřímně. "Maximálně, kdyby někdy Haruka-taichou odešla. Někdo by přece musel zachránit divizi ze spárů Zmrzlinového Lorda." dodala jsem a pobaveně na něj mrkla.

Tomisura Raiden

Naštěstí je neznala, takže to bylo v suchu. I když... kapitány Gotei 13 by měl znát každej! Nebo se to aspoň říkávalo. I když, většina kapitánů se přeci jen poznala podle Haori, to stačilo každému. Co se týkalo saké, musel se zasmát. Byl přeci kapitán 8. divize, trochu alkoholu bral na každou významnou misi. Ale nikdy o tom nikomu neříkal, byl přeci za momentálního abstinenta!
"To první město... bylo přetvořeno na hrůzné monstra. Byli jsme tam čtyři kapitáni a nakonec jsme ho museli zničit komplet kvůli nesmrtelnému monstru, které je snad už pod drnem. Z druhého si udělala hostinu nějaká hollow-kráva, takže jsme bojovali a snad se někdo zachránil, nevím," povzdechl si trochu sklesle, protože se mu nelíbilo, že zmasakrovali tolik nevinných, kteří se k tomu připojili nepřímo. Ale teď s tím už nemohl nic udělat, bohužel.
"Ovážeš kapitánským Haori, že?" pronesl provokativně a mrkl směrem k její ráně. Musel se nad tím zasmát. On sice Haori moc nelikvidoval v boji, ale takhle je většinou aspoň nějak umazal. Ale nějak mu to nevadilo. I kdyby si je měl vyprat sám, bylo mu to milejší než kdyby někdo krvácel.
"Papírování? Jo, to ... dělá Lus," přiznal se tiše a prstem naznačil takové to "pšššt", že se o tom nemluví. "Mám rád věrné členy. Bojím se, že pokud bude Kasumi delší dobu fuč, zbaví jí kapitánství. A možná by si mohla divizi dostat ty. Myslím, že váš zástupce o ní nestojí... jemu stačí, jak říkáš, zmrzlina," řekl zamyšleným tónem, protože si vybavoval všechno to, co mu Kasumi o tom Shihoinovi říkala.
"Docela se o ní bojím," podotkl, myslel tím samozřejmě Kasumi.

Kitsune

"Ahá. To pak jo." pronesla jsem, když mi vysvětlil, proč že zničili ta města. Byl to celkem dobrý důvod. Ale města by se opravdu ničit neměla, obzvlášť ne dvě do měsíce.
"Třeba i kapitánským Haori." ušklíbla jsem se. To mě donutilo vzpomenout si, jak jsem ovazovala Rin oko vlastní nohavicí. Jak se asi má? Spravili jí to oko? Budu se za ní muset stavit, stejně mi Eshen dluží tu zmrzlinu, tak to vezmu cestou, až si budu hrát na lichváře.
Lus? To jméno mi znělo povědomě...i když jsem nevěděla proč. 
Nechtěla jsem si připustit, že by takováhle situace mohla brzy nastat. Kapitánka se přece určitě vrátí, vždycky se vrátí...nebo ne? 
"Taichou je silná, určitě se vrátí." pronesla jsem a snažila se sama sebe přesvědčit. Nebylo možné, aby se nevrátila, ne?